|
|
The British Role in the German-Lithuanian Dispute over Klaipeda in 1930's: the Neumann-Sass Case
Homolová, Veronika ; Smetana, Vít (vedoucí práce) ; Puchalski, Piotr (oponent)
Území Klajpedy se na jaře roku 1924 stalo navzdory versailleskému systému a plánu dohodových mocností autonomní oblastí pod správou Litevské republiky. Vzhledem k nejednoznačné skladbě obyvatelstva vytvářely v průběhu meziválečné doby Německo i Litva na místní populaci tlak, který přispěl k postupné nacionalizaci a radikalizaci obyvatelstva. Klíčovým vyústěním těchto tendencí byl kaunaský proces na přelomu let 1934/35. V rámci zákona na ochranu republiky došlo k odsouzení 87 příslušníků klajpedských nacionálně-socialistických organizací CSA a SOVOG, což vedlo k hospodářské blokádě Litvy ze strany Německa a masivní propagandistické kampani. Velká Británie se pokusila situaci urovnat zvýšenou obchodní aktivitou s Litvou a zároveň diplomatickým nátlakem na Litvu. Na přelomu let 1936/37 dochází po udělení amnestií k obnovení německo- litevských hospodářských vazeb. Litevská republika se v druhé polovině třicátých let stává skrze německou menšinu snadno vydíratelným a diplomaticky izolovaným státem. Proti narůstajícím nacionálně socialistickým tendencím německého i litevského obyvatelstva v Klajpedě nemohla litevská vláda podniknout žádné další kroky. Klajpedská autonomie, která měla chránit regionální identitu tzv. Memelländer, byla definitivně zničena v březnu 1939, kdy bylo území Klajpedy připojeno k...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Edvard Beneš: zahraniční politika druhého československého prezidenta a její vývoj v letech 1938-1945
Oraiqat, Jakub ; Smetana, Vít (vedoucí práce) ; Šmidrkal, Václav (oponent)
V předložené diplomové práci zkoumám zahraniční politiku Edvarda Beneše v letech 1938-1945. Zahraniční politika Československa je s Benešem úzce spojena, jelikož ji vedl nepřetržitě od roku 1918 až do roku 1948, nejprve z pozice ministra zahraničí a po roce 1935 z prezidentské funkce. Po Mnichovské dohodě však Beneš svou zahraniční politiku značně přehodnotil a z války vyšlo Československo v úzkém svazku se Sovětským svazem bez žádné protiváhy na Západě. Tento obrat, který později vyústil v transformaci Československa v sovětský satelit, je častým předmětem kritiky druhého československého prezidenta. Cílem této práce je analyzovat vývoj zahraniční politiky Beneše od roku 1938 až do roku 1945 a určit příčiny změny zahraničněpolitické orientace Československa. Soustředit se chci především na pozadí určování zahraniční politiky, jelikož Beneš přizpůsoboval své projevy těm, kterým měly být určeny. Dosáhnout toho chci především na základě výzkumu memoárů tehdejších aktérů a dalších dobových dokumentů. Interpretaci těchto pramenů pak budu konfrontovat se sekundární literaturou. V práci se mimo jiné snažím zjistit, zda lze využitím běžně dostupných pramenů dojít k novým a cenným poznatkům.
|
|
| |
|
|
Edvard Beneš: zahraniční politika druhého československého prezidenta a její vývoj v letech 1938-1945
Oraiqat, Jakub ; Smetana, Vít (vedoucí práce) ; Šmidrkal, Václav (oponent)
V předložené diplomové práci zkoumám zahraniční politiku Edvarda Beneše v letech 1938-1945. Zahraniční politika Československa je s Benešem úzce spojena, jelikož ji vedl nepřetržitě od roku 1918 až do roku 1948, nejprve z pozice ministra zahraničí a po roce 1935 z prezidentské funkce. Po Mnichovské dohodě však Beneš svou zahraniční politiku značně přehodnotil a z války vyšlo Československo v úzkém svazku se Sovětským svazem bez žádné protiváhy na Západě. Tento obrat, který později vyústil v transformaci Československa v sovětský satelit, je častým předmětem kritiky druhého československého prezidenta. Cílem této práce je analyzovat vývoj zahraniční politiky Beneše od roku 1938 až do roku 1945 a určit příčiny změny zahraničněpolitické orientace Československa. Soustředit se chci především na pozadí určování zahraniční politiky, jelikož Beneš přizpůsoboval své projevy těm, kterým měly být určeny. Dosáhnout toho chci především na základě výzkumu memoárů tehdejších aktérů a dalších dobových dokumentů. Interpretaci těchto pramenů pak budu konfrontovat se sekundární literaturou. V práci se mimo jiné snažím zjistit, zda lze využitím běžně dostupných pramenů dojít k novým a cenným poznatkům.
|
|
|
Anglo-íránská ropná krize. USA, Velká Británie a íránská ropa, 1950-1953
Rendl, Adam ; Smetana, Vít (vedoucí práce) ; Szobi, Pavel (oponent)
Tato bakalářská práce mapuje jedno z nejbouřlivějších období v íránské historii. Když se v roce 1950 Muhammad Mosaddek dostal k moci a stal se premiérem Íránu, prosadil zákon o znárodnění ropné společnosti AIOC, která byla pod kontrolou Velké Británie. Ta vlastnila většinový podíl na koncesích společnosti a jednalo se o jednu z jejich nejdůležitějších zámořských investic. Znárodnění tedy vyvolalo okamžitý spor s britskou vládou, která začala konat s cílem navrátit společnost zpět do svých rukou. Započaly nejen diplomatické, ale i vojenské a utajené politické aktivity, které měly za cíl postupně oslabit Mosaddekovu pozici, aby ho bylo možné, v případě neúspěchu diplomatických jednání, odstranit. Proti této aktivitě zpočátku vehementně protestovaly Spojené státy americké. Prezident Truman totiž věřil, že vyhrocení situace v Íránu může způsobit inklinaci země k Sovětskému svazu a způsobit tak pronikání komunismu na Blízký východ. Nicméně jak situace postupně eskalovala a stále se nedařilo dosáhnout potřebné dohody, začali Američané svůj postoj přehodnocovat. Tato změna postoje nakonec vyvrcholila sesazením Muhammada Mosaddeka pomocí vojenského puče a přivedla tím Írán do více než 20 let trvajícího období diktatury. Tato práce má za cíl v první části důkladně popsat období od začátku ropného sporu až...
|
|
| |
|
|
Vliv nacistické propagandy na olympijské hry v roce 1936
Peroutková, Anna-Marie ; Kyncl, Vojtěch (vedoucí práce) ; Smetana, Vít (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem nacistické propagandy na olympijské hry v roce 1936. Popisuje průběh příprav a pořádání zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu a letních olympijských her v Berlíně. Hlavním cílem práce je zjistit, zda režim pořádající země ovlivnil průběh tak významné sportovní události, případně do jaké míry. Nacisté byli původně proti myšlence pořádání olympijských her, ovšem časem došli k závěru, že je to jedinečná příležitost, jak prezentovat Třetí říši v tom nejlepším světle a získat na svou stranu světové mínění a vykreslit pozitivní obraz Německa. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byl postupem času sport označen za jednu z priorit nacistické výchovy, jež měla německou mládež zocelit a připravit na budoucí válku. Během toho byli Židé stále více vytěsňováni ze společnosti a stali se druhořadými. Jejich osud na území Německa vyvolával vlnu nevole v zahraničí. I přes četné bojkoty olympijských her se však olympiády v Německu zúčastnil rekordní počet států i sportovců, jejichž zástupci byli ukonejšeni příslibem rovných podmínek pro všechny účastníky her. Tímto byla židovská otázka zatlačena do pozadí a nacisté mohli zinscenovat svůj velkolepý plán. Výsledky her, kterým dominovali němečtí sportovci, pak byly využity k potvrzení ideologie nadřazenosti árijské rasy.
|
host ::
RSS.