|
|
Phylogeography of Rousettus aegyptiacus in the Mediterranean region
Dundarova, Cheliana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Rod Rousettus má pro kaloně netypický areál zahrnující Asii i Afriku. V Persii, Arábii a východním Středomoří tvoří severní hranici rozšíření čeledi. To bylo ovlivněno schopností echolokace, která umožnila této skupině používat jako úkryty jeskyně, šířit se nezávisle na přítomnosti lesních biotopů a osídlit oblasti s mediteránním typem klimatu. Cílem práce je pomocí sekvenování mitochondriálního markeru s rychlou evolucí studovat genetickou variabilitu, její geografickou distribuci a demografii u severních populací kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Fylogenetické rekonstrukce naznačují relativně hlubokou divergenci mezi disjunktními částmi areálu ve východní Africe a východním Mediteránu. Haplotypy ze Sinaje a Jordánu mají bazální pozici v rámci severního klastru, což ukazuje na roli příslušných oblastí při kolonizaci východního Středomoří. Severní haploskupina je středně diverzifikovaná s částečnou geografickou lokalizací jednotlivých haplotypů. Signifikantní korelace mezi maticí genetických a geografických vzdáleností svědčí o určitém omezení genového toku mezi jednotlivými koloniemi, přinejmenším u samic. Analýzy landscape genetics odhalují diskontinuity v prostorové distribuci genetické variability, v některých případech korelující s geografickými bariérami, např. na Kypru, kde patrně hraje roli...
|
|
|
Geoinformatické přístupy v krajinné genetice
Mráz, Jakub ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Romportl, Dušan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá základními metodami krajinné genetiky. Krajinná genetika je spojený obor populační genetiky a krajinné ekologie. Využívá geoinformativní a statistické metody a metody svých mateřských borů. Zde se metody genetické části oboru Krajinné genetiky, metody populační genetiky, řešit nebudou. Práce je věnovaná metodám zjišťující hranice populace a metody pro zjištění spojení mezi studovanými populacemi. Zmiňovaná je také historie, jak krajinné genetiky, tak geoinformativních metod a paradigma daných oborů, k lepší orientaci a kontextu. V neposlední řadě jsou u většiny metod jmenovány Geoinformativní systémy (GIS), počítačové programy, které tyto metody dokáží využít a aplikovat na potřebné projekty. Klíčová slova: GIS, Krajinná genetika, Krajinná ekologie, Konektivita, Least-cost path, Circuit theory
|
|
| |
|
|
Fenotypové a molekulární přístupy v systematice palearktických a neotropických rosniček rodů Hyla a Osteocephalus (Amphibia: Hylidae)
Gvoždík, Václav ; Moravec, Jiří (vedoucí práce) ; Mikulíček, Peter (oponent) ; Hulva, Pavel (oponent)
SOUHRN Systematika rosniček (Hylidae) prošla v posledních desetiletích bouřlivým vývojem a to jak na vyšších taxonomických úrovních (podčeledi a rody), tak na úrovni druhové. Na původní klasickou morfologickou systematiku nejprve navázal bioakustický přístup, kdy se oznamovací hlasy samců v některých případech ukázaly jako významná reprodukčně-izolační bariéra a tudíž jako důležitý znak pro systematiku. Zcela nový vhled však přišel až se zavedením genetických metod do systematiky. To umožnilo odlišit nejen morfologicky ale i akusticky kryptické taxony. Nejvhodnějším přístupem v systematice rosniček je pak kombinace těchto rozdílných přístupů. Cílem dizertační práce bylo za pomocí kombinace morfologických, bioakustických a molekulárně-genetických přístupů zhodnotit systematiku rosniček rodu Hyla z oblasti východní Evropy až Blízkého východu a amazonského rodu Osteocephalus. Dizertační práce se skládá z obecného úvodu, tří publikovaných prací, dvou prací v recenzním řízení a závěru. První tři práce se zabývají fenotypovým (morfologie a bioakustika) přístupem v systematice. První práce se zabývá otázkou variability ve zbarvení, resp. kresbě mezi kyperskými a přilehlými pevninskými (Turecko, Sýrie, Libanon) populacemi druhu Hyla savignyi. Zjištěný frekvenční rozdíl v přítomnosti a typu dorzálního skvrnitého...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Genetická struktura mediteránních populací kaloně Rousettus aegyptiacus
Marešová, Tereza ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
6 Abstrakt Rod Rousettus představuje jediný rod kaloně, který se vyskytuje v Asii i v Africe a dosahuje severního okraje areálu čeledi. Toto neobvyklé rozšíření je spojeno se schopností echolokace, následným obýváním jeskyní a pravděpodobně s dalšími etologickými a termoregulačními adaptacemi k životu v poměrně chladném a suchém klimatu. Pro tuto studii byly použity metody k rozpoznání jednotlivých geneticky odlišných populací za účelem lepšího pochopení cest kolonizace a současného disperzního a migračního chování kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus) v Mediteránních a jim přilehlých oblastech. Moderními postupy populační a krajinné genetiky bylo analyzováno 553 jedinců ze 72 lokalit za použití 20 jaderných mikrosatelitů. Naše výsledky ukázaly významnou genetickou vzdálenost jedinců z východní Afriky a další dělení v severní části areálu. Výrazně se oddělují kyperské populace a pro vyšší K se dále vymezují kolonie z egyptských oáz. V rozporu s dosavadní taxonomií druhu je genetická blízkost populací z jihu Arabského poloostrova a ze Sinajského poloostrova. Naše zjištění upozorňují na roli mořských a pouštních oblastí jakožto bariér zabraňujících genovému toku a na vývoj populační struktury u kaloňů, která je v souladu s biogeografickými schématy známými v rámci dané čeledi i v dalších oblastech. Je...
|
|
|
Genetické důsledky dramatických změn kontaktu a velikosti populací bobra evropského (Castor fiber)
Náhlovský, Jan ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Bobři prošli v posledních několika staletích dramatickým snížením velikosti populací následovaným expanzí podpořenou reintrodukcemi. V důsledku tohoto bottlenecku je zřejmě genetická variabilita velmi ochuzena. Je známo 31 recentních mitochondriálních haplotypů, přičemž některé byly popsány vícekrát nezávisle na sobě. Tyto haplotypy jsou rozděleny do dvou větví, na jejichž základě je rozpoznávána západní a východní ESU. Lokusy mikrosatelitů mají středně velkou variabilitu, naopak diverzita lokusů na chromozomu Y je velmi nízká. U druhého exonu MHC genu DRB bylo popsáno pouze deset alel. Žádný mitochondriální haplotyp ani MHC alela nejsou sdíleny napříč reliktními populacemi. Tato výrazná genetická struktura není u vzorků z doby před bottleneckem patrná. Popsané poddruhy bobra evropského jsou tedy pouze artefaktem posledního bottlenecku. Nově ustavené populace jsou často tvořeny bobry s různým původem a jsou více či méně prokřížené. Zdá se, že tyto admixované populace vykazují vyšší životaschopnost, a naopak u některých reliktních populací lze najít známky inbrední deprese. Při reintrodukcích je tedy výhodné použít jedince z několika zdrojových reliktních populací, popřípadě použít bobry z admixovaných populací. Více druhů prošlých bottleneckem a recentní expanzí vykazuje podobnosti s populační strukturou...
|
|
|
Populační struktura vlka obecného (Canis lupus)
Říhová, Jana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Pivnička, Karel (oponent)
Vlk obecný (Canis lupus) je historicky nejrozšířenější šelmou, jehož původní areál zahrnoval většinu severní polokoule. Ambivalentní vztahy člověka k tomuto predátorovi vyústily na jednu stranu ve vyhubení tohoto druhu na velké části jeho areálu, ne druhou stranu vedly k evoluci psa, unikátního domestikanta s obrovskou fenotypovou variabilitou. Snahy ochranářské biologie v posledních desetiletích vedly ke změně vnímání role velkých šelem v ekosystémech, v jejichž důsledku vlk rekolonizuje mnoho oblastí, z nichž byl vytlačen, včetně České republiky. To sebou nese zvýšení zájmu o tento taxon mezi odbornou i laickou veřejností. Předkládaná literární rešerše má za cíl shromáždit publikované literární údaje týkající se distribuce, fylogeografie, populační struktury, sociálního a prostorového chování vlka obecného. Součástí jsou i kapitoly o domestikaci psa a jeho hybridizaci s jeho divokým předkem.
|
host ::
RSS.