|
|
Prostory dětství a jejich významy. (Topos zahrady v literatuře 20. století)
Izdná, Petra ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Anotace: Dizertační práce Prostory dětství a jejich významy (Topos zahrady v literatuře 20. století) analyzuje ve vybraných románech vztah dětské postavy a fikčního prostoru zahrady a zamýšlí se nad obecným kulturním fenoménem rajského dětství a jeho literárním zobrazením. Opírá se jednak o fenomenologické teorie prostorovosti Martina Heideggera, Jana Patočky, Maurice Merleau-Pontyho a O. F. Bollnowa, jednak o literárněhistorický kontext toposu zahrady. V interpretační části práce zkoumá fenomenologické otázky, jako jsou specifika dětského vnímání prostoru, přírodní prostor jak rozšíření lidského vědomí, posvátnost prostoru, vztah k domovu, intimita prostoru a smrt prostoru. Dále popisuje znaky, které literární topos zahrady získává ve spojení s dětskou postavou ve 20. století (zahrada dětství jako ráj, postava dítěte-boha, postava dítěte-hermafrodita, dynamika vztahu dům- zahrada, zahrada jako zmenšenina světa, hra jako nápodoba stvoření aj.).
|
|
|
Oslněni helénským sluncem. Recepce antiky v české literatuře v letech 1880-1910
Čadková, Daniela ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tématem předkládané disertační práce je recepce antiky v české literatuře a kultuře mezi léty 1880 a 1910. Práce zkoumá a analyzuje různé projevy vztahování se k antice v období, které se vyznačuje nápadným příklonem k antickým námětům, motivům a formám. První, nejrozsáhlejší část, metodologicky se inspirující demytizující perspektivou Vladimíra Macury a Jiřího Raka, se věnuje rozboru vybraných mýtů a stereotypů o antice, které se v dobovém diskurzu objevují nejčastěji: sleduje protikladný obraz starověkého Řecka a Říma a dále se zaměřuje na topos antického slunce a nebe, sochy (včetně dobových reakcí na objev polychromie antického sochařství), řecké gymnastiky s jejím využitím v tělovýchovném hnutí Sokol a nakonec na topos přirozeného antického člověka. Samostatné kapitoly jsou však v této části věnovány i významným prostředníkům recepce, tj. gymnaziálnímu školství a překladu. Druhá část se zabývá obrazem antiky v divadelních hrách Jaroslava Vrchlického, zvláště v trilogii Hippodamie, a jejich dobovou recepcí v divadelních recenzích a referátech. Ve třetí části je pak interpretována antická tematika v díle tří autorů: v básnické tvorbě Jaroslava Vrchlického, ve sbírkách Sodoma a Sexus necans Jiřího Karáska ze Lvovic a v díle Josefa Svatopluka Machara od devadesátých let do roku 1907, kdy vyšel...
|
|
|
Smrt jako artefakt: estetizace smrti v dílech Georgese Rodenbacha a Jiřího Karáska ze Lvovic
Zvoníčková, Michaela ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem předkládané práce je komparace symboliky dvojníka v Mrtvých Bruggách Georgese Rodenbacha a Románech tří mágů Jiřího Karáska ze Lvovic. Věnovat se budeme především motivu smrti, který se pro literaturu fin de siècle jeví jako klíčový a jenž je v dílech, jimiž se zde zabýváme, úzce spojen s existencí dvojníka. Na motiv dvojnictví budeme nahlížet také v souvislosti s psychopatologickými stavy. Volba komparovaných textů byla motivována procesem rozpadu bytostného Já (ve smyslu německého das Selbst). Proces rozpadu osobnosti je úzce spjat s procesem depersonalizace, k němuž dochází při kontaktu subjektu s oduševnělým prostorem či objektem. Dějištěm rozpadu bytostného Já jsou města (Bruggy, Benátky, Praha), která v literární topografii symbolismu zaujímají zvláštní pozici jako urbánní prostor umění a smrti zároveň. I přes vzájemný vztah mezi uměním a životem zůstává v tomto vztahu zvláštní napětí, k němuž patří také fenomén anihilace prostupující všemi zkoumanými texty.
|
|
|
Barokní motivy v české moderní poezii (Jirous, Krchovský, Šiktanc)
Divíšková, Radka ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tématem této bakalářské práce je analýza barokních motivů v české moderní poezii, konkrétně v dílech Magorovy labutí písně (I. M. Jirous), Noci, po nichž nepřichází ráno (J. H. Krchovský) a Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel (K. Šiktanc). Úvodní část práce se zabývá teoretickým vymezením barokních motivů a barokní formy, interpretační část se pak věnuje odrazu těchto barokních motivů a témat v daných dílech, jejich významu pro poetiky daných děl a vzájemnému porovnání těchto motivů v jednotlivých dílech.
|
|
|
Zemský soud větší 1541 - 1620 (Personální obsazení)
Mareš, Petr ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent) ; Janiš, Dalibor (oponent)
Tématem dizertační práce je rekonstrukce organizační struktury a personálního obsazení většího zemského soudu v Čechách v letech 1541-1620. Práce je rozdělena do dvou částí výzkumu. V první části je soud zkoumán z pohledu dějin správy a dějin práva. Cílem je rekonstrukce organizační struktury soudu jako samostatné instituce v organizaci zemské správy předbělohorských Čech. V dílčích kapitolách je samostatně řešena problematika zařazení soudu do rámce šlechtických soudů předbělohorských Čech, problematika místa, času a průběhu soudního zasedání, problematika složení a zasedacího pořádku soudu a problematika obsazování a uvolňování soudcovských míst. Tato část práce vychází z normativních pramenů, z pramenů centrálních úřadů a z pramenů osobní povahy přísedících. Ve druhé části je soud zkoumán jako sbor jednotlivých přísedících - soudců. Cílem je zjistit a identifikovat všechny osoby, které v soudu zasedaly z titulu funkce přísedícího soudu (nejvyšší zemský úředník; přísedící bez nejvyššího zemského úřadu). Každý přísedící je představen biogramem. Biogramy jsou sestaveny podle jednotné šablony. Jádrem biogramu je především sledování přísedícího v dále strukturovaných oddílech: rodina, kariéra a majetek. Východiskem pro sestavení biogramů je jednotná, přesně definovaná pramenná základna. Hlavním pramenem jsou...
|
|
|
Fiktivní jazyky v literatuře
Jelínek, Jiří ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent)
Cílem této práce je představit dosud opomíjené téma fiktivních jazyků v literatuře. V první části se zaměřuje zejména na funkci fiktivních jazyků v literárních dílech a rozebírá základní možnosti klasifikace fiktivních jazyků podle toho, zda je lze označit za samostatné umělecké dílo, za samostatnou složku díla, nebo za prostředek estetické funkce v díle. Fiktivní jazyky dále dělí podle jejich působení buďto prostřednictvím formy a substance výrazu nebo formy a substance obsahu, vycházejíc přitom z teorie znaku Louise Hjelmsleva. Druhá část sestává z analýzy případů použití fiktivního jazyka v próze, ty jsou na seskupeny do tří oddílů. Jazyky, které pomáhají vytvářet smyšlený svět (a případně přispívají k jeho autenticitě), reprezentují fiktivní jazyky J. R. R. Tolkiena. Dystopické fiktivní jazyky zahrnují Newspeak z Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři, ptydepe a chorukor z Havlovy hry Vyrozumění a "měsíční čeština" Čechovy prózy Pravý výlet pana Broučka do měsíce. Fiktivní jazyky související s filosofií zastupují tlönské jazyky z Borgesovy povídky Tlön, Uqbar, Orbis tertius, pseudoperština z Landolfiho povídky Rozprava o vyšších systémech a yggurština z Ajvazova románu Lucemburská zahrada.
|
|
|
Analýza motivu kosmického vejce ve stvořitelských mýtech
Tvrdá, Pavlína ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat podobné kosmogonické narativy v indické a čínské kultuře, jejichž nejdůležitějšími prvky jsou motivy vejce a obra/boha, který z něj vzniká. Komparativní metoda spočívá ve srovnání významů, které z užití obou motivů vyplývají v závislosti na očekávání, jenž plyne z charakteru zdroje mytologického narativu. Výsledným zjištěním je především fakt, že důležitost obou motivů v textech a jejich participace na procesu stvoření světa se chronologicky proměňuje v důsledku změn náboženských, filosofických a sociálních preferencí. V indickém kulturním prostředí se zprvu neurčitý motiv vejce pomalu vyčleňuje jako samostatný kreativní element, nabývá na důležitosti a pokračuje až do stádia, kdy je s motivem kosmické bytosti na stejné úrovni. Primordiální bytost naopak ztrácí svou funkci vesmírné materie a propůjčuje ji motivu vejce, sama pak zastává roli aktivního činitele spíše než objektu. Čína svou náboženskou skepsí motiv vejce potlačuje, až dojde k jeho úplnému vypuštění z textů. Primární roli zde hraje motiv kosmického obra, jehož role není zaměřena na vznik světa jako takového, ale rozpad jeho těla přestavuje ilustraci štěpení jednotlivých abstraktních procesů a dějů, pro čínskou kulturu mnohem důležitějších. Na poli zkoumání jednotlivých motivů se hlavní pozornost věnuje...
|
|
| |
|
|
Ozvěny Ovidiových Proměn
Stašová, Ema ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat vybrané epizody Ovidiovy epické básně Proměny se třemi díly moderní literatury, jež obsahují zřetelné téma proměny, a v rámci tohoto srovnání sledovat intertextuální vztahy, závislost a inovaci ovidiovských motivů. Na základě komparace starověkého a moderního textu je zkoumáno, které motivy zůstávají navzdory stoletím, jež je od sebe dělí, konstantní a které se naopak vyvíjejí a významově posouvají. Zároveň je učiněn pokus tato díla interpretovat z méně obvyklého úhlu - prizmatem Proměn. Hlavními zkoumanými ovidiovskými postavami jsou Teiresiás, Dafné, Hyakinthos, Orfeus, Ceres, Íkaros, Kallistó a Íó.
|
|
|
Reflexe hudebního díla v literatuře evropské moderny
Kovaříková, Olga ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Práce se zaměřuje na intermediální vztahy mezi hudbou a literaturou v evropské literární moderně a rané avantgardě, přičemž sleduje dopad hudby na literární text, literaturu jako takovou a na bytostně literární médium knihy. Hudebním dílem se v tomto případě myslí především Wagnerova hudební dramata a teoretické texty, které nastínily Wagnerův umělecko-estetický koncept Gesamtkunstwerku jakožto totálního uměleckého díla sjednocujícího všechna umění. Tato práce sleduje metaestetickou linii niterného, synesteticky orientovaného intrakompozičního literárního Gesamtkunstwerku ve vybraných textech Charlese Baudelaira, Stéphana Mallarméa, Marcela Prousta a v almanachu Der Blaue Reiter, přičemž odhaluje podstatu analogií mezi hudbou a literaturou, jednotlivé projevy muzikalizace a jejich význam pro literární dílo a literaturu jako celek. Zároveň akcentuje, že na vybrané texty má velký vliv rovněž již "literalizovaná" hudba a esoterické učení o spekulativní hudbě, a též upozorňuje na postupné rozmělňování hranic mezi uměními na cestě k abstrakci.
|
host ::
RSS.