|
|
Mariánské, trojiční a světecké sloupy na Královéhradecku a Rychnovsku
Komárek, Albert ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Diplomová práce se zabývá otázkou, v jaké době a kde je možné hledat původ sloupů, proč vznikaly mariánské, trojiční a světecké sloupy v Evropě a na našem území, co bylo příčinou moru a jaké byly jeho následky v Evropě i u nás. V hlavní části se práce zaměřuje na místa, kde jsou tato sochařská díla umístěna. Oblast je vymezena územím bývalého okresu Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou. Autor této práce porovnává své poznatky bádání s pracemi jiných autorů. V příloze jsou sloupy vyobrazeny, včetně mapy s jejich umístěním na sledovaném území Královéhradecka a Rychnovska.
|
|
|
Kapitulní kostel Povýšení sv. Kříže v Litomyšli
Vacek, Miloš ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
1 Anotace Diplomová práce "Kapitulní kostel Povýšení sv. Kříže v Litomyšli" nejprve stručně seznamuje s dějinami Litomyšle, které předcházely a jsou důležité pro pochopení pozdějšího období - založení kláštera augustiniánů poustevníků. Jedná se především o klášter benediktinů a poté premonstrátů. Roku 1344 bylo v Litomyšli založeno biskupství (1. kapitola). Druhý zdejší biskup Jan II. ze Středy zde roku 1356 založil augustiniánský klášter spolu s kostelem Povýšení sv. Kříže (2. kapitola). V období husitství došlo k důležité změně ve významu zmiňovaného kostela - roku 1448 sem byla přenesena fara od zničeného kostela sv. Klimenta (3. kapitola). V práci nechybí popis stavební historie kostela, jehož stavba trvala 20 let a úpravy pokračovaly až do doby husitské (4. kapitola). Do začátku 20. století měly kostel na starosti mnohé šlechtické rody, které zároveň vlastnily litomyšlské panství (5. kapitola). Až do 20. století kostel procházel četnými opravami a také několika podstatnými přestavbami (6. kapitola). Na počátku 20. století byl litomyšlskému děkanství udělen titul proboštství. O několik desítek let později bylo usilováno o radikální přestavbu kostela v gotickém stylu, ke které však již nedošlo (7. kapitola). V devadesátých letech pak byla provedena kompletní rekonstrukce chrámu i přilehlé budovy...
|
|
|
Ikonografický program chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídní
Pučalík, Marek ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent)
Ikonografický program chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni Mgr. Bc. Marek Pučalík O. Cr. Vedoucí práce: Prof. PhDr. Ing. Jan Royt Autor magisterské práce chce touto prací seznámit odbornou veřejnost s historií významné stavby vrcholného baroka v Rakousku - Karlkirche. Chrám nechal stavět od roku 1716 císař Karel VI. jako dík za odvrácení moru, Bohu na usmíření a ke cti svého hlavního křestního patrona sv. Karla Boromejského. Z tří architektů vybral panovník Johanna Bernharda Fischera von Erlach, dle jehož plánu se kostel stavěl až do roku 1723, kdy po otcově smrti převzal vedení syn Johann Emanuel. Počátek práce se zaobírá životem zmíněného milánského arcibiskupa, dále dobou a osobností císaře Karla VI. Habsburského a vůbec samotnou stavbou kostela s popisem exteriéru a interiéru. Ikonografický rozbor tvoří jádro zmiňovaného diplomového úkolu. Zvláštní podkapitoly se věnují liturgickému provozu Božího stánku. Zde vycházím zcela z nově nalezených archiválií jak ve Vídni, tak v Praze. Je zde akcentováno svěcení chrámu a oltářů v roce 1737, požehnání osmi nových zvonů a první veřejná bohoslužba v roce 1738 za přítomnosti velmistra Bohmba a celého císařského dvora. Zajímavou kapitolu tvoří popis boje o duchovní správu votivního stánku. Ačkoliv se o chrám ucházelo více duchovenských institucí, přesto nakonec...
|
|
|
Corona et sedes ad maiorem splendorem et gloriam B. V. M.
Vrabelová, Dana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé Corona et sedes ad maiorem splendorem et gloriam B.V.M. Dana Vrabelová Královské insignie, koruna a trůn, darované mariánskému milostnému obrazu k větší cti a slávě, symbolizují pozemský vrchol mariánské úcty a zbožnosti. Bakalářská práce pojednává o korunování zázračných mariánských obrazů v Čechách a na Moravě v 18. století. Na základě studia starých latinských rukopisů, tisků a mědirytů uložených zejména v Národním archivu v Praze, Moravském zemském archivu v Brně a v knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově, rovněž i studia současné literatury, se věnuji vzniku a historii papežských korunovací, rozboru jejich příprav a následnému korunovačnímu aktu . Soustředím se na korunovační insignie - korunky a trůn (oltář), o jejichž původní nebo nedochované podobě se dnes dovídáme pouze z dobových příležitostných tisků, mědirytů a drobné devoční grafiky, a to zejména z pohledu uměleckých řemesel. Takto získaný popis původního vzhledu insignií je následně konfrontován s jejich současným stavem. Hlavním přínosem je objevení doposud nepublikované rytiny "Korunování Panny Marie Svatohorské" ve sbírkách devoční grafiky Strahovského kláštera. Jedná se o leptaný mědiryt A. Birckharta z roku 1732, jehož detailní ikonografický rozbor je součástí této práce.
|
|
|
Dějiny farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru (okres Karlovy Vary)
Strnadlová, Anna ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Anna Strnadlová Dějiny farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru (okres Karlovy Vary) bakalářská práce Resumé V roce 2008 byl ministerstvem obrany ČR uvolněn vstup do části vojenského újezdu Hradiště, V zpřístupněné zóně se nachází i zaniklá ves Svatobor (Zwettbau). Obec, v pramenech zmiňovaná již v roce 1239, byla založena cisterciáckým klášterem v Oseku. Bývala církevním a světským střediskem panství až do pozdního středověku, kdy došlo k jejímu správnímu připojení k sousednímu panství Andělská Hora. Na kopci nad zaniklou obcí stojí polorozbořený kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na základě dostupných pramenů a literatury se dozvídáme, že kostel byl postaven v letech 1731-1736 nákladem hraběcí rodiny Černínů podle plánů architekta Františka Maxmiliány Kaňky, na místě svého zbořeného středověkého předchůdce. Kostel byl postaven jako monumentální jednolodní stavba s věží nad západním průčelím, zakončená půlkruhovým odsazeným presbytářem. Jednoduchá majestátní architektura byla doplněna bohatým zařízením interiéru. Z dobových fotografií a pramenů plyne, že v kostele byly čtyři oltáře, hlavní oltář Nanebevzetí panny Marie, boční oltáře sv. Ludvíka, sv. Terezie a oltář Pražského Jezulátka, všechny s bohatou sochařskou výzdobou. V kostele byly taktéž kvalitní barokní varhany, kazatelna s pozoruhodným...
|
|
|
Fundace Marie Markéty z Valdštejna
Svobodová, Jana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
RESUMÉ FUNDACE MARIE MARKÉTY Z VALDŠTEJNA Jana Svobodová, Ústav dějin křesťanského umění KTF UK V předkládané bakalářské práci představuji Marii Markétu, hraběnku z Valdštejna, jako zakladatelku sakrálních objektů na svém panství a uvádím celkový přehled staveb s vysvětlením jejich vzniku v dané lokalitě. Bakalářská práce je součástí bádání o mecenášství Valdštejnů v severních Čechách pro připravovanou výstavu o tomto významném šlechtickém rodu v Muzeu Českého ráje v Turnově. V průběhu svého bádání jsem mapovala jednotlivé památky a popisovala je. Z mého pohledu byla důležitá tzv. práce v terénu, to znamená, pořízení fotodokumentace jednotlivých kostelů a získávání dalších informací o vzniku staveb. Nejvíce sledovaným obdobím byla léta 1724-1729, kdy hraběnka Valdštejnová byla vskutku štědrou podporovatelkou umění, což jí dovolovala i příznivá finanční situace. Její zásluhou bylo obnoveno nebo nově postaveno mnoho církevních staveb na valdštejnských panstvích, jako např. děkanský kostel sv. Jakuba v Mnichově Hradišti, sv. Mikuláše v Turnově, dále kostely sv. Vojtěcha v Kruhu u Doks, sv. Václava v Bosni a kaple sv. Jana Nepomuckého na Valdštejně, sv. Stapina v Klokočce. Cíl vytyčený pro tuto práci se mi podařilo splnit, i když jsem v této práci zůstala svému bádání dlužná ještě obsáhlejší průzkum v...
|
|
|
Řádová ikonografie barokních kazatelen v Čechách a na Moravě
Slezáková, Jana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé Řádová ikonografie barokních kazatelen v Čechách a na Moravě První část práce se zabývá vznikem kazatelen, jejich architektonickým členěním a ikonografií. Kazatelna, jejíž předchůdkyní byla starokřesťanská ambona, vznikla ve 13. století s nástupem kazatelských řádů. Jedná se o místo určené ke kázání uvnitř lodi kostela a skládá se z řečniště, které je podpíráno soklem a ohraničeno zábradlím a akustické stříšky. Podle architektonického řešení můžeme kazatelny rozdělit do dvou typů. První typ je řešen na základě pravoúhlého (většinou obdélníkového) půdorysu a druhý typ je na půdorysu kruhovém. Samozřejmě existují výjimky, například kazatelny na půdorysu osmiúhelníkovém. Architektonická podoba kazatelen závisí na době jejich vzniku. Můžeme říci, že pro 18. století je charakteristický kruhový půdorys kazatelen, rokoku se pak řečniště začínají vlnit. Kazatelny mají bohatý ikonografický program a jejich výzdoba vychází z architektonického řešení kazatelen a váže se k jejich funkci. Na kazatelské poslání poukazuje holubice, která se nachází pod stříškami téměř všech kazatelen. Výzdoba kazatelen vrcholí postavou či seskupením na stříšce. Nejčastěji to bývá postava Krista jako Dobrého pastýře či Salvátora, socha Mojžíše a postava archanděla Michaela. Mezi další postavy vyskytující se na řečništích nebo...
|
|
|
Návrat k čistému baroku. Stav chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou po generální rekonstrukci
Höferová, Jana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
RESUMÉ Návrat k čistému baroku. Stav chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou po generální rekonstrukci. Práce je zaměřena na průběh generální rekonstrukce barokního chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou, se snahou poukázat na šetrnost jejího provedení. Nejednalo se totiž o "pouhé" restaurátorské práce, ale o úpravu celkového vzhledu jak interiéru tak exteriéru chrámu, jež bylo ve svém závěru památkáři vyhodnoceno jako čistě barokní. Pro lepší pochopení situace a uvedení čtenáře do vztahu s krásnou barokní architekturou i její uměleckou výzdobou, je v práci nejprve stručně popsána historie města, stavby kostela i rodu Questenberků, který se o barokní přestavbu kostela ale i jaroměřického zámku zasloužil. V závěru se čtenář může dovědět, jak vypadá chrám sv. Markéty v současnosti a kdo byl pan děkan Václav Küchler, jež generální opravy inicioval a tím kostel zachránil před zřícením. Zároveň je v práci poukázáno na některé chybné poznatky stále se opakující v dřívější literatuře. Jana Höferová
|
|
|
Vývoj družeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie od doby vzniku až po současnost
Nedbalová, Alice ; Pučalík, Marek (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Resumé Tato bakalářská práce se zabývá vývojem poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Družci, od jeho počátků až do současnosti. S poutním kostelem bezprostředně souvisí historie obce, tradice poutních míst na Kladensku a Slánsku, donátoři kostela a samozřejmě Družecká Madona, se kterou je toto poutní místo svázáno. Družecká farnost má počátky v polovině 14. století, nedlouho poté spadala pod české krále, ale jejími největšími podporovateli byli páni z Martinic, kteří se zasloužili o záchranu družeckého kostela silně poničeného ve třicetileté válce. Martinicové na svém panství nechali postavit řadu církevních staveb, souvisí to zejména s tím, že tento rod byl hlavním obhájcem rekatolizace. Družecká Madona je milostná socha z období krásného slohu, jde o typ Assumpty, apokalyptické ženy stojící na měsíci. Madona má částečně dochovanou původní polychromii, novějším zásahem na soše je nahrazení hlavy Ježíška. Družecké poutní místo bylo oblíbené v době baroka, konaly se zde velké pouti. Družecká Madona byla vyobrazena na jedné z poutních kaplí vedoucích do Staré Boleslavi. Dále pak v ambitech v Hájku a na Svaté Hoře. Tradice poutí k tomuto místu postupně slábla a v době komunismu téměř zanikla. Po revoluci se družecké poutě opět obnovily.
|
|
|
Řád křižovníků s červenou hvězdou a ikonografický program chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni
Pučalík, Marek ; Preiss, Pavel (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Předložená rigorózní práce navazuje na můj dlouhodobý zájem o zpracování významné stavby vídeňského vrcholného baroka, dílo otce a syna Fischerů z Erlachu. K této práci jsem dospěl hlavně studiem materiálů za pobytu ve Vídni v roce 2006/2007, kdy se mi podařilo prozkoumat místní farní archív, jež patří řádu křižovníků s červenou hvězdou a dosud nebyl zpracován. Taktéž v Praze v řádovém archívu, který je uložen ve Státním archívu, jsem objevil zajímavé podněty, jež byly začleněny do rigorózní práce. Práce má za úkol objasnit příchod řádu křižovníků s červenou hvězdou ke kostelu sv. Karla Boromejského ve Vídni. Řádoví velmistři již od počátku budování chrámu od roku 1715 usilovali o získání jednoho z hlavních klenotů monarchie - nového votivního templu, zasvěceného Bohu všemohoucímu a patronu stavby samotné císaři Karlu VI. Přestože se o chrámu již mnohé ví, především zásluhou Sedelmayera , přesto bylo a je mnoho otázek, jež některé se mi podařily objasnit právě v nabízené studii. V uvedené práci nabízím hypotézu, která mi vysvitla z delšího studia archiválií, že totiž členové zmíněného řádu přispěli svojí vlastní pílí k obohacení interiéru a částečně i exteriéru ikonografickou bohatostí, kterou čerpali z vlastních zdrojů z Čech. Koneckonců urgence velmistrů Beinlicha a Böhmba v 18. věku vyvrcholily předáním...
|
host ::
RSS.