|
Recepce a reinterpretace antických symbolů raným křesťanstvím
BELATKOVÁ, Martina
Práce se týká ikonografických témat a symbolů z pozdní antiky, které byly převzaty uměním raného křesťanství. Primárně se zabývá recepcí formy. Analýzou antického obsahu a kontextu se pak snaží nalézt paralelu mezi antickým a křesťanským motivem. Tím se pokouší zodpovědět otázku, proč bylo konkrétní téma převzato. V případě, že to lze, nabízí interpretaci založenou na biblické teologii. Informuje o motivech z římských katakomb a motivech odvozených z triumfálního umění prvních století.
|
|
Člověk v raném díle Karola Wojtyly
Burda, Petr ; Ventura, Václav (vedoucí práce) ; Med, Jaroslav (oponent) ; Šprunk, Karel (oponent)
Práce Člověk v raném díle Karola Wojtyly se zabývá vnitřní stavbou a finalitou humanistické koncepce Karola Wojtyly a jejího vztahu k moderním filosofickým pohledům na skutečnost člověka. Wojtyla se snaží spojit fenomenologickou metodologii s metafyzikou, přičemž se důsledně drží fenomenologické analýzy zkušenosti člověka, který člověka rozkrývá jako osobu. Člověk odhaluje sám sebe ve světle vnitřní zkušenosti jako nepotlačitelné pnutí k sebetranscendenci. V rovině myšlení je puzen k totální pravdě, v rovině bytí je puzen k plnosti bytí a na úrovni sociální je puzen k totalitě lásky. V této linii lze číst rané dílo K. Wojtyly, které je konstituováno především na dvou skutečnostech. Jedním pólem elipsy je pravda o člověku a druhým pólem je pravda o Ježíši Kristu. Wojtylovo rané dílo je výrazným a originálním příspěvkem do dialogu mezi jednotlivými pohledy na člověka., které ve dvacátém století přinesly různé humanistické koncepce. Raným dílem Karola Wojtyly je nazváno jeho dílo filosofické a literární, které bylo napsáno do roku 1978, kdy byl Karol Wojtyla zvolen papežem.
|
|
Dva pohledy na řeč v raném Nietzschově myšlení
Roreitner, Robert ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Kouba, Pavel (vedoucí práce)
Tato práce představuje rané Nietzschovo dílo z let 1856-73, které zařazuje do kontextu jeho bohaté recepce v 80. a 90. letech a z nějž přináší české překlady některých důležitých textů. První kapitola ukazuje, jak v souvislosti s autobiografickými poznámkami z let 1856-65 do Nietzschova myšlení poprvé vstupuje téma řeči, a to jako prostředí umožňujícího přetrvat určitým momentům minulosti. Ve druhé kapitole je především v konfrontaci se Schopenhauerem, ale také na pozadí Langeho a Hartmannova díla předvedena artikulace pojmu hudby, jak k ní dochází v Nietzschových poznámkách z let 1869-71. Ukazuje se, že Nietzschova hudba, která zviditelňuje proces nastávání, řád následnosti (Aufeinander), jímž všechno prochází bez ohledu na svou vlastní kvalitu, a která se vymezuje v protikladu k řeči předvádějící svět v řádu koexistence (Nebeneinander), tedy jako představu, reprezentaci, symbol, že tato hudba představuje spolu se svým protipólem v řeči pojmovou dvojici mnohem obecnějšího charakteru, než jaký je vlastní obvyklému pojmu řeči a hudby. Řeč a hudba jsou dvěma ohledy symbolického řádu, do nějž jsme vždy již vstoupili. Ve třetí kapitole je nejdříve vyloženo selhání Nietzschova konceptu kultury jako důsledek první konfrontace obou ohledů na řeč a následně za pomoci Nietzschových fragmentů z let 1871-73 položeny...
|
|
Raněnovověké rukopisy v českých muzeích a možnosti jejich využití pro výzkum českého jazyka a literatury 17. a 18. století
Fidlerová, Alena ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Kolár, Jaroslav (oponent) ; Pleskalová, Jana (oponent)
Práce se skládá ze dvou žánrově odlišných částí: jako druhá z nich je podána ta část textu knihy FIDLEROVÁ, Alena; BEKEŠOVÁ, Martina, a kol.: Repertorium rukopisů 17. a 18. století z muzejních sbírek v Čechách II (K-O). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, za jejíž konečnou podobu je zodpovědná autorka práce (asi 560 stran tisku). Je to praktická ukázka způsobu zpracování a zpřístupnění velkého množství rukopisného pramenného materiálu tak, aby mohl být úspěšně využíván vědci různých oborů zabývajícími se raným novověkem, a zároveň je to i součást pramenné základny pro úvahy první části práce, tj. doprovodné studie. Tato studie, která ale vychází i z ostatních dosud vydaných částí Repertoria, si vytýká několik cílů: Z hlediska informativního přehledně shrnuje obsah Repertoria, tj. to, jaké rukopisy v něm jsou či nejsou zastoupeny (z hlediska stáří, použitého jazyka a žánru či tematiky) a jaké jsou patrně příčiny tohoto stavu. Z hlediska metodologického se zamýšlí nad tím, jaký přístup je nejvhodnější zvolit nejen při zkoumání raněnovověkého českého jazyka a literatury, ale obecně při zkoumání kultury (především lidové) raného novověku jako takového. Z hlediska úže bohemistického se snaží naznačit některé směry bádání, pro něž by mohly být rukopisy Repertoria vhodným materiálem. Studie ukazuje, že převážná...
|
|
Heretické proudy raného křesťanství
Šebesta, Petr ; Pelcová, Naděžda (oponent) ; Funda, Otakar A. (vedoucí práce)
Na príkladu stežejních predstavitelu rane krestanských herezí bylo poukázáno na jejich obsahovou propojenost s posléze vítezným smerem reprezentovaným (proto)katolickou církví, byly predstaveny jejich stycné plochy i spolecné body, stejne tak jako stránky odvrácené a vedoucí k veroucným sporum, které církev formovaly. Predstaveny byly zpusoby, kterými odlišné názory na osobu a cinnosti Ježíše pomáhaly ustanovit církevní dogmata i kánon, i jejich popis, který ukazuje ruznost pohledu na zvest o Spasiteli. Nazírání na Ježíš jako na Krista se lišilo v závislosti na kulturním a spolecenském prostredí recipienta a to nejen v proudu heretickém, ale i katolickém, a tak jsme svedky mnoha ruzných výkladu, které dosahovaly i cisté protikladnosti. Bylo tedy poukázáno na významový potenciál výkladu cinnosti Ježíše v prehledné a shrnující forme.
|
| |
|
Holdování panství Třeboň knížeti Ferdinandovi ze Schwarzenberku roku 1683
JUHAŇÁKOVÁ, Veronika
Předmětem zájmu předložené bakalářské práce je rituál holdování knížeti Ferdinandovi ze Schwarzenberku v roce 1683. Práce přibližuje raně novověký rituál prostřednictvím metodologické koncepce symbolické komunikace, jejíž teoretická východiska zpracovala Barbara Stollberg-Rilinger. Rituál holdování je zde chápán jako prostor symbolické komunikace, v němž se odrážela dobová společenská hierarchie a prezentace raně novověké společnosti. Úvodní část práce představuje přípravy, které vedly k uskutečnění tohoto slavnostního aktu. V další části je interpretován rituál holdování panství Třeboň a následně porovnán v kontextu s jinými rituály holdování. Nakonec práce pohlíží na symbolickou prezentaci aktérů rituálu holdování třeboňského holdování.
|
|
Každý jest na světě hostem, den ke dni jen k smrti rostem. Mortalita a pohřební rituál v Chebu a okolních obcích ve druhé polovině 19. století
KOLOUCHOVÁ, Jana
Předkládaná práce se na příkladu oblasti Chebu a okolních obcí zabývá fenoménem smrti ve druhé polovině 19. století. Pramennou základnu vytvořily církevní matriky zemřelých, ale bylo pracováno i s normativními nařízeními a hmotnými doklady. Jako základní metodologické východisko byla zvolena historická demografie, ale byly využity i přístupy historické antropologie a dějin umění. Největší důraz byl kladen na získání výsledků statistického výzkumu. Ukazatel problematiky úmrtnosti byl zkoumán z hlediska několika faktorů. Nejenže byly získány údaje o průměrné délce života, kojenecké a dětské úmrtnosti, sezónním pohybu, ale také byla provedena analýza příčin úmrtí s ohledem na jejich německé pojmenování. Pozornost byla soustředěna i na infekční onemocnění, která sužovala společnost druhé poloviny 19. století. Otázka šíření epidemií byla dána do širších souvislostí v následující kapitole, jež se zaobírá vlivem prevence na postupné prodlužování délky života. Pozornost byla věnována i analýze dochovaných náhrobků z druhé poloviny 19. století na základě terénní práce. Artefakty byly posuzovány z hlediska uměleckého ztvárnění. Zaznamenány byly i náhrobní nápisy, které napomohly k identifikaci konkrétních osob. Zakončení kapitoly bylo učiněno v duchu zamyšlení se nad vandalstvím moderní doby, které je naší společností tolerováno a nad důležitostí zachování dokladů pohřební kultury jako doklad vysoké umění. Hlavním cílem předkládané práce bylo zjistit, jaké byly ve sledované době úmrtnostní poměry, ale také jak se měnil pohřební ritus v důsledku emancipace měšťanské společnosti. Bylo poukázáno na souvislosti s raně novověkou tradicí velkých šlechtických smutečních obřadů. Přesun pozornosti od zemřelých k pozůstalým byl doložen nejen na základě analýzy dochovaných náhrobků pocházejících z druhé poloviny 19. století, nýbrž také rozborem smutečních oznámení v regionálním tisku. Komplexnost byla umocněna sondou přibližující životy dvou generací chebských kamenosochařů, kteří nezaměnitelně ovlivnili vzhled místního hřbitova. Díky jazykovému rozboru hesla ?Smrt? prezentovaného na stránkách dobových výkladových slovníků a exkurzem do lidových zvyklostí spojených s ukončením životní pouti vesnického obyvatelstva byla problematika smrti a pohřebního rituálu mnohostranně studována. Pro získání ucelenějšího pohledu a uchopení dané problematiky nebylo možné pracovat pouze s výsledky statistiky, ale bylo žádoucí pokusit se o interdisciplinární přístup.
|
|
Dvorský tanec v italské raně renesanční kultuře
Doležalová, Kateřina ; Matějů, Martin (oponent) ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce)
Ve své práci bych se chtěla věnovat jednomu z nejstarších období evropské taneční historie, kterým je 15. století, doba přelomu středověku a renesance, kdy se začínala rodit naše moderní evropská kultura. V souvislosti se změnou atmosféry doby vzniká i svébytné a specifické "taneční umění", které klade nové a vysoké nároky na své učitele i žáky. Transformuje se z tance lidového: z instinktivní a bezprostřední aktivity přístupné všem se stává nejprve intelektuální záležitostí nové elity - dvorské společnosti, která si jej hbitě a s radostí osvojuje jako jeden z nejbytostnějších projevů kultivovanosti lidské duše. Nejpohotověji reagovala na změnu dobové atmosféry Itálie. Nově nabyté sebevědomí v oblasti humanitních a přírodních věd se projevuje i v oblasti tance. Vznikají první teorie, které se pokoušejí o racionální zachycení tvorby tanečního pohybu a jeho klasifikaci. Tato taneční pojednání pocházejí z rukou italských aristokratů, jejichž ambicí bylo pozvednout taneční teorii na srovnatelnou úroveň s vědou a uměním. Základní taneční principy a pravidla, kterým se budu na následujících stránkách věnovat, se staly elementárními prvky pozdější taneční vědy.
|
|
Analýza rané povídkové tvorby Borise Antonenka-Davydovyče
Svobodová, Petra ; Chlaňová, Tereza (vedoucí práce) ; Morávková, Alena (oponent)
Ve své diplomové práci se soustředím na rozbor krátkých próz Borise AntonenkaDavydovyče, ukrajinského spisovatele, jehož litrární těžiště spadá do první poloviny 20. století. Zaměřuji se konkrétně na Davydovyčovu prozaickou tvorbu 20. let, jež je poznamenána revolučními zvraty a porevoluční chaotickou realitou. V úvodu představuji literární proces a dobu, v níž spisovatel tvořil, uvádím chronologicky sled Davydovyčovy prozaické tvorby a záměry své diplomové práce. V první kapitole detailně analyzuji jednotlivé povídky, přičemž největší pozornost věnuji ději, který dále rozkládám na dílčí kapitoly, zaměřuji se na jejich nejdůležitější zápletky a výrazné rysy, zkoumám kompoziční složku, postavy, prostorové a časové hledisko, ale též autorovův styl, způsob vyprávění a jeho výběr lexikálních a obrazných prostředků. Druhá kapitola se podrobněji zabývá tématy Davydovyčových povídek. Jeho tvorba z 20. let mapuje historická témata první světové války a rok 1905, občanskou válku a hladomor let 1921-23 a porevoluční realitu. Třetí kapitola se zaměřuje na Davydovyčův stylový rozsah, jenž nevybočuje z realistických mantinelů. Přesto je jeho tvorba ovlivněna též revolučním impresionizmem, neoromantizmem či symbolizmem. Čtvrtá kapitola prohlubuje náhled na ústřední postavy Davydovyčových próz. V závěru shrnuji přínos,...
|
host ::
