|
|
Žít stalinismus: Komunistická strana Československa v době teroru a budování světlých zítřků
Lóži, Marián ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent) ; Nečasová, Denisa (oponent)
Dizertační práce usiluje postihnout fungování Komunistické strany Československa na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Zabývá se dobovými společenskými procesy, jmenovitě rozsáhlými geografickými migracemi obyvatelstva, a jak podmiňovaly chod strany. Soustředí se na stav, který panoval na centrálních, krajských i okresních příčkách stranického organismu. Analyzuje běžnou činnost hierarchické mašinérie, jednání a zájmy jednotlivců i celých skupin uvnitř strany. Stranické aktéry pojímá současně jako determinované svým prostředím i jako autonomní aktéry s komplexními motivacemi a modely chování. Velký prostor věnuje vnitrostranickému teroru, do kterého zahrnuje tzv. diktátorskou praxi příslušníků regionální stalinistické elity i boj proti ní vedený nižšími funkcionáři a aktivními straníky v rámci oficiální kampaně hledání nepřátel v KSČ. Střet pojímá jako specifický fenomén s vlastními podmínkami a dynamikou, které se region od regionu více či méně odlišovaly. V jeho důsledku došlo k proměně ve složení elity i celkového výkonu moci. Za zásadní faktor dizertační práce považuje principy stalinismu, které dalekosáhle ovlivňovaly promluvy straníků i způsoby jejich jednání. Klíčová slova Komunistická strana Československa (KSČ), stalinismus, ústřední výbor (ÚV), krajský výbor (KV), okresní výbor (OV),...
|
|
|
První pokus o destalinizační interpretaci politických procesů s "protistátním spikleneckým centrem"
Lóži, Marián ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Tato práce se soustředí na postihnutí průběhu, příčin a dopadů první destalinizační interpretace politických procesů s protistátním spikleneckým centrem v čele s ústředním tajemníkem Rudolfem Slánským. Původní pojetí legitimizující v Československu čistky a procesy raných padesátých let - především Stalinova teze neustálého zostřování třídního boje a víra v existenci nepřátelských agentů na samotném vrcholu komunistické strany - byl postupně opuštěn, což vyvolalo potřebu nového zdůvodnění. KSČ a zejména její vládnoucí elity totiž nechtěly být vystaveny pochybám o svém minulém konání, nutně vedoucích ke krizi identity a ohrožující výkon moci. Během let 1953 až 1957 se proto utvářela nová výkladová konstrukce, která měla sladit společnou paměť straníků s novým přístupem k tzv. době teroru. Popravený ústřední tajemník se v této době ještě nestal "obětí" režimu. Naopak, byl zobrazen jako strůjce stalinského teroru a hlavní propagátor nezákonností, kterého stranický kádr úspěšně odhalil a potrestal. Tímto výkladem se tehdejší vládnoucí elita zbavovala odpovědnosti za vlastní předchozí jednání, které bylo často důležitou součástí teroru, a naopak vyzvedávala své domnělé zásluhy za jeho překonání. Tato nová interpretace byla přijata jak funkcionáři, tak řadovými straníky KSČ. Představovala důležitý prvek...
|
|
|
Dynamika vnitrostranického teroru na lokální úrovni KSČ v době pozdního stalinismu
Lóži, Marián ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Blaive, Muriel (oponent)
Diplomová práce usiluje postihnout a interpretovat procesy, které během vrcholícího období stalinismu určovaly průběh i výsledky vnitrostranického teroru v lokálních - především krajských a okresních - organizacích Komunistické strany Československa. Rozsáhle se zabývá stavem, který tehdy na nižších příčkách stranického organismu panoval. Sleduje nejen způsoby fungování, respektive dysfunkce, hierarchické mašinérie, ale také partikulární zájmy jednotlivců či celých skupin uvnitř strany. Pod označením vnitrostranický teror potom současně zahrnuje diktátorskou praxi vedoucích činovníků, jež se na lokální úrovni ustavila, i boj proti ní vedený funkcionáři a aktivními straníky. Obě skutečnosti nevysvětluje zvnějšku na základě jakýchsi obecných příčin, ale jako samostatné fenomény s vlastními podmínkami a dynamikou, které se region od regionu více či méně odlišovaly. Výsledné scénáře tudíž napříč organizacemi vykazovaly značnou rozmanitost. Konečně velký prostor je věnován stalinské ideologii, která není vnímána jako sevřená doktrína vytvářející poslušné poddané, ale jako komplexní diskurs dávající členům strany slovník k jednání a dosahování vytyčených cílů. Poskytovala výbavu a formulovala cíle jak tzv. diktátorů, tak jejich odpůrců. Její úloha ve vnitrostranickém teroru je proto spatřována jako...
|
|
|
První pokus o destalinizační interpretaci politických procesů s "protistátním spikleneckým centrem"
Lóži, Marián ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Tato práce se soustředí na postihnutí průběhu, příčin a dopadů první destalinizační interpretace politických procesů s protistátním spikleneckým centrem v čele s ústředním tajemníkem Rudolfem Slánským. Původní pojetí legitimizující v Československu čistky a procesy raných padesátých let - především Stalinova teze neustálého zostřování třídního boje a víra v existenci nepřátelských agentů na samotném vrcholu komunistické strany - byl postupně opuštěn, což vyvolalo potřebu nového zdůvodnění. KSČ a zejména její vládnoucí elity totiž nechtěly být vystaveny pochybám o svém minulém konání, nutně vedoucích ke krizi identity a ohrožující výkon moci. Během let 1953 až 1957 se proto utvářela nová výkladová konstrukce, která měla sladit společnou paměť straníků s novým přístupem k tzv. době teroru. Popravený ústřední tajemník se v této době ještě nestal "obětí" režimu. Naopak, byl zobrazen jako strůjce stalinského teroru a hlavní propagátor nezákonností, kterého stranický kádr úspěšně odhalil a potrestal. Tímto výkladem se tehdejší vládnoucí elita zbavovala odpovědnosti za vlastní předchozí jednání, které bylo často důležitou součástí teroru, a naopak vyzvedávala své domnělé zásluhy za jeho překonání. Tato nová interpretace byla přijata jak funkcionáři, tak řadovými straníky KSČ. Představovala důležitý prvek...
|
host ::
RSS.