|
|
Autoportrét Václava Hollara (1607-1677): k problému reprezentace vlastní tváře v 17. století.
Melounová, Tereza ; Murár, Tomáš (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent)
Bakalářská práce "Autoportrét Václava Hollara (1607-1677): k problému reprezentace vlastní tváře v 17. století" zkoumá problematiku reprezentace vlastní tváře v 17. století na příkladu grafického autoportrétu Václava Hollara v technice leptu v druhém stavu, který sám Hollar vytvořil podle svého portrétu od malíře a grafika Jana Meyssense. Tento "autoportrét" vznikl pro grafické album "images de divers hommes" současných umělců, které Jan Meyssens vydal roku 1646 v Antverpách. Cílem práce je interpretace Hollarovy volby malířské předlohy pro grafické zpracování svého portrétu na místo vytvoření vlastní kresby své tváře, jak bychom předpokládali vzhledem ke klasickému postupu umělce při tvorbě svého autoportrétu. Jako příklad klasického postupu reprezentace vlastní tváře v 17. století můžeme poukázat zejména na autoportréty Rembrandta van Rijna. Jinými slovy, práce si klade za cíl odpovědět na otázku, proč byla pro Václava Hollara malířská předloha jiného umělce pro reprezentaci jeho tváře důležitější, než jeho vlastní kresebný návrh? Práce na tuto otázku zodpoví teoretickým hledáním významu autoportrétu v širším kontextu evropského umění 17. století na jedné straně, na straně druhé výzkumem Hollarova díla, v němž je nápadná absence autoportrétů mimo několik málo příkladů zahrnujících zkoumanou...
|
|
|
Nástěnné malby a jejich interpretace mezi obrazem a strukturou materiálu
Mádl, Martin
Studie je věnována problematice materiálu v struktuře uměleckého díla a jeho významu v uměleckohistorické interpretaci. Na příkladu nástěnných maleb se zamýšlíme nad problémem uchopení úlohy materiálu v uměleckohistorickém výkladu obrazu a na obtížemi odborného dialogu mezi historiky umění na straně jedné a restaurátory a technology na straně druhé.
|
|
|
Hertelův Ripa (1758-1760). Styl, ornament a struktura alegorie v augsburgských grafikách na motivy Ikonologie Cesareho Ripy
Hrdlička, Tereza ; Mádl, Martin (vedoucí práce) ; Nokkala Miltová, Radka (oponent)
Diplomová práce se zabývá grafickým albem, které vydal v Augsburgu ve svém nakladatelství Johann Georg Hertel s ilustracemi Georga Eichlera ml., jehož vydání se dnes datuje mezi roky 1758 a 1760. Krátký název Hertelův Ripa je autorčinou zkratkou první strany díla v němčině popisující a částečně vysvětlující princip alba: "Pars I. des berühmten italiänische[n] Ritters Caesaris Ripae, allerley Künsten und Wissenschafften dienlicher Sinnbildern und Gedancken : welchen jedesmahlen eine hierzu taugliche Historia oder Gleichnis beÿgefüget....". Oproti Ripovi Ikonologii však už nenabízí souvislý text, ale alegorické kompozice, obohacené o exemplární příběhy, jejichž pointy jsou částečně rozkryty v krátkých dvouverších, ale především vícevrstevnatou obrazovou formu. Dosavadní výzkum v této formě již rozpoznal kritickou formu rocaille, který zde nefunguje už ani tolik jako výzdobný systém jako princip narace a reprezentace. Cílem práce je na základě literatury lépe postihnout povahu rocaillové formy a ověřit hypotézy, které při analýze vyvstávají, v kontextu dalších děl autorského kolektivu, kterému na rozdíl od jiných augsburgských tvůrců a vydavatelů nebyly věnovány monografie nebo katalogy jejich děl. V kontextu Hertelovy vydavatelské činnosti tak autorka předkládá hypotetický repertoár forem, při jejichž...
|
|
|
Jan Quirin Jahn a slovník dějin umění? (Počátky dějin umění v českých zemích)
Marešová, Jana ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Práce je věnována osobnosti malíře a osvícenského erudity v jedné osobě, Janu Jakubovi Quirinu Jahnovi (1739-1802) a jeho nedokončenému projektu dějin umění založeném na životopisech umělců. Protože součástí práce je také komentovaná edice, je rozdělena na dvě části - teoretickou studii a komentovanou edici. Teoretická část sumarizuje vývoj biografií umělců od antiky až do konce 18. století v Evropě. Další kapitoly jsou pak zaměřeny na osobnost Jana Jakuba Quirina Jahna a jeho rukopis o dějinách umění. Tento rukopis se skládá ze tří částí - úvodní historické studie, výběru životopisů umělců, kteří do Jahnovy současnosti působili v Čechách a z ukázky medailonů, které Jahn shromažďoval excerpcí ze zahraniční literatury, doplňoval archivním výzkumem a nakonec je řadil do složek podle panování.
|
|
|
Alchymický mecenát cisaře Rudolfa II. Michael Maier (1569-1622) a Anselmus Boëthius de Boodt (1550 - 1632)
Purš, Ivo ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent) ; Karpenko, Vladimír (oponent)
Práce se zabývá alchymickým mecenátem císaře Rudolfa II. (1552-1612) a dvěma významnými postavami lékařů a zájemců o alchymii, které po určitý čas působily u jeho dvora. Tomu odpovídá struktura práce, rozdělené do tří částí. První je věnována samotnému císaři a podpoře alchymie u jeho dvora. Jsou v ní analyzovány zdroje císařova zájmu o tuto oblast výzkumu, historický a filosofický kontext, v němž se tento výzkum odehrával, zájmy nejbližších císařových dvořanů a spolupracovníků o alchymii, možnosti praktické realizace laboratorních prací na Pražském hradě a otázka jejich konkrétní povahy a očekávaných výsledků. V neposlední řadě je pozornost věnována i otázce císařova osobního podílu na těchto pracích. Druhá kapitola je věnována Michaelu Maierovi (1569-1622), lékaři a alchymistovi, který přišel do Prahy v polovině roku 1608 s cílem požádat císaře o podporu ve svém bádání. Maier získal doktorát lékařství v Basileji a jeho zájem o alchymii byl takřka výlučně zaměřen na její medicínské aspekty. Císaři chtěl nabídnout "univerzální lék", který vyrobil, a posléze také dvě knihy, které si nechal v Praze roku 1609 vytisknout. Po zhruba roce čekání a usilování o audienci se jeho přání splnilo, byl císařem přijat ke dvoru a dědičně nobilitován s titulem comes palatinus. Finanční podpory se mu však zjevně...
|
|
|
Dva obrazy Jacopa Vignaliho v Národní galerii v Praze
Zlatohlávková, Eliška ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá dvěma obrazy florentského malíře Jacopa Vignaliho, které jsou uložené v Národní galerii v Praze. Vignali žil a tvořil v první polovině 17. století, kdy ve Florencii vrcholila malířská reforma iniciována malíři již v 80. letech 16. století, převážně Lodovicem Cigolim, na kterého Vignali v počátcích své tvorby navazoval, a rozvíjel se zde raný barok. Vignali patřil do první generace malířů raného baroka ve Florencii, poslední významné etapy florentského umění. Vyučil se v ateliéru Mattea Rosselliho, který nejen jemu, ale i ostatním svým žákům zprostředkoval poznatky, které přinesla reforma manýrismu. Nejzajímavější Vignaliho díla vznikla během prvních patnácti let jeho tvorby, hlavně však ve 20. letech 17. století. Během těchto let se vyvinul jeho osobitý malířský styl, kterým tvořil po zbytek svého života. Na počátku se, co se týče stylu, zcela orientoval na svého učitele, záhy se však nechal na krátkou dobu částečně ovlivnit naturalismem, či malířem německého původu Adamem Elsheimerem. Nejvíce ho však oslovila tvorba o něco málo staršího malíře Francesca Curradiho. Pod jeho vlivem se proměnila Vignaliho paleta barev, kde jasné a zářivé tóny nahradily jemné odstíny červené a fialové, a jeho postavy získaly melancholický a zasněný ráz. Na obou obrazech, kterým se tato práce věnuje a které...
|
|
|
Žánrová malba 17. a počátku 18. století v Čechách
Rousová, Andrea ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Tema pn'ice "Zanrova malba 17. a pocatku 18. stoleti v Cechach" bylo zvoleno pfedevsim z toho duvodu, ze se doposud nikdo z badatelu teto problematice nevenoval. Prace tedy poprve mapuje situaci na umelecke scene, a to z nekolika lihlu pohledu, pficemz stezejni je poznani 0 zanrovych dflech umelcu pracujicich v Cechach obdobi raneho, a pfedevsim vrcholneho baroka. Pfedtim ale bylo tfeba definovat zanrovou malbu jako takovou, nebot' od jejiho vymezeni se pote odvijel vyber del, ktera v praci oznacuji za zanrova. Stirn souvisi take blizsi pfedstaveni problematiky ikonografie a ikonologie zanrove malby a to i z hlediska vyvoje interpretace pfednich specialistu na tuto diskutovanou oblast. Pozornost je venovana take zminkam 0 zanrove malbe v komentarich historiografU, maliru, teoretiku umeni a dalSich autoru od doby antiky po zaver 17. stoleti, nebot' z nich krome jineho vyplyva, ze tato kategorie nestala v popfedi jejich zajmu a staveli se k ni temer vyhradne kriticky. Na pfikladu sberatelstvi doby 17. a 18. stoleti je vsak prezentovan opacny pfistup, nebot' pocetne zastoupeni zanrove malby ve sbirkach at' uz aristokratickych, mest'anskych Ci klasternich poukazuje na jeji nesmirnou oblibu. Umelecke kolekce slouzily take jako zdroje inspirace pro mnohe z malifu pusobicich v Cechach, nebot' v nich byli pocetne...
|
|
|
VARIARUM DELINEATIONUM ET PLERARUM PAULI PAGANI ET ALIORUM. Kresby Paola Paganiho a umělců z jeho okruhu v albech Vědecké knihovny v Olomouci
Lorencová, Veronika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kazlepka, Zdeněk (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Předmětem předkládané disertační práce je soubor kreseb Paola Paganiho (1655-1716) uchovávaný ve Vědecké knihovně v Olomouci. Zde se mezi dalšími kresbami, především italské a středoevropské provenience, dochovaly kresby tohoto lombardského umělce, které v celém kontextu jeho díla zaujímají výsadní postavení. Pagani, pocházel z umělecké rodiny původem z lombardského města Castello Valsolda. Již v 60. letech 17. století ovšem přesídlil do Benátek, kde pravděpodobně vstoupil do dílny místního malíře Giuseppe Diamantiniho (1621-1705). V Benátkách je jako činný umělec zaznamenán do června roku 1690. V tomto roce byl zřejmě pozván císařem Leopoldem I. do Vídně, kam odjel se svým mladým studentem Giovannim Antoniem Pellegrinim. Za Alpami Pagani zůstal celkem šest let. Ve vztahu k dochovanému olomouckému souboru kreseb je zásadní především pobyt Paola Paganiho na Moravě a jeho působení ve službách olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna. Práce aktualizuje dosavadní tuzemské ale také zahraniční bádání vztahující se k dílu Paola Paganiho, definuje funkci jednotlivých dochovaných kreseb a otevírá otázku jejich datování i samotného autorství. Olomoucké kresby, které dosud nebyly spojeny s žádnou provedenou realizací, jsou konfrontovány s dalšími kresbami ze zahraničních sbírek a malířskými...
|
|
|
Johann Hiebel, malíř fresek
Fronek, Jiří ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Marek (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Malíř Johann Hiebel (1679/1681 - 1755), původem ze Švábska byl jedním z řady umělců cizího původu, kteří se trvale usadili v Čechách a významně zasáhli do vývoje českého barokního umění. Když koncem roku 1707 dorazil do Prahy, s pověstí malíře fresek školeného u slavného Andrea Pozza, objevil se možno říci v pravou chvíli na pravém místě. Zanedlouho začal pracovat pro nejvýznamnější stavebníky v Čechách, především pro řád Tovaryšstva Ježíšova české provincie, pro jehož kostely, kaple a knihovnu namaloval své nejvýznamnější fresky, vydal své nejlepší schopnosti. Svou první velkou a neobyčejně zdařilou zakázkou fresek pro kostel sv. Klimenta v Praze (1714 - 1715) si získal vysoké renomé a navázal s jezuity české provincie dlouhodobě užší vztahy. Následně pro ně realizoval další zakázky, které patří k jeho vrcholným opusům - fresky v řádovém kostele v Klatovech (1716), opět v pražském Klementinu - Kongregační kapli Zvěstování P. Marii (1723) a sál knihovny (1724), a nakonec i ve slezské Svídnici - kaple Beatissimae Virginis in Sole (1726) farního kostela JS. Dalším ohniskem Hiebelovy tvorby se stal klášterní kostel premonstrátek v Doksanech kde v letech 1720 -1721, 1729 - 1732 namaloval rozsáhlý mariologicko-christologický cyklus fresek. V roce 1722 byl dokonce angažován bádenskou markraběnkou k výzdobě...
|
|
|
Žánrová malba 17. a počátku 18. století v Čechách
Rousová, Andrea ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Tema pn'ice "Zanrova malba 17. a pocatku 18. stoleti v Cechach" bylo zvoleno pfedevsim z toho duvodu, ze se doposud nikdo z badatelu teto problematice nevenoval. Prace tedy poprve mapuje situaci na umelecke scene, a to z nekolika lihlu pohledu, pficemz stezejni je poznani 0 zanrovych dflech umelcu pracujicich v Cechach obdobi raneho, a pfedevsim vrcholneho baroka. Pfedtim ale bylo tfeba definovat zanrovou malbu jako takovou, nebot' od jejiho vymezeni se pote odvijel vyber del, ktera v praci oznacuji za zanrova. Stirn souvisi take blizsi pfedstaveni problematiky ikonografie a ikonologie zanrove malby a to i z hlediska vyvoje interpretace pfednich specialistu na tuto diskutovanou oblast. Pozornost je venovana take zminkam 0 zanrove malbe v komentarich historiografU, maliru, teoretiku umeni a dalSich autoru od doby antiky po zaver 17. stoleti, nebot' z nich krome jineho vyplyva, ze tato kategorie nestala v popfedi jejich zajmu a staveli se k ni temer vyhradne kriticky. Na pfikladu sberatelstvi doby 17. a 18. stoleti je vsak prezentovan opacny pfistup, nebot' pocetne zastoupeni zanrove malby ve sbirkach at' uz aristokratickych, mest'anskych Ci klasternich poukazuje na jeji nesmirnou oblibu. Umelecke kolekce slouzily take jako zdroje inspirace pro mnohe z malifu pusobicich v Cechach, nebot' v nich byli pocetne...
|
host ::
RSS.