|
|
Sociální vztahy a synchronizace ve stádech přežvýkavců - vliv na pastevní chování
Šárová, Radka ; Špinka, Marek (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent) ; Nekovářová, Tereza (oponent)
Tato disertační práce se zabývá vztahem mezi skupinovým chováním stáda skotu (Bos taurus) na pastvině, sociální dominancí v tomto stádě a individuálními charakteristikami jeho členů jako jsou hmotnost a věk. Práce je založena na třech studiích realizovaných na stádu masných krav. V prvních dvou studiích byla zvířata sledována na pastvině pomocí GPS obojků. Třetí studie byla založena na datech o dominančních vztazích u krav. První studie se zaměřila na synchronizaci aktivit. Bylo zjišťováno, zda krávy, které měly malé rozdíly v hmotnosti či v reprodukčním stavu, byly více synchronizované a zda byl čas změn chování určován konkrétním vedoucím zvířetem. Zjistili jsme, že rozdíl hmotnosti mezi dvěma zvířaty měl negativní vliv na jejich vzájemnou synchronizaci. Ve stádě nebylo nalezeno žádné konkrétní vůdčí zvíře či zvířata, která by pravidelně iniciovala změny chování. Druhá studie se soustředila na zjištění vlivu dominantních zvířat na pohyb stáda. Byla zjištěna pozitivní korelace mezi dominančním indexem a veličinami vztahujícími se k vedení pohybu stáda, jmenovitě pozicí v čele stáda, přímější a kratší trajektorií pohybu a vyšší směrovou synchronizací s nejbližšími sousedy i s celým stádem. Tyto výsledky ukazují, že pastevní chování stáda není řízeno žádným konkrétním vedoucím zvířetem, nýbrž...
|
|
|
Gender differences in behavioral changes induced by latent toxoplasmosis
Lindová, Jitka ; Flegr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Špinka, Marek (oponent) ; Ditrich, Oleg (oponent)
Summaryof resultsofpresentedresearch Toxoplasmagondiiis a protozoanparasiteinfectingabout30%ofour population.After a shortphaseof acuteinfection,the parasitosistums into the lifelong latents.tagewhich is usuallyconsideredasymptomatic.However,in thestudiesperformedby our researchteam, latenttoxoplasmosiswasťoundto havespecificeffectson personality,behavior,morphology andphysiotogy.Interestingly'in manyaspects,theseeffectswereclearlygender-dífferent. My thesis was motivatedby results of previous questionnairestudies which found toxoplasmosisto haveoppositeinfluenceon men's and women'spersonalitytraitswarmth, conscíentiousnessandvigilancemeasuredby Cattell's16PersonalityFactorQuestionnaire (Flegretď. L996,1999,2000'FlegrandHavlíček1999'FlegrandHrdý 1994).Bothinfected womenand men werealso foundto score lower in novelryseeking(Skallová et al. 2005' Flegretal.2003). The resultof lowernoveltyseekingwas confirmedby thefirst studyperformedwith my contribution(lt{ovotnáet al. 2005).Moreover,this studyshowedthat regardingnovelty seeking,similar changeswere observedin subjectsinťectedby cytomega|ovirus.This was interprétedasevidenceforthehypothesisthatbehavioral/personalityshifu inducedby latent toxoplasmosiscouldbenonspecificchanges,causedby mildchronicbraininfections.Lower novelty seeking is thought to be associated...
|
|
|
Individuální rozdíly v mateřském chování (mateřský styl) u savců
Leszkowová, Iva ; Špinka, Marek (vedoucí práce) ; Polák, Jakub (oponent)
Pojem "mateřský styl" slouží k popisu mezidruhové, interindividuální a intraindividuální proměnlivost v mateřské péči. V užším slova smyslu se používá pouze pro označení stálé variability v mateřském chování mezi jednotlivými matkami téhož druhu . Koncept mateřského stylu je založen na dobře doložené skutečnosti, že jednotlivé složky mateřského chování spolu korelují a tato vzájemná vazba umožňuje popsat rozmanitý repertoár chování matky několika málo dimenzemi, jako je například starostlivost, omezování, odmítavost a tolerance. Mateřský styl byl hojně popsán u primátů (např. Berman, 1990; Fairbanks, 1996). Do dnešního dne pak byla existence mateřského stylu potvrzena také u některých hlodavců (morče: Albers, 1999; myš:Benus a Rondigs, 1996), hospodářských zvířat (prase:např. Špinka a kol., 2000; ovce: Dwyer a Lawrence, 2010; koza: O'Brien, 1984 ) a šelem (pes: Wilsson, 1984). KLÍČOVÁ SLOVA : Mateřský styl, Mateřské chování, Individuální rozdíly, Konflikt rodiče a potomka, Starostlivost, Odmítavost
|
|
|
Myš, potkan, krysa: prostor, pach a metody detekce
Kaftanová, Barbora ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent) ; Špinka, Marek (oponent)
Společné soužití člověka s hlodavci se datuje již od počátku zemědělství. Mnohé populace hlodavců se přizpůsobily synantropnímu způsobu života, a jakožto komenzálové doprovázejí člověka až do dnešní doby. První studie sleduje, jakým způsobem člověk ovlivnil životní prostředí nekomenzálního druhu hlodavce - myši kyperské (Mus cypriacus). Tento ostrovní endemit se po většinu své existence vyvíjel v nepřítomnosti savčích konkurentů a predátorů. Během posledních 10.000 let však člověk do jeho prostředí zavlekl druhy, které životní prostředí myši značně ovlivnily. Zejména krysa (Rattus rattus) dnes na ostrově dominuje svou početností a je pravděpodobně výrazným kompetitorem kyperské myši. Přesto její pach na myš nepůsobí averzivně, naopak je preferován, zřejmě jakožto pach fylogeneticky příbuzného druhu. Naopak pach kočky, na Kypru rovněž rozšířené, vyvolává averzivní reakci. Druhým řešeným tématem je sledování behaviorálních strategií různých typů myších populací (komenzální M. musculus musculus, nekomenzální M. m. musculus, nekomenzální M. m. domesticus) pomocí exploračních testů. Komenzální populace projevuje výraznou vertikální aktivitu - zřejmě proto, že komenzální prostředí nabízí řadu příležitostí ke šplhání. Naopak je oproti nekomenzálům méně aktivní v testu volné explorace. V komenzálním...
|
|
|
Hravé chování rodičů s potomky ve fylogenetickém srovnání
Letová, Eliška ; Špinka, Marek (vedoucí práce) ; Maruščáková, Iva Linda (oponent)
Práce přináší přehled současné literatury, která se zabývá výzkumem hry rodičů s potomky u člověka a u vybraných druhů savců. Literárně přehledová část stručně představuje pojem hry a shrnuje názory na motivaci k hravému chování. Zároveň uvádí přínosy hravého chování. Zahrnuje přehled současných poznatků z výzkumů, které se zabývají srovnáváním hravého chování otců s potomky a matek s potomky. Cílem navrhovaného výzkumu je porovnat průběh otcovských a mateřských her u člověka a u biparentálních druhů. Data z výzkumu mají pomoci zodpovědět otázku, zda existuje rozdíl v otcovské a mateřské hře napříč druhy. Klíčová slova hra; hravé chování; funkce hry; rodičovská hra; mateřská hra; otcovská hra; fylogenetické srovnání
|
|
|
Asortativní párování u člověka.
Štěrbová, Zuzana ; Weiss, Petr (vedoucí práce) ; Lindová, Jitka (oponent) ; Špinka, Marek (oponent)
Výběr partnera není náhodný. Nenáhodné (asortativní) párování může být pozitivní (homogamie), kdy lidé preferují a vybírají si partnery se soběpodobnými charakteristikami, nebo negativní (heterogamie, komplementarita), kdy naopak preferují charakteristiky soběodlišné. Více než sto let výzkumu ukázalo, že v párování se významně častěji uplatňuje princip homogamie. Předložená práce má dva hlavní cíle. Zaprvé, kriticky shrnout současný stav poznání v oblasti pozitivního nenáhodného párování (konkrétně empirickou podporu, faktory ovlivňující homogamii, mechanismy jejího vzniku, vztahové a genetické dopady a metodická úskalí výzkumu). Přiložené teoretické práce se zabývají dalšími mechanismy nenáhodného párování (homogamie, imprinting-like efekt, heterogamie, komplementarita). Zadruhé, testovat nenáhodné párování u ideálních (preference) i skutečných (reálný výběr) partnerů v závislosti na pohlaví, sexuální orientaci (heterosexuální a neheterosexuální) a populaci (Brazílie a Česká republika). Výsledky přiložených studií ukázaly, že při výběru partnera se uplatňuje princip homogamie, a to nezávisle na pohlaví a populaci. V případě sexuální orientace byla silnější homogamie nalezena u heterosexuálních než homosexuálních partnerů, nicméně preference pro homogamii se v závislosti na sexuální orientaci...
|
|
|
Vliv synantropie na vertikální aktivitu v exploračních testech: srovnání 12 populací rodu Acomys
Štolhoferová, Iveta ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Špinka, Marek (oponent)
Cílem této práce bylo zjistit, zda se mezi sebou liší synantropní a nesynantropní populace bodlinatých myší (Acomys spp.). Řada indicií nasvědčuje tomu, že některé populace druhu Acomys cahirinus žijí v Egyptě synantropně již od doby faraónů, tedy nejméně po dobu 3 500 let. V takovém případě se dá očekávat, že se u těchto populací vyvinula určitá přizpůsobení synantropnímu způsobu života. Z tohoto důvodu jsem testovala dvanáct populací bodlinatých myší ve dvou experimentálních uspořádáních typu open field test - vertical test (tedy test vertikální aktivity) a hole board test. Ve vertical testu měly bodlinaté myši možnost zkoumat prostředí též ve vertikálním směru, a to díky mřížce umožňující šplhat. Lidská obydlí představují prostředí s novým predačním tlakem ze stran nových predátorů, ale zároveň také prostředí s novými úkryty před těmito predátory, a to například na místech ve výšce nad zemí. Očekávala jsem tedy, že synantropní populace A. cahirinus budou (1) explorovat méně na zemi a (2) trávit více času na mřížce než nesynantropní populace. Výsledky podpořily první hypotézu - v obou experimentálních uspořádáních byly synantropní populace na zemi méně explorativní než nesynantropní populace. Druhá hypotéza ovšem podpořena nebyla - všechny populace ukázaly přibližně stejný zájem o mřížku a...
|
|
|
Fylogenetické kořeny a možné evoluční funkce úsměvu a smíchu u člověka
Kersch, Jakub ; Špinka, Marek (vedoucí práce) ; Štětovská, Iva (oponent)
Bakalářská práce pojednává o úsměvu a smíchu z evolučního hlediska. V první kapitole je stručně popsána van Hooffova koncepce, která poukazuje na to, že úsměv a smích měly rozdílný fylogenetický původ a následně došlo ke konvergenci obou těchto faciálních signálů. Opoziční pojetí naopak předpokládá rozdíl v obou signálech jen v rámci intenzity. Druhá kapitola je věnována rozdělení úsměvu (příp. smíchu) na různé druhy. Základní rozdělení zahrnuje spontánní a nespontánní typ. V práci jsou popsány charakteristiky těchto dvou druhů úsměvu (smíchu) vč. jejich percepce a funkčních odlišností. Následně je v práci zahrnuto podrobnější rozdělení na 18 druhů dle koncepce Ekmana. Třetí kapitola práce se věnuje fetálnímu úsměvu vykazovanému v prenatálním období a spontánnímu spánkovému úsměvu spojeného s novorozeneckým a kojeneckým věkem. Zmíněné je též téma úsměvu ve spojitosti s interakcí dospělý - dítě. Čtvrtá kapitola se zabývá sociální dimenzí problematiky. Zde jsou popsány rozdílné sociální funkce úsměvu a smíchu a důležitost sociálního kontextu pro oba tyto signály. Zmíněna je též souvislost smíchu s hrou. Návrh výzkumného projektu je věnován spontánnímu spánkovému úsměvu. Náplní výzkumu je pozorování novorozenců a kojenců stáří 1-12 měsíců a následný popis symetrie úsměvu, pohlavních rozdílů, a...
|
|
|
Vliv fyzického, sociálního prostředí a rodičovských postojů na množství a složení hravého chování dětí.
Rzepecká, Michaela ; Špinka, Marek (vedoucí práce) ; Kučerová, Andrea (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na identifikaci hlavních vnějších faktorů, které ovlivňují množství a různorodost hravého chování dětí. Práce se zabývá aktivní, venkovní, spontánní, pohybovou a interakční hrou, a to jak ve formě individuální, tak i sociální, tj. hrou mezi dětmi navzájem i mezi dětmi a dospělými. Práce poskytuje přehled zachycující působení fyzického, sociálního prostředí a rodičovských postojů k dětské hře na množství dětské venkovní hry. Nastíněna je také možná souvislost motivace dítěte k volné venkovní hře s vybranými vnějšími faktory. V neposlední řadě jsou uvedeny i metody, které se používají v souvislosti s měřením těchto tří faktorů. Návrh výzkumu je odvozen od nálezů v první části práce a snaží se o komplexní pohled na tuto problematiku. Je zaměřen na ověření vlivu bezprostředního fyzického prostředí (les, ulice, hřiště apod.), dostupnosti těchto míst, dále pak sociálního vlivu, který zahrnuje sourozence, kamarády a rodiče, kteří si s daným dítětem běžně hrají a postojů rodičů (např. strach pouštět dítě samotné ven, důležitost volné hry obecně) na motivaci dítěte k volné venkovní hře, což bude zjišťováno pomocí polostrukturovaného rozhovoru.
|
|
|
Interakční dominance
Pařízek, Pavel ; Špinka, Marek (vedoucí práce) ; Bahbouh, Radvan (oponent)
Práce se věnuje biosociálnímu modelu statusové stratifikace v malých skupinách. Model vychází z přesvědčení, že lidské statusové chování je evolučním pokračováním zvířecího statusového chování (speciálně u primátů). Každý člověk je vybaven signalizačním mechanismem, kterým vysíláme informace o vzájemném statusové postavení nadřízenosti či podřízenosti (či jaký status bychom měli mít). Statusová komunikace je u lidí velmi nenápadná a primárně se odehrává na nonverbální úrovni. Statusová stratifikace často probíhá automaticky bez vědomí subjektů. Biosociální model se tak vymezuje vůči klasickým autorům sociální stratifikace, kteří její mechanismus vysvětlují primárně na kognitivní úrovni. V praktické části se práce snaží za použití nové metodologie ověřit hlavní předpoklad modelu o existenci implicitního stratifikačního mechanismu, který je schopen fungovat bez zapojení kognice. Výzkum pracuje se skupinou lidí po 6 probandech. K označení statusu ve skupině bylo využito hracích karet. V každé skupině bylo jednotlivcům pomocí hracích žolíkových karet uměle přiřazovány pozice. Následně bylo zaznamenáváno, jak se tyto umělé pozice promítly do reálného postavení probanda ve skupině. V další části zjišťuje vliv osobnostních proměnných na postavení ve skupině. Hlavní předpoklad se nepodařilo ověřit. V...
|
host ::
RSS.