|
Sledování oxidační stability hřbetního tuku ve vztahu ke zdroji nenasycených mastných kyselin v krmné dávce
Bezděková, Pavla ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Souhrn
Vepřové maso je složeno ze 46 - 49 % mononenasycených mastných kyselin, 40 % nasycených mastných kyselin a 8 - 12 % polynenasycených mastných kyselin. Složení mastných kyselin ovlivňuje pevnost tkání, jejich trvanlivost a kvalitu (především chuť). Vývoj tukových tkání je charakterizován hyperplazií a hypertrofií tukových buněk. Kvalita tukové tkáně souvisí s mastnými kyselinami.
Bylo sledováno 72 zvířat (36 vepříků a 36 prasniček). Prasata byla rozdělena na 2 pokusné skupiny s 4 % doplňkem oleje (řepkový, sojový) a jednu kontrolní skupinu, která byla bez přídavku oleje. Zvířata byla krmena ad libitum kompletními krmnými směsmi (KKS), a to po celou dobu výkrmu. V kontrolních i pokusných skupinách byly využity krmné směsi pro předvýkrm (P1) a výkrm (P2). Prasatům, která byla v pokusných skupinách, byl přidáván do krmné směsi P2 olej (řepkový nebo sojový), a to 6 týdnů před porážkou. V každé skupině bylo hodnoceno 6 kusů zvířat. Odběr vzorků byl proveden ze hřbetního tuku, vzorky byly homogenizovány a podrobeny chemickým rozborům za účelem stanovení mastných kyselin a oxidační stability.
Z výsledků měření bylo zjištěno, že řepkový olej obsahoval vyšší zastoupení MK, a to SFA, MUFA, n-3 PUFA a vyšší poměry S/P a M/P oproti sojovému oleji, ten naopak obsahoval více PUFA, n-6 PUFA, n-6/n-3 a M/P. U prasniček bylo vyšší zastoupení SFA v tuku ze sojového oleje a vepříci měli více SFA z oleje řepkového.
Oxidační stabilita hřbetního tuku měla rostoucí tendenci. Vepříci měli vyšší oxidační stabilitu tuku u řepkového oleje oproti sojovému, a prasničky měly vyšší hodnoty oxidační stability tuku u sojového oleje. Naměřené hodnoty u kontrolní skupiny byly nižší v oxidační stabilitě 0 oproti olejům (řepkový, sojový), ale v oxidační stabilitě 3 a 5 byly nejvyšší.
|
|
Změny koncentrace prolinu a výtoku elektrolytu u vybraných druhů tribu Panicoideae v závislosti na vodním deficitu
Nováková, Hana ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Tématem práce je vliv vodního deficitu na koncentraci prolinu a výtoku elektrolytu u zástupců tribu Panicoideae. V současnosti nabývá na významu vliv sucha na zemědělskou produkci i v podmínkách České republiky. Výjimečně suchý rok 2014/2015 a s ním spojený vodní deficit v půdě, se projevil především na sklizni širokořádkých plodin, včetně kukuřice. Zástupci tribu Panicoideae - čirok a bér se řadí mezi nejsuchovzdornější plodiny světa. Čirok a bér jsou řazeny podobně jako kukuřice do II. skupiny obilnin, ale oproti kukuřici vykazují nižší transpirační koeficient, jsou méně náročné na podmínky pěstování a jsou také méně sužovány chorobami a škůdci. Mohou konkurovat kukuřici také širokými možnostmi využití. Je proto vhodné zjistit, jak budou tyto plodiny reagovat na vodní deficit během jejich ontogenetického vývoje. Pro potřeby tohoto pokusu byly zvoleny genotypy pocházející z podmínek mírného klimatu, které mají kratší vegetační dobu, což je významným faktorem pro načasování sklizně těchto pozdě setých plodin v našich klimatických podmínkách.
Cílem diplomové práce bylo stanovení a vyhodnocení vlivu vodního deficitu na obsah prolinu a výtok elektrolytů u vybraných genotypů čiroku a béru a na základě výsledků zvolit genotypy s vyšší odolností vůči vodnímu deficitu. Na základě cílů práce byly stanoveny následující hypotézy: zjištění, zda existují rozdíly v koncentraci prolinu a výtoku elektrolytů mezi vybranými genotypy v závislosti na působení vodního deficitu a zda existují rozdíly v daných fyziologických charakteristikách v reakci na vodní deficit mezi čiroky a bérem. Pro naplnění cílů a vyhodnocení hypotéz byl založen skleníkový pokus s vybranými genotypy čiroku a béru na Katedře botaniky a fyziologie rostlin ČZU v Praze Suchdole.
Do pokusu byly zařazeny čtyři genotypy druhu Sorghum bicolor (L.) Moench. (čirok obecný): 1216, 30485, Barnard Red a Ruzrok a jedna odrůda druhu Setaria italica (L.) Beauv. (bér vlašský) Ruberit. Pokus byl designován celkem na čtyři varianty (jednu kontrolní a tři pod vlivem různě časově rozloženého vodního deficitu). Rostliny v kontrolní variantě byly zavlažovány po celou dobu pokusu. Varianta KS byla zavlažována prvních 14 dní, poté byla 10 dní bez zálivky a poslední 4 dny byla opět zavlažována. Rostliny ve variantě SK byly pod vlivem prvních 10 dní experimentu, poté byly 18 dní zavlažovány a rostliny ve variantě SS byly bez zálivky prvních 10 dní, během 4 následujících dní byla zálivka obnovena, poté se opakovalo stejné schéma: 10 dní bez zálivky a 4 dny s obnovenou zálivkou. Fyziologické charakteristiky byly sledovány na rostlinách ve vývojových fázích BBCH 14-16. Koncentrace prolinu byla určována prostřednictvím měření absorbance vzorků vzniklých reakcí s ninhydridem. Následně byly naměřené hodnoty porovnány s kalibrační křivkou. K měření absorbance vzorků při 520 nm byl využit spektrofotometr Hellios gama (Thermo). Výtok elektrolytu byl měřen na terčících z pletiva listů za pomoci elektrického konduktometru GRYF 158 (Gryf HB, s.r.o.).
Ze získaných výsledků vyplývá, že se koncentrace prolinu zvyšovala v reakci na stres, jelikož nejvyšší koncentrace prolinu byla zjištěna u rostlin rostoucích v nejvíce stresované variantě SS (670,13 mikrogramů), v porovnání s ostatními variantami stresu. Rostliny ve variantě KS (643,85 mikrogramů) vykazovaly vyšší akumulaci prolinu než ve variantě SK (636,69 mikrogramů). Nejvyšší koncentrace prolinu byla naměřena mezi genotypy u odrůdy čiroku Ruzrok (642,94 mikrogramů). Nejnižší obsah prolinu byl zjištěn u odrůdy čiroku 1216 (623,78 mikrogramů), tato hodnota byla zároveň jediná průkazně odlišná od obsahů prolinu ostatních genotypů. Což alespoň z části potvrzuje navrženou hypotézu, že existují rozdíly v obsahu prolinu mezi genotypy.
Nejvyšší výtok elektrolytů, respektive poškození buněk vykazovaly opět rostliny z varianty SS
(39,56 %). Rostliny z varianty SK vykazovaly vyšší míru poškození buněk (32,95 %) než rostliny ve variantě KS (29,88 %). Nejnižší poškození buněk vykazovaly rostliny pěstované v kontrolních podmínkách, což opět značí, že se poškození buněk zvyšuje v reakci na vodní deficit. Z genotypů v daném pokusu vykazovala nejvyšší míru poškození buněk odrůda čiroku 1216 (29,26 %) a nejnižší poškození buněk bylo zjištěno u odrůdy čiroku Ruzrok (27,03 %). Průkazně odlišná míra poškození buněk vyšla pouze u odrůdy béru Ruberit (28,6 %), což potvrzuje naši hypotézu, že existují rozdíly ve výtoku elektrolytu mezi čiroky a bérem.
Hypotézy nebyly tímto pokusem zcela potvrzeny. Přesto lze na základě získaných výsledků konstatovat, že nejméně odolným genotypem v pokusu byla odrůda čiroku 1216 a nejlépe adaptovanou na vodní deficit byla odrůda Ruzrok. Zároveň se potvrdilo, že vyšší akumulace prolinu může rostlinu chránit před negativními vlivy vodního deficitu na buněčné membrány, což se posléze projevuje sníženým výtokem elektrolytů.
|
|
Obsah minerálních látek v píci ovlivněný předchozí rozdílnou intenzitou pastvy
Pavlů, Klára ; Homolka, Petr (vedoucí práce) ; Filip, Filip (oponent)
Pasení je nejpřirozenější způsob přijímání potravy a je významným krajinotvorným prostředkem. Obsah minerálních látek v travním porostu je jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje jeho kvalitativní vlastnosti. Cílem práce bylo zjistit optimální interval pro pastvu a optimální interval pro sklizeň píce na seno vzhledem k potřebě živin skotu. Dalším cílem bylo zjistit dynamiku výnosu pastevní píce a obsah minerálních látek v průběhu vegetační sezóny. H0: Předchozí rozdílná intenzita pastvy nemá vliv na výnos biomasy píce a její obsah minerálních látek v následující vegetační sezóně. Experiment byl prováděn na dlouhodobém pastevním experimentu v letech 2012 -- 2013, kde se v průběhu vegetační sezóny odebíraly vzorky biomasy a následně analyzovaly na minerální látky (N, P, K, Ca, Mg, Na). Odběry byly prováděny ve variantách, které byly od roku 1998 vždy na začátku června posečeny a následně intenzivně nebo extenzivně paseny. Po dobu odběru bylo zamezeno přístupu pasených zvířat na experiment. Intenzivní nebo extenzivní pastva v předchozí pastevní sezóně významně ovlivnila obsahy minerálních látek i výnosy biomasy. Zejména na začátku vegetační sezóny byly obsahy N, Ca a Mg vyšší u píce, která byla v předchozích letech intenzivně pasena. Po té již rozdíly nebyly mezi oběmi variantami tolik významné. Druhově pestrý travní porost s vyšší podílem bylin obsahoval vyšší obsah vápníku a hořčíku. Ačkoliv byla zvýšená koncentrace K, tak vyšší koncentrace Ca a Mg, byl v celé vegetační sezóně tetanický poměr pod limitní hodnotou 2,2. Z předložené práce vyplývá, že optimální termín pro sklizeň sena na podhorské mezofilní louce je konec května až polovina června. V dalším období již dochází k takovým změnám obsahu minerálních látek, které podstatně zhoršují kvalitu píce. V tomto období byla historicky prováděna i první seč. Proto kompenzační platby v rámci enviromentálních programů by měly v případě posunutí první seče po polovině června progresivně finančně kompenzovat tyto ztráty.
|
|
Hodnocení kvality jablek v závislosti na podmínkách jejich pěstování
Dresslerová, Ivona ; Kouřimská, Lenka (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Nejrozšířenějším typem zemědělské produkce je konvenční zemědělství, které se nadměrnými vstupy do výroby (hnojení, chemizace, těžká technika) snaží dosáhnout co nejvyššího výnosu. Avšak v poslední době mezi konzumenty roste význam ekologického a integrovaného způsobu produkce, zejména z důvodu zájmu o udržitelnost životního prostředí a ochrany osobního zdraví. Tato práce hodnotí a srovnává kvalitativní znaky deseti odlišných kultivarů jablek (Melodie, Šampion, Gloster, Idared, Angold, Topaz, Goldstar, Ontario, Florina, Rubín) v závislosti na typu produkčního systému. Analyzuje obsah celkové a refraktometrické sušiny, množství a poměr jednotlivých sacharidů, vitaminu C, senzorické hodnocení a celkový profil těkavých aromatických látek u jablek z ekologického způsobu zemědělství (BIO) a integrované produkce (I.P.).
Jablečná sušina všech odrůd byla stanovena gravimetricky sušením v infračervené sušicí váze. Současně bylo provedeno stanovení refraktometrické sušiny pomocí přenosného refraktometru. Jednotlivé koncentrace sacharidů (sacharózy, glukózy a fruktózy) byly analyzovány metodou HPLC s RI detekcí. HPLC metodou s UV/VIS detekcí byla stanovena koncentrace askorbové kyseliny v jablečných vzorcích. Při senzorické analýze byl školenému panelu hodnotitelů předložen protokol, obsahující profilový, párový a párový preferenční test. Pro zjištění profilu těkavých aromatických látek byla použita sorpce na SPME vlákno s následnou analýzou na GC-GC-MS.
V obsahu vitaminu C byl vliv odrůdy shledán statisticky významným (p = 0,0004) a ne předpokládaný typ produkce. Výsledné koncentrace askorbové kyseliny se u BIO produkce pohybovaly v rozmezí 13-130 mg/kg, u I.P. 10-103 mg/kg. Celkově 7 odrůd BIO obsahovalo vyšší koncentraci askorbové kyseliny v porovnání s I.P. Nejvyšší koncentraci askorbové kyseliny obsahovala odrůda Ontario. Nejhojněji zastoupeným sacharidem v jablkách je fruktóza , u které byl prokázán statisticky signifikantní rozdíl mezi hodnotami BIO a I.P. (p = 0,0272). Nejvyšší hodnoty tohoto monosacharidu obsahovala odrůda Angold BIO (422,3 g/kg) u které byl také naměřen nejvyšší obsah celkových sacharidů. Nejvyšší obsah sušiny byl nalezen u kultivaru Florina BIO (18,62 %). Refraktometrická sušina se pohybovala v rozmezí od 11 do 17 Brix. U obou sušin byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi hodnotami BIO a I.P. Zároveň bylo prokázáno, že mezi nimi existuje závislost na základě výpočtu korelačního koeficientu (r = 0,9622). Předpokládalo se, že celková suma sacharidů bude korelovat s refraktometrickou sušinou, což nebylo potvrzeno. Mezi hmotností jablek BIO a I.P. byl prokázán statistický rozdíl (p = 0,0002). Ve všech deseti případech byla hmotnost vzorků jablek z I.P. vyšší. Při senzorické analýze byla odrůda Šampion BIO jako nejlépe hodnocená z hlediska celkové příjemnosti a celkové intenzity vůně. Topaz I.P. byl hodnocen jako vzorek s celkovou nejlepší příjemností chuti a Florina I.P. měla nejvyšší celkovou intenzitu chuti. Párovým testem bylo potvrzeno, že mezi vzorky existuje statisticky signifikantní rozdíl na zvolené hladině pravděpodobnosti 99 %. Ale nebyla potvrzena preference jednoho z produkčních systémů. Při analýze celkového profilu těkavých aromatických látek bylo zjištěno, že stejná odrůda odlišné produkce má stejné složení, ale rozdílné relativní zastoupení látek v ní obsažených.
Souhrnně lze konstatovat, že kvalita a složení jablek závisí na mnoha faktorech, přičemž odrůdová závislost a způsob produkce mohou patřit mezi významné činitele.
|
|
Kvalita bramborových lupínků ze skladovaných brambor ošetřených karvonem
Gildainová, Dana ; Klouček, Pavel (vedoucí práce) ; Fraňková, Adéla (oponent)
V diplomové práci byla hodnocena schopnost monoterpenu D-karvonu (hlavní složka kmínové silice) inhibovat růst klíčků skladovaných brambor určených pro zpracování na potravinářské výrobky. Následně byl hodnocen vliv ošetření karvonu na vybrané kvalitativní parametry bramborových lupínků.
Pro tento experiment byly zvoleny dvě koncentrace karvonu (8 a 32 mikrolitrů na litr) aplikovaného na skladované brambory v třítýdenních intervalech celkem čtyřikrát. K aplikaci byl použit upravený chromatograf, který zajistil rovnoměrné rozptýlení aplikované látky. Ošetření probíhalo po dobu deseti minut, každá varianta ošetření byla provedena ve třech opakováních. Po každém ošetření byl hodnocen inhibiční efekt karvonu na růst klíčků a také byl stanovován obsah redukujících cukrů v hlízách metodou Luffa-Schoorla. Z ošetřených brambor byly opakovaně vyráběny bramborové lupínky. Instrumentální měření textury bramborových lupínků bylo provedeno na testovacím přístroji Instron. Lupínky byly také podrobeny senzorickému hodnocení ke zjištění míry ovlivnění organoleptických vlastností.
Na základě výsledků byl inhibiční účinek na růst klíčků potvrzen pouze u varianty ošetření karvonem o koncentraci 32 mikrolitrů na litr. Varianta ošetření 8 mikrolitrů na litr vykazovala stejné výsledky klíčení jako varianta kontrolní. Obsah redukujících cukrů v hlíze nebyl ovlivněn ošetřením karvonem. Při instrumentálním měření texturních vlastností byl významný rozdíl mezi kontrolou a variantami ošetřenými karvonem potvrzen pouze po druhém a čtvrtém ošetření. Tyto lupínky vykazovaly vyšší maximální sílu potřebnou ke křupnutí bramborového lupínku v porovnání s kontrolní variantou. Na základě senzorického profilu bramborových lupínků nebyly ovlivněny organoleptické vlastnosti, a to ani po čtvrtém ošetření skladovaných brambor karvonem. Silice a jejich účinné látky představují vhodnou náhradu používaných syntetických látek, protože nebyl zjištěn negativní vliv karvonu na kvalitativní parametry.
|
|
Vliv zpracování půdy na utváření kořenového systému vojtěšky v roce výsevu
Diviš, Michal ; Hakl, Josef (vedoucí práce) ; Kamila, Kamila (oponent)
Cílem práce bylo porovnat rozvoj kořenového systému vojtěšky seté v závislosti na výsevku a zpracování půdy. Porost vojtěšky byl založen ve třech variantách podzimního zpracování půdy: mělké kypření, hluboké kypření a orba při dvou různých výsevcích: 4 a 7 MKS. Po podzimní seči byly odebrány vzorky kořenů do hloubky 25 cm. Nižší výsevek zvyšoval intenzitu větvení kořenů a též počet větví. Celková hmotnost kořenů na hektar však byla vyšší u varianty s vyšším výsevkem. Oraná varianta vykazovala nejvyšší intenzitu větvení kořenů a největší hloubku prvního větvení. Hluboce kypřená varianta vykazovala největší průměr větví. Nejvyšší počet rostlin na metr čtvereční vykazovala varianta hluboce kypřená, avšak nejvyšší procento přežití bylo zaznamenáno u varianty mělce kypřené. Zpracování půdy významně ovlivnilo zaplevelení a složení plevelného spektra, a to z 33,6 %. Na orané variantě dominovaly penízek rolní s rdesnem blešníkem, na variantě hluboce kypřené laskavec ohnutý a ježatka kuří noha. Na mělce kypřené variantě dominovaly plevele svízel přítula a truskavec ptačí. Výsledky pokusu prokázaly, že minimalizační technologie jsou srovnatelné s technologií orebnou z pohledu hustoty porostu a vlivu na kořenový systém. Nižní výsevky jsou možné, ale vzhledem k nižší polní vzcházivosti vojtěšky a vyššímu zaplevelení řidších porostů jsou vyšší výsevky lepší.
|
|
Úroveň zabřezávání jalovic po inseminaci konvenční a sexovanou dávkou
Ulbrichová, Michaela ; Stádník, Luděk (vedoucí práce) ; Zuzana, Zuzana (oponent)
Cílem práce bylo porovnat výsledky zabřezávání jalovic na základě typu použité inseminační dávky, přesněji konvenční a sexované. Hypotézou byl předpoklad vyšší úrovně zabřezávání po inseminaci konvenční dávkou než při použití dávky sexované.
Hodnocení probíhalo v období od 25. 6. 2013 do 2. 11. 2015 v zemědělském podniku ZEAS Podorlicko a.s. a celkem bylo sledováno 988 jalovic. Podklady pro vyhodnocení byly zpracovány z faremní evidence, ze které byla vytvořena databáze zabřezávání jalovic vzhledem k typu inseminační dávky. Ke statistickému zpracování byl použit program SAS 9.3.
V souboru jalovic byl sledován vliv měsíce inseminace, roku inseminace, pořadí inseminace a typu inseminační dávky na věk při první inseminaci a její výsledek.
Na hladině významnosti (P < 0,001) byla zjištěna negativní korelace roku inseminace na věk při první inseminaci (r = -0,195).
Dále bylo dokázáno, že rok inseminace ovlivňuje její výsledek (r = 0,068) a výsledek inseminace měl pozitivní vliv na věk při první inseminaci. Tyto dva jevy byly zjištěny na hladině významnosti (P < 0,05). Vyplývá z toho tedy, že v roce 2015 bylo dosaženo lepší úrovně zabřezávání než v letech předcházejících (2013 a 2014) a také byla prokázána vyšší úroveň úspěšného zabřezávání se stoupajícím věkem při první inseminaci.
Na základě statistické průkaznosti (P < 0,001) se zjistilo, že jalovice lépe zabřezly po konvenční inseminační dávce (65,69 %) než po sexované (37,28 %). Také byl nalezen statisticky průkazný rozdíl mezi měsícem inseminace a jejím výsledkem. Naproti tomu nebyl zaznamenán statisticky průkazný vliv pořadí inseminace na výsledek inseminace.
Podle zjištěných výsledků lze potvrdit hypotézu lepšího zabřezávání jalovic, které byly oplodněny konvenční inseminační dávkou oproti sexované. Z dalších zjištěných výsledků lze soudit, že je potřebné se zaměřit na reprodukci v jednotlivých částech roku, zvláště pak v měsíci září, říjnu, listopadu a prosinci, kde byla úspěšnost zabřezávání nejnižší.
|
|
Vliv robotizovaného dojení na produkci a kvalitu mléka
Houšková, Veronika ; Toušová, Renata (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Předmětem této práce bylo zhodnocení vlivu robotizovaného dojení na produkci a kvalitu mléka ve stádě českého strakatého skotu na Rodinné farmě Suchý v období od ledna roku 2014 do prosince roku 2015.
Hypotéza: Robotizované dojení zhoršuje reprodukční ukazatele krav a onemocnění končetin.
Při vyhodnocování mléčné užitkovosti a reprodukčních ukazatelů dojnic v jednotlivých letech byla potřebná data získávána z kontrolních listů krav zpracovaných při pravidelných kontrolách užitkovosti, prováděných společností Natural spol. s.r.o a vybrané údaje z Analýzy stáda registrovaného v plemenné knize českého strakatého skotu, vypracované Českomoravskou společností chovatelů a.s. Statistické vyhodnocení bylo zpracováno a vyhodnoceno pomocí programu Microsoft Office Excel a statistického programu SAS 9.3 (SAS/STAT 9.3, 2011).
Při vlivu pořadí laktace bylo zjištěno u některých ukazatelů jejich silné ovlivnění. Jak u stáje A, tak u stáje B, byla pozorována pozitivní závislost mezi pořadím laktace a produkcí mléka v kg (r= 0,123 stáj A, r= 0,289 stáj B na hladině významnosti P<0,001). Ve stáji A byla mléčná produkce vyšší ve druhé a další laktaci o 1 165 kg oproti první laktaci (6 835kg). V robotizované stáji byla produkce mléka významně vyšší ve druhé laktaci, a to o 2 221kg (7 285kg). Další pozitivní závislost byla zjištěna mezi pořadím laktace a počtem somatických buněk (r= 0,556 stáj A, a r= 0,669 stáj B na hladině významnosti P<0,001). V původní stáji byly naměřeny počty somatických buněk opět vyšší ve druhé a vyšší laktaci, a to 388 x 1000/ ml. Totožný výsledek byl zjištěn i u stáje B s dojícím robotem. Vyšší počet somatických buněk byl vysledován ve druhé a vyšší laktaci (282 x 1000/ ml), tedy nižší hodnota o 138 x 1000/ ml oproti první laktaci. Při sledování vlivu pořadí laktace na kvalitativní ukazatele, byla prokázána negativní závislost pouze u obsahu tuku a obsahu laktózy.
Po vyhodnocení vlivu pořadí počtu laktačních dní, bylo zjištěno pozitivní ovlivnění produkce mléka v kg (r= 0,923 stáj A, a r= 0,885 stáj B na hladině významnosti P<0,001). U obou stáji byla zjištěna nejvyšší užitkovost na vrcholu laktace (24,6 kg u stáje A, 27,19 kg u stáje B). Dále byl zaznamenán kladný vliv počtu laktačních dní na obsah bílkovin v mléce (r= 0,253 u stáje A, a r= 0,100 u stáje B na hladině významnosti P<0,001). Nejvyšší procento bílkovin bylo naměřeno, jak u původní stáje A (3,385%), tak u robotizované stáje B (3,365%) v první laktační fázi 1- 40 dní. Naopak negativně ovlivnil počet laktačních dní obsah tuku, laktózy a somatických buněk v mléce.
V této práci byly hodnoceny též reprodukční ukazatele. V robotizované stáji byly zjištěny lepší hodnoty u mezidobí, servis periody a zabřezávání krav po 1. inseminaci. Oproti tomu ve stáji s tandemovou dojírnou byly dosaženy lepší výsledky u zabřezávání jalovic po 1. inseminaci i zabřezávání jalovic po všech inseminacích, inseminační index a procento zabřeznutí krav po všech inseminacích.
Z výše zmíněných výsledků vyplývá, že hypotézu nelze plně potvrdit či vyvrátit. Lze potvrdit tu část hypotézy, která předpokládá, že robotizované dojení zhoršuje zdravotní stav končetin. Nelze však potvrdit druhou část hypotézy, a to zhoršení reprodukčních ukazatelů. U většiny reprodukčních ukazatelů krav bylo zjištěno výrazné zlepšení u dojení pomocí robota.
|
|
Kontrola užitkovosti plemena charolais v ekologickém zemědělství
Rechnerová, Martina ; Toušová, Renata (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Cílem práce bylo zhodnocení růstových schopností telat od narození do 365 dnů a reprodukčních vlastností matek ve vybraném souboru zvířat plemena charolais. Data byla získána z výsledků kontroly užitkovosti vybrané farmy (UFARMA spol. s. r. o.) z let 2009 až 2014. Tato farma od roku 2007 hospodaří v systému ekologického zemědělství. Celkem bylo hodnoceno 806 telat. Zvoleno bylo několik faktorů (pohlaví telat, životnost, četnost vrhu, pořadí otelení matek, průběh porodu, způsob plemenitby, rok narození telat a měsíc narození telat), které měly prokázat vliv na růstové schopnosti telat. V závislosti na těchto faktorech byla stanovena následující hypotéza: Průběh a pořadí porodu má vliv na růstové schopnosti telat. Z reprodukčních vlastností bylo vybráno mezidobí, u kterého byl pozorován vliv roku a způsob plemenitby.
Pro zpracování výsledků byl použit statistický program SAS 9.3, procedury MEANS, UNIVARIATE, REG, CORR, STEPWISE a MIXED.
Z výsledků statistického vyhodnocení bylo možné potvrdit, že průběh porodu ovlivňuje hmotnost při narození na hladině významnosti P < 0,001. Zajímavý byl i malý vliv na přírůstek do 120 dnů (P < 0,05), hmotnost ve 210 dnech (P < 0,05) a přírůstek do 210 dnů (P < 0,05). Stejně tak při sledování vlivu pořadí otelení na růstové schopnosti telat lze konstatovat, že pořadí otelení matky má výrazný vliv pouze na hmotnost telat při narození (P <0,001). Porodní hmotnost se výrazně lišila ve všech uvedených pořadí otelení (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a vyšší) na hladině významnosti P < 0,05. Nejmenší průměrnou porodní hmotnost měla telata u prvotelek (43,03 kg). Naopak největší průměrná hmotnost při narození byla sledována u matek při čtvrtém (45, 68 kg), osmém a vyšším otelení (45,69 kg). Z výsledků je patrný i vliv pohlavního dimorfismu na vývoj všech růstových schopností telat (hmotnosti a přírůstky od porodu do 365 dnů) ve prospěch býků na hladině významnosti P < 0,001. Vliv roku byl prokázán téměř na všechny růstové schopnosti telat (hmotnosti a přírůstky od narození do 365 dnů věku) na hladině významnosti (P < 0,001).
Další pozorování ukázalo, že rok 2009 neměl žádný vliv na hmotnost ve 120 dnech a přírůstek do 120 dnů. Na hmotnost ve 365 dnech neměly vliv roky 2012 a 2013. Stejně tak na přírůstek do 365 dnů. V roce 2014 byly dosaženy v průměru nejvyšší, statisticky průkazné, hodnoty ve všech sledovaných parametrech. Dále byl prokázán vliv měsíce narození na hmotnost ve 210 dnech, přírůstek do 210 dnů, přírůstek do 365 dnů a hmotnost ve 365 dnech (P < 0,05). V dalším průběhu sledování byly statisticky významné rozdíly v závislosti na měsíci narození pozorovány jen u přírůstku do 210 dnů a u hmotnosti ve 365 dnech
(P < 0,05). Nejvyšší hmotnost ve 365 dnech měla telata narozená v březnu a nejnižší byla pozorována u telat narozených v dubnu. Způsob plemenitby (zapuštění) má vliv především na přírůstek od narození (P < 0,01), hmotnost ve 210 dnech (P < 0,01) a přírůstek do 210 dnů (P < 0,05). Méně už na hmotnost ve 120 dnech a přírůstek do 120 dnů (P < 0,05). Až na hmotnost při narození byly hodnoty růstových ukazatelů vyšší u přirozené plemenitby. Z analýzy výsledků byl prokázán i vliv multiparity na růstové schopnosti telat. Četnost vrhu ovlivňovala především hmotnost při narození, ve 120 dnech, ve 210 dnech a přírůstek do 120 a 210 dnů na hladině významnosti P < 0,01. Byl pozorován i statisticky méně významný vliv četnosti vrhu na přírůstek od narození a hmotnost ve 365 dnech (P < 0,05). Všechny hodnoty růstových ukazatelů byly vyšší u jedináčků.
Na mezidobí měly vybrané faktory (rok narození telete a způsob zapuštění matky) statisticky významný vliv (P < 0,001). Délka mezidobí se lišila ve všech sledovaných letech (2009/2014) na hladině významnosti P < 0,01. Průměrně nejvíce dnů mělo mezidobí v roce 2012 (379,60) a nejméně v roce 2009 (282,50). Na délku mezidobí byl prokázán i vliv způsobu plemenitby na hladině významnosti P < 0,01. Pouze v roce 2009 a u inseminovaných krav průměrná délka mezidobí nesplňovala požadavky dané chovným cílem plemene charolais.
|
|
Význam a možnosti využití ozimých obilnin v ekologickém zemědělství
Valdmanová, Miroslava ; Capouchová, Ivana (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který nejen umožňuje produkovat
šetrným způsobem kvalitní potravinářské i krmné suroviny, ale má i významnou
mimoprodukční, krajinotvornou funkci. Klade důraz nejen na zemědělskou produkci bez
chemických vstupů, ale v širším smyslu pomáhá navracet krajině její přirozenou, původní
funkci.
Nejpěstovanější a nejvýnosnější obilninou v ekologickém zemědělství ČR je pšenice
setá, která v roce 2014 dosáhla průměrného výnosu 3,05 t.ha-1
, zaujímala plochu 6 117 ha a na
struktuře obilnin v ekologickém zemědělství ČR se podílela cca 24 %. Z ozimých obilnin
zaujímá po stránce výnosu následující místo za pšenicí tritikale s průměrným výnosem v r.
2014 2,97 t.ha-1
a plochou pěstování 3 530 ha, tj. cca 14% podíl na struktuře obilnin v EZ
a následuje žito, které dosáhlo v roce 2014 průměrného výnosu 2,90 t.ha-1
a plochy pěstování
2392 ha, tj. podílu na struktuře obilnin v EZ necelých 10 %.
Na Výzkumné stanici Katedry rostlinné výroby v Praze-Uhříněvsi již od roku 1994
probíhá hodnocení širšího sortimentu odrůd pšenice ozimé v ekologickém a konvenčním
způsobu pěstování. Získané výsledky mohou pomoci ekologickým farmářům orientovat se
v nabídce odrůd pšenice a usnadnit jim výběr vhodné odrůdy pro jejich farmy. Součástí těchto
dlouhodobých aktivit je i moje diplomová práce.
Vyšších výnosů dosáhly podle očekávání odrůdy v konvenčním způsobu pěstování -
nejvyšších výnosů dosáhly odrůdy Tobak (B) - 11,6 t.ha-1
, Gordian (B) a Matylda (A) -
shodně 11,0 t.ha-1
a nejnižších výnosů odrůdy Bohemia (A) - 9,6 t.ha-1
, Annie (E)
a Cimrmanova raná (E) - obě shodně 9,8 t.ha-1
.
V ekologickém způsobu pěstování byl nejvyšší výnos zaznamenán u odrůd Gordian
(B) - 9,5 t.ha-1
a Tobak (B) - 9,3 t.ha-1
, nejnižší pak u odrůd Bohemia (A) - 8,0 t.ha-1
,
Cimrmanova raná (E) - 8,2 t.ha-1
a Annie (E) - 8,5 t.ha-1
.Je tedy zřejmé, že v obou systémech
pěstování dosáhly v našem pokusu nejlepších i nejhorších výnosových výsledků stejné
odrůdy. Je však třeba zmínit i velmi dobré výsledky odrůd Evina a Fabius - obě z jakostní
skupiny E (a to především v ekologickém způsobu pěstování). Uvedené odrůdy, které dosáhly
v našich pokusech nejlepších výnosových výsledků, se současně vyznačovaly dobrým
zdravotním stavem a na ekologické pokusné ploše byly zcela nepolehlé.
Z hodnocení jakostních ukazatelů vyplynulo, že v konvenčním způsobu pěstování
dosáhly nejvyššího obsahu N-látek v sušině zrna odrůdy Annie (E) - 13,8 % a Cimrmanova
raná (E) - 13,2 %; nejnižšího pak odrůdy Seladon (B) a Vanessa (C) - obě shodně 10,7 %.
v ekologickém způsobu pěstování byl nejvyšší obsah N-látek v sušině zrna zaznamenán
u odrůd Cimrmanova raná (E) a Evina (E) - obě shodně 11,6 % a ihned za nimi Annie (E) -
11,5 %. Nejnižší obsah N-látek v sušině zrna vykázaly odrůdy Tobak (B) a Vanessa (C) - obě
shodně 9,7 %. v obou systémech pěstování je dobře patrný shodný trend postupného
snižování obsahu N-látek v sušině zrna od odrůd z jakostní skupiny E (elitní) až po odrůdy
z jakostní skupiny C (ostatní, nevhodné pro pekařské zpracování).
V případě Zelenyho testu dosáhly v konvenčním systému nejvyšších hodnot odrůdy
Annie (E) - 60,2 ml a Cimrmanova raná (57,3 ml); nejnižších pak odrůdy Vanessa (C) - 25,3
ml a KWS Ozon (C) - 29,7 ml. v ekologickém způsobu pěstování byly zaznamenány nejvyšší
hodnoty Zelenyho testu u odrůd Cimrmanova raná (E) - 55,8 ml a Fabius (E) - 47,0 ml,
nejnižší u odrůd KWS Ozon (C) - 24,7 ml a Vanessa (C) - 19,0 ml. Stejně jako v případě
obsahu N-látek v sušině zrna je i zde v obou systémech pěstování patrný trend snižování
hodnot Zelenyho testu od odrůd z jakostní skupiny E až po odrůdy z jakostní skupiny C.
V případě, že by ekologický farmář hospodařil v obdobných agroekologických
podmínkách, jaké jsou na VS Praha-Uhříněves a usiloval o potravinářskou jakost pšenice, bylo by
možné mu na základě našich výsledků doporučit např. odrůdy Evina či Fabius (obě z jakostní
skupiny E), které dosáhly jak dobré jakosti, tak i uspokojivých výnosů zrna (v případě výrazné
orientace na jakost i odrůdy Annie a Cimrmanova raná - obě rovněž jakostní skupina E). v případě
preference výnosu by bylo možné doporučit odrůdy některé odrůdy z jakostní skupiny B, např.
Gordian a Tobak.
Práce byla v závěru doplněna stručným porovnáním ekonomiky pěstování pšenice
v ekologickém a konvenčním systému. z tohoto porovnání vyšla lépe pšenice ekologická (i přes
výrazně nižší výnosy), a to především díky výrazně vyšší ceně, vyšším celkovým dotacím
a nižším variabilním nákladům.
|
host ::
