|
|
Ironie hovoří aneb jak zobrazit skřítka s kloboukem, jenž ho činí neviditelným. Ironie v první kapitole prvního dílu Kierkegaardova spisu O pojmu ironie se stálým zřetelem k Sókratovi
Marková, Kateřina ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Humpál, Martin (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá ironií v textu Umožnění tohoto chápání - první kapitole prvního dílu disertace Sorena Kierkegaarda O pojmu ironie se stálým zřetelem k Sókratovi. Diplomová práce má dvě části. První část je příspěvkem do odborné diskuse na téma ironie u Kierkegaarda. Je ironickou interpretací uvedeného textu a zachycuje a popisuje způsob, jakým v něm Kierkegaard znázorňuje ironii. Prostřednictvím analýzy nesouladu mezi deklarovaným záměrem Umožnění tohoto chápání a faktickou realizací tohoto záměru dospívá první část diplomové práce k závěru, že třebaže znázornění ironie není jako záměr textu deklarováno, fakticky jeho záměrem je. Právě prostřednictvím této analýzy se ukáže, jak Kierkegaard v textu ironii znázorňuje. První část diplomové práce tak zároveň ukazuje, že v Umožnění tohoto chápání využívá Kierkegaard nepřímé sdělení. Druhá část diplomové práce je příspěvkem na pole literatury: tvoří ji český prvopřeklad Umožnění tohoto chápání, který ilustruje výklady první části.
|
|
|
Navždy zavřít oči: Husserl, Sartre a smrt
Kvapil, Ondřej ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Blecha, Ivan (oponent) ; Němec, Václav (oponent)
V předkládané práci se zabývám pojmem smrti u Husserla, jehož analýzy smrti ležely po dlouhá desetiletí stranou filosofických diskusí, a u Sartra, jehož analýzy smrti se v průběhu desetiletí dostaly na jejich periferii. Na pozadí tematických kapitol se nakonec zaměřím na starou tezi o nepochopitelnosti smrti, zproblematizuji ji a artikuluji ještě starší vztah mezi smrtí a myšlením. V první kapitole neusiluji o historickou analýzu geneze pojmu smrti v Husserlově fenomenologii ani o systematickou studii místa, které smrt zaujímá v jeho transcendentálním idealismu. Na základě nezřídka fragmentárních manuskriptů Husserlův pojem smrti rekonstruuji v jeho plasticitě, snažím se domyslet jej do jeho důsledků a pak také formulovat jeho implicitní předpoklady. Ve druhé kapitole se konfrontuji s mainstreamovým výkladem Sartra o smrti, podle kterého Sartre představuje fenomenologického epikurejce, a ukáži, že tento výklad obrací vlastní smysl jeho úvah naruby. Ještě předtím však reviduji kontext, ve kterém je Sartre dosud čten, osvobodím jej ze schematické komparace s Heideggerem a budu tvrdit, že v otázce smrti je Husserlovým dědicem. V závěrečné kapitole poté svou pozornost zaměřím na čtyři argumenty, které Sartre formuluje na podporu tvrzení, že smrt nelze pochopit ani myslet. Po diskusi obecných...
|
|
|
Myšlení obrazu
Řebíková, Barbora ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Pavel (oponent)
Text se pokouší o prozkoumání klasické teorie mimésis, která obsahuje motivy, jež naše rozumění obrazu ovlivňují dodnes. Klasickému vymezení mimésis je věnována pozornost především v dílech Platóna a Aristotela. Práce se pokouší prozkoumat nejen klasickou podobu této teorie, ale také její proměnu v moderním filosofickém prostředí. Nejprve zkoumá proměnu pojmovou a to vymezením mimésis jako zobrazení a reprezentace. Poukazuje také na proměnlivé akcentování podobnosti ve zkoumané teorii. Poté se věnuje analýze myšlenkových pozic Nelsona Goodmana, který roli podobnosti pro vymezení teorie umění jako nápodoby odmítá a realismus staví na zcela jiných základech. V závěru práce jsou popsány dva modely vidění, které korespondují s navrženým vymezením mimésis. Práce tvoří základ myšlení obrazu, které by mohlo pokračovat prozkoumáním současného umění z pohledu teorie, kterou práce zkoumá.
|
|
|
Temporalita vnímání u Edmunda Husserla
Zídek, Radovan ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tématem práce je temporalita vnímání u Edmunda Husserla. Jejím cílem je vyložit přesně a přehledně Husserlovo pojetí temporality vnímání. Temporalitou vnímání je v rámci Husserlovy fenomenologie míněna časová konstituce vnímání a vnímaného. Výklad vychází ze souboru přednášek Ding und Raum (1907) a z Vorlesungen zur Phänomenologie des inneren Zeitbewusstseins (1905). Základním tematickým okruhem je nastávání Teď v absolutním toku vědomí, jeho podržení ve vědomí časové kontinuity (retence, protence), v kontinuitě trvající imanentní jednoty a spontaneitou vědomí utvářené vědomí identity v mnohosti znázornění jako základ intencionálního vztahování se k předmětnosti. V rámci výkladu Husserlova pojetí temporality vnímání se ukazuje možnost radikalizace motivu nastávání Teď absolutního toku vědomí, které v sobě nese časovou kontinuitu, vedoucí k důsledné imanenci konstituce v nastávání Teď.
|
|
|
Kantova nauka o schematismu
Bis, Ondřej ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Chotaš, Jiří (oponent)
Tato práce se soustředí na výklad kapitoly Kritiky čistého rozumu "O schematismu čistých rozvažovacích pojmů". Kant vychází z nezávislosti dvou zdrojů poznání, rozvažování a smyslovosti. Nezávislost těchto zdrojů poznání je třeba překonat. Schematismus je úzce spojen s kapitolou o dedukci kategorií. Proto samotnému rozboru schémat předchází analýza této kapitoly. Na kapitolách o dedukci a schematismu se ukazuje, že smyslovost postupně získává ve vztahu k rozvažování jasnější podobu. Kant nejprve dokazuje platnost kategorií pro každý možný názor. Následně dokazuje platnost kategorií pro formy názoru prostoru a času. Ve schematismu jsou řešeny samotné způsoby, jimiž se kategorie vztahují na smyslovost. Kant do výkladu zavádí transcendentální schéma, jež překonává heterogenitu rozvažování a smyslovosti. Vztah mezi kategorií a schématem je chápán jako vztah analogický, přičemž kategorie jsou diskurzivní pravidla jednoty názoru vůbec, zatímco schémata jsou určeny jako perceptivní pravidla jednoty smyslovosti. Smyslovost je tak prostřednictvím schématu obrazotvornosti přiváděna pod jednotu apercepce. Nedílnou součástí práce je i rozbor schematismu empirických a geometrických pojmů. Ukazuje se, že schematismus těchto dvou druhů pojmů představuje modifikaci původního problému, neboť nemusí překonávat...
|
|
|
Pohyb existence u Jana Patočky
Bělohlávek, Karel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Chvatík, Ivan (oponent)
Cílem práce je přehlédnout Patočkovo pojetí existence jako (trojího) pohybu. Patočka svou koncepcí usiluje o konkretizaci a rozšíření pojetí existence z Heideggerova Sežn und Zežt především ve dvou ohledech, které se v něm zdají opomenuty: pokud jde o tělesnost a intersubjektivitu existence. Práce se nejprve věnuje těm Heideggerovým motivům, z nichž Patočkovo pojetí především roste, a sleduje Patočkovu interpretaci Aristotelovy filosofické přírodovědy, na jejímž základě je možné pochopit, v jakém smyslu pro Patočku existence skutečně je pohybem. Třetí část práce se zabývá Patočkovou radikalizací Aristotelova pojetí pohybu. Na tomto základě práce ve čtvrté části referuje o Patočkově pojetí existence jako trojího pohybu v několika jeho textech. Poslední část se pokouší vyjasnit vztah mezi Patočkovou koncepcí a protikladem autenticity a neautenticity.
|
|
|
Dobře myslet, svobodně jednat
Štech, Daniel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Východiskem předkládané práce je tematizace rozlišení mezi životem ducha a životem činným, k níž ve svém myšlení dospívá Hannah Arendtová. V raných spisech Arendtová představuje jednání spolu s druhými jako vrcholnou lidskou možnost. Devalvaci činného života v západní tradici zde uvádí do souvislosti s podřazením zkušenosti jednání zkušenosti myšlení. To předpokládá odvrat od světa jevů a situace plurality. Jeho zkušenost se pro schopnost jednat zdá být okrajová, či dokonce ohrožující. V protikladu k myšlení stojí mínění, tj. specificky politický postoj spjatý se zkušeností jednání a situací plurality. Tento obraz se v pozdějších spisech komplikuje. Proces s Eichmannem Arendtovou přivedl k náhledu, že schopnost rozlišovat správné a špatné závisí při zhroucení veřejné sféry právě na schopnosti myslet. Těžiště dalších úvah se proto přesouvá plně na půdu ducha. Přítomná práce si ve světle spisů Arendtové klade otázku, jak mentálním aktům, jež jsou podmínkou zdařilého jednání, nejlépe rozumět. První část je expozicí politického myšlení za situace plurality. Smyslem druhé části je pojednat vztah mezi myšlením a schopností vztáhnout se ke společnému světu (tj. soudností) za situace, kdy došlo k zániku veřejné sféry. Třetí část se věnuje problematice politické soudnosti a nabízí interpretaci toho, že Arendtová...
|
|
|
O neposkvrněném poznání
Lomozová, Petra ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Práce interpretuje základní motivy kapitoly O neposkvrněném poznání z druhého dílu Nietzschova Tak pravil Zarathustra a využívá je pro výklad o Nietzschově pojetí poznání v jeho podmíněnosti vůlí a o Nietzschově kritické reflexi téhož problému u Schopenhauera. Zabývá se Schopenhauerovým a Nietzschovým pojetím těla, vůle a poznání. Zvláště se zaměřuje na problematiku čistého poznání, perspektivismu, aktivního a reaktivního hodnocení, ideálu vznešenosti a silné vůle u Nietzscheho. Konečně nabízí interpretaci Nietzschova pojetí krásy jako tvůrčí vůle a procesu transformace vůle ve tvůrčí vůli.
|
|
|
Arendt's conception of action in The human condition
Skalník, Michal ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Novotný, Karel (oponent)
Na počiatku mojej práce stála nasledujúca otázka: Ako poníma jednanie Hannah Arendtová? Pri tejto otázke som si príliš nekládol nárok po prísne filozofickej odpovedi, ked'že moja otázka vychádzala z akejsi úplnej nevedomosti, pri ktorej som sa pristihol. Slovo "jednať" bežne ponímam a akosi mu rozumiem, no objasniť jeho význam nedokážem. Úvahám nad jednaním sa Arendtová venuje hlavne v diele The Human Condition (neskôr preloženom do nemeckého jazyka pod názvom Vita Activa). Nie však ako filozofickej otázke "Čo to je jednanie?", ale ako fenoménu tvoriacemu príbeh moderného veku, ktorý je ústrednou témou celého diela. To však neznamená, že sa nám v diele odpovedí na otázku "Čo to je jednanie?" nedostáva. Znamená to však, že i ked' sa Arendtová dotýka otázok, ktoré sú filozoficky najrelevantnejšie, nevenuje im kvôli tomuto faktu viac, než príkladu z histórie a preto i jej odpovede majú, pri našej snahe ich uviesť do formy sledu argumentov, neistý výraz. Čitateľ tak stojí pred dvoma možnosťami: bud' sa bude dielom zaoberať bez nárokov na dôkladné objasnenie všetkých Arendtovej tvrdení alebo sa bude o toto objasnenie snažiť a potom musí podrobiť kritike viac než samotné úvahy v kapitole o jednaní. Hoci v otázke "Čo to je jednanie?" spočíva náš hlavný zámer, l musíme sa najprv zaoberať tým, aké je východisko...
|
|
|
Ontologie a hra u Ladislava Klímy
Schmoranz, Michal ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
V této práci se nejprve pokusíme prozkoumat podstatu Klímova egosolismu a přibližně definovat Klímou nejčastěji používané pojmy. Klíma s mnoha důležitými pojmy a termíny pracuje velmi nejednoznačně. I proto není pokus o jejich přesnější vymezení jednoduchou záležitostí. Pokud to však bude možné, vyjasníme si tyto pojmy natolik, abychom s nimi mohli pracovat při hledání základních principů egosolismu a egodeismu a při zkoumání slabých míst Klímovy filosofie. Ve všech třech hlavních kapitolách naší práce (egosolismus - nástin pojmů, problém poznání, myšlení egodeisty a analogie hry) se totiž budeme s takovými místy setkávat, budeme se pokoušet najít jejich příčiny a také, rozvedením Klímovy filosofie, jejich možná řešení. Poté se budeme věnovat sporným bodům v Klímově filosofii hlediskem postoje odmítajícího solipsismus. V této druhé části naší úvahy nad Klímovou filosofií budeme zkoumat paralelu mezi myšlením egodeisty, pohybujícím se ovšem ve světě nesolipsistické reality, a pojetím hry, jak nám je nabízí analýza pojmu "hra" Johana Huizingy. Ve třetí části naší práce se pokusíme o spojení výsledků dosažených naším bádáním, s koncepcí "hry" Hanse-Georga Gadamera a antického filosofa Herakleita. Pokusíme se dospět k tezi o smysluplnosti egodeistického postoje ke světu a k životu a analyzovat zvláštní fenomén...
|
host ::
RSS.