|
|
Veniamin a Juraj Križanić v Rusku
Příhoda, Marek ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Práce je formálně rozdělena na dvě samostatné části - "Juraj Križanié v Rusku" a "Veniamin v Rusku". Podobný přístup je dán faktem, že oba zkoumaní autoři žili v různých dějinných epochách a jejich díla vznikala v rozdílné historické situaci a s jiným záměrem. Přes tyto odlišnosti jsme přesvědčeni, že psát o nich v rámci jedné práce má svoje opodstatnění a svůj smysl. Oba působili v Rusku v obdobích jeho historie, která můžeme charakterizovat jako přechodná. V případě Veniamina v údobí vymezeném ukončením formální závislosti moskevského vládce na tatarských chánech (1480), sjednocením velké části severovýchodní Rusi do jednoho celku s centrem v Moskvě a dobou Ivana IV. Hrozného (1547 - 1584). U Križaniée se jednalo o dobu mezi tzv. Smutou (1584 - 1613) a nástupem nové dynastie Romanovců ( 1613) na jedné straně a reformami Petra I. (1689 - 1725) na straně druhé. Jejich názory se utvářely zcela pod vlivem tradice evropského Západu, přesto se oba (každý vlastním způsobem) stali součástí duchovnosti staré Rusi a reagovali na situaci, v níž se moskevský stát jejich doby nacházel. Oba s sebou na Východ přinesli nové impulsy a oba (byť v odlišných podmínkách a rozsahu) ovlivnili (nebo se o to vědomě pokusili) politický a myšlenkový vývoj Moskevské Rusi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Specifika ruské fenomenologie a její význam pro interpretaci literárního textu
Šimák, Petr ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Dohnal, Josef (oponent) ; Müller, Richard (oponent)
Cílem disertační práce je upozornit na vratkou pozici literární historie a dalších literárněvědných disciplín. Historie literatury popisuje literární texty jako mrtvé historické objekty. Ačkoli se tedy jedná o humanitní vědu, vyřazuje ze svého výkladu lidskou existenci a její žitý svět a kategorizuje historická a technická data literárních textů do skupin. Tento přístup je čistě vědecký. Historie literatury a další odvětví literární vědy řeší své vlastní abstraktní problémy skrze teorie, které nemají žádný záměr interpretovat literární text jakožto zvláštní zkušenost se světem. Naším cílem je upozornit, jak scientistní přístup k literárnímu textu neumožňuje interpretovat konkrétní literární text ve smyslu, který má pro lidskou existenci. Představujeme metodu fenomenologické filosofie a ukazujeme její potenciál pro interpretaci. Interpretace ve fenomenologickém smyslu slova znamená, že interpret se skrze literární text pokouší porozumět žitému světu. Dále sledujeme stopu fenomenologického myšlení v tradici pražského strukturalismu. Zvláště se potom zaměřujeme na specifika ruské fenomenologie, a to zejména u ruských myslitelů, kteří se zabývali interpretací uměleckých děl (J. Golosovker, B. Engelgardt, G. G. Špet, M. Bachtin ad.). V závěru předkládáme vlastní vymezení fenomenologické interpretace a komparací...
|
|
|
Specifika ruské fenomenologie a její význam pro interpretaci literárního textu
Šimák, Petr ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Müller, Richard (oponent) ; Dohnal, Josef (oponent)
Cílem disertační práce je promyslet možnosti interpretace, které nabízejí tradiční nástroje literární historie a dalších literárněvědných disciplín. Historie literatury popisuje literární texty jako historické objekty.Ačkoli se tedy jedná o humanitní vědu, vyřazuje ze svého výkladu lidskou existenci a její žitý svět a kategorizuje historická a technická data literárních textů do skupin. Tento přístup je čistě vědecký. Historie literatury a další odvětví literární vědy řeší své vlastní abstraktní problémy skrze teorie, které nemají žádný záměr interpretovat literární text jakožto zvláštní zkušenost se světem. Naším cílem je upozornit, jak scientistní přístup k literárnímu textu neumožňuje interpretovat konkrétní literární text ve smyslu, který má pro lidskou existenci. Představujeme metodu fenomenologické filosofie a ukazujeme její potenciál pro interpretaci. Interpretace ve fenomenologickém smyslu slova znamená, že interpret se skrze literární text pokouší porozumět žitému světu. Dále sledujeme stopu fenomenologického myšlení v tradici pražského strukturalismu. Zvláště se potom zaměřujeme na specifika ruské fenomenologie, a to zejména u ruských myslitelů, kteří se zabývali interpretací uměleckých děl (J. Golosovker, B. Engelgardt, G. G. Špet, M. Bachtin ad.). V závěru předkládáme vlastní vymezení...
|
|
|
Reflexe židovské tématiky za Protektorátu Čechy a Morava v literatuře
Drahorádová, Ivana ; Med, Jaroslav (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Tato bakalářská práce si klade za cíl srovnání přístupů židovské menšiny v Protektorátu Čechy a Morava v krásné literatuře k rasové diskriminaci. Na základě komparace čtyř vybraných titulů z české beletrie se budu zabývat tím, jak se Židé ve vybraných dílech stavěli k uvádění rasové politiky do praxe, jak se hlavní postavy vyrovnávaly s perzekucí a jaké bylo jejich vnitřní prožívání válečných událostí. Bakalářská práce bude vycházet z uvedené primární literatury, která byla záměrně vybrána tak, aby názorně ilustrovala odlišné postoje Židů. V práci se zaměřím i na styčné body a na to, co všechny hlavní hrdiny z vybraných titulů spojuje a na to, v čem jsou jiní, jak se každý jinak a po svém s obtížnou situací vyrovnává.
|
|
|
Jak je uděláno Pozvání na popravu. Teatrální a polemické prvky v románě Vladimira Nabokova
Lenz, Linda ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Dohnal, Josef (oponent) ; Pechal, Zdeněk (oponent)
Práce se soustřeďuje na komplexní rozbor poetiky románu Vladimira Nabokova Pozvání na popravu z hlediska jeho kulturního kontextu. Konkrétně se zabývá jeho souvislostmi se sovětskou divadelní avantgardou, s mytopoetickým symbolismem a s ranou literární avantgardou. Z pohledu divadla přistupujeme k románu jako k parodii na porevoluční avantgardní experimenty sovětské scény. Speciální pozornost je věnována té okolnosti, že vlivem teatralizace textu, tj. připodobení románového prostoru divadelnímu představení, dochází k rozdělení diegeze Pozvání na popravu na dva rovnocenné protikladné světy, z nichž lze každý usouvztažnit s určitou poetikou. Svět soustředěný do hlavní postavy Cincinnata je inspirovaný symbolismem, a to především symbolem a symbolistickým vnímáním světa Andreje Bělého. Ústředním hybným principem této reality je sémiotizace světa. Jeho protiklad tvoří okolní románový svět, který je formován prostřednictvím principu desémiotizace, jenž demonstrativně nahrazuje přenesené významy přímými. Z pohledu sémiotických modelů tedy v románě dochází ke střetu dvou různých pojetí slova: proti symbolistické sémiotizaci reality je postavena desémiotizace jako ústřední aspekt formalisticko-futuristické avantgardy, která hrdinův svět systematicky rozkládá. Ani jeden z těchto světů však není vítězný, v...
|
|
|
Towards the Boundaries of Fictional Narrative
Pčola, Marián ; Glanc, Tomáš (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Derlatka, Tomasz (oponent)
Disertační práce nahlíží různorodé podoby současného uměleckého vyprávění a zkoumá jeho vztah k jiným typům narace - zejména k textům, ve kterých nad estetickou funkcí převažuje funkce poznávací či informační. Práce je rozdělená do čtyř částí. První část je teoretická, vytyčují se v ní základní problémové okruhy a pojmenovávají se metody, nástroje a modely, o které se budu v práci opírat a ověřovat jejich použitelnost na vybraných příkladech ze slovanských literatur. Druhá část sleduje problematiku časoprostoru fikčního vyprávění, přičemž v kapitole 2.1 analyzuji románový čas a prostor převážně z kompozičního hlediska (na příkladu románu Saši Sokolova Škola pro hlupáky), zatím co v následující kapitole, věnované ideovému prolínání literárních a sociálně-politických utopií, se fikčnost a temporalita chápou šíře než jen jako výhradně narativní kategorie: fungují jako styční plochy mezi imanentním významovým děním "světa textu" a jeho historickým pozadím. Třetí část pokračuje ve vytyčeném směru, pouze jako kontext se tu již nepojímá nadosobní historické pozadí, ale individuální sféra praktického života, každodennosti. Předmět zkoumání zde tvoří dva žánry na pomezí umělecké literatury a faktografie - intimní korespondence a cestopisné zápisky. Poslední část se soustřeďuje na některé osobitosti jazykového...
|
|
|
Téma manipulace v literatuře
Brožová, Ladislava ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Práce se zabývá tématem manipulace v literárním textu jako dialogickým vztahem mezi já a ty nebo já a ono, přičemž já zaujímá v každém ze dvou typů jiné postavení. V prvním případě je já subjektem manipulace - tj. manipulátorem, ve druhém se stává objektem - tj. obětí manipulace, protože vlády nad ním se zmocnilo cizí vědomí. Typ já a ty je v literárním textu zobrazen vnějším dialogem (odehrává se mezi postavami), typ já a ono dialogem vnitřním, který hrdina nevede s jinou postavou jako takovou, ale "jen" s hlasem, jenž náleží cizímu vědomí. Po úvodní časti, která se zaměřuje na problém manipulace v různých kontextech (filozofickém, politickém nebo psychologickém), následuje interpretace jejího zobrazení v literárním díle, zejména v tvorbě F. M. Dostojevského (Dvojník, Ves Štěpančikovo, Zápisky z podzemí, Věčný manžel). Právě postavy tohoto autora nám umožňují nahlédnout do odvrácených stránek lidského vědomí a blíže poznat svévoli, k níž se řadí i manipulace s druhými.
|
|
| |
|
|
Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu
Ivanova, Dimana ; Kubíček, Tomáš (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
RESUMÉ Dizertační práce Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu uvažuje o tématu subjektivity ve vztahu k sexualitě a náboženství ve třech literaturách modernismu - v bulharské, české a francouzské. Dizertační práce se skládá z šesti základních kapitol: Subjekt a subjektivita modernismu, Dandysmus fin-de- siècle. K teoretizaci problému, Lyrický subjekt a homosexualita, Lyrický subjekt a láska, Podoby narcismu a stylizace lyrického subjektu v Narcise v poezii modernismu, Lyrický subjekt a náboženství, Závěr a dosažené cíle dizertační práce. Text dává podrobné příklady z básnických (někdy i prozaických) děl českých, bulharských a francouzských autorů: Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Pejo K. Javorov, Teodor Trajanov, Emanuil Popdimitrov, Trifon Kunev a jiné. První kapitola dizertační práce Subjekt a subjektivita modernismu je úvodní a má za cíl vymezit problematiku práce a základní teoretické cesty, které práce sleduje, aby dokázala své koncepce o problematice subjektivity v moderní poezii. Kapitola začíná vysvětlením základních pojmů, ve vztahu k nimž bude lyrický subjekt zkoumán a základní teoretické texty, jenž často tyto pojmy vysvětlují....
|
|
|
Aspekty skazu (k literárněteoretickému uvažování B.M. Ejchenbauma)
Kosáková, Hana ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Práce Aspekty skazu (K literárněteoretickému uvažování B. M. Ejchenbauma) se věnuje fenoménu narativní strategie, kterou B. Ejchenbaum na přelomu 10. a 20. let 20. století pojmenoval termínem "skaz". Badatel nabídl koncept, který skaz vysvětluje jako specifickou narativní formu, vyrůstající z oblasti spontánního mluveného vyprávění. Východiskem rozboru jsou tři Ejchenbaumovy studie: Iluze skazu [Illjuzija skaza, 1918], Jak je udělán Gogolův Plášť [Kak sdělana Šiněl' Gogolja, 1918] a Leskov a současná próza [Leskov i sovremennaja proza, 1925], u nichž jsou sledovány konstanty ve vymezení pojmu i posuny v traktování problematiky. Cílem práce je nejen prozkoumat Ejchenbaumovu koncepci, ale nabídnout i další možnosti výkladu a problém skazovosti spojit s širším polem úvah. Výklad je rozdělen do dvou částí: důraz první je položen na teoretické uchopení problematiky, kdežto těžiště druhé je v interpretacích konkrétních uměleckých textů. Je zde načrtnut kontext formalistického přemítání o literatuře jakožto báze, odkud Ejchenabumovo uvažování vyrůstá. Nastíněna je rovněž recepce Ejchenbaumova návrhu, která se pohybovala od vřelého přijetí (zejména v rámci formální školy), přes ostrou kritiku až k dalšímu rozvíjení. Osu tvoří vystoupení dvou kritiků: V. V. Vinogradova a M. Bachtina, v jejichž analýzách se ale...
|
host ::
RSS.