|
|
První pokus o destalinizační interpretaci politických procesů s "protistátním spikleneckým centrem"
Lóži, Marián ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Tato práce se soustředí na postihnutí průběhu, příčin a dopadů první destalinizační interpretace politických procesů s protistátním spikleneckým centrem v čele s ústředním tajemníkem Rudolfem Slánským. Původní pojetí legitimizující v Československu čistky a procesy raných padesátých let - především Stalinova teze neustálého zostřování třídního boje a víra v existenci nepřátelských agentů na samotném vrcholu komunistické strany - byl postupně opuštěn, což vyvolalo potřebu nového zdůvodnění. KSČ a zejména její vládnoucí elity totiž nechtěly být vystaveny pochybám o svém minulém konání, nutně vedoucích ke krizi identity a ohrožující výkon moci. Během let 1953 až 1957 se proto utvářela nová výkladová konstrukce, která měla sladit společnou paměť straníků s novým přístupem k tzv. době teroru. Popravený ústřední tajemník se v této době ještě nestal "obětí" režimu. Naopak, byl zobrazen jako strůjce stalinského teroru a hlavní propagátor nezákonností, kterého stranický kádr úspěšně odhalil a potrestal. Tímto výkladem se tehdejší vládnoucí elita zbavovala odpovědnosti za vlastní předchozí jednání, které bylo často důležitou součástí teroru, a naopak vyzvedávala své domnělé zásluhy za jeho překonání. Tato nová interpretace byla přijata jak funkcionáři, tak řadovými straníky KSČ. Představovala důležitý prvek...
|
|
| |
|
|
První pokus o destalinizační interpretaci politických procesů s "protistátním spikleneckým centrem"
Lóži, Marián ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Tato práce se soustředí na postihnutí průběhu, příčin a dopadů první destalinizační interpretace politických procesů s protistátním spikleneckým centrem v čele s ústředním tajemníkem Rudolfem Slánským. Původní pojetí legitimizující v Československu čistky a procesy raných padesátých let - především Stalinova teze neustálého zostřování třídního boje a víra v existenci nepřátelských agentů na samotném vrcholu komunistické strany - byl postupně opuštěn, což vyvolalo potřebu nového zdůvodnění. KSČ a zejména její vládnoucí elity totiž nechtěly být vystaveny pochybám o svém minulém konání, nutně vedoucích ke krizi identity a ohrožující výkon moci. Během let 1953 až 1957 se proto utvářela nová výkladová konstrukce, která měla sladit společnou paměť straníků s novým přístupem k tzv. době teroru. Popravený ústřední tajemník se v této době ještě nestal "obětí" režimu. Naopak, byl zobrazen jako strůjce stalinského teroru a hlavní propagátor nezákonností, kterého stranický kádr úspěšně odhalil a potrestal. Tímto výkladem se tehdejší vládnoucí elita zbavovala odpovědnosti za vlastní předchozí jednání, které bylo často důležitou součástí teroru, a naopak vyzvedávala své domnělé zásluhy za jeho překonání. Tato nová interpretace byla přijata jak funkcionáři, tak řadovými straníky KSČ. Představovala důležitý prvek...
|
host ::
RSS.