|
|
Root - shoot junction (collet) development
Hermann, Jiří ; Žárský, Viktor (vedoucí práce) ; Tylová, Edita (oponent)
Přestože předěl mezi kořenem a prýtem (krček) dospělých rostlin je dobře identifikovatelnou částí rostlinného těla, jeho vývoj překvapivě až doposud nebyl předmětem seriózního výzkumu. Předěl je klíčovým prvkem v životě rostlin, jelikož zde dochází k propojení dvou kontrastních životních prostředí rostlin a k důležitým změnám ve vývojových programech - podzemní a nadzemní. Předěl krytosemenných je prvotně založen již během embryonální fáze vývoje v podobě široké přechodové oblasti mezi kořenem a hypokotylem, a dále se vyvíjí po vyklíčení semen během růstu jedince. Nejdůležitějším orgánem při tomto procesu je právě hypokotyl, který vykazuje značnou vývojovou plasticitu, umožňující mimořádné prodlužování při etiolovaném růstu ve tmě, ale také dokáže iniciovat vznik adventivních kořenů při deetiolaci. Během všech fází vývoje předělu má zásadní roli signalizace auxinem a polární transport auxinu. Práce se z většiny zaměřuje na vývoj předělu modelového organismu Arabidopsis thaliana. Diskutován je také význam fylogenetického vzniku předělu z pohledu evolučního vzniku kořenů a stonků a evoluce embrya. Tato práce si klade za cíl poskytnout přehled o ontogenetickém i fylogenetickém vzniku a vývoji předělu mezi kořenem a výhonem. Klíčová slova: kořen; prýt; spoj kořen-prýt; krček; embryogeneze; klonální...
|
|
|
Změny antipredační strategie v průběhu ontogeneze
Schusterová, Zoe ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Šípek, Petr (oponent)
Změny antipredačních strategií jsou aktuálním tématem, protože nám pomáhají porozumět výhodám a omezením jednotlivých strategí. Také mohou pomoci vysvětlit určité chování živočichů v daném ontogenetickém stádiu. Má práce shrnuje dosavadní poznatky o tomto fenoménu. První kapitola poskytuje přehled taxonů, u kterých byla změna antipredační strategie v ontogenezi popsána. Poté se zaměřuji na antipredační mechanismy podléhající změně. Dále uvádím hypotézy vysvětlující vznik změn antipredační strategie a benefity, které živočichům přináší. Na konci jsou uvedeny faktory, které mohou změnu strategie ovlivňovat. Klíčová slova: antipredační strategie, predace, aposematismus, krypse, mimikry
|
|
|
Časná ontogeneze buněčných cirkadiánních hodin
Knapová, Adéla ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Vácha, Martin (oponent)
Tato práce se zaměřuje na vývoj a funkci cirkadiánního systému, který reguluje biologické procesy v organismu podle cyklu 24 hodin. V úvodu je představen cirkadiánní systém a jeho klíčové složky, včetně suprachiasmatických jader hypotalamu a periferních oscilátorů. Je zde i zmíněn molekulární chod cirkadiánních hodin, který je ovlivněn dvěma smyčkami. Hlavním tématem je ontogeneze cirkadiánních hodin, ke které dochází autonomně během buněčné diferenciace embryonálních kmenových buněk. Tento proces je ovlivněn různými faktory, jako jsou ultradiánní rytmy segmentačních hodin a vliv mateřských faktorů. Ne všechny signály jsou však pro vývoj těchto hodin, a hlavně jejich rytmů, zásadní, jak odhalily metody in vitro. Dále je v práci diskutováno, jak se chování embryonálních kmenových buněk liší od buněk diferenciovaných z nich, a proč jsou v těchto buňkách cirkadiánní hodiny nefunkční. Práce přináší hlubší porozumění ontogeneze cirkadiánního systému, jeho rytmů a jeho regulačních mechanismů - tedy toho kdy, kde a za jakých okolností se hodiny začínají vytvářet a "tikat".
|
|
|
Vliv mateřské péče na vývoj cirkadiánních hodin během ontogeneze
Straková, Lucie ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Spišská, Veronika (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na důležitost mateřské péče v raném stádiu ontogeneze na vývoj cirkadiánních rytmů a dalšího fyziologického vývoje. Centrální hodinový oscilátor (SCN) je nejsilněji synchronizován vnějším prostředím vlivem cyklu světla a tmy. Avšak během ontogeneze, kdy se nejprve vyvíjí centrální a periferní oscilátory jsou pro potomka hlavními synchronisátory mateřské signály. Integrace mezi matkou a potomkem je tedy základní pro správnou synchronizaci vyvíjejících se cirkadiánních hodin potomka a matka skrz své chování může negativně, či pozitivně ovlivnit jejich nastavení. Pozornost je tedy věnována kojení, jako v dnešní době upozaďovaný faktor mateřství, který má silný vliv. Složení mateřského mléka má prokázané benefiční účinky vůči umělé stravě a kojení přináší výhody pro zdraví a cirkadiánní rytmus matek i jejich potomků. Předčasně narozené děti jsou vystaveny umělým podmínkám a odstaveny od mateřské péče podobně jako potomci v pokusech s křížovou výchovou. Pozorování těchto vlivů na vývoj jejich cirkadiánního rytmu opět pouze potvrzuje důležitost mateřské péče. Klíčová slova: mateřská péče, cirkadiální rytmy, ontogeneze, kojení
|
|
|
Ontogeneze neurálních mechanismů epizodické paměti
Šafová, Lucie ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Blahna, Karel (oponent)
Pro epizodickou paměť, tedy schopnost vybavit si osobní zkušenosti s detaily o čase, místě a události, jsou zásadní zejména dvě mozkové struktury - hipokampus a prefrontální kůra (PFC). K postupnému rozvoji epizodické paměti výrazně přispívají právě jejich vývojové změny. Hipokampus je komplexní strukturou složenou z několika podoblastí, která zaujímá ústřední postavení ve funkci nervových základů epizodické paměti. Zjištění ukazují, že vliv na epizodickou paměť mají jak v něm probíhající neuronální změny, tak změny v jeho objemu a objemu hipokampálních podpolí. Stejně jako v hipokampu, i změny v prefrontální kůře mají na epizodickou paměť vliv, PFC patří mezi poslední oblasti, které plně dozrávají a ovlivňuje přesnost vybavování kontextových detailů epizodických vzpomínek. Pro epizodické vzpomínky je pak zásadní i přenos informací mezi oblastmi mozku, ten zajišťují propojení bílé mozkové hmoty (fornix, cingulum, uncinátní fascikulus). Tato bakalářská práce shrnuje poznatky o strukturách a mechanismech, které se uplatňují ve vývoji epizodické paměti, a zmiňuje i faktory, které mají na vývoj vliv. Klíčová slova: epizodická paměť, ontogeneze, hipokampus, prefrontální kůra, synaptická plasticita
|
|
|
Retrospektivní analýza zaměřená na zjištění nejúspěšnějších klubů ve výchově mladých hokejových talentů v 70., 80. a 90. letech v České republice
RŮŽEK, Josef
Cílem bakalářské práce bylo zjistit nejúspěšnější kluby ve výchově mladých hokejových talentů v 70., 80. a 90. letech v České republice. V analytické části nás zajímá vývoj hráče ledního hokeje, fyziologické předpoklady a fungování armádního vrcholového sportu. V syntetické části jsme jednak uvedli veškeré hokejové kluby, které se podílely na výchově vrcholových hráčů ledního hokeje a přiblížili pět nejlepších hokejových klubů. Zjistili jsme, že za sledovaných třicet let se v reprezentačním dresu na vrcholných akcích jako mistrovství světa vystřídalo 202 reprezentantů z toho 21 brankářů, 69 obránců a 112 útočníků. Nejúspěšnějším hokejovým klubem byla HC Dukla Jihlava, jejímž výchovným programem do 20 let věku hráčů prošlo 54 hráčů.
|
|
|
Hormonal synchronization of fetal circadian clocks in suprachiasmatic nuclei
Kapsdorferová, Viktória ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Sehadová, Hana (oponent)
Rytmické nesvětelné mateřské signály, jako např. různé behaviorální, neurohumorální a metabolické faktory, mohou mít klíčové postavení v synchronizaci fetálních cirkadiánních hodin. Diplomová práce se blíže zaměřuje na možnou roli leptinu a dopaminu v hormonální synchronizaci fetálních centrálních hodin uložených v suprachiasmatických jádrech hypothalamu. Jako experimentální model byl využit transgenní myší fétus, který má fúzovanou luciferázu s hodinovým genem Period 2. To nám umožnilo sledovat chod fetálních centrálních hodin v reálném čase snímáním bioluminiscence tkáňových explantátů. Exogenní podání dopaminu během poklesu bioluminiscence v normalizovaném cirkadiánním čase 15 indukuje větší fázová zpoždění ve srovnání s vehikulem. Leptin se naopak může podílet na vývoji spontánních rytmů prostřednictvím stabilizace integrity cirkadiánního rytmu, projevující se zpomalením poklesu jeho amplitudy (z angl. dampening). Na úrovni jednotlivých buněčných oscilátorů nebyly pomocí bioluminiscneční mikroskopie pozorovány výrazné regionální rozdíly v amplitudě a periodě. Po podání dopaminu na poklesu bioluminiscence byla však pozorována mírná disperze fází buněk. V případě leptinu došlo k prodloužení periody rytmů souboru buněk. Výsledky mohou být ovšem ovlivněny menším počtem ošetřených explantátů a řadou...
|
|
| |
|
|
triggers of asexual reproduction: on the crosslink between hybridization, asexuality, polyploidy and speciation on example of Cobitidae loaches
Marta, Anatolie ; Janko, Karel (vedoucí práce) ; Arai, Katsutoshi (oponent) ; Trachtulec, Zdeněk (oponent)
Sexuální reprodukce je u eukaryotických organismů považována za téměř univerzální způsob rozmnožování a má se za to, že jde o evolučně původní stav. Sexuální reprodukce je reprezentována meiotickým dělením, rekombinací, produkcí haploidních gamet a fertilizací. Ačkoliv jsou základní molekulární a cytologické mechanismy meiotického dělení vysoce konzervativní, mohou být narušeny mnoha způsoby, které vedou k výskytu takzvaných asexuálních linií. Původ asexuality se může u jednotlivých taxonů lišit. U obratlovců se spouštěcím mechanismem jeví mezidruhová hybridizace. Současné "klasické" teorie předpokládají, že by asexualita v dlouhodobém evolučním horizontu neměla přetrvat. I přes to jsou mnohé hybridní linie schopny překonat post-zygotické bariéry, způsobující problémy jako kompletní hybridní sterilitu, pozměněnou meiózu vedoucí k asexuálnímu rozmnožování, nebo také zvýšení ploidní úrovně. Přestože jedním z nejčastějších důsledků mezidruhového křížení je sterilita hybridů, mnohé taxony našly způsob, jak produkovat funkční klonální gamety. Znalosti přesných mechanismů formování neredukovaných gamet u asexuálních linií jsou však značně limitovány metodologickými a technologickými obtížemi. Sekavci rodu Cobitis jsou jedním z nejvhodnějších modelů ke studiu otázek týkajících se hybridizace, původu...
|
|
|
Následky časného inzultu v excitabilitě mozku laboratorního potkana
Fábera, Petr ; Mareš, Pavel (vedoucí práce) ; Pokorný, Jaroslav (oponent) ; Ošlejšková, Hana (oponent)
Perinatální inzult může vést k trvalému poškození vyvíjejícího se mozku a rozvoji epilepsie. Epileptický status (SE) v perinatálním období vede s odstupem ke zvýšení excitability hipokampu. Funkční a strukturální změny hipokampu jsou podkladem epileptogeneze, procesu vedoucímu k manifestaci temporální epilepsie (TLE). Významnou roli v patogenezi TLE hraje adenosin. Adenosin zajišťuje antikonvulzivní účinek prostřednictvím adenosinových A1 receptorů (A1R). Koncentrace adenosinu podléhá regulaci působením enzymu adenosinkinázy (ADK), která se vyskytuje ve dvou isoformách - ADK-L a -S. Hlavním cílem disertační práce je objasnit souvislost změny excitability hipokampu a exprese A1R a ADK v rámci přirozeného vývoje mozku a po působení SE. Aplikace A1R agonisty 2-chloro-N6-cyclopentyladenosinu (CCPA) a inhibitoru ADK 5- iodotubercidinu (5-ITU) ovlivňuje antikonvulzivní účinek, který se mění s ohledem na změny exprese A1R a ADK. Po navození LiCl-pilokarpinového SE byla studována excitabilita hipokampu pomocí modelu hipokampálních následných výbojů (ADs). Výsledky byly korelovány se změnami exprese A1R a ADK. Krátce po vyvolání SE bylo prokázáno snížení excitability hipokampu, v delším odstupu se měnil v hyperexcitabilitu spojenou s rozvojem spontánních epileptických záchvatů. V průběhu vývoje dochází ke...
|
host ::
RSS.