|
Fyzioterapie u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronickém stádiu s využitím metod na neurofyziologickém podkladě
HANZALOVÁ, Jitka
Tématem této bakalářské práce je fyzioterapie u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronickém stádiu onemocnění s využitím metod na neurofyziologickém podkladě. Cévní mozková příhoda je náhle se rozvíjející postižení části mozkové tkáně, které vzniká z důvodu poruchy prokrvení dané oblasti. Cévní mozková příhoda se klinicky manifestuje velice různorodě. Závisí zejména na lokalizaci, rozsahu, tíži a trvání ischémie či prokrvácení mozkové tkáně. Z toho plyne nutnost individuálního specializovaného rehabilitačního plánu pro konkrétního pacienta. Základním principem pohybové terapie na neurofyziologickém podkladě je využití plasticity nervového systému, jež je zachována i při rozsáhlém poškození mozkové tkáně. Metody využívají působení na různé tělesné receptory, čímž ovlivňují řídící mechanismy přímo v centrální nervové soustavě. Tato terapie působí na pacienta komplexně a nezaměřuje se jednotlivě na konkrétní svaly. Cílem této práce bylo ověřit a zhodnotit význam fyzioterapeutické péče založené především na využití metod na neurofyziologickém podkladě u pacientů, kteří se nacházejí v chronickém stádiu onemocnění. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část této bakalářská práce shrnuje poznatky o cévní mozkové příhodě, věnuje se jejím rizikovým faktorům, komplikacím, následkům atd. Dále jsou zde stručně popsány vybrané neurofyziologické metody používané v léčbě mozkových iktů, jejichž prvky jsou následně využity v praktické části práce při terapiích s konkrétními pacienty. Rovněž jsou zde popsány další prvky komplexní rehabilitace, využitelné v chronickém stádiu onemocnění. Praktická část popisuje fyzioterapeutickou léčbu u konkrétních pacientů. V této části byla užita metoda kvalitativního výzkumu s metodikami anemnéza, vstupní vyšetření, speciální vyšetření pomocí hodnocení hemiplegie dle Chedoke, záznamy jednotlivých terapií a zhodnocení účinnosti terapie. Práce může být využita jako informační a studijní zdroj pro odborné pracovníky a osoby, podílející se na péči o chronického pacienta s diagnózou cévní mozkové příhody.
|
|
Problematika nádorů ledvin u nemocných v terminální fázi ledvinneho selhání
Ürge, Tomáš ; Hora, Milan (vedoucí práce) ; Novák, Jaroslav (oponent) ; Zachoval, Roman (oponent) ; Morávek, Petr (oponent)
SOUHRN Úvod: Riziko karcinomu ledviny je u nemocných v terminální fázi ledvinného selhání (end stage kidney disease - ESKD) minimáln_ 10 x vyšší. Nicmén_ existuje pouze málo informací o morfologických a chromozomálních zm_nách renálních tubul_, ze kterých vzniká karcinom a o jeho patogenezi, která se zdá být odlišná od karcinomu u b_žné populace. Cíl práce: V klinické _ásti pomocí statistických metod zjistit charakteristické znaky renálního karcinomu u ESKD. V experimentální _ásti analýzou vybraných chromozomálních aberací objasnit patogenezi vzniku t_chto karcinom_. Soubor metodika: V letech 2000 - 2007 bylo v pé_i transplanta_ního centra a nefrologické ambulance FN Plze_ 184 pacient_ v kone_ném stádiu selhání ledvin. U 15 z nich byl zjišt_n renální karcinom. Byly hodnoceny následující prom_nné: v_k, pohlaví, primární p_í_ina ledvinného selhání, délka trvání dialýzy. Prom_nné v_k, pohlaví a bun__ný typ nádoru byly srovnány se souborem pacient_ se sporadicky se vyskytujícím nádorem ledvin. V experimentální _ásti práce sledujeme po_etní aberace chromozóm_ 7, 17 a Y tubulárního epitelu nemocných s ESKD, který zatím nevykazuje nádorové zm_ny pomocí fluorescen_ní hybridizace in situ (FISH). Výsledky: Bylo hodnoceno celkem 15 pacient_ s renálním karcinomem p_i ESKD. Pr_m_rný v_k nemocných 55,7 ± 11,5 let, délka...
|
|
Pickova choroba a specifika ošetřovatelské péče u pacienta s tímto onemocněním
KOPKAŠOVÁ, Lenka
Pickova choroba je atroficko-degenerativní proces, který je příčinou rozvoje demence. Tato choroba postihuje především frontální a temporální lalok mozku. Své jméno dostala podle Arnolda Picka, českého neuropsychiatra. Pickova choroba je vedle Alzheimerovy choroby méně známou formou demence, která postihuje oproti Alzheimerově chorobě mladší věkovou kategorii. Ačkoli věkové rozmezí výskytu Pickovy choroby se v literatuře různí, v průměru je uváděn věk propuknutí choroby mezi 50 a 60 roky života. Nemoc se může projevit změnou stravovacích návyků, emocionálními výkyvy, nevhodným chováním ve společnosti, zanedbáváním zevnějšku. Chování k druhým bývá často sobecké, nemocný není schopen druhým naslouchat a přehlíží své okolí. Pickova choroba se projevuje také nepřiměřeným sexuálním chováním. V celosvětovém měřítku počty nemocných demencí stále rostou a podle kvalifikovaných odhadů bude tento nárůst pokračovat i nadále. Ošetřovatelská péče o pacienty s demencí se tudíž stává tématem stále aktuálnějším a hovoří se i o tzv. tiché epidemii našeho století. Sestry se na svých odděleních setkávají poměrně často s pacienty trpícími demencí různého původu a v různém stádiu postižení. Personál ve zdravotnických zařízeních pacienty s demencí mnohdy považuje za "obtížné". Cílem bakalářské práce s názvem Pickova choroba a specifika ošetřovatelské péče u pacienta s tímto onemocněním je na základě teoretických poznatků zmapovat definici a diagnostiku Pickovy choroby, definovat potřeby pacienta s Pickovou chorobou a vyjmenovat základní ošetřovatelské problémy u pacienta s Pickovou chorobou. Zaměřuje se na člověka s demencí, jako na pacienta ve zdravotnickém zařízení. Ke správnému pochopení této problematiky je zmíněna anatomie a fyziologie mozku a popis kognitivních funkcí, které Pickova choroba postihuje, a vymezení pojmu demence. Na základě prostudované literatury je v práci zaznamenáno dělení demencí podle různých kritérií. Bylo zjištěno, že dělení demencí není zcela jednotné, ale v zásadních skutečnostech se stanoviska autorů oborných publikací nerozchází. Pickova choroba patří do skupiny frontotemporálních demencí a její postavení v této skupině se v průběhu doby měnilo. V práci jsou uvedena doporučení vyplývající z prostudovaných zdrojů v přístupu k pacientům s demencí a především je zdůrazňována správná komunikace s pacientem s demencí, empatický a lidský přístup. Medicína zatím neumí demenci předcházet, ale při včasné diagnostice jednotlivého typu demence je léčba cílená na konkrétní typ demence a tím se zvyšuje šance na prodloužení kvalitního života nejen pacienta, ale i jeho blízkých. Aby mohl ošetřovatelský personál zajistit nemocným touto chorobou důstojné prožití zbytku života, je potřeba mít základní znalosti o této problematice a pokusit se pochopit, co nemocní prožívají. Pro tuto teoretickou práci byla použita metoda explanace, syntézy a indukce na podkladě českých a zahraničních informačních zdrojů. Z českých autorů byl nejčastěji citován doc. MUDr. Roman Jirák, CSc., vedoucí centra pro diagnostiku a terapii Alzheimerovy choroby na psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Práce může být využita jako informační a studijní materiál pro sestry, ale i pro laickou veřejnost, neboť se ve své rodině mohou s touto chorobou setkat. Za velký úspěch by byla považována skutečnost, že sestra nebo rodinný příslušník po prostudování této práce pomůže k včasné diagnostice ať už Pickovy choroby nebo jiné formy demence.
|
|
Využití vybraných koncepčních modelů ošetřovatelství u klienta s dg. Huntingtonova nemoc
Běhounek, Jan ; Židovská, Jana (vedoucí práce) ; Jirkovský, Daniel (oponent) ; Jarošová, Darja (oponent)
Autor: Jan Běhounek Instituce: Ústav sociálního lékařství LF UK v Hradci Králové Oddělení ošetřovatelství Název práce: Využití vybraných koncepčních modelů ošetřovatelství u klienta s dg. Huntingtonova nemoc Vedoucí práce: MUDr. Jana Židovská, CSc. Odborný konzultant: Bc. Ivana Šlaisová (pro ošetřovatelství) Počet stran: 133 Počet příloh: 10 Rok obhajoby: 2008 Klíčová slova: Huntingtonova nemoc, koncepční modely ošetřovatelství, model dle Gordonové, model dle Johnsonové, výzkumná sonda, škály, porovnávací kritéria, kazuistika Bakalářská práce pojednává o možnostech využití koncepčních modelů ošetřovatelství. Model dle Gordonové je aplikován u klientů s diagnostikovanou Huntingtonovou nemocí v různých jejích stádiích. Model dle Johnsonové je představen ve vzorových kazuistikách. Těžištěm práce je číselné znázornění určitých odlišností, které použití modelu dle Gordonové přináší, a sice u nemocných s různou úrovní spolupráce a soběstačnosti při stejné základní diagnóze. Zkoumaným vzorkem je 5 mužů s diagnostikovanou Huntingtonovou nemocí, každý v jednom z pěti popisovaných stadií, 2 v ambulantní sféře, 3 hospitalizovaní v psychiatrické léčebně. Dále je zde orientačně zmapován stav ošetřovatelské dokumentace v České republice, resp. zkušenosti s praktickým využitím zmíněných koncepcí. Zkoumaným vzorkem...
|
|
Dichotomický pohled na chronické stadium afázie
Vondrášková, Dana ; Voldřichová, Michaela (oponent) ; Housarová, Blanka (vedoucí práce)
Tématem této práce je problematika člověka s afázií, především ve fázi chronicity. Úvod teoretické části je věnován vymezení pojmů zdraví a nemoc, s důrazem na pojetí z hlediska medicíny, psychologie a sociologie. Východiskem k teoretickému zpracování tématu je širší pojetí chronického onemocnění. Na základě prostudovaných teoretických textů se práce dále zaměřuje i na kvalitu života člověka s afázií v chronické fázi onemocnění, která se promítá do mnoha oblastí každodenního života. Důraz je kladen především na rodinné prostředí a funkci rodiny, na okruh přátel. V praktické části práce jsou prezentovány výsledky průzkumu zaměřeného na pohled dvou stran na jeden problém, tj. jak danou problematiku vnímá člověk v chronickém stadiu afázie, a jak jeho životní partner. Výsledkem práce je vyhodnocení dat v jednotlivých oblastech zkoumání, zjištěných převážně metodou rozhovorů, které byly zachyceny na videozáznam. Informace by měly přispět k zamyšlení se nad problematikou života osob v chronickém stadiu afázie a na dopad, jaký má toto onemocnění v různých oblastech života na jejich partnery.
|
|
Feeding artery of vascular accesses for hemodialysis: model of arterial adaptation to high blood flow
Tuka, Vladimír ; Malík, Jan (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Zicha, Josef (oponent)
Background: Arteries adapt their diameter to changing haemodynamic conditions to maintain constant wall shear stress, the force generated by flowing blood on endothelial cells. The feeding artery of haemodialysis vascular accesses is a human model of arterial adaptation to chronically high blood flow and thus to high wall shear stress. The process of arterial adaptation is endothelium dependent. Endothelial dysfunction related to End-Stage Renal Failure, diabetes mellitus, dyslipidemia may impair also the dilatation of the feeding artery of vascular accesses. First the review of the literature presents in three parts different aspects of arterial adaptation: 1) arterial adaptation with focusing on the role of haemodynamic factors, 2) the influence of end-stage renal disease on arterial adaptation, 3) feeding artery of vascular accesses as a model of arterial response to chronic increase in blood flow. Methods: We examined the feeding artery of radial and brachial polytetrafluoroethylene grafts shortly after and one and two years after access creation. We used duplex ultrasonography to obtain internal diameter and blood velocity in the feeding arteries. We calculated wall shear rate as 4 x blood velocity / internal diameter and used it as approximation of wall shear stress. Results: In the first study we...
|
|
Periodontální onemocnění u psů
Škutová, Šárka ; Barták, Miroslav (vedoucí práce) ; Olekšáková, Tereza (oponent)
Periodontální onemocnění (PO) postihuje závěsný aparát zubu a vzhledem ke své prevalenci se řadí mezi jedno z nejčastěji se vyskytujících onemocnění malých zvířat, a také člověka. Asi nejdůležitější etiologické agens představuje bakteriální plak. Tomu je bez pravidelné péče o chrup umožněna akumulace, díky níž může postupem času dojít k rozvoji zánětu dásní či samotné periodontitis. Znalost anatomických struktur dutiny ústní představuje základní předpoklad pro identifikaci postižených tkání a následnou, zejména chirurgickou léčbu. Anatomie je sama o sobě poměrně rozsáhlá, jelikož je dutina ústní tvořena velkým množstvím tkání a jen její detailní popis by obsáhl minimálně 70 stran. Proto bylo snahou vybrat pouze ty nejzákladnější informace.
Vzhledem ke členění anatomických struktur na kosti, měkké tkáně, slinné žlázy, zuby, jsou jednotlivé složky závěsného aparátu popsány mimo kapitolu ,,periodontium,,. Zde je pak vysvětlena jeho funkce a popis periodontálního ligamentu, který nebyl výše zařazen.
Zvláštní pozornost byla věnována zubům. Určení typu a počtu jednotlivých zubů, znalost jejich struktury a množství kořenů, to vše je důležité pro případnou extrakci zubu. Stejně tak důležitá je znalost označování zubů, zubních vzorců, identifikačních systémů a samotné odontogeneze.
Jako u každého onemocnění je etiologie nezbytnou součástí pro porozumění vzniku dané nemoci. Za iniciační etiologický agens je považován již zmiňovaný bakteriální plak, jež ulpívá na zubní sklovině, a který v závislosti na jednici v různé míře mineralizuje v zubní kámen. Na rozvoji onemocnění se podílejí i další rizikové faktory jako věk, plemenná příslušnost, počet a uspořádání zubů, jejich patologie, strava, ale také některá onemocnění. PO je možno rozlišit do dvou základních forem (gingivitis, periodontitis). Zánět dásní, neboli gingivitis, je často označován za počáteční a zcela reverzibilní stádium. Zprvu nemusí být přítomny žádné symptomy, někdy lze pozorovat mírné zarudnutí. Později dochází k otoku, bolestivosti a značné krvácivosti, přičemž při absenci terapie může gingivitis manifestovat v periodontitis.
Periodontitis postihuje celý závěsný aparát zubu a bývá označováno za ireverzibilní stádium. V současné době lze za pomoci řízené tkáňové a kostní regenerace dosáhnout alespoň mírného zlepšení. Onemocnění u většiny pacientů přechází do chronické podoby, působí jim nejen bolesti při příjmu potravy, ale může mít za následek i různá systémová onemocnění. Zvláštní formou postihující mladší jedince je tzv. juvenilní periodontitis.
Diagnostika spočívá především ve zjištění anamnézy a vyšetření dutiny ústní. Pomocí intraorálního rentgenologického vyšetření, indexů tartaru, zánětu dásní, stupně motility zubu a dalších parametrů se určí rozsah onemocnění, stádium a následně je zahájena terapie.
Samotná terapie se odvíjí podle stavu pacienta a požadavků majitele. Skládá se z několika kroků, přičemž podstatou je zejména odstranění veškerých nánosů bakteriálního plaku a tartaru, náprava patologií zubů (vyhlazení drsných ploch) a tkání až po případnou extrakci zubů. Součástí terapie může být aplikace antibiotik a jiných preparátů podporujících hojení. V průběhu posledních 10 let vyvíjí mnoho specialistů nové léčebné postupy, avšak většina z nich stále není dotažena do finále. Patří sem například vývoj vakcín, fotodynamická terapie, či již zmiňovaná řízená tkáňová a kostní regenerace.
Nedílnou součástí terapie je následná domácí péče o chrup, bez které je vysoká pravděpodobnost recidivy. Důležitou zbraní proti vzniku PO jsou různá preventivní opatření. Asi nejúčinnější metodou prevence je pravidelné čištění zubů pomocí kartáčku a speciální pasty pro zvířata. Mnoho majitelů se však této metodě raději vyhýbá, a když už, tak volí krmení granulemi, podávání dentálních pamlsků a dalších preparátů pro redukci množství plaku a tartaru. Další možností je profesionální čistění zubů veterinárním lékařem.
Samotné dotazníkové šetření bylo složeno z 16 otázek, jež byly zaměřeny na povědomí o onemocnění, věk, pohlaví, plemeno, velikost, krmivo, přípravky pro kontrolu plaku a tartaru, systémová onemocnění a hlavně přítomnost PO, věk při prvním projevu onemocnění, okolnosti diagnostiky, stádium, léčbu a recidivu.
|
|
Herpesvirové infekce u šelem
Zabranská, Dominika ; Karlasová, Barbora (vedoucí práce) ; Rozinek, Jiří (oponent)
Viry představují velmi různorodou skupinu mikroorganismů, která se v mnoha vlastnostech liší od bakterií. Již v roce 1957 André M. Lwoff formuloval obecnou definici virů. Za nejdůležitější součást viru je z biologického hlediska považován genom viru. Podle charakteru genomu lze viry dělit na dvě skupiny - DNA viry a RNA viry. Obecná strategie replikace virů je velmi podobná a skládá se z několika fází, které se mohou lišit pořadím a délkou trvání. V roce 1973 byl ustanoven Mezinárodní výbor pro taxonomii virů, který funguje dodnes jako hlavní zdroj informací týkajících se nejnovější taxonomie virů. Označení herpesvirus pochází od slova plíživý (herpes). Jedná se o velké obalené DNA viry s dvěmi komplementárními vlákny. Replikace viru probíhá vždy v buněčném jádře. Charakteristickým znakem herpesvirových onemocnění je celoživotní latentní fáze infekce. Vážná stádia infekcí jsou zaznamenávána převážně u mláďat, fétů, jedinců s oslabenou imunitou, či jako přidružené onemocnění v průběhu jiných infekcí. Canid herpesvirus 1 i Felid herpesvirus 1 jsou zařazeni v rodě Varicellovirus, v podčeledi Alphaherpesviridae, v čeledi Herpesviridae.
Canid herpesvirus 1 (CaHV1) je virus napadající především genitální a respiratorní aparát, v menší míře způsobuje i onemocnění očí. U novorozených štěňat často způsobuje úmrtí. CaHV1 je velmi náročný na podmínky teploty a lze jej usmrtit i běžnými dezinfekčními prostředky. Může být přenášen několika způsoby, mezi něž patří i transplacentární přenos z matky na plod. Virus je všudypřítomný a má celosvětové rozšíření. Od roku 2003 je dostupné očkování pro březí feny. Hostitelský rozsah je obecně omezen jen na čeleď Canidae.
Felid herpesvirus 1 (FHV1) infikuje jak domácí, tak i divoké kočkovité šelmy z čeledi Felidae. Ve vnějším prostředí je poměrně nestabilní, velmi citlivý vůči běžným dezinfekčním prostředkům a vysokým teplotám. Transplacentární přenos z matky na plod není potvrzen. FHV1 je nejčastěji vylučován v očních, nosních nebo ústních sekretech. Virus napadá především dýchací ústrojí, sliznici spojivek a epitel rohovky. FHV1 je jedním z nejčastějších a nejvýznamnějších virových patogenů domácích koček po celém světě. Závažnější průběh onemocnění můžeme sledovat u koťat nebo oslabených jedinců. Na trhu je dostupných několik typů komerčních vakcín proti Felid herpesviru 1.
|
| |
|
Zátěž a stres pracovníků záchranné služby s potenciálním vyústěním v burnout syndrom - možnosti včasné diagnózy, terapie a prevence
Šeblová, Jana ; Kebza, Vladimír (vedoucí práce) ; Pokorný, Jiří (oponent) ; Pokorný, Jan (oponent)
Studie byla rozložena do 3 fází: v první fázi bylo cílem vytvořit jednoduchou a snadno použitelnou metodiku ke včasné diagnostice projevů syndromu vyhoření a na vzorku pracovníků záchranných služeb z celé České republiky tuto metodiku ověřit a vytvořit tak základ pro její pozdější standardizaci. Dále zjistit míru expozice předdefinovaným rizikovým faktorům (jako indikátory byly zvoleny hromadné dopravní nehody, úmrtí mladých lidí, ošetření popáleninového traumatu, úmrtí nebo těžké zranění spolupracovníka) a míru vlastního ohrožení, spojeného s výkonem práce. Posledním ze zjišťovaných okruhů byly zdroje stresu a zdroje uspokojení, spojené s profesí, tak jak je vidí sami pracovníci. Ve druhé části studie měly být ve spolupráci s managementem jednotlivých záchranných služeb zavedeny preventivní programy a některé z programů krizové intervence do praxe. Třetí fáze studie měla ověřit, zda tyto podpůrné psychologické služby ovlivňují výskyt projevů syndromu vyhoření a mohou přispět ke snížení míry psychologické zátěže v podmínkách záchranných služeb.
|
host ::
