|
|
Ideologie a psychoanalýza v kontextu post-strukturalisticky orientované politické teorie
Katsaros, Denis ; Bíba, Jan (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
Prvním cílem této práce je demonstrovat strukturální souhlasnost mezi diskurzivní teorií, jak byla formulována v díle politického filozofa Ernesta Laclaua, a diskurzem lacanovské psychoanalýzy. Nadto tvrdíme, že jakýkoliv pokus zbavit Laclauovo dílo teoretického spojení s lacanovským myšlením je nelegitimní a maří koherenci tohoto díla. Skrze tuto demonstraci chceme dojít našeho druhého cíle, jímž je rekonstrukce teorie diskurzu, a zvláště pak ideologie, která by konzistentně čerpala z teorií Jacqesa Lacana a Ernesta Laclaua. K posílení argumentace v rámci tohoto cíle se nám ukázalo jako velmi plodné uvést do našeho výkladu dalšího současného myslitele, jímž je Slavoje Žižka. Spojení obou cílů umožnilo vymezení post-strukturalisticky a zároveň psychoanalyticky orientované kritické politické teorie ideologie a společnosti.
|
|
| |
|
| |
|
|
Ideologie a psychoanalýza v kontextu post-strukturalisticky orientované politické teorie
Katsaros, Denis ; Bíba, Jan (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
Prvním cílem této práce je demonstrovat strukturální souhlasnost mezi diskurzivní teorií, jak byla formulována v díle politického filozofa Ernesta Laclaua, a diskurzem lacanovské psychoanalýzy. Nadto tvrdíme, že jakýkoliv pokus zbavit Laclauovo dílo teoretického spojení s lacanovským myšlením je nelegitimní a maří koherenci tohoto díla. Skrze tuto demonstraci chceme dojít našeho druhého cíle, jímž je rekonstrukce teorie diskurzu, a zvláště pak ideologie, která by konzistentně čerpala z teorií Jacqesa Lacana a Ernesta Laclaua. K posílení argumentace v rámci tohoto cíle se nám ukázalo jako velmi plodné uvést do našeho výkladu dalšího současného myslitele, jímž je Slavoje Žižka. Spojení obou cílů umožnilo vymezení post-strukturalisticky a zároveň psychoanalyticky orientované kritické politické teorie ideologie a společnosti.
|
|
|
Sémioprostor Self v diskurzu webových stránek SuicideGirls.com a facebookové skupiny Suicide Girls Czech
Vávra, Jan ; Šoltys, Otakar (vedoucí práce) ; Dvořák, Tomáš (oponent)
(abstrakt) Erotickou stranku SuicideGirls.com lze chapat v kontextu tzv. striptyzove kultury, jak sociolog Brian McNair v roce 2002 pojmenoval trend medialnich obsahů a formatů (napřiklad reality show) otevřeně artikulovat tema lidske sexuality. S obraznym i doslovnym odhalovanim sebe sama však dochazi k diskurzivni konstrukci intimity coby vyrazu praveho self. V medializovane nahotě se odhaluje nejen tělo, ale i osobnost, z reprezentace se stava sebeprezentace, jak Feona Attwood rozviji McNairovy teze slovy o sexualizaci kultury. SuicideGirls se prezentuji předevšim na soft-pornografickych fotografiich svou alternativni stylizaci, nejčastěji tetovanim a piercingem. Zatimco napřiklad představitelka feministicke kritiky Megan Jean Harlow (2009) pojima tyto stylotvorne prvky jako vyraz osobiteho jednani, podle Shoshany Magnet (2007) softpornograficky způsob jejich reprezentace redukuje jinakost SuicideGirls na pouhe ozvlaštněni standardni pornografie. Semioticka a psychoanalyticka interpretace vyrazovych prvků SuicideGirls.com se zaměřuje pravě na soft-pornografickou symbolizaci jimi vnimane jedinečnosti. Stranka funguje na principu placeneho přistupu, obsah vytvařeji na bazi "prosumption" samy jeji uživatelky. Koncepce stadia zrcadla Jacquese Lacana přibližuje principy identifikace subjektu s...
|
|
|
"The Grand Conspiracy: A Lacanian Reading of Contemporary Conspiracy Theories"
Bohal, Vít ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Početné a různorodé konspirační teorie, které cirkulují v soudobém diskurzu jsou často mezi sebou propojovány post-moderní hypersticí. Tímto vznikají složítější a vrstvené struktury, z kterých se může, v rámci typologie Michaela Barkuna, vyvinout "superkonspirace," tj. struktury, které v sobě spojují více různorodých konspiračních linií. Žádný soudobý autor není v tomto ohledu více produktivní, než David Icke. Tento guru anglofonní tradice konspiračních teorií, je jeden z hlavních popularizátorů tzv. 'ještěří hypotézy,' která se v jeho podání stává jednou z nejkomplexnějších superkonspirací. Je to právě dílo Davida Ickea, které si tato práce bere za svůj předmět analýzy, a které se snaží vyložit a přivést do akademického kontextu pomocí kritcké kulturní teorie a Lacanistické/Žižekiánské psychoanalýzy. Dynamika tzv. "paranoidního stylu" diskurzu byla načrtnuta Richardem J. Hofstadterem, a již tisíciletí její variace rezonují v tradici západní literatury - od Homérských bohů, po modernějsí inkarnace kulminující v superkonspiracích Davida Ickea, Alexe Jonese, a dalších. Tato práce se nezaměřuje tolik na specifické teorie a jejich domělou fakticitu, ale spíše se snaží zmapovat strukturální rysy Ickeova díla, a to převážně jeho základní schémata založené na, převážně Marxistické, dialektice. I z tohoto...
|
host ::
RSS.