|
|
Carbohydrate dimers in tumor immunotherapy
Krupová, Monika ; Bezouška, Karel (vedoucí práce) ; Ryšlavá, Helena (oponent)
Využití sacharidových dimerů v imunoterapii nádorů Monika Krupová (Katedra biochemie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze) Jednou ze strategií pro imunoterapii nádorů je aktivace cytotoxických lymfocytů pomocí ligandů specifických pro jejich povrchové receptory. CD69 je široce rozšířeným receptorem na povrchu mnoha buněk hematopoietického původu, a protože jeho fyziologický ligand nebyl zatím popsán, na modulaci jeho funkcí se dají použít různá ligandová mimetika. Mimetika testované v předkládané práci jsou založené na mono- či disacharidech spojených pomocí dvou různých funkčních skupin, které tvoří thiomočovinovou a triazolovou sérii. Při precipitačních studiích byla sledována schopnost precipitovat rozpustný NKR-P1 a CD69 receptor, přičemž se zjistilo, že optimalizovaná délka spojky pro navázání látky na NKR-P1 receptor je decyl. Naproti tomu aktivace receptoru CD69 neni až tak závislá na délce spojky. Cílem této práce bylo z imunologického hlediska prozkoumat vlivy jednotlivých testovaných látek na bunečnou signalizaci, cytotoxicitu vůči buňkám nádorové linie a aktivaci vyvolanou apoptózu. Největší vliv na signalizaci, sledovanou pomocí produkce inositolfosfátů a vápenatých iontů a stejně tak na přirozené zabíjení, měly látky triazolové série obsahující ve své molekule dva...
|
|
|
Úloha Mst1 / FoxO dráhy při indukci apoptosy
Lettlová, Sandra ; Bezouška, Karel (vedoucí práce) ; Liberda, Jiří (oponent)
Bylo prokázáno, že analog vitaminu E, -tokoferyl sukcinát (-TOS), jenž patří do skupiny mitokanů, která se vyznačuje tím, že účinkuje prostřednictvím mitochondrií, selektivně indukuje apoptózu v různých typech nádorových buněk pomocí generace reaktivních forem kyslíku (ROS). Akumulace ROS způsobuje nezávisle na přítomnosti proteinu p53 expresi pro-apoptotického proteinu Noxa. Zvýšená hladina Noxa proteinu vytěsní "BH3-only" protein Bak z inaktivního komplexu s anti-apoptotickým proteinem Mcl- 1, iniciuje tak tvorbu kanálů ve vnější mitochondriální membráně a tím indukci apoptózy. Současné výsledky demonstrují, že generace ROS způsobuje aktivaci Mst1 kinázy, která je součástí signalizační dráhy Hippo. Tato dráha představuje mechanismus zodpovědný za správný vývoj a velikost orgánů u mnohobuněčných organismů a její deregulace je spojena s vývojem nádorového onemocnění. Působením látky -TOS na buňky linie Jurkat bylo prokázáno, že aktivovaná Mst1 kináza fosforyluje transkripční faktor Forkhead box O1 (FoxO1), který se poté přemístí do jádra, kde aktivuje transkripci pro-apoptotických genů mezi nimiž je i NOXA. To vysvětluje indukci apoptózy nezávisle na p53 a představuje Mst1- FoxO1-Noxa dráhu jako nový mechanismus indukující apoptózu. Současný výzkum rovněž ukazuje, že Mst1 kináza ovlivňuje...
|
|
|
Vliv nadbytku železa na indukci apoptózy u savčích buněk
Kabíčková, Tereza ; Balušíková, Kamila (vedoucí práce) ; Klíma, Martin (oponent)
Kationty železa jsou důležité ionty kovů nezbytné pro řadu základních buněčných funkcí. Při nadbytku železa však mohou být pro organismus velmi toxické. Volné ionty železa katalyzují prostřednictvím Fentonovy reakce vznik vysoce reaktivních kyslíkových (především hydroxylových) radikálů. Homeostáza železa v organismu je regulována pomocí striktního mechanismu a to především na úrovni příjmu železa enterocyty. Absorpce, transport a skladování železa v rámci organismu jsou dále regulovány pomocí mechanismů lišících se na úrovni buňky a na úrovni celého organismu. Narušení přísné homeostázy železa vede k jeho akumulaci v buňce a ke vzniku reaktivních kyslíkových radikálů. Reaktivní částice mohou způsobovat vážné buněčné poškození až apoptózu. Skladování přebytečného železa v organismu a následný vznik oxidativního stresu tak může ovlivňovat celou řadu tkání. Orgánová poškození, jako je fibróza, cirhóza, hepatocelulární karcinom, srdeční selhání, ztráta β buněk a nízká glukózová tolerance či diabetes mellitus, jsou u nemocných s přetížení železem velmi často pozorována. Nicméně proces indukce apoptózy v důsledku přetížení buněk nadměrným příjmem železa není dosud dobře prozkoumán. Stále neexistují žádné komplexní informace o tom, jak oxidativní stres ovlivňuje různé typy buněk, či zdali se indukce...
|
|
|
Interference vybraných DNA virů s procesy apoptózy
Sauerová, Pavla ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Štěpánek, Luděk (oponent)
Tato práce je zaměřena na vybrané DNA viry a některé jejich mechanismy uplatňující se v inhibici či indukci procesu apoptózy. Vybranými DNA viry jsou virus hepatitidy B, polyomaviry, papilomaviry a herpesviry. Viry vyvinuly v rámci evoluce různé strategie v boji proti hostitelské obraně. Jednou z obranných odpovědí hostitele na virovou infekci je apoptóza. U virů zaznamenáváme fenomén potlačení či indukce apoptózy v závislosti na fázi životního cyklu, ve kterém se virus nachází. V některých strategiích, zasahujících do procesu apoptózy, nalézáme jisté podobnosti. Typickým příkladem je zacílení a manipulace na úrovni onkosupresoru p53 či produkce Bcl-2 homologů. Jiné strategie jsou výrazně specifické. Cílem těchto manipulací je zajištění úspěšné replikace, uvolnění viru z buňky a tedy jeho šíření organismem či mezi organismy. Některé viry dokonce disponují mechanismy, které jim umožní perzistovat v organismu po dlouhý časový úsek, nebo do konce jeho života.
|
|
|
Vliv acyklických nukleosidfosfonátů PMEG a PMEDAP na p38 kinasovou signalizaci v lidských leukemických buňkách
Nejedlá, Michaela ; Entlicher, Gustav (vedoucí práce) ; Slaninová, Jiřina (oponent)
PMEG [9-(2-fosfonometoxyetyl)guanin] a PMEDAP [9-(fosfonometoxyetyl)-2,6- diaminopurin] jsou acyklické nukleosidfosfonáty se zvýrazněným cytotoxickým účinkem. Antiproliferační aktivita látky PMEG byla demonstrována in vitro na řadě nádorových buněčných linií. PMEG je také účinnou látkou několika experimentálních proléčiv vynikajících selektivitou a výborným protinádorovým účinkem (např. GS-9219). PMEDAP v in vitro experimentech sice nedosahuje účinnosti PMEG, prokázal však silný protinádorový účinek na modelu SD-potkanů se spontánními lymfomy, proto byl rovněž zařazen do této studie. Cílem práce bylo na modelu buněčných linií CCRF-CEM a HL-60 popsat interakce PMEG a PMEDAP s p38-MAP-kinasovou signalizací a její vztah k apoptose. Byl zkoumán vliv těchto látek na expresi genů kódujících čtyři isoformy p38-MAPK a dále zda se tato změna projeví na úrovni proteinu. Bylo zjištěno, že PMEG zvyšuje expresi mRNA pro p38β, γ v buněčné linii CCRF-CEM a isoforem β, δ v buněčné linii HL-60, efekt PMEDAP je v porovnání s PMEG slabší. Celkové množství proteinu pro p38 však nebylo účinkem PMEG a PMEDAP ovlivněno. Dále byl sledován vliv PMEG a PMEDAP na aktivaci p38-kinasové dráhy pomocí protilátky proti fosforylované formě p38. Bylo zjištěno, že ani jedna z látek kinasovou dráhu neaktivuje. Výsledky se nelišily...
|
|
|
Využití rekombinantních virů vakcinie produkujících IGFBP3 pro terapii nádorů
Musil, Jan ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Forstová, Jitka (oponent)
Využití rekombinantních virů vakcinie produkujících IGFBP-3 pro terapii nádorů Vazebný protein typu 3 pro růstové faktory podobné insulinu (IGFBP-3) je hlavním regulátorem endokrinní aktivity IGF a je schopný potlačovat růst celé řady nádorů. Řada vědeckých prací ukázala, že IGFBP-3 je schopný indukovat apoptózu v nádorových buňkách mechanizmy spojenými s jeho IGF vazebnou funkcí a mechanizmy na této funkci nezávislými. Připravili jsme rekombinantní viry vakcinie exprimující IGFBP-3 pod kontrolou přirozeného časného H5 a syntetického časně-pozdního (E/L) promotoru, abychom ověřili jeho protinádorový efekt na našem modelu karcinomu děložního čípku. Zjistili jsme, že samotná exprese IGFBP-3 růst nádorů nijak neovlivňovala. Exprese IGFBP-3 dvojitými rekombinantami měla ovšem na protinádorovou odpověď pozitivní vliv. Dvojité rekombinanty kromě IGFBP-3 exprimují také fúzní protein SigE7LAMP schopný indukovat imunitní odpověď proti nádorům vyvolaným virem HPV16. Zjistili jsme, že koexprese IGFBP-3 dvojitou rekombinantou P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 posiluje protektivní imunitní odpověď proti nádorům vyvolaným buňkami MK16/ABC dosud nepopsaným mechanizmem. Dále jsme prokázali, že obě připravené dvojité rekombinanty P13- SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 a P13-SigE7LAMP-E/L-IGFBP-3 posilují protinádorovou odpověď vyvolanou expresí...
|
|
|
Role of DD- and DED-containing adaptor proteins in apoptotic signaling
Čaja, Fabián ; Janštová, Vanda (oponent) ; Anděra, Ladislav (vedoucí práce)
Proteíny obsahujúce zväzok šiestich antiparalelných α-helixov, tzv. doménu smrti (death domain, DD) a jej podobné domény (DED, CARD), patria k významným regulátorom apoptotickej signalizácie. Zaraďujeme medzi ne povrchové receptory z rodiny TNFR, ktoré prijímajú proapoptotický signál, ale aj adapterové proteíny a ďalšie enzýmy ako proteíny a kinázy. Tieto receptory nazývané "receptory smrti" interagujú s adapterovými proteínmi obsahujúcimi DED alebo DD, ktoré následne prenášajú signál na iniciačné kaspázy a tie aktivujú ďalšie zložky apoptotickej signalizačnej kaskády. DEDs a DDs sú súčasťou aj ďalších proteínov, ktoré regulujú aktiváciu kaspázovej signalizácie alebo sa zúčastňujú iných neapoptotických signalizácií. Ako bolo popísané na viacerých experimentálnych modeloch, defekty a deregulácie proteínov obsahujúcich DDs a DEDs sú často veľmi závažné až letálne. Najčastejšie sa prejavujú nádorovým bujnením, imunodeficienciami, poruchou správneho vývoja mnohých orgánov a v neposlednom rade aj poruchami expresie určitých génov.
|
|
|
The role of fatty acids in apoptosis induction in pancreatic beta cells
Žigová, Ivana ; Libusová, Lenka (oponent) ; Němcová, Vlasta (vedoucí práce)
Diabetes mellitus 2. typu je jednou z civilizačných chorôb. K jej vzniku prispieva i úbytok funkčných β buniek, ku ktorému dochádza predovšetkým v dôsledku dlhodobého pôsobenia vysokých hladín mastných kyselín a glukózy v krvi. Experimenty z niekoľkých posledných rokov ukázali, že apoptóza pankreatických β buniek je indukovaná hlavne pôsobením nasýtených mastných kyselín, zatiaľ čo nenasýtené mastné kyseliny nemajú na β bunky výraznejší cytotoxický efekt a sú dokonca schopné inhibovať proapoptotický efekt nasýtených mastných kyselín. Navzdory intenzívnemu výskumu nie sú mechanizmy, ktorými mastné kyseliny spôsobujú u pankreatických buniek apoptózu na molekulárnej úrovni, zatiaľ uspokojivo vysvetlené. Pochopenie procesov, ktoré vedú k zániku funkčných β buniek, by mohlo umožniť vývoj nových terapeutických postupov pre liečbu diabetu 2. typu, ktoré by boli priamo zamerané na jednu z príčin vzniku tohto ochorenia. Cieľom tejto práce je zhrnúť súčasný stav poznania o mechanizmoch, ktorými mastné kyseliny indukujú a regulujú apoptózu u pankreatických β buniek.
|
|
|
Úloha kaspázy 2 v indukci apoptózy nádorových buněk.
Schmiedlová, Martina ; Horníková, Lenka (oponent) ; Kovář, Jan (vedoucí práce)
Kaspáza 2 v prámci buňky pravděpodobně plní několik funkcí. Kaspáza 2 má schopnost podílet se na indukci apoptózy, dále pak schopnost podílet se na reparaci poškozené DNA či regulaci buněčného cyklu. Kaspáza 2 má znaky iniciačních i exekučních kaspáz. Podnětem pro aktivaci kaspázy 2 bývá mimo jiné oxidační stres a poškození DNA buňky. Kaspáza 2 je aktivována štěpením při interakci s proteinovými komplexy. Jeden z proteinových komplexů tvoří prokaspáza 2 s proteiny RAIDD a PIDD, čímž vznikne PIDDozóm, v jehož rámci se prokaspáza 2 aktivuje. Aktivní kaspáza 2 existuje ve dvou formách a to v krátké S formě a dlouhé L formě. Dlouhá L forma působí proapoptoticky na rozdíl od S formy, která má antiapoptotické účinky. S forma kaspázy 2 byla zatím prokázána pouze na úrovni mRNA, nikoli na úrovni proteinu. Hlavní úloha L formy kaspázy 2 spočívá v indukci apoptózy u normálních i nádorových buněk. Kaspáza 2 se v nádorových buňkách aktivuje vnější i vnitřní drahou indukce apoptózy. Indukce apoptózy kaspázou 2 se např. studuje v souvislosti s terapií nádorů prsu taxany. Schopnost kaspázy 2 indukovat apoptózu u nádorových buněk i v nepřítomnosti proteinu p53 se využívá v terapii nádorů včetně překonání rezistence k indukci apoptózy, která je podmíněná ztrátou aktivity proteinu p53. Kaspáza 2 se účastní indukce apoptózy...
|
|
|
Imunologické testování kombinovaných LELTE / sacharidových dendrimerů
Kádek, Alan ; Man, Petr (oponent) ; Bezouška, Karel (vedoucí práce)
Imunologické testování kombinovaných LELTE / sacharidových dendrimerů. Alan Kádek (Katedra biochemie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika) CD69 je široce rozšířený receptor buněk imunitního systému. Přestože jeho fyziologický ligand není dosud znám, byla v Laboratoři architektury proteinů zjištěna jeho afinita k řadě látek včetně vápenatých iontů, sacharidů a záporně nabitých látek jako jsou karboxylované kalixareny. Nedávno byla též jako ligand CD69 identifikována pentapeptidová sekvence LELTE, pocházející z mykobakteriálního chaperoninu Hsp65, která představuje pro imunitní systém signál o nebezpečí. Tento peptid ovšem není imunoaktivní samostatně, ale pouze při prezentaci v multivalentním prostředí Hsp65 proteinu nebo po umělé dimerizaci za použití bi- či polyfunkčních činidel. V předkládané práci zkoumám u čtyř nově syntetizovaných látek jejich in vitro immunologické efekty na buněčnou signalizaci, proliferaci, přirozené zabíjení nádorových buněk a na indukci apoptosy v imunocytech. Testované látky prezentují LELTE peptid připojený skrze ε-aminoskupiny lysinů na cyklopeptidické RAFT kostře (K-K-K-P-G)2, a to jak samostatně, tak v kombinaci se sacharidovým epitopem α-GalNAc. Schopnost těchto látek aktivovat lidské PBMC lymfocyty je zejména zvýšená u látek,...
|
host ::
RSS.