|
|
Obraz Jana Husa v české raněnovověké literatuře
Hejdová, Tereza ; Andrlová Fidlerová, Alena (vedoucí práce) ; Škarpová, Marie (oponent)
Pr ce Obraz Jana Husa v esk ran novov k literatu e se sna zmapovat pohled na esk ho kazatele ve vybran ch liter rn ch textech 15. a 18. stolet , zachytit prom ny vytv en ho obrazu Mistra Jana Husa, nebo zvolen auto i poch zej z r zn ch zem a pou vaj jin jazyk, zastupuj odli n prost ed , spole ensk vrstvy i n zorov skupiny, tak maj jin vzd l n a n bo ensk vyzn n . nrov odli n liter rn d la byla posuzov na na z klad srovn n kl ov ch epizod, kter se bu v jednotliv ch textech opakovaly, nebo je autor z m rn nepou il. K pochopen vytv en ho obrazu Jana Husa p isp la i dobov ikonografie, kter byla vzata v n kter ch p padech i z jin ch liter rn ch text , ne kter byly srovn v ny obsahov , aby Hus v obraz byl co nejcelistv j . Porovn n textu s ikonografi uk zalo, jak v rn bylo dodr eno popisovan sch ma a jak se obraz Jana Husa i zde postupn prom oval. Propojen p semn ho a ikonografick ho materi lu z konkr tn ch asov ch rovin umo nilo sledovat postupn prom ov n pohled na osobnost Jana Husa a ud losti s n m spojen , proto e auto i zastupovali stanovisko sv n rodnostn spole ensk skupiny a doby. Obraz Jana Husa je proto velmi plastick a mnohdy dokonce protich dn .
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Národ v rodině a rodina v národě. Typ vlastenecké měšťanské rodiny na příkladu rodiny dr. Václava Staňka.
Srbová, Veronika ; Pokorná, Magdaléna (vedoucí práce) ; Hlavačka, Milan (oponent)
Diplomová práce se zabývá tématem rodiny v českém vlasteneckém prostředí 19. století na příkladu rodiny Václava Staňka, lékaře a vlastence. Václav Staněk byl přítelem Josefa Friče a Františka Ladislava Čelakovského, jejich rodiny byly v úzkém kontaktu. Zatímco však Fričovým a ještě více Čelakovským bylo již v odborné literatuře věnováno dost prostoru, Staňkovi zůstávají dnes pozapomenuti. Práce se věnuje veřejnému působení Staňkových, v době předbřeznové především českojazyčnému "salonu", fungujícímu jako jedna z prvních platforem ženského vzdělávání v českojazyčném prostředí, a v revolučních letech 1848-1849 pak působení Václava Staňka na říšském sněmu ve Vídni a Kroměříži. Zevrubná pozornost je však také věnována rodinným vazbám mezi jednotlivými členy, především vztahům mezi manželi a vztahům mezi rodiči a dětmi. Pramenem je zde bohatá a dosud nevyužitá korespondence rodiny Staňkových - korespondence, která umožňuje vhled jak do politických, tak do rodinných záležitostí.
|
|
|
Prof. Rudolf Jedlička (1869-1926) a zdravotně-sociální instituce spjaté s jeho působením
Černá, Marcela ; Jakubec, Ivan (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Rudolf Jedlička se řadí mezi nejvýznamnější české lékaře počátku 20. století. Po studiích se pod vlivem oblíbeného profesora Karla Maydla věnoval chirurgii, nicméně svůj zájem brzy rozšířil na nově se konstituující lékařské obory - na rentgenologii a radiologii - jejichž se stal ve střední Evropě průkopníkem. Díky svým všestranným lékařským dovednostem byl vyhledávaným diagnostikem i operatérem. Svůj život Jedlička propojil s lékařskou fakultou České univerzity Karlo- Ferdinandovy, respektive Univerzity Karlovy, kde působil jako pedagog - tvůrce tzv. Jedličkovy školy, která se stala nositelkou jeho medicínského odkazu. Vrcholu kariéry dosáhl v roce 1921, kdy byl jmenován řádným profesorem chirurgie a současně přednostou II. chirurgické kliniky. Aktivity Rudolfa Jedličky se však neomezovaly pouze na lékařskou teorii a praxi, ale přesahovaly do roviny iniciování a organizování řady zdravotně-sociálních projektů, z nichž nejvýznamnější bylo založení Pražského sanatoria a přilehlého Jedličkova ústavu. Pražské sanatorium bylo otevřeno v květnu 1914 a bylo koncipováno jako všeobecná nemocnice pokrývající všechny specializace mimo léčby infekčních a duševních onemocnění. Největšího rozkvětu dosáhlo za první republiky - tehdy zde byla zřízena II. chirurgická a II. gynekologická klinika. Jedličkův ústav...
|
|
|
Odcházení velikánů československé demokracie: komparace mediálního obrazu úmrtí a pohřbu T. G. Masaryka a Václava Havla v českém tisku
Pavelková, Kateřina ; Cebe, Jan (vedoucí práce) ; Sekera, Martin (oponent)
Diplomová práce "Odcházení velikánů československé demokracie; komparace mediálního obrazu úmrtí a pohřbu T. G. Masaryka a Václava Havla v českém tisku" se zabývá porovnáním mediálního obrazu úmrtí a pohřbu zmíněných prezidentů v tištěných seriózních i bulvárních médiích dané doby. Média v tomto období rozebírala život těchto významných osobností, jejich dílo i náhled na politiku, přesah do zahraničí, jejich zásluhy a předkládala také kritiku. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se práce zabývá politicko-společenským kontextem doby, ve které žili a působili Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel a rozebírá osobnosti samotné. Dále se práce v této části věnuje metodologii, kde vysvětluje použitou metodu zkoumání médií. V praktické části nabízí práce nejprve charakteristiku vybraných tištěných seriózních i bulvárních médií - Lidových novin, Poledního listu a deníku Blesk a pomocí kvalitativní analýzy se snaží zjistit, jakým způsobem o osobnostech prezidentů referovala zkoumaná periodika dané doby. Pokouší se na jedné straně postihnout paralely, které oba velikány v českém tisku spojovaly, na druhé straně se snaží zjistit, čím se jejich prezentace v tisku lišila. Součástí analýzy je porovnání jazykových prostředků, které byly v souvislosti s mediálním...
|
|
|
Proměny v zobrazování Sametové revoluce v rámci české filmové tvorby
Peřinová, Eliška ; Spalová, Barbora (vedoucí práce) ; Moskvina, Yuliya (oponent)
Tato práce je zaměřena na výzkum obrazu Sametové revoluce v rámci české filmové tvorby. Na tuto problematiku nahlížím skrze teorii kolektivní paměti. Konkrétně se z metodologického hlediska nejvíce opírám o studii Kulturní paměť a film: Jak se měnil obraz poválečného odsunu v české filmové tvorbě, kterou provedla Irena Řehořová. Pomocí kvalitativní obsahové analýzy se na třech vybraných filmových zpracováních, z nichž každé reprezentuje určité časové období, snažím identifikovat, skrz jaké dominantní výrazové prostředky je koncept Sametové revoluce v jednotlivých časových obdobích reprezentován a jaký obraz této historické události se tvůrci jednotlivých filmových zpracování snaží divákům předat. Zároveň se zajímám i o to, jakého přijetí se těmto filmům dostává u kritické i divácké veřejnosti, abych si tímto způsobem ověřila, jak česká společnost na filmy prezentovaná ztvárnění Sametové revoluce nahlíží. Má práce je rozdělena na pět částí. V první, teoretické části se věnuji teorii kolektivní paměti s přihlédnutím k českým specifikům a nedokumentárnímu filmu jako médiu kolektivní paměti. Následuje kapitola stručně popisující historický kontext Sametové revoluce a její dnešní postavení v diskurzu české společnosti. Poté je zde metodologická část, zabývající se metodologickým zpracováním mého výzkumu....
|
|
|
Re-prezentace srpna 1968 ve filmové tvorbě
Patová, Viktorie ; Spalová, Barbora (vedoucí práce) ; Wladyniak, Ludmila Maria (oponent)
Téma práce se zaměřuje na souvislost sociální paměti a filmové reprodukce minulosti. Skrze vybrané příklady filmové tvorby práce zjišťuje, jak filmaři nakládali s tématem srpna 68 a jak se jejich přístup k tématu proměňoval. Cílem práce je prozkoumat, skrze jaké "obrazy" filmové reprezentace konstruují události srpna 68 a jak jsou či nejsou přijímány veřejností. Vybranými filmy pro analýzu byly Pelíšky (1999), Anglické jahody (2008) a Jan Palach (2018). Analýza filmů byla prováděna kvalitativní obsahovou analýzou převzatou z práce Kulturní paměť a film: Jak se měnil obraz poválečného odsunu v české filmové tvorbě Ireny Řehořové. Filmové reprezentace jsou zkoumány skrze šest kategorií: filmová forma, témata a příběhy, sociální svět filmu, kulturně-historická paměť, viděné X neviděné, recepce v době uvedení a v současnosti. Z analýzy vyplynulo, že filmy se s rostoucím odstupem od sametové revoluce pouštěly do větší kritiky chování české společnosti během okupace. Výraznou proměnou prošlo především tvůrci deklamované zacílení díla. Dalším zjištěním je, že formálními složkami filmu využívanými pro zobrazení srpna 68 jsou především tónování obrazu a zvuková složka. Novější filmy více experimentují s formou např. vložením dokumentárních záběrů. A v neposlední řadě, se ukázala významnost symbolického...
|
|
|
Josef Svátek (1835-1897) a jeho knihovna
Jelínková, Jana ; Pokorná, Magdaléna (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
Práce pojednává o redaktorovi, spisovateli nejen historických románů Josefu Svátkovi (1835- 1897) a jeho osobní knihovně. Práce vychází z dochované Svátkovy pozůstalosti, především z korespondence, dobových periodik a jeho osobní knihovny. Důraz je zde kladen na Svátka v roli redaktora a historika a na doposud nezveřejněná fakta ze Svátkova života. Svátkova knihovna je podrobena analýze, díky které lze poznat, jak se v ní Svátkova práce, zájmy a povinnosti odrážejí. Tato práce také vzniká v rámci projektu Knihovny Národního muzea PROVENIO. Klíčová slova Korespondence Knihovna Česká periodika Redaktor Spisovatel
|
host ::
RSS.