|
|
Doteky z říše za zrcadlem.
Brdička, Vojtěch ; Jirák, Jan (vedoucí práce) ; Kraus, Jiří (oponent)
Text je strukturovanou obžalobou mediality v nás. Dokazuje, že člověk není médii ani ovládán, ani uspokojován. Je spíše ovládán i uspokojován medialitou uvnitř sebe samého. Fenomén mediality je zde postulován v duchu teorie Jeana Baudrillarda, nikoliv jako zprostředkovatel vztahů mezi lidmi, ale jako jejich zabiják. Rozmach digitálních médií nás druhým nepřibližuje, ale odděluje je od nás v čase i prostoru. Z druhých nám přenáší pouze vybranou mozaiku obrazů. Toto odcizení je výsledkem touhy po vlastních světech, nikoliv spiknutím moci. Efektivita, rychlost, orientace na výsledek a pozitivní myšlení jsou hodnoty, které určují směr vývoje médií. Výsledkem není imitace, ale zdokonalení člověka. Proto média používáme. Vábí nás příslibem nesmrtelnosti, která z nás však vyrábí pouze znak bez života. Každá lidská touha je ambivalentní, a touha zanechat po sobě svůj obraz se tak ve své hypertrofii může stát fatálním naplněním pudu smrti.
|
|
|
Titulní strany časopisu Reflex a konstrukce hyperreality
Krutilek, Ondřej ; Podzimek, Jan (vedoucí práce) ; Klabíková Rábová, Tereza (oponent)
Závěr V průběhu výzkumu bylo zaznamenáno několik zajímavých poznatků o "chování" simulakra a také o povaze samotné hyperreality. Nejprve bylo popsáno, že povaha hyperreality je výrazně odlišná v porovnání s realitami nižšího řádu. Hyperrealita je sémantický prostor, který je vyplněný simulakry. Tato simulakra v sobě nesou velmi silné významy, což je v podstatě jeden se základních elementů jejich podstaty. Na druhou stranu se ale ne všechny významy dostanou do hyperreálného stadia. To znamená, že ve výsledku trpí hyperrealita nedostatkem významů. Spektrum významů v hyperrealitě je - jednoduše řečeno - velmi omezené. Přestože je simulakrum nositelem silného významu, může nakonec vymizet. V této práci byly popsány dva mechanismy, jak k takovému vymizení může dojít. Simulakrum se může jednoduše vytratit, pokud na něj společnost v důsledku společenských změn zapomene. Druhý způsob vymizení simulakra je forma jakéhosi "duelu" mezi simulakry. Proti stávajícímu simulakru je postaveno simulakrum nové. Pokud publikum z jakéhokoliv důvodu usoudí, že nové simulakrum vyhovuje lépe jeho potřebám, původní simulakrum zaniká. Práce dokumentuje, že existuje široké spektrum objektů, které mohou projít simulací a stát se simulakry. Ve zkoumaném materiálu byla objevena simulakra osobností, společenských fenoménů, ale i vět nebo...
|
|
|
Doteky z říše za zrcadlem
Brdička, Vojtěch ; Jirák, Jan (vedoucí práce) ; Halada, Jan (oponent)
Text je strukturovanou obžalobou mediality v nás. Dokazuje, že člověk není médii ani ovládán, ani uspokojován. Je spíše ovládán i uspokojován medialitou uvnitř sebe samého. Fenomén mediality je zde postulován v duchu teorie Jeana Baudrillarda nikoliv jako zprostředkovatel vztahů mezi lidmi, ale jako jejich kat. Rozmach digitálních médií nás druhým nepřibližuje, ale odděluje je od nás v čase i prostoru. Z druhých nám přenáší pouze vybranou mozaiku obrazů. Toto odcizení je výsledkem touhy po vlastních světech, nikoliv spiknutím moci. Efektivita, rychlost, orientace na výsledek a pozitivní myšlení jsou hodnoty, které určují směr vývoje médií. Výsledkem není imitace člověka, ale jeho zdokonalení. Proto média používáme. Vábí nás příslibem nesmrtelnosti, která z nás však vyrábí pouze znak bez života. Každá lidská touha je ambivalentní, a touha zanechat po sobě svůj obraz se tak ve své hypertrofii může stát fatálním naplněním pudu smrti.
|
|
|
Doteky z říše za zrcadlem.
Brdička, Vojtěch ; Jirák, Jan (vedoucí práce) ; Kraus, Jiří (oponent)
Text je strukturovanou obžalobou mediality v nás. Dokazuje, že člověk není médii ani ovládán, ani uspokojován. Je spíše ovládán i uspokojován medialitou uvnitř sebe samého. Fenomén mediality je zde postulován v duchu teorie Jeana Baudrillarda, nikoliv jako zprostředkovatel vztahů mezi lidmi, ale jako jejich zabiják. Rozmach digitálních médií nás druhým nepřibližuje, ale odděluje je od nás v čase i prostoru. Z druhých nám přenáší pouze vybranou mozaiku obrazů. Toto odcizení je výsledkem touhy po vlastních světech, nikoliv spiknutím moci. Efektivita, rychlost, orientace na výsledek a pozitivní myšlení jsou hodnoty, které určují směr vývoje médií. Výsledkem není imitace, ale zdokonalení člověka. Proto média používáme. Vábí nás příslibem nesmrtelnosti, která z nás však vyrábí pouze znak bez života. Každá lidská touha je ambivalentní, a touha zanechat po sobě svůj obraz se tak ve své hypertrofii může stát fatálním naplněním pudu smrti.
|
host ::
RSS.