|
|
Vliv chemoterapie a genotoxického stresu na imunologické vlastnosti nádorových buněk.
Horňáková, Michaela ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Drbal, Karel (oponent)
Léčba rakoviny stále zahrnuje užívání chemoterapeutických agens, které mají různé účinky na rakovinné buňky. K těmto patří například přímá toxicita k rakovinným buňkám, indukce imunologické smrti a změny ve fenotypu rakovinných buněk. V posledním desetiletí se mnoho výzkumných týmu zabývalo indukcí genotoxického stresu a buněčné senescence, kterou chemoterapie může navodit. Přestože vyvolání senescence v rakovinných buňkách je důležitým mechanismem pro potlačení nádorů, je neustále poskytováno více a více důkazů, že indukce senescence chemoterapií není vždy pro pacienty výhodná. Senescentní buňky jsou spojeny se specifickým sekrečním fenotypem, který jim umožňuje měnit jejich mikroprostředí, ovlivňovat protinádorovou imunitu, vyvolat potlačení nádorů a dokonce podporovat růst nádorů. Díky tomu eliminace senescentních buněk vrozenou či specifickou imunitou, což lze umocnit imunoterapií, může být důležitou překážkou pro růst nádorů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Směrovaná polymerní léčiva u karcinomů v oblast hlavy a krku
Betka, Jaroslav ; Říhová, Blanka (vedoucí práce) ; Prausová, Jana (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Nádorová onemocnění jsou po kardiovaskulárních chorobách druhou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých státech. Počet nově diagnostikovaných pacientů se zhoubným nádorem neustále stoupá, průměrně o 2,5% ročně. Tento trend se týká i spinocelulárního karcinomu hlavy a krku, který je 6. nejčastější onkologické onemocnění. Jeho výskyt nejvíce ovlivňuje přítomnost dvou zevních rizikových faktorů: kouření a abusu alkoholu; poslední výzkumy naznačují, že pro vznik neoplazie je rozhodující nejen množství a délka užívání škodlivé látky, ale i doba jejího podání či psychická závislost na ní. V poslední době navíc roste incidence spinocelulárního karcinomu hltanu u nekuřáků a mladších věkových skupin ve spojitosti s výskytem HPV infekce v nádoru. Dosud nejčastěji používané formy protinádorové terapie (chirurgie, radioterapie, chemoterapie) i přes pokroky v posledních desetiletích vedou k významnému zlepšení přežívání pouze u některých typů rakoviny, ale například v případě spinocelulárního karcinomu hlavy a krku je celková pravděpodobnost pětiletého přežití stále nízká, přibližně 40%. Proto se pozornost obrací k novým formám terapie, například k cílené terapii s použitím monoklonálních protilátek nebo polymerních nosičů cytostatických léčiv. Dalším trendem současného výzkumu v této oblasti je možnost využít...
|
|
|
Epigenetic mechanisms in the regulation of the B7-H1 and IRF-1 expression in tumour cells.
Hrušková, Veronika ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Interferon γ patří mezi významné cytokiny T pomocných lymfocytů typu 1 (Th1), které se účastní protimikrobiální imunity, jejímž důsledkem je zánětlivá odpověď v místě infekce. Dlouhodobé účinky zánětu mohou vést k poškození tkáně v místě infekce, proto je důležité imunitní odpověď regulovat. Interferon γ toto zajišťuje spuštěním exprese genů, které tlumí zánětlivou odpověď. Mezi tyto regulátory se řadí molekula B7-H1. Je velmi dobře známo, že interferon γ také vykazuje protinádorové účinky. Po mnoha dlouholetých výzkumech se začal testovat v klinických studiích jako možný lék při léčbě melanomů. Bohužel se od těchto testů muselo předčasně opustit kvůli nevyhovujícím výsledkům. Po těchto zkušenostech začalo být zřejmé, že interferon γ může také podporovat nádorové bujení. Interferon γ aktivuje zvýšenou expresi B7-H1, která je významným činitelem při úniku nádorových buněk imunitnímu systému. Propojení mezi molekulou B7-H1 a interferonem γ je transkripční faktor nazývaný interferonem regulovaný faktor 1 (IRF-1). IRF-1 má své vazebné místo v promotoru genu B7-H1 a jeho exprese je spouštěna JAK/STAT dráhou, kterou aktivuje interferon γ. V našich předchozích pokusech jsme pozorovali schopnost interferonu γ zahájit demetylaci DNA v promotorech genů, které se účastní prezentace antigenu. Dále byla...
|
|
|
Epigenetic mechanisms in the regulation of antigen presentation and anti-tumour immunity.
Vlková, Veronika ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Plachý, Jiří (oponent) ; Němečková, Šárka (oponent)
Veronika Vlková: Epigenetické mechanizmy v regulácii prezentácie antigénu a protinádorová imunita. Univerzita Karlova v Prahe, Prírodovedecká fakulta, Doktorské študijné programy v biomedicíne Odbor: Molekulárna a bunková biológia, genetika a virológia Dizertačná práca, 2014 Reverzibilné zníženie expresie MHC I na povrchu nádorových buniek je bežný spôsob, ktorým nádorové bunky unikajú imunitnému dohľadu a je často spojené s koordinovaným znížením génov antigén-prezentujúcej mašinérie. Expresia týchto génov môže byť obnovená pomocou IFN-γ. V predkladanej práci poukazujeme na spojenie demetylácie DNA regulačných oblastí vybraných génov antigén-prezentujúcej mašinérie so zvýšenou expresiou MHC I na povrchu nádorových buniek po ovplyvnení IFN-γ, čo znamená, že IFN-γ by mohol plniť úlohu epigenetického agensu. Naše výsledky objasňujú úlohu metylácie DNA pri úniku nádorových buniek imunitnému dohľadu. Použitie epigenetických modifikátorov môže obnoviť expresiu MHC I a tak môžu zviditeľniť nádory pre imunitný systém. Naše dáta poskytujú tiež informácie o chemoterapii pomocou diferenciačných liečiv, prednostne pre použitie v kombinácii s ďalšími liečivami pre dosiahnutie nízkeho imunosupresívneho rozsahu mikroprostredia nádoru. Navyše, naše dáta poskytujú dôkazy, že mimo známych cieľov epigenetických...
|
|
|
DNA methylation changes in patients with acute myeloid leukemia
Hájková, Hana ; Haškovec, Cedrick (vedoucí práce) ; Hejnar, Jiří (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Metylace DNA je epigenetický mechanismus, který se významnou měrou podílí na regulaci genové exprese. Nezastupitelnou roli hraje při fyziologických, ale i patologických buněčných procesech. U akutní myeloidní leukémie (AML) má aberantní metylace DNA důležitou úlohu v patogenezi a progresi onemocnění. Pozměněná úroveň metylace DNA v promotorových a dalších oblastech je zkoumána především s ohledem na objasnění signálních drah zapojených v nádorové transformaci a její význam pro prognózu pacienta. Klinická důležitost metylace DNA byla potvrzena řadou nedávných publikací. Podle dat iniciativy Cancer Genome Atlas (TCGA) se u 44% pacientů s AML při diagnóze nacházejí mutace v genech přímo zapojených do regulace metylace DNA. Nicméně vliv těchto mutací na komplexní změny metylace DNA i genové exprese zůstává nejednoznačný. Vyšetřili jsme metylaci DNA u 12 vybraných genů (CDKN2B, CALCA, CDH1, ESR1, SOCS1, MYOD1, DAPK1, TIMP3, ICAM1, TERT, CTNNA1, EGR1) - některé z nich byly potvrzeny jako tumor supresorové geny a 24 HOX genů společně s mutacemi v genu DNMT3A u 79 pacientů s AML při diagnóze. U pacientů s mutacemi v genu DNMT3A jsme našli nižší úroveň metylace DNA (P<0.0001) i nižší počet současně hypermetylovaných genů (P<0.0001). Dále jsme objevili spojitost mezi vyšší úrovní metylace a lepší prognózou....
|
|
|
Úloha mikroflóry a střevního zánětu při vývoji kolorektálního karcinomu v experimentálních modelech
Klimešová, Klára ; Tlaskalová - Hogenová, Helena (vedoucí práce) ; Vítek, Libor (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Slizniční povrch střeva je v neustálém kontaktu s cizorodými látkami pocházejícími jak z potravy tak z komensalních nebo patogenních mikroorganismů. Tisíciletá symbióza vyústila v úzkou spolupráci mezi hostitelem a jeho mikroflórou, jejíž složení a metabolizmus aktivně ovlivňují fyziologické i patologické procesy hostitele. Chronický střevní zánět je charakterizován dlouhodobou zánětlivou odpovědí spojenou s poškozením tkání, kterému napomáhá poškození bariérové funkce střeva podporované prozánětlivou reakcí vrozené i adaptivní imunity. Je prokázáno, že chronická zánětlivá onemocnění gastrointestinálního traktu (např. ulcerosní kolitida a Crohnova choroba) zvyšují riziko vzniku kolorektálního karcinomu. První dvě publikace se zabývají ovlivněním experimentálního střevního zánětu pomocí perorálního podávání složek bakterií. V modelu akutního a chronického střevního zánětu jsme prokázali protizánětlivý účinek podávání membránové frakce komensalní bakterie Parabacteroides distasonis i lyzátu probiotické bakterie Lactobacillus casei DN- 114 001. Navíc jsme popsali snížení lokální produkce prozánětlivých cytokinů, zlepšení bariérové funkce střeva a stabilizaci složení střevní mikroflóry. Dále jsme studovali roli negativního regulátoru TLR signalizace (IRAK-M) a střevní mikroflóry při vzniku experimentálního...
|
|
|
Molekulární mechanizmy fenotypových přechodů fibroblastických buněk: dediferenciace myofibroblastů a ovlivnění invazivity a metastazování sarkomu
Kosla, Jan ; Dvořák, Michal (vedoucí práce) ; Peková, Soňa (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Fibroblasty jsou základní buněčnou složkou pojivové tkáně. Jedná se o různorodou skupinu buněk, která se svojí schopností produkovat extracelulární matrix (ECM) podílí na architektuře pojivových tkání a na hojení ran. Fibroblasty a od nich odvozené buňky se však účastní i mnoha patologických procesů - tvorby zhoubných nádorů a fibrózy. Progrese nádorů, končící tvorbou metastáz, je závažný biomedicínský problém. V poslední době se stále více ukazuje, že v tomto procesu hraje důležitou roli interakce mezi rakovinnými buňkami a nádorovým stroma. Nádorové stroma je tvořeno především myofibroblasty a jejich produkty, konkrétně ECM a také rozpustnými faktory a enzymy. Myofibroblasty se více či méně podílí na všech krocích nádorové progrese. Myofibroblasty navíc hrají klíčovou roli ve fibróze, dalším dosud prakticky neléčitelném, závažném lidském onemocnění, které úzce souvisí s nádorovou progresí. Proto jsme hledali molekulární nástroje, kterými je možné myofibroblastický fenotyp odstranit. V nově zavedeném kuřecím modelu se podařilo zcela dediferencovat primární myofibroblasty pomocí inhibice signální dráhy TGFβ a současného narušení signální dráhy MAPK. Maligně transformované fibroblasty tvoří sarkomy. ECM je první překážkou při migraci rakovinných buněk primárního sarkomu do dalších orgánů, kde tvoří...
|
|
|
Studies of the Mouse polyomavirus: properties of the minor structural proteins, requirements for virion productive trafficking to the nucleus and observed side effects of DNA transfection.
Huérfano- Meneses, Sandra ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Mělková, Zora (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
V této práci jsme zkoumali roli minoritních strukturních proteinů VP2 a VP3 Myšího polyomaviru (MPyV) v replikačním cyklu viru a také specifické aspekty pohybu internalizovaných virionů MPyV buňkou směrem k buněčnému jádru. Disertační práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola řeší otázky interakce VP2 a VP3 se strukturami hostitelských buněk a také roli těchto proteinů v pozdních stádiích virové infekce. Druhá kapitola se zabývá rolí pozdních endozómů, recyklujících endozómů a aktinového cytoskeletu v produktivním transportu MPyV. Kapitola tři obsahuje výsledky studia interferonové (IFN) odpovědi indukované nukleofekcí DNA do buněk. Této poslední studii předcházela analýza putativních změn hladin transkripce buněčných genů (microarray analysis) vyvolaných transientní produkcí VP2 nebo VP3. V první kapitole jsme ukázali, že oba minoritní strukturní proteiny, pokud jsou produkovány v buňkách samostatně (bez VP1) jsou velmi cytotoxické a indukují rychlou, na kaspázách závislou apoptózu. Imunoelektronová a konfokální mikroskopie odhalila afinitu obou proteinů k endobuněčným membránám. VP2 i VP3 byly detegovány na poničených membránách endoplasmatického retikula (ER) a mitochondrií. Interakce minoritních proteinů s membránami, působící poškození organel jako ER a mitochondrie, je zjevně příčinou...
|
|
|
Inhibitory DNA methyltransferas a jejich účinek na aktivaci genů důležitých pro prezentaci antigenu v nádorových buňkách
Cebová, Magdaléna ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Poljaková, Jitka (oponent)
Methylace DNA patří mezi epigenetické modulace, které mohou být spojeny i s nádorovým onemocněním. DNA-methyltransferasy působí jako katalyzátory methylace DNA a jejich inhibice představuje možnost léčby nádorového onemocnění. Inhibitory DNA- methyltransferasy dělíme do dvou skupin, a to na nukleosidové, které se začleňují do DNA a posléze kovalentně vážou DNA-methyltransferasu a nenukleosidové, které pouze blokují katalytické místo DNA-methyltransferasy. Prvním cílem této bakalářské práce je porovnání toxicity inhibitorů DNA-methyltransferas vůči myším nádorovým liniím. Z výsledků vyplývá, že toxicita nukleosidových inhibitorů je mnohem vyšší (což je způsobeno jejich začleňováním do DNA), než nenukleosidových inhibitorů. Druhým cílem je porovnání vlivu inhibitorů DNA- methyltransferas na expresi glykoproteinů MHC (major histoncompatibility complex) I. třídy na povrchu myších nádorových buněk. Snížená exprese glykoproteinů MHC I. třídy je jedním z mechanismů úniku nádorových buněk imunitnímu systému. V naší laboratoři bylo prokázáno, že 5-azacytidin zvyšuje expresi u MHC I. třídy deficientních nádorových linií. Proto nás zajímal vliv ostatních inhibitorů DNA-methyltransferasy na expresi glykoproteinů MHC I. třídy v nádorových buňkách. Výsledky jasně ukazují zvýšenou expresi glykoproteinů MHC I....
|
|
|
Geneticky modifikované buněčné vakcíny proti bcr-abl-transformovaným buňkám
Petráčková, Martina ; Vonka, Vladimír (vedoucí práce) ; Forstová, Jitka (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
dizertační práce Geneticky modifikované buněčné vakcíny proti bcr-abl- transformovaným buňkám V naší laboratoři se zabýváme vývojem terapeutických vakcín proti chronické myeloidní leukémii (CML). Používáme myší modelový systém s buňkami B210 a 12B1 transformovanými fúzním genem bcr-abl. Oboje buňky mají charakter nezralých B- lymfocytů, exprimují protein BCR-ABL a indukují u myší po intravenózním podání nemoc podobnou leukémii. Buňky 12B1 vyvolávají navíc po subkutánním (s.c.) podání solidní nádory charakteru lymfomu. V naší laboratoři bylo vyvinuto již několik typů experimentálních vakcín proti bcr-abl-transformovaným buňkám. Jelikož se zjistilo, že protein BCR-ABL nenese imunodominantní epitop, naše pozornost se zaměřila na vývoj buněčných vakcín, které mohou vyvolat imunitní reakci proti celému komplexu nádorových antigenů. Cílem předložené dizertační práce bylo připravit buněčné vakcíny odvozené od buněk B210 a 12B1, které budou exprimovat IL-2 nebo GM-CSF nebo IL-12, a testovat je na myším BALB/c modelu. Pro transfekci těchto buněk byla zvolena a optimalizována metoda elektroporace. Všechny buněčné linie odvozené od buněk B210, sekretující IL-2 nebo GM- CSF nebo IL-12, byly neonkogenní. Onkogenní potenciál buněk 12B1 produkujících IL-2 byla významně snížená a zvířata, která neonemocněla po...
|
host ::
RSS.