2024-04-01
22:21 |
Železniční cestovatel Eduard Bazika aneb Cestování s manželkou
Hlavačka, Milan
Ing. Eduard Bazika (1830–1914) nebyl profesionální poutník, ale poutník z profese. Jako absolvent pražské polytechniky se celý život specializoval na železniční stavitelství a jako inženýr nejdříve státních drah a od roku 1855 až do odchodu na odpočinek v roce 1891 soukromé Společnosti státní dráhy (StEG) celý život procestoval, respektive před výstavbou prochodil svěřené železnice v české a moravské krajině. I po odchodu na penzi pracoval pro Zemský výbor Království českého a jeho Železniční výbor a v této pozici opět pracovně putoval po všech koutech Čech, aby posuzoval rentabilitu budoucích místních drah. Jeho zvláštností bylo, že se vždy snažil skloubit své cestovní povinnosti s rodinným životem, což mělo za následek, že jeho žena a děti putovaly s ním po nejrůznějších štacích a železničních stavbách. Stranou neponechával ani dlouhodobější náročnější soukromé cesty s manželkou na světové výstavy a po historických památkách Itálie (v doprovodu Jiřího Stibrala) či k obhlídce nově dokončených alpských železnicích. Jako představitel sebevědomé české střední třídy, která už disponovala volným časem a finančními prostředky (a samozřejmě režijní jízdenkou) dovedl skloubit cestovatelskou povinnost s cestovatelskou vášní a putování vnímal jako nezbytnou součást aktivního životního stylu moderního člověka.
Úplný záznam
|
2024-03-24
00:07 |
Úplný záznam
|
2024-03-24
00:07 |
Úplný záznam
|
2024-02-18
00:07 |
Hrob známého vojína. De-anonymizace válečných pomníků a hromadných hrobů jako modernizační proces?
Kessler, Vojtěch ; Michlová, M. ; Šrámek, J.
Tento článek se zaměřuje na vnímání anonymity padlých vojáků na válečných pomnících v Čechách v polovině 19. století. Badatelé působící ve střední Evropě mohou dojít k překvapivě odlišným závěrům než angloamerické práce. Tento článek tento nedostatek ve výzkumu kompenzuje. Anonymita válečných pomníků v českých zemích v průběhu první poloviny 19. století téměř vymizela. Vysvětlení hledáme ve čtyřech hlavních změnách, k nimž v té době došlo. Za prvé to byly zásadní změny ve společnosti, za druhé vyvíjející se estetika odrážející se ve válečných pomnících, za třetí rozdíl ve způsobu vedení války a konečně měnící se emoce vůči padlým, vlasti a rodině.
Úplný záznam
|
2023-12-17
00:02 |
Úplný záznam
|
2023-12-06
00:37 |
Úplný záznam
|
2023-11-12
00:02 |
Nedobytá, přesto poražená. Pevnostní města Čech a Moravy v prusko-rakouské válce roku 1866
Kessler, Vojtěch ; Šrámek, J.
Autoři eseje se pokusili na základě ego-dokumentů odhalit hranice rozporu mezi očekávaným standardem intenzity a délky trvání prusko-rakouského konfliktu a následnou realitou. Jeden z modernizačních procesů 19. století se zkondenzoval v krátkém a intenzivním střetu v létě 1866, kdy se v důsledku zvýšení hustoty dopravní infrastruktury a zavedení nových komunikačních a infrastrukturních sítí svět zdál „menší“ a „rychlejší“. Esej přináší analýzu dobového diskurzu, který autoři chápou nejen jako rámec, v němž se odehrávaly vzpomínky a události, ale také jako produkt těchto mnemonických procesů.
Úplný záznam
|
2023-10-29
00:02 |
Caves in Bohemia et Moravia Subterranea by Mauritius Vogt (1669–1730)
Rychnová, L. ; Vokurka, Michal
The Manuscript Bohemia et Moravia Subterranea (1729) by Mauritius Vogt reflects the subterranean landscapes and underground spaces based on Athanasius Kircher’s theories. The paper analyses the application of Kirchers’s terminology to the natural phenomena from Bohemia and Moravia. Further, we focused on how Vogt worked with his sources – how far he relied on literature, correspondence, or personal experience.
Úplný záznam
|
2023-07-09
00:41 |
Úplný záznam
|
2023-04-09
00:00 |
Sepulkrální palimpsest? Translokace památky a vzpomínky na příkladu padlých z války v roce 1866 v Köslin/Koszalinu a Poznani
Ćwiek-Rogalska, K. ; Kessler, Vojtěch ; Šrámek, J.
Cílem článku je analýza dvou válečných památníků, které vznikly po prusko-rakouské válce v roce 1866 v pruských městech Köstlin (dnes Koszalin) a Poznań v letech 1867 a 1870. Připomínaly úspěchy pruských armád v bitvách u Hradce Králové a Náchoda, stejně jako padlé pruské vojáky, často polské národnosti. Recepce obou pomníků se však v průběhu 19. století změnila. Oba válečné pomníky byly vnímány jako „pruské“, respektive „německé“, což vedlo k jejich zániku po opětovné polonizaci obou měst po roce 1918 (Poznaň) a 1945 (Köstlin/Koszalin). Tyto válečné památníky tak představují zajímavý příklad specifických jevů týkajících se zacházení se sepulkrálně-vojenskými památkami, které se vymykají obecné klasifikaci a teoretickým konceptům běžně přijímaným jak na kulturněhistorické, tak na památkověhistorické úrovni. Jejich specifičnost spočívá v neobvyklé míře translokace, kdy vojáci národnosti „A“ padli v zemi „B“ za zájmy státu „C“, zatímco pomník věnovaný jejich památce byl postaven v lokalitě „D“. Analyzované památníky navíc představují určitý „pomníkový utilitarismus“, neboť jejich význam byly přepsány a samy byly zničeny a jejich části druhotně využity. Řada těchto faktorů, integrálně spojených s oběma památníky, se pak stává zajímavým předmětem historické analýzy, týkající se studia historické a kolektivní paměti.
Úplný záznam
|
|
|
|
host ::
