|
|
Tichá přátelství: Vladimír Fuka, Jiří Kolář, Zdeněk Urbánek, Emanuel Frynta, Jan Hanč a Jan Rychlík
Strnadlová, Anna ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Období po únorovém puči roku 1948 znamenalo pro kulturní sféru u nás velké změny: skupiny a spolky byly rozpouštěny, umělcům, kteří se nechtěli vtěsnat do mezí socialistického realismu, nezbývalo nic jiného, než se před vnějším světem uzavřít v soukromí svých domovů a ateliérů. Po roce 1950 se ale v Praze zformovala skupina přátel kolem Jiřího Koláře, která sdílela stejné názory na politický i kulturní vývoj a navzdory různým uměleckým zaměřením každodenní prožitky zachycovala obrazem nebo písmem. Diplomová práce se zaměřuje právě na přátelství Jiřího Koláře, Vladimíra Fuky, Evy Fukové, Zdeňka Urbánka, Jana Rychlíka, Kamila Lhotáka, Jana Hanče, Josefa Schwarze-Červinky, Emanuela Frynty a dalších; snaží se vykreslit prožívanou situaci, jejich vzájemné inspirace a vztahy, a zejména pak nesmírně tvůrčí atmosféru, která v tomto přátelském kruhu vznikla. Jako materiál zkoumá zejména deníkové záznamy, kresby, koláže, básně a literární texty, jež v tomto ojedinělém svobodném a inspirativním prostředí společně a pro sebe navzájem každý z členů vytvářel.
|
|
|
Postmoderna v Čechách: Teorie v praxi/Praxe v teorii
Ledvina, Josef ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Morganová, Pavlína (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Disertační práce se zabývá českým uměním v období osmdesátých let 20. století a tím, jak bylo reflektováno v souvislosti s dobově aktuál- ním pojmem postmodernismu. Jako široce diskutované téma vstupuje postmodernismus na domácí scénu v polovině osmdesátých let, kdy vznikají klíčové texty (především Jany a Jiřího Ševčíkových a Ludvíka Hlaváčka) a kdy se konají první Konfrontace, výstavy studentů pražských vysokých uměleckých škol. Dobová praxe identifikovala postmoderní tendence ve výtvarném umění s tvorbou mladých umělců. Nová malba nebo nové umění tak bylo vnímáno a interpretováno jako projev nebo manifestace životních, etických a politických postojů umělců "postmoderní generace". Podstatné přitom byly generační divadelní, hudební a obecně performativní ak- tivity (soubory Pražské pětky, vernisážová hudební vystoupení Martina Johna a Vladimíra Skrepla, hudební skupina Václava Stratila, Margity Titlové Ylovsky a Vladimíra Merty Apage Satanas ad). Práce poukazuje na některé sdílené projevy generační postmoderní "nálady" a v detailnějším záběru pak v tomto výkladovém rámci interpretuje tvorbu vybraných umělců (Martin John, Vladimír Skrepl, František Skála, Martin Mainer, Jiří Kovanda, Margita Titlová Ylovsky, Jiří Surůvka ad.).
|
|
|
Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi
Bačíková, Alžběta ; PhDr. BcA. Andrea Slováková, Ph.D., MBA (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Disertační práce se zastřešujícím názvem Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi se zaměřuje na praktický a teoretický průzkum dokumentárních přístupů ve videích a filmech a na poli umění. Všímá si především sebereflexivních strategií vyvolaných kritickým postojem vůči médiu a nedůvěrou v jeho schopnost zprostředkovat skutečnost či pravdu. Pokusy o zprostředkování skutečnosti audiovizuálními prostředky jsou doprovázeny reflexí způsobu, jak k tomu dochází. Práce si všímá rovněž nejistého vztahu dokumentu a pravdy, jak byl v umění artikulován umělkyní a teoretičkou Hito Steyerl. Zkoumaná díla jsou časově vymezena zejména obdobím od počátku nultých let, kdy začala intenzivní reflexe takzvaného dokumentárního obratu, a současností. Výběr příkladů je silně ovlivněn lokální studií izraelského umění ve Videoarchivu CCA v Tel Avivu. Studie videí a filmů, v nichž rezonují témata konfliktu, násilí a traumatu, předurčilo tematické okruhy pro analýzu dokumentárních metod autorů z odlišných kontextů. Ve vybraných dílech si všímám zejména různých podob zcizení a sebereflexivních postupů, jimiž autoři upozorňují na konstruovanost díla nebo na vlastní postupy práce s audiovizuálním materiálem. Jsou stanoveny opakující se formální principy, které dokazují znejistění vztahu dokumentárních formátů a skutečnosti: inscenování reálných událostí nebo záměrné odhalování produkčního aparátu či pozice autora v rámci produkce díla. U popsaných tendencí dochází také k přehodnocení observačních dokumentárních strategií jako zdánlivého protikladu k sebereflexivním formám. Teoretické výstupy jsou doprovázeny autorčinými vlastními uměleckými projekty soustředěnými hlavně na formát dokumentárního portrétu a jeho formální (de)konstrukci. S formálními principy analyzovanými na teoretické rovině je průběžně experimentováno v autorských videích.
|
|
|
Podoby malířské exprese v současném českém umění v kontextu českého a zahraničního umění
Ropková, Barbora ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Disertační práce se zabývá tvorbou tří současných českých umělců - Josefa Bolfa, Jakuba Špaňhela a Lubomíra Typlta. Důvodem výběru byla skutečnost, že všichni tři umělci jsou zástupci téže generace, která na uměleckou scénu nastupuje na přelomu devadesátých let 20. století a počátku nového tisíciletí a jejich plátna lze shodně označit jako expresivní, ačkoliv jsou již při prvním pohledu patrné rozdíly v intervenci pocitové a rozumové složky, které se podílejí na procesu vzniku díla, ale i jeho obsahu. Současná expresivní malba je ovlivněna vývojem umění druhé poloviny 20. století, jež je založeno na neustálém poměřování expresivní subjektivity a její negace nebo vědomé aplikace a ironizace. Důležitou pomocí o uvažování odlišností v rámci exprese se mi stala klasifikace německého filozofa Martina Seela, který pracuje se třemi stupni expresivního výrazu - "elementárním", "zpracovaným" a "kalkulovaným", jež se v rámci každého jednotlivého díla mísí v odlišném poměru. Jeho dělení se mi stalo podkladem pro uvažování nad tím, že odlišnosti uměleckých stylů jako je expresionismus, abstraktní expresionismus či neoexpresionismus pramení v tom, že v každé etapě se proměňuje vzájemný podíl těchto tří výrazových stupňů, potažmo poměr subjektivní a racionální složky. Současnost, jež je charakterizovaná jako...
|
|
|
Jídlo jako zprostředkovatel významů v konceptuálním umění
Guhová, Vendula ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; Uhnák, Tomáš (oponent)
Práce „Jídlo jako zprostředkovatel významu v konceptuálním umění: přístupy Alison Knowles a Rirkrita Tiravaniji“ je případovou studií zkoumající spektrum významů, které jídlo v umění 20. století zprostředkovává, a jejich proměn v závislosti na kontextu. Popisuje a porovnává významy vaření a konzumace jídla, které jsou obsaženy v dílech Alison Knowles Proposition: Make a Salad a The Identical Lunch a dílech Rirkrita Tiravaniji Untitled (Pad Thai) a Untitled (Free/Still) s ohledem na jejich širší dobové a umělecké zakotvení (Fluxus a vztahová estetika). Zkoumá, v jakém momentě se tyto jejich aktivity, využívající běžné činnosti, stávají uměleckým dílem a jakou mytologii si oba umělci vytvářejí. Jedním z důležitých aspektů, který práce sleduje, je motiv sounáležitosti.
|
|
|
Konvergence filmu a architektury. Případ Prahy
Poláková, Sylva ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Tato disertační práce je věnována mapování prozatím neukotvené praxe konvergence filmu a architektury ve veřejném městském prostoru a to na pozadí myšlenky relokace pohyblivého obrazu. Vzhledem k tomu, že se jedná o interdisciplinární praxi, na jejíchž podobách a fungování se podílí řada dynamik, je výchozí filmová perspektiva doplněna o související témata z oblasti architektury, veřejného městského prostoru, uměleckého provozu i užitého umění včetně reklamní praxe. Široký záběr předmětu této práce je usměrněn úzce lokalizovaným výzkumem zaměřeným na pražskou situaci od devadesátých let dvacátého století až do roku 2010. Kapitoly věnované diskursivnímu poli tvoří společně s případovou studií vrstevnatou zprávu o stavu této specifické mediální praxe, jejíž projevy podléhají rychlému poločasu rozpadu, jenž značně limituje možnosti archivace. Struktura případové studie se odvíjí od vlastního klasifikačního rámce a přibližuje se "katalogovému" formátu, v němž byla určující série otázek kdo, kde, kdy a jak se na dané filmově-architektonické konvergenci podílel. Ačkoli byl sledován určitý časový výsek, nezůstal oproštěn od vazby k předchozím praxím, historickým situacím i konkrétním osobnostem, jejichž odkaz rezonuje také v soudobých projevech filmově-architektonických konvergencí. Archivačně-dokumentační rovinu...
|
|
|
Šetlíkova kolekce v Muzeu umění a designu v Benešově
Škvorová, Lenka ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Tato práce je umělecko-historickým zpracováním kolekce uměleckých děl, kterou věnoval historik umění a sběratel Doc. PhDr. Jiří Šetlík, CSc. v roce 2010 Muzeu umění a designu v Benešově. Jedná se o soubor plastik, grafických listů, kreseb, maleb a užitého umění. V textové části jsou díla rozčleněna do skupin vymezených povahou umělecké tvorby umělců, zohledňujících jejich osobní a profesní vztah k Jiřímu Šetlíkovi. Jednotlivé části sbírky jsou zasazeny do kontextu dobové situace v tehdejším Československu. Práce odráží zásadní kulturně-politické události, které se vztahují k dílům zastoupeným ve sbírce. Důležitou součástí práce je katalog, ve kterém jsou konkrétní díla začleněna do kontextu tvorby jednotlivých výtvarníků.
|
|
|
Od krajiny k racionalitě - krajinářská východiska českého neokonstruktivismu
Dudr, Karel ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá českými umělci, jejichž dílo implikuje směřování od krajinomalby k racionálním a konstruktivním tendencím. Důraz je přitom položen na čtyři z výrazných konstruktivistů - Zdeňka Sýkoru, Karla Malicha, Vladislava Mirvalda, Kamila Linharta - a jejich výtvarný vývoj do konce 60. letech. Distanc od příkladu meziválečných hnutí a odlišnost od soudobé konstruktivní a racionální tvorby v zahraničí dává o to větší význam vlastnímu krajinářskému východisku, o jehož dosahu na specifičnost díla českých konstruktivně orientovaných tvůrců je v této práci pojednáno. V souvislosti s tím se práce zaměřuje na roli tzv. Salcmanovy školy či skupiny Křižovatka. Pro celostní pohled je však pozornost soustředěna i na autory, kteří svým osobitým přístupem ke konstruktivismu a spletitějším směřováním od krajiny k racionalitě představují širší okruh tohoto fenoménu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Political aspects in contemporary art. Czech and Slovak art in 1989-2011
Kukurová, Lenka ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Pachmanová, Martina (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Táto práca je zameraná sa skúmanie súčasného umenia kriticky reflektujúceho spoločenské problémy v českom a slovenskom kontexte. Takéto smerovanie umenia má v dôsledku determinácie totalitnou minulosťou špecifickú genézu a ako legitímny výtvarný prejav sa etabluje až v poslednom období. Zámerom mojej dizertačnej práce je zhodnotiť, kedy a akým spôsobom nastala repolitizácia sféry výtvarného umenia. Skúmam a analyzujem diela českých a slovenských autorov/iek, ktorí vedome kriticky reagujú na spoločenskú a politickú situáciu. Zachovávam chronologický charakter referovania a zároveň vyčleňujem dve výrazné línie: problematiku queer a feminizmu. Vynútená angažovanosť umenia v minulosti mala za následok devalváciu tohoto pojmu. Časť mojej práce je zameraná na oblasť terminológie, pričom skúmam obsahy pojmov politické a aktivistické umenie v medzinárodnom aj domácom prostredí a predstavujem ich definície.
|
|
|
Dav a masa v umění. Multiplicita v díle Ivana Kafky
Bartlová, Anežka ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Ve své práci jsem se věnovala umění Ivana Kafky z hlediska fungování multiplicity. Na základě podrobnějšího průzkumu charakteru Kafkových děl jsem dospěla k vymezení důležitých aspektů v jeho tvorbě: práce s časem, místem a multiplicitou. První a druhý aspekt jsem v práci krátce zanalyzovala. Multiplicitu jako širší fenomén jsem definovala pomocí kategorií, vytvořených pro účely této práce. Tak typ užití multiplicity na způsob masy je charakterizován jako soubor neživotných elementů bez autonomie. Pro multiplicitní zobrazení typu davu je naopak typická vyšší míra individuality jednotlivých částí, které ale zůstávají významotvorným prvkem vzhledem k celku díla. Na základě těchto kategorií jsem se pokusila sestavit diagram, který naznačuje souvislosti mezi charakterem obrazu (jedinečný - multiuplicitní) a typologií vztahů částí k celku (škála možností na ose pojem a jeho protiklad). Aplikací modelu "rozšířeného pole" Rosalind Krauss jsem dospěla k diferenciaci dalších dvou momentů multiplicitních obrazů, a to na principu sériovosti a seriality, kde hlavním vektorem je narativita. Takto charakterizovanou multiplicitu jsem aplikovala na konkrétní díla Ivana Kafky, která jsem vybrala tak, aby skrze příklady bylo možné co nejlépe vysvětlit navržený model vztahů multiplicity a jedinečnosti v umění obecně....
|
host ::
RSS.