|
Handicapovaný jedinec v současné české próze pro děti a mládež
Čumpelík, Karel ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Hník, Ondřej (oponent)
Resumé Práce se zabývá sledováním obrazu handicapovaného jedince v současné české literatuře pro děti a mládež. Postihuje tak tvorbu od 90. let 20. století. Jejím cílem je zaměřit se na vybraná reprezentativní díla různých autorů a pojmenovat způsob, jakým je do nich téma fyzického, mentálního a sociálního handicapu začleněno. Vybraná díla jsou velmi rozdílná, liší se žánrem, přístupem k handicapu a také věkem cílového čtenáře. Důvodem k této různorodosti je co nejvýstižněji zachytit spektrum možností, jakým lze daný problém uchopit. Dominantním je především literární a estetické hledisko, avšak práce postihuje také objevující se prvky výchovné, morální a etické. Zabývá se konstrukcí hlavní postavy a postav vedlejších, přičemž rozhodující je zachycení rozdílů, kdy je handicapovaným hlavní hrdina a kdy naopak na handicap nahlíží z odstupu. V této rozdílnosti pohledů hraje důležitou roli také vyprávěcí perspektiva, která svou rozdílností může vést ke zdůraznění nitra postiženého a jeho vlastní emocionality, nebo spíše ke sledování interakce handicapovaného jedince se světem a lidmi v něm. Práce dále zjišťuje, zda se objevují určitá žánrová klišé, například prvoplánový happyend nebo přílišná idealizace postav a posuzuje modelování konfliktních a krizových situací zejména s důrazem na jejich reálnost a...
|
| |
|
Využití technik arteterapie u osob s mentálním postižením
DVOŘÁKOVÁ, Veronika
Arteterapie s osobami mentálně postiženými je velice rozsáhlá a rozličná, tak jako jsou rozmanité i formy mentální retardace. Jedním z cílů práce bylo zjistit, které arteterapeutické postupy a výtvarné techniky lze využít při práci s klienty s mentálním postižením. Druhým cílem bylo zjistit, zda arteterapie pozitivně napomáhá celkovému rozvoji osobnosti, dále jestli napomáhá k příznivému působení na koncentraci, zručnost a paměť, podporuje-li tvořivost a socializaci mentálně postižených. Třetím cílem bylo zjistit, jak budou osoby s mentálním postižením reagovat, dostanou-li příležitost k tvůrčí činnosti. Pro zpracování dané problematiky byl zvolen kvalitativní výzkum. Použity byly tyto metody: zúčastněné pozorování, nestandardizovaný rozhovor, obsahová analýza dat zdravotnických a psychologických dokumentů a analýza osobních dokumentů. Cílový soubor tvořilo 7 jedinců denního centra Barevný svět. Na základě poznatků jsem vytvořila hypotézy: H1: Osoby s mentálním postižením potřebují dostatečné množství času na osvojení dané techniky, za pomocí které by se mohly lépe vyjádřit. H2: Arteterapie napomáhá celkovému rozvoji osobnosti, působí příznivě na koncentraci, zručnost, pozitivní myšlení a v neposlední řadě podporuje tvořivost a socializaci osob s mentálním postižením. H3: Osoby s mentálním postižením reagují na možnost tvůrčí činnosti pozitivně, pracují s upřímným zaujetím a vyjadřují velkou radost z dosažených výsledků. Výzkumem bylo prokázáno, že klienti pro malbu a kresbu potřebují ponechat dostatečné množství času na osvojení dané techniky, aby se pomocí ní mohli lépe vyjádřit. Avšak je nutné říci, že neexistuje konkrétní technika nebo postup, který by šlo využít s osobami s mentálním postižením. Výsledky výzkumu také potvrdily, že arteterapie napomáhá celkovému rozvoji osobnosti, působí příznivě na koncentraci, zručnost, pozitivní myšlení a v neposlední řadě podporuje tvořivost a socializaci osob s mentálním postižením. Reagují na možnost tvůrčí činnosti pozitivně, pracují s upřímným zaujetím a vyjadřují velkou radost z dosažených výsledků.
|
|
Degradace inkoustových výtisků
Stančík, Jiří ; Kaplanová, Marie (oponent) ; Čeppan, Michal (oponent) ; Veselý, Michal (vedoucí práce)
Technologie inkjetového tisku se v posledním desetiletí stala velmi populární především pro tisk digitálních fotografií. Spotřebitelé mají na výběr z velkého množství jak originálních, tak levnějších alternativních inkoustů i tiskových médií. Otázkou ale je, zda lze pomocí levnějších výrobků získat také srovnatelnou kvalitu výtisku. To je jeden z důvodů, proč je důležité testovat vlastnosti takových výtisků. Existuje několik způsobů jak testovat světlostálost inkoustových výtisků: dlouhodobé uložení v přirozených podmínkách, či krátké testy urychleného stárnutí. Stabilita výtisků je závislá na mnoha faktorech, například na přijímací vrstvě, složení inkoustu, intenzitě světla v UV a VIS oblasti, či koncentraci vzdušných polutantů v okolní atmosféře. Faktem je, že některé inkoustové výtisky vystavené světlu blednou až překvapivě rychle, světlo však pro tyto výtisky není jediným nebezpečím. Dva typy testovacích obrazců vytištěných barvivovými inkousty na různá tisková média byly vystaveny jak urychlenému stárnutí v xenonové testovací komoře, tak dlouhodobému stárnutí vlivem světla a vzdušných polutantů ve slunné chodbě budovy fakulty. Hodnoty intenzity dopadajícího záření byly průběžně monitorovány, obdobně pravidelně byly spektrofotometricky měřeny také změny zkoumaných vzorků. Další typ testu zahrnoval urychlené stárnutí inkoustového tisku vlivem ozonu. Z měřených spektrálních dat byly získány barvové gamuty a jejich objemy. Dále byla vyhodnocována barvová odchylka E*ab, jejíž nárůst sloužil jako nástroj pro získání formální rychlostní konstanty degradace výtisků. Barviva v inkoustových přijímacích vrstvách ve všech studovaných testech znatelně degradovala, míra této degradace byla závislá převážně na typu použitého tiskového média. Mimo jiné bylo studováno také reciproční chování testovaných výtisků. Současné testování světlostálosti inkoustových výtisků trpí absencí aktuální ISO normy, která by stanovila efektivní způsob vyhodnocení světlostálosti. Jedním z cílů této práce tedy bylo naleznout vhodné alternativní způsoby vyjádření světlostálosti inkoustových výtisků. Byla také navržena metoda stanovení koncentrací vytištěných inkoustů ze spektrofotometrických měření testovacích obrazců.
|
|
Bilance tekutin jako ošetřovatelský problém
SOUKUPOVÁ, Martina
Základní teoretická východiska: Práce se zabývá tělesnými tekutinami, mikcí, faktory ovlivňující mikci, pojmem diuréza, změnami v množství moči a poruchami vylučování moči, pozorováním vlastností moči, bilancí tekutin nejen jako pojmem ale především možnostmi a zásadami odběru moče a nesmíme zapomenout na zaznamenávání a vyhodnocení bilance tekutin. Mezi nejznámější poruchy vylučování moči patří inkontinence, která je charakterizována jako nevědomý odchod moče. Inkontinence přináší člověku, který jí trpí velice nepříjemné pocity. Působí především na jeho psychiku. U inkontinence se nejedná o chorobu, ale o symptom, který může mít více příčin. Pozorování vlastností moče je též součástí sledování bilance tekutin. Sledováním barvy moče, množství, zápachu a dalších vlastností se nám může spousta ukázat. Vše co není fyziologické, se musí hlásit lékaři. Bilance tekutin je součástí ošetřovatelské péče. Správně provedená bilance tekutin je velkým ukazatelem pro lékaře i zdravotní sestry. Je důležité, aby sestry v bilanci tekutin zohlednily všechny formy příjmu i výdeje tekutin. V některých případech nelze sledovat diurézu, a proto se lékaři můžou přiklonit ke sledování hmotnosti pacienta. Vyhodnocení bilance tekutin se provádí po daném čase, který určí lékař. Dále se bakalářská práce zabývá chybami při odběru moči a ošetřovatelským procesem při vyprazdňování moče. Cíl práce: Cílem práce bylo zmapovat, jak sestry provádí bilanci tekutin. Hypotéza byla stanovena jedna ve znění: H1: Sestry s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním poučují klienty o bilanci tekutin kvalitněji než sestry se středoškolským vzděláním. Dále byly vytvořeny i výzkumné otázky: Poučují sestry klienty o bilanci tekutin? Sledují sestry kvalitně bilanci tekutin klientů? Jak sestry zapisují bilanci tekutin? Jakých chyb se nejčastěji sestry dopouštějí při provádění bilance tekutin? Metodika: Ve výzkumu byla použita metoda skrytého pozorování sester a by použit pozorovací arch. Dále byla použita technika dotazníků. V dotazníku byla zachována anonymita respondentů. Na respondenty nebyl vyvíjen žádný nátlak. Dotazník obsahoval 17 uzavřených otázek, na 3 z nich byla možnost více odpovědí.
|
|
Kořeny moravské urbanistické struktury
Mohelník, Ladislav ; Löw, Jiří (oponent) ; Prokeš, Oldřich (oponent) ; Hrabec, Josef (oponent) ; Koutný, Jan (vedoucí práce)
Studium architektonických a urbanistických konceptů i jejich aplikaci v praxi, s ohledem na jejich historický kontext, je předmětem dalšího zájmu. Jde přitom především o odvěkou snahu člověka dosáhnout harmonického stavu v uspořádání světa okolo sebe, promítající se bezděčně do jeho díla. Cestami směřujícími k dosažení harmonie se v širším rámci teorie architektury a urbanismu zabývá architektonická kompozice, hledající vyváženost ve vztahu mezi formou, strukturou a prostorem jedinečného díla. Dílo založené na takovýchto hodnotách má zcela specifickou a současně přirozenou schopnost vypovídat o společenských podmínkách, jež provázely jeho vznik. Není v lidských sílách uchopit problematiku urbanistické struktury Moravy v celé její složitosti. Práce se proto soustřeďuje na dva klíčové sídelní prvky moravské urbanistické struktury, s ústřední rolí. Obec Ostravice je dnes poměrně malým sídlem v Moravskoslezských Beskydech, ale relikty její starobylosti vypovídají o významné minulosti, kdy se například v její plužině uchovaly kompoziční vztahy středověkého Civitas Dei převrstvující dokonce ještě starší sídelní jádro velkomoravského Děvína a Vogastisburgu. Listinně doložené děje a události vzdálené minulosti jsou ověřitelné pro danou lokalitu jejich prostorovou interpretaci v souvislostech širšího okolí Beskyd. Zánik sídla známého v poslední fázi jako tzv. Bruneswerde, neboli Brněnský hrad je ve 13. stol. provázen přenosem tradice do nového Brna, i s některými aspekty kompozičního uspořádání hlavních městských dominant. V urbanistické struktuře Moravy představuje toto bývalé hlavní město země logické pokračování role jejího dávného ústředí. Civitas Dei - boží Jeruzalém v opisu Augustinovy knihy De Civitate Dei, není jen oslavou Boha a náboženskou fantazií. Je také jedním z důležitých klíčů k poznání historické architektury. Vyobrazení "neznámého" sídla z knihy "neznámého" původu je skutečným skvostem vypovídajícím i o zaniklých architektonických dílech, dodnes zobrazených také ve vlastnických vztazích katastrálních map. Brněnský hrad, pramenný zdroj vznešenosti a síly, chránil, jak vyplývá z vyobrazení, ve svých zdech i sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Václava a sv. Ludmilu. Vzhledem k bezprostřednímu lennímu vztahu k městu jsou tito BOE_MIENSES, bojovníci_půlměsíce, zasvěcenci Panny Marie a řádu sv. Jana Jeruzalémského, vyobrazeni v panenském městě bez aury. Tři hlavní chrámy, tři kompoziční osy symbolizované trojvěžím, jsou v analogickém vztahu k Brněnskému trojúhelníku čtyř svatých, Svaté rodině brněnského kostela. Staleté mocenské ambice představitelů města Brna a jeho duchovních řádů jsou vepsány do urbanistické struktury v podobě kompozičních vztahů srozumitelných jen těm, kdo jsou do tajemství jeho harmonie zasvěceni. Geometrický řád Brna je určen řadou zásad a kompozičních vztahů mezi prvky proměňujícími se v čase. Renesance nejenže potvrdila kvalitu středověkého založení města, ale současně ji vysoce sofistikovaným způsobem rozvinula a umožnila i relativně bezkolizní rozvoj za jeho hradbami až do poloviny 20. století. Naše současnost bohužel tyto kvality zcela přehlíží. Studium okolností, jež vedly ke vzniku rozsáhlých a složitých kompozic a vztahů, dává logiku jejich existenci skrze identifikaci a poznání osudů jejich tvůrců, uživatelů i majitelů. V souvislosti s Ostravicí i Brnem se tímto postupem lze nově dobrat mimořádně zajímavých osobností, umožňujících vnímat i starší poznatky v jiném světle.
|
|
Interakce architektury a geomagnetického pole
Holá, Magda ; Ing.David Eyer (oponent) ; RNDr.Eleonora Čermáková (oponent) ; Menšíková, Naděžda (oponent) ; Žabičková, Ivana (vedoucí práce)
S tendencí uplatňování nových technologických zásad a vědeckého výzkumu obecně se klade vyšší důraz na vlivy životního prostředí (vše, co člověka obklopuje – stavby v exteriéru i interiéru, materiály, urbanistický prostor) a současně také na trvale udržitelný rozvoj, ekologie, apod. Všechny tyto požadavky spolupůsobí na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vlivem globálních klimatických změn, o kterých nedávno oficiálně zveřejnil zprávu Mezinárodní panel pro klimatickou změnu (IPCC), jsou kladeny větší nároky na snižování podílu emisí vypouštěných do ovzduší. Jestliže dříve stavebník požadoval od stavby optimální funkční řešení a kvalitní estetický výraz, tak dnes k tomu navíc přibývá potřeba snižování energetické náročnosti, související i s použitím ekologických materiálů z obnovitelných zdrojů a komplexně splňující myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Celosvětový společenský trend se navrací k tradičním přístupům k tvorbě prostředí (uplatňování přírodních materiálů, Feng Shui, stavební biologie, apod.). A nároky se dnes sdružují z řady zdánlivě nesouvisejících oborů, jakými jsou geofyzika, medicína, architektura, stavební inženýrství, atd. a z jejich zjištění, dle hledisek daných oborů, jsou sestavována obecná pravidla zdravého bydlení. Nově vznikající a stále se rozvíjející struktura pro hodnocení staveb a vlivu vnitřního prostředí budov si klade za cíl zkoumat vztahy mezi člověkem a jeho životním prostředím budovy, tedy primárně s místem bydliště, kde člověk tráví minimálně jednu třetinu života. Budovy, jejichž umístění, orientace, hmota, materiály použité na samotnou stavbu i ty, kterými se lidé obklopují v interiéru a mnohé další pak ovlivňují fyzikální a fyziologické děje. Nejen zdraví, ale i psychická pohoda člověka je tak značně determinována celou škálou vztahů a vazeb. Vzájemný vztah mezi architekturou a geomagnetickým polem jsou hlavním tématem disertační práce, která však obsahuje i sumarizaci veškerých hodnot, jenž je důležité brát při vytváření kvalitního vnitřního prostředí v úvahu. Bez komplexního zhodnocení a zařazení do struktury požadavků by geomagnetické pole a jeho vliv bylo vytrženo z kontextu.
|
|
Nové tváře
Pokorná, Barbora ; Brožka, Petr (oponent) ; Kvíčala, Petr (vedoucí práce)
Projekt Nové tváře představuje cyklus portrétů zabývajících se tématem identity a její ztráty, individualitou člověka a fenoménem ideálu krásy. Jednotlivé malby, které znázorňují různé pohledy na tutéž tvář, vycházejí z osobních výpovědí portrétovaného a jeho přátel. Máme tak možnost pozorovat konfrontaci „subjektivního“ a „objektivního“, přičemž tato „objektivita“ nabývá v rámci ostatních obrazů relativní hodnoty. Projekt poukazuje na problematiku vnímání sebe sama a zkoumá, jakým způsobem lidská percepce zkresluje realitu, zvláště pokud na člověka působí více faktorů, než jen vizuální obraz.
|
|
Stratigrafie aluviálních sedimentů líňského souvrství ve středočeských pánvích.
Podzimková, Petra ; Martínek, Karel (vedoucí práce) ; Opluštil, Stanislav (oponent)
Líňské souvrství (LNS) tvoří nejmladší výplň svrchnopaleozoických kontinentálních pánví Českého masivu středočeské a západočeské oblasti. Sedimenty líňského souvrství jsou stáří stephan C a ukládaly se po hiátu mezi stephanem B a C. Představují klasické kontinentální red beds aluviálního původu. Sedimenty LNS jsou tvořeny převážně červenohnědě zbarvenými aleuropelity, které převládají nad psefity a psamity. Podřízeně se vyskytují fosiliferní obzory představující polohy jezerních sedimentů, které jsou tvořeny aleuropelity a slínovci šedých a pestrých barev, obsahují tufogenní horniny, vápence, ojediněle čočky silicitů a výjimečně i uhelné slojky. Studovanou oblastí byla kladenská část kladensko- rakovnické pánve (KRP), celá roudnická a západní polovina mšenské části mšensko- roudnické pánve (MRP). Byly interpretovány seismické profily, korelovány vrtné profily pomocí litologie a křivek gama karotáže a elektrického odporu. Také byl popsán a interpretován 30 m dlouhý výzkumný vrt K-1 (Klobuky) hloubený v roce 2009, který zastihuje sedimenty klobuckého obzoru. Ve studované oblasti byly interpretovány na cca s-j orientovaných profilech poklesové struktury na bázi LNS, které zřejmě hlavně z počátku sedimentace LNS ovlivnily směr přínosu a ukládání sedimentu ve studované oblasti. Z korelací vrtných...
|
|
České naturalistické venkovské drama v postmoderních inscenacích
Pokorný, Vít ; VEDRAL, Jan (vedoucí práce) ; FRANZ, Vladimír (oponent)
Disertační práce se pomocí zevrubné analýzy a četných příkladů pokouší představit několik postmoderních inscenací českého naturalistického venkovského dramatu. Podnětem k jejímu sepsání byla otázka, proč dramata autorů, lpějících na realistickém detailu a mimetické podstatě, přitahovala a stále přitahují pozornost esteticky nonkonformních a provokujících tvůrců, kritikou sdružovaných pod pojmem postmodernismus. Nejprve tedy představím postmodernu jakožto termín, související s novým filosofickým náhledem na vývoj euro-americké civilizace, a v souvislosti s tím i jako umělecký směr, který tyto myšlenky a teze esteticky uchopuje. A to nejen v kontextu světové historie a kultury, ale především té české. Po letmém nastínění poetiky realismu a naturalismu, což je nezbytné pro lepší pochopení hlavního tématu, předložím trpělivému čtenáři sedm analýz postmoderních inscenací venkovského dramatu. Na základě širší divácké a čtenářské zkušenosti, četných příkladů z postmoderní literatury, filmu, výtvarného umění a hudby, se pak budu snažit dospět k odpovědi na výše položenou otázku. Důležitým činitelem je pro mě především střet archetypální podstaty člověka a v současnosti proklamované absence nadosobního řádu, kterému člověk, i třeba proti své vůli, podléhá. Interpretované texty, které právě na tragickém agónu postav s láskou, vírou, zodpovědností nebo soucitem spočívají, představují pro postmodernisty evidentně ten nejlepší možný materiál. Na něm si mohou ověřit, zdali opravdu žijeme v době, kdy osobní svoboda zničila lidskou víru v nějaký vyšší smysl nebo zdali sexuální revoluce skutečně pohřbila metafyzickou podstatu lásky. Docházím tak k přesvědčení, že analyzované inscenace nám demonstrují postmoderního člověka jakožto schizofrenní bytost, všeobecným morálním klimatem přesvědčenou o tom, že žádný řád není všeplatný, přestože ve svém nitru po nějakém absolutním smyslu zoufale touží. Veden pozitivním duchem vlastní koncepce tzv. „velké vteřiny“, pokusím se obhájit své přesvědčení, že v tomto vyčerpávajícím zápase může umění představovat očistnou a oním kýženým ideálem člověka naplňující sílu.
|
host ::
