|
| |
|
|
Myšlení a básnění u Martina Heideggera
Krejča, Kryštof ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent)
Předložená práce se pokouší představit problém původní soupatřičnosti myšlení a básnictví, pro což je podstatná a vůdčí především cesta myšlení Martina Heideggera. Nejprve je tématizováno přirovnání díla k cestě a krajině, zatímco je myšlení přirovníváno k řemeslné práci. Radikální role otázky "Co je teď?" je v tomto textu rozvita v rámci celé epochy završení západní metafyziky. Toto završení souvisí s problematikou vůle k moci Bedřicha Nietzscheho a s věkem světové války. V této otázce se jedná o filosofický výklad bytostně-dějinné pozice dneška. Žádné skutečně bytostné pokračování metafyzického myšlení v této situaci již není více možné. Naskytlo by se přeci nějaké východisko? Naléhavost tázání po tom, "co nyní jest" nutí myslitele mezi 30. a 40. léty k myslitelskému "vzájemnému se vypořádávání" s básnictvím Hölderlinovým. Takovéto vypořádání se připrvuje cestu pro bytostné myslitelské zvládnutí a nadcházející překonání tohoto završení "prvního počátku" a možnost připravenosti pro příchod nového. Heideggerské výklady Hölderlina, Georgeho, Rilka a Trakla nechť jsou pokynem myšlení do budoucna! Toto má představovat hlavní důvod pro tzv. jiné myšlení a nějaký nový počátek. (klíčová slova se nacházejí v samotném textu práce hned pod německým originálem abstraktu..) počet znaků s mezerami: 160060 /...
|
|
|
Hegelovský proud v československé filosofii 60. let aneb sonda do československé marxistické filosofie na motivu práce
Hanovská, Lenka ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá československou filosofií v období 60. let 20. století. Neomezuje se přitom na její historický popis, ale pokouší se proniknout do čs. myšlení zevnitř a promýšlet jeho významné kategorie. Soustřeďuje se na kategorii práce jako ústřední marxistickou kategorii a zkoumá, jak se v různých směrech čs. filosofie pojednávala. To dává těmto směrům vystoupit v jejich různosti i stejnosti. Zejména potom práce zkoumá, jak kategorii pojednával tzv. hegelovský proud neboli filosofové praxe, kteří motiv uchopovali v návaznosti na německou klasickou filosofii. Tito kladli důraz na práci jako formu předmětné tvorby skutečnosti, akcentovali autentický životní postoj charakteristický jednotou teorie a praxe, zdůrazňovali filosofický rozměr marxismu a apelovali na jeho autentické (historické) pochopení. Garanci jednoty teorie a praxe a možnost autentického výkladu skutečnosti kladli filosofové praxe do předpokladu rozumného vývoje dějin, čímž se mj. odlišovali od jiných marxistických proudů. Text je rozdělen na tři části. První přibližuje historické souvislosti a podmínky filosofické tvorby v Československu. Druhá tematizuje motiv práce u představitelů "hegelovského proudu" (filosofie praxe) a věnuje se interpretaci motivu z jejich děl. Třetí pak představuje vlastní filosofické promýšlení souvislostí, principů...
|
|
|
Jazyk, řeč a rozumění
Zajíc, Václav ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent) ; Zika, Richard (oponent)
Tato práce sleduje rozdílná pojetí poznání, jak je vypracovali George Berkeley a Immanuel Kant. V první kapitole se zaměřujeme na Berkeleyho pragmatickou interpretaci poznání, vycházející z lokalizace nepredikativních soudů do vnitřního ustrojení vnímání. Výsledkem je pojetí poznání takového, které člověku slouží k identifikaci podmínek vzniku konkrétních kombinací idejí a k jejich víceméně přesné prognóze. Zaměřujeme se ovšem především na Berkeleyho snahu vyvarovat se "ontologizujících" či "absolutizujících" pojetí "tradičních metafysických pojmů", jako jsou ,podstata', absolutní existence nejáského hmotného jsoucna apod. Ve druhé kapitole předložené práce se snažíme sledovat, jakým způsobem se proměňuje představa o poznání, pakliže jako východisko spolu s Kantem zvolíme popisný rozbor syntetických apriorních soudů, což jsou takové výroky, jejichž obsahem či propozicí je syntéza subjektu a predikátu. Ukážeme si, jakým radikálním způsobem Kant přispěl k novému pochopení metafysiky jakožto transcendentálního průzkumu možnosti poznání a jak se díky tomu proměňují význam a postavení pojmů subjektu a objektu. Ve třetí závěrečné kapitole provedeme prostřednictvím Heideggerovy fenomenologické kritiky apofantických vět završující syntézu stanovisek Berkeleyho a Kanta, abychom doložili, že každý svým...
|
|
|
Vývoj chápání pravdy od presokratiků k Platónovi a její smysl v dějinách očima Martina Heideggera
Štěrba, Vojtěch ; Pětová, Marie (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Práce vychází z Heideggerova pojetí pravdy od začátku 30. let 20. století a sleduje vývoj proměny pojetí pravdy v dějinách, jmenovitě od Anaximandra, přes Parmenida až k Platónovi. Toto téma je zkoumáno na vybraných Heideggerových textech, které se presokratikům a tématu pravdy věnují, společně s Platónovým dialogem Parmenidés, na který se váže i anonymní komentář k němu od neznámého autora z dob pozdní antiky. Pro Heideggera se totiž způsob bytí člověka v dějinách nějak mění na základě proměny vztahu k bytí, což bytostně souvisí i s proměnou pojetí pravdy. S tím souvisí také způsob, jakým jsoucno ve světě odkrýváme a co pro nás vůbec jsoucno znamená. Proto můžeme říci, že v tom, jak pravdě rozumíme, se nějak bytostně ukazuje, jak rozumíme sobě i celému světu. Pojetí pravdy je tak sledováno ve spojení s Heideggerovým pojetím dějin, jež pro něj bytostně souvisí s proměnou vztahu člověka k bytí samému, což ovlivňuje nejen to, jak a od čeho si vůbec člověk ve světě rozumí (a tím ovlivňuje i pojetí pravdy v dějinách), ale také to, zda a jakým způsobem se člověk po bytí vůbec ptá. Práce tak začíná vykročením z tradičního pojetí pravdy k tomu původnímu na počátku dějin západního myšlení (Anaximandros, Parmenidés), abychom od něj opět vykročili po cestě, na níž se jeho význam v Heideggerových očích nějak...
|
|
|
Kudy k řeči: s Martinem Heideggerem k tématu řeči
Hustáková, Vendula ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Práce se zaobírá a probírá problematikou řeči, aby došla alespoň do půli cesty, a to je k slovu jako slovu a zásadní úloze četby. Proto záměrně začínám se zdánlivě nesouvisejícími tématy, jako je věda, umění a technika. Tímto by měla být vyklizena cesta k jazyku, aby se na konci ukázalo, že jazyk spočívá ani ne tak v samotném mluvení, ale v takovém hovoru, jenž je četbou.
|
|
|
Vnímání předmětu, či vidění věci?
Vávrová, Věra ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Pětová, Marie (oponent)
Diplomová práce se zabývá vývojem struktury "něco jako něco" tak, jak je představená v Heideggerově Logice (GA 21) a ukazuje, že tato struktura byla vypracována na základě Brentanovy Psychologie 1 a Husserlových Logických zkoumání. Popisujeme, jak se tato struktura vyvíjí z Brentanova základního rozdělení fyzických a psychických fenoménů. Mentální fenomény představují základní sféru našeho poznávání a rozeznávání předmětů, které jsou jim imanentní. Předmět zastupuje stálost proti poudu prožitku (vztah předmět - prožitek). Tak je tedy předmět v prožívání dán tak, jak se jeví, jako co je prožíván. Toto je Brentanovo základní stanovisko, které přejímá Husserl, když výslovně dělí intencionální akt do jeho konstitutivních částí; pojetí a danosti. Objektu je dosahováno jako výkonu intencionálního aktu. Když je vztah mezi tím, co je míněno a co je dáno takový, že se vzájemně překrývají, pak tomu, co je míněno, odpovídá to, co je dáno tak, jak je to míněno. Heidegger pracuje se strukturou dáno tak, jak míněno a přesouvá ji mimo oblast vědomí. Tvrdí, že jako-struktura je abstraktním konstitutivním elementem vztahu mezi člověkem (pobytem) a věcí. To, s čím se ve světě setkává, je vždy již dáno jako něco. (Transformace vztahu pojetí a danosti.) Diplomová práce sleduje tento výše popsaný vývoj struktury "něco...
|
|
|
Přivtělení a morálka. Pojetí tělesnosti ve filosofii Friedricha Nietzscheho
Chavalka, Jakub ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent) ; Nitsche, Martin (oponent)
Práce se nejprve pokouší vymezit metodologické principy Nietzschova zkoumání těla a tělesnosti prostřednictvím pojmu fyziopsychologie (Physio-Psychologie). Jedná se o specifický způsob chápání morálních soudů jako symptomů tělesných stavů. Metodou fyziopsychologie Nietzsche odhaluje za morálními soudy to, co je v nich zamlčeno, a ukazuje, že jejich zdrojem je vždy nějaký pud či instinkt. Z toho rezultují stěžejní metafory, jimiž se Nietzsche ve svém myšlení těla řídí: tělo jako učitel (Der Leib als Lehrmeister) či tělo jako vodítko (Der Leib als Leitfaden). První oddíl pojednává o procesu přivtělení (Einverleibung), který stojí podle Nietzscheho v základech antropogeneze. Aby se člověk ustanovil jako druh schopný přežití, musel si přivtělit určitá schémata, jež tvoří jeho základní druhovou výbavu. Tato přivtělená schémata nutně musela být omylem, jak ale Nietzsche zdůrazňuje, v antropogenezi nešlo o pravdu, nýbrž o pevné zakotvení člověka ve světě. Fyziopsycholog popisuje přivtělené omyly a nachází jejich ne/přítomnost v konkrétních hodnotových soudech. Druhý oddíl přistupuje k problému těla a tělesnosti z odlišného hlediska. Důraz je kladen na vztah těla a morálky, přičemž do popředí vystupuje pojem vůle k moci. Při bližším pohledu se však ukáže, že v prvním oddílu je vůle k moci rovněž neustále přítomna,...
|
|
|
Herderova filosofie kultury. Herder a německé osvícenství
Bojda, Martin ; Sokol, Jan (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Záměrem této práce je podat výklad konceptu kultury v díle jedné z nejvšestrannějších osobností německého osvícenství Johanna Gottfrieda Herdera. Těžiště tohoto konceptu v nové interpretaci historičnosti a bytnosti jazyka jako média poznání, rozumění a komunikace vede ke zkoumání Herderova iniciačního příspěvku filosofii jazyka a vývojovosti jako báze projektu univerzalistické, a zároveň imanentně dějinnostní antropologie. Představena je Herderova integrace osvícenské racionality a klasické metafyziky a její výrazy v estetice i poezii; rekonstruována jsou východiska i příští působení Herderova spojení univerzalistického humanismu s novým vědomím nacionální či sociální určitosti bytí, totiž bytí jako aktivně a svobodně, zároveň však nelibovolně, nýbrž integrovaně osvojovaného. Klíčová slova: Herder, osvícenství, kultura, filosofie jazyka
|
|
|
Heideggerovo zpracování motivů naladění, nálad a afektů. Nuda jako specifická naladěnost pobytu
Čermák, Marek ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novotný, Jaroslav (oponent)
Tato diplomová práce tematizuje problematiku nálad a naladěnosti, jak ji v první polovině 20. století slavně vypracoval M. Heidegger ve své fenomenologii chápané jako fundamentální ontologii. Práce sleduje naladěnost, co do jejích bytostných rysů s důrazem na její celkový význam v existenciální analytice člověka jako pobytu (Dasein). Cílem práce je ukázat, v jakém smyslu je argumentována naladěnost jako určující způsob bytí pobytu uprostřed jsoucna v celku, a jak nám naladěnost jako tento určující způsob zjevuje, nebo může zjevovat, možnosti i limity pobytu chápaného jako "bytí tu" (Da- sein). V rámci jednotlivých nálad a naladěností práce podrobněji sleduje především motiv strachu a úzkosti a dále snaží se porozumět hluboké nudě jako základnímu rozpoložení pobytu s ohledem na motiv časového charakteru bytnosti pobytu. Klíčová slova: pobyt, naladěnost, úzkost, strach, nuda Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.