|
|
Aristoxenos z Tarentu - Studie k dílu Elementa Harmonica
Langhammerová, Gabriela ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Šíma, Antonín (oponent) ; Švantner, Martin (oponent)
Výše zmíněná práce se zabývá dílem Elementa Harmonica (Harmonika stoicheia/Harmonické prvky), jehož autorem je Aristoxenos z Tarentu a ve stejné míře kontexty vzniku tohoto díla. Elementa jsou hudebně-teoretickým dílem, zaměřeným na konkrétní části, z nichž se skládá hudba, konkrétně melodie. Obsahují rozsáhlý a důkladný popis jednotlivých prvků včetně osob, které se stejnou problematikou zabývaly již před Aristoxenem. Elementa jsou tedy mimo jiné velmi cenným zdrojem poznatků týkajících se jak hudební teorie, tak metodologie a hudební praxe, které poskytli Aristoxenovi předchůdci. Elementa však představují také zajímavý metodologický přístup, který kombinuje matematické (tedy v podstatě pýthagorejské) a peripatetické (převážně aristotelské) postoje v jedinečné syntéze vedoucí k ustavení zcela nové pozice hudebně-teoretického bádání. Tato práce poskytne analýzu hlavních konstitutivních větví, a také důsledků, které z ní plynou. Klíčová slova: Aristoxenos z Tarentu, antická hudební teorie, Elementa Harmonica, metodologie vědy, dějiny vědy, pýthagorejská tradice, peripatos, melodie, elementa
|
|
|
Vývoj pojetí světové duše u Henryho Mora
Joseph, Jacques ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Hill, James (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat vývoj pojetí světové duše u cambridgeského platonika Henryho Mora (1614-1687), toto téma je však zároveň zpracováno v širších souvislostech raně novověké přírodní filosofie a zrodu moderní vědy. Henry More je myslitelem, v jehož díle se velmi podnětným způsobem střetávají renesanční novoplatonismus s karteziánstvím, raně novověkým mechanicismem a nejnovějšími vědeckými objevy jeho doby. Právě pojem světové duše je přitom bodem, kde dochází k tomuto setkání. Z klasického pojetí novoplatónské světové duše se v Morově pozdější tvorbě stává Spirit of Nature, princip doplňující (a metafyzicky zakládající) mechanické interakce. Zároveň však (aby byla zachována zákonitá pravidelnost takových jevů, jako je gravitace) musí být tento Spirit of Nature zbaven jakéhokoli vlastního vědomí a vůle. Vedle tohoto pohybu "ochuzení" světové duše vytyčujícího cestu, jež vposled povede k pojmu zcela odosobněného přírodního zákona, však hlubší analýza jistých aspektů Morova filosofického systému odhalí i snahu uchovat také širší přesahy klasického pojetí světové duše, jakkoli na první pohled do intencí raně novověkého paradigmatu příliš nezapadají. První a nejobsáhlejší kapitola z historického hlediska podrobně popisuje Morův myšlenkový vývoj vedoucí od hypostaze Psýché (ztotožněné s Duchem...
|
|
|
Nietzsche, vědomí, evoluce
Šturmová, Magdalena ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Markoš, Anton (oponent)
Filosofie Friedricha Nietzscheho byla značně ovlivněná evoluční teorií, ačkoli ta ho zajímala téměř výlučně ve vztahu k člověku, zejména jeho psychice. I když jsou mnohá témata jeho filosofie podobná tématům současné věděcké diskuse, reflexe těchto myšlenek je ve vědě minimální. Cílem této diplomové práce je uvést Nietzscheho klíčové myšlenky o povaze, funkci a evoluci lidského vědomí, následná reflexe těchto myšlenek a jejich zasazení do širšího kontextu současné vědecké diskuse. Hlavními tématy této práce z hlediska Nietzscheho filosofie je představa vědomí jako "sociálního instinktu", kritika představy vědomí jako esence lidství a témata s tím spojená, z hlediska současné vědy navíc otázka mechanismu evoluce lidského vědomí. Závěr je věnován kognitivní archeologii a její snaze o rekonstrukci evoluční historie lidské mysli. K práci je připojen dodatek o vztahu Nietzscheho k darwinismu.
|
|
|
Plato's second coming. An outline of the philosophy of George Gemistos Plethon
Hladký, Vojtěch ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Segonds, Allain Philippe (oponent) ; Zografidis, George (oponent)
Tato práce je pokusem o komplexní výklad filosofie Geórgia Gemista Pléthóna, byzantského platonika XV. století, jenž ovlivnil rovněž současné renesanční myslitele v Itálii. První část studie se věnuje Gemistově "veřejné filosofii", totiž jeho praktickým návrhům na politické reformy v morejském despotátu (na Peloponnésu) na základě platónských principů stejně jako pohřební řeči, jež sepsal a v nichž je racionální argumentací dokazována nesmrtelnost lidské duše. Druhá část je věnována celkové rekonstrukci Pléthónovy vlastní verze platonismu neboli philosophia perennis, věčné racionální filosofii, která je společná všem lidem napříč různými věky a jejíž nejlepší výraz lze nalézt v dílech Platóna a Zóroastra (Chaldejské věštby, jak se domníval Pléthón). Konečně, třetí část rozebírá Gemistova náboženská stanoviska - zkoumá svědectví současníků, jeho postoj na koncilu ve Ferraře-Florencii a jeho spis o vycházení Ducha Svatého stejně jako novopohanské Zákony, které jsou jakousi jeho sebestylisací do Pléthóna, "druhého Platóna", - s tím závěrem, že je spíše nepravděpodobné, že by Gemistos byl platónský polytheista, jak se často tvrdí.
|
|
| |
|
|
Kabalistické zdroje ve filosofii Giovanni Pica della Mirandola
Herůfek, Jan ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Tématem předložené disertace je renesanční humanista Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494), zvaný princeps concordiae (kníže svornosti). Svou pozornost jsem soustředil především na aplikaci prvků židovské mystiky v Picově filosofickém korpusu. Vycházím z jedné jeho zakázané a v konečném důsledku odsouzené heretické teze: "Žádná věda nás více neujišťuje o Kristově božství než magie a kabala." Pico tuto tezi posléze obhajoval v pátém oddílu Apologie, O přirozené magii a křesťanské kabale. O něco později se kníže svornosti vrátil ke stejnému tématu, nejprve v nedokončeném spise Commento, posléze v pozdních dílech Expositiones in psalmos a konečně ve spise Heptaplus. V první kapitole "Picova cesta k židovské mystice" začleňuji Pica do historického kontextu. Důraz kladu jednak na jeho formační cestu za filosofickým poznáním, jednak na Picovo využití filosofických a teologických znalostí v poměrně ambiciózním, ale ne příliš úspěšném projektu v podobě Devíti set tezí. Krach disputace a následné odsouzení tezí se mi stalo příležitostí k rozvinutí teze o magii a kabale ve dvou následujících tématických částech. Kapitola "Pico a magie" je věnována konceptu magie a nekromantie. Je však nutno podotknout, že Pico nikdy a nikde neuvažoval pouze o magii, ale vždy ji uváděl do vztahu s astrologií či kabalou. Jestliže v...
|
|
|
Scientia de anima podle komentáře spisu O duši Jenka Václavova z Prahy (†1375): filosofická studie a semikritická edice
Radechovský, Adam ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Visi, Tamás (oponent) ; Dekarli, Martin (oponent)
ředmět dizertační práce tvoří výzkum oblasti středověkých dějin filosofického myšlení Univerzity Karlovy před rokem 1400. Výzkum se zabývá dějinami přírodní filosofie, konkrétně středověké psychologie, neboli Práce je založena bohemikální rukopisné komentářové tradice k spisu O duši ( Primární pozornost je věnovaná výkladu pražského mistra Jenka Václavova z . Cílem práce je vyhodnit Jenkův výklad z dějinně filosofického hlediska a zařadit do širšího kontextu peripatetické filosofie a středověké latinské komentářové tradice k . Práce nabízí kritické vyhodnocení tezí předchozího bádání o dokrinální orientaci pražského mistra Je zároveň hlubší metodologické poznatky jeho díla jako univerzitní příručky. Až na dílčí sondy Jenkův výklad nebyl doposud edičně zpřístupněn. Součástí práce je semikritická edice přepisem výkladu, která pokrývá dílčí první, druhé i třetí knihy spisu O duši
|
|
|
The Shield of Achilles: Minoan Representational Conventions in Early Greek Poetry and Thought
Valentinová, Lucie ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent) ; Thein, Karel (oponent)
Předkládaná práce se zabývá Homérovým popisem Achilleova štítu (Ílias 18.478-608) a mínójskou freskovou malbou, zejména miniaturními freskami z Knóssu, takzvanými vyobrazeními posvátného háje a tance (Sacred Grove and Dance Fresco) a shromáždění diváků (Grandstand Fresco). Prostřednictvím analýzy jejich zobrazovacích postupů zkoumá možnosti sledování kulturního přenosu mezi dvěma civilizacemi, které preferovaly odlišná reprezentační media: malbu v případě vizuálně orientované mínójské civilizace doby bronzové a poezii v nejstarších kulturních vrstvách starověkého Řecka. Protože v případě mínójské kultury nemáme k dispozici rozluštěné písemné prameny a její fresková malba byla, jak práce ukazuje, převážně nenarativní, k jejím tématům si obtížně zjednáváme přístup. Ukazuje se nicméně, že nemálo se můžeme dozvědět z interpretace toho, jak techniky zobrazení v malířství i poezii zacházejí s reprezentací časových a prostorových vztahů, a ze vztahu, jaký navazují se svým divákem a posluchačem; jeví-li se nám svět jako složitý komplex kulturních reprezentací, způsob, jakým se k nim vztahujeme, odráží naši představu o lidském místě ve světě. Nenarativní zobrazovací postupy mínójských fresek - zejména vertikální perspektivu, absenci pevného hlediska diváka, potlačenou fokalizaci a mapovitou kompozici -...
|
|
|
Duše a kosmos v Platónově Tímaiu
Stránský, Jiří ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent) ; Krása, Ondřej (oponent)
Cílem předkládané práce je výklad problematiky duše v Platónově dialogu Tímaios jenž náležitým způsobem respektuje úzkou provázanost tohoto tématu s a který postupuje od nejvyšší rovin samotného až nejnižší rovinu duší smrtelných bytostí. První kapitola se zabývá otázkou, zda svět dle Tímaia singulárně vznikl, či nikoli. V rozlišeny dva tradiční přístupy, které podávají na tuto otázku odlišné odpovědi, a je hájena hypotéza, podle níž adekvátní musí spočívat v jejich náležité kombinaci. rámci druhé kapitoly je zkoumána přirozenost Platónova tvůrce démiúrga který je interpretován jako prapůvodní božská bytost, jež nemá být identifikována s žádným ektem stvořeného světa ani věčně jsoucího vzoru. Toto božstvo pak dle hájené interpretace nejen že vytváří tělesný svět a jeho duši, ale rovněž je pro duši ve vztahu k jejím základním . Témata duše a se rovnocenným způsobem mísí ve třetí kapitole věnované světové duši. Tato kapitola se soustředí na výklad tří tematických okruhů, jež jsou relevantní rovněž ve vztahu k duším na nižších úrovních, a to na mísení duše, kterým se vysvětlují její základní charakteristiky, na její strukturu a pohyb a konečně na problematiku poznání a jejích kognitivních mohutností. Kapitola čtvrtá se zabývá často opomíjeným tématem duší astrálních a tradičních bohů. Z důvodu nedostatku...
|
|
|
Vývoj pojetí světové duše u Henryho Mora
Joseph, Jacques ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Hill, James (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat vývoj pojetí světové duše u cambridgeského platonika Henryho Mora (1614-1687), toto téma je však zároveň zpracováno v širších souvislostech raně novověké přírodní filosofie a zrodu moderní vědy. Henry More je myslitelem, v jehož díle se velmi podnětným způsobem střetávají renesanční novoplatonismus s karteziánstvím, raně novověkým mechanicismem a nejnovějšími vědeckými objevy jeho doby. Právě pojem světové duše je přitom bodem, kde dochází k tomuto setkání. Z klasického pojetí novoplatónské světové duše se v Morově pozdější tvorbě stává Spirit of Nature, princip doplňující (a metafyzicky zakládající) mechanické interakce. Zároveň však (aby byla zachována zákonitá pravidelnost takových jevů, jako je gravitace) musí být tento Spirit of Nature zbaven jakéhokoli vlastního vědomí a vůle. Vedle tohoto pohybu "ochuzení" světové duše vytyčujícího cestu, jež vposled povede k pojmu zcela odosobněného přírodního zákona, však hlubší analýza jistých aspektů Morova filosofického systému odhalí i snahu uchovat také širší přesahy klasického pojetí světové duše, jakkoli na první pohled do intencí raně novověkého paradigmatu příliš nezapadají. První a nejobsáhlejší kapitola z historického hlediska podrobně popisuje Morův myšlenkový vývoj vedoucí od hypostaze Psýché (ztotožněné s Duchem...
|
host ::
RSS.