|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Sauroleishmania-sand fly interactions
Tichá, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Berriatua Fernández de Larea, Eduardo (oponent) ; Shaw, Jeffrey Jon (oponent)
Sauroleishmanie jsou méně zkoumanou skupinou parazitů, kteří náleží do rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae). Jejich životní cyklus zahrnuje plazí hostitele a flebotomy (Diptera: Psychodidae). Sauroleishmanie nejsou patogenní pro člověka, a tak je o jejich vývoji ve flebotomech a gekonech známo velmi málo. Hlavním cílem této práce tedy bylo otestovat vnímavost různých druhů flebotomů k sauroleishmaniové infekci a popsat vývoj těchto parazitů ve střevě přenašeče; menší část pak byla věnována výzkumu infekcí v plazech. Nejprve jsme se zabývali vývojem Leishmania (Sauroleishmania) tarentolae ve třech druzích flebotomů rodu Phlebotomus. Flebotomové byli infikováni kulturou promastigotů sáním přes membránu a jejich střeva byla vyšetřována v různých časových intervalech po infekci. Leishmania (S.) tarentolae se vyvíjela ve všech třech zkoumaných druzích, typ vývoje byl peripylární. Kromě toho se parazité v hojném počtu vyskytovali v Malpigických trubicích, což je pro parazity rodu Leishmania unikátní lokalizace. Dosavadní poznatky o L. (S.) tarentolae jsme také shrnuli do přehledového článku popisujícího původ, životní cyklus a využití tohoto druhu sauroleishmanie. Dále jsme popsali vývoj dvou vybraných druhů sauroleishmanií, L. (S.) adleri a L. (S.) hoogstraali, v různých druzích flebotomů...
|
|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Courtenay, Orin (oponent) ; Soares Maia, Carla Alexandra (oponent)
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Imunitní odpověď při Post-kala-azar leishmanioze (PKDL)
Záluská, Elisabeth ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Leštinová, Tereza (oponent)
Viscerální leishmanióza (VL), nazývaná též kala-azar, je život ohrožující parazitární onemocnění, jehož původcem je nejčastěji Leishmania donovani. Po vyléčení z VL mohou parazité perzistující v kůži vyvolat post kala-azarovou dermatitidu (PKDL). PKDL se vyskytuje zejména v oblastech indického subkontinentu a východní Afriky. Pacienti s PKDL jsou hrozbu pro veřejné zdraví a své okolí, protože mohou sloužit pro parazita jako rezervoár, a napomáhají tak v jeho dalším šíření. PKDL má dvě hlavní formy: v jižní Asii způsobuje nejčastěji papulonodulární léze (pupínky a hrbolky na kožním povrchu). Ve východní Africe jsou častější hypomelatonické léze (hypopigmentace kůže, pro níž jsou typické světlé skvrny), u pacientů dochází ke snížení exprese melaninu-A a k postupnému úbytku a degeneraci melanocytů. Po epizodě VL dochází k rozdílné imunitní odpovědi v kůži a ve zbytku těla. Imunitní odpověď se nachází na pomezí TH1 a TH2, to dává výhodu přeživším parazitům v kůži. TH1 odpověď je zodpovědná za zánětlivou reakci a v tvorbu u kožních lézí, typických pro PKDL. Zato TH2 odpověď podporuje regeneraci a hojení a napomáhá parazitově perzistenci v kůži. Léčba PKDL probíhá pomocí antiparazitik s cílem navodit přechod z neúčinné TH2 na účinnou TH1 imunitní odpověď, díky které dojde ke kompletnímu vymýcení...
|
|
|
Vývoj bakterií rodu Asaia ve flebotomech a jejich vliv na přenos leishmanií
Stejskalová, Markéta ; Jančářová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Procházková, Petra (oponent)
Složení mikrobiomu hmyzích vektorů hraje nezastupitelnou roli při šíření lidských pato- genů. Dosavadní znalosti o vzájemných vztazích mezi flebotomy, bakteriemi a patogeny jsou dost omezené. Tato diplomová práce se zabývá bakterií rodu Asaia, která může být součástí mikrobiomu flebotoma. Oba testované druhy, Asaia siamensis i Asaia krungthepensis, jsou schopné kolo- nizovat střevo Phlebotomus duboscqi a navíc byl prokázán jak transstadiální přenos mezi jednotlivými larválními stádii tak kontaminativní přenosu do další generace. Při superin- fekci Ph. duboscqi Asaia sp. a Leishmania major byl také prokázán vliv bakterii na vývoj leishmaniové infekce, což může mít výrazný epidemiologický dopad a je třeba se tímto tématem nadále zabývat. Klíčová slova: Phlebotomus, superinfekce, Asaia siamensis, Asaia krungthepensis, Leishma- nia major, mikrobiom 1
|
|
|
Vývoj bičíkovců rodu Porcisia a podrodu Mundinia ve flebotomech (Diptera: Psychodidae) a tiplících (Diptera: Ceratopogonidae)
Bačíková, Dominika ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Modrý, David (oponent)
Hlavní část diplomové práce je věnována bičíkovcům rodu Porcisia, parazitujícím u amerických stromových dikobrazů, jejichž přenašeči dosud nebyli popsáni. Pomocí experimentálních infekcí byl studován vývoj obou známých zástupců tohoto rodu (P. deanei a P. hertigi) ve dvou druzích flebotomů (Lutzomyia migonei, Lu. longipalpis) a tiplících Culicoides sonorensis. Zatímco P. hertigi nepřežívala defekaci samic žádného z přenašečů, P. deanei tvořila silné zralé infekce u 51-61 % samic Lu. longipalpis a v menším procentu i v Lu. migonei (7 %) a C. sonorensis (7 %). Porcisie vykazovaly výrazně menší rozměry, než kontrolní druh L. infantum, ale tvořili stejné morfologické formy. Výjimečná byla lokalizace P. deanei, infekce byly detekovány u všech tří přenašečů převážně v malpigických trubicích. Další pokusy prokázaly přítomnost P. deanei v moči Lu. longipalpis vylučované při prediurezi a úspěšný přenos parazita na BALB/c myš touto unikátní cestou. Lutzomyia longipalpis je tedy kompetentním přenašečem P. deanei, ale do přenosu mohou být na endemických lokalitách zapojeny i další druhy flebotomů či tiplíků. Menší část práce je věnována porovnání morfologie zástupců podrodu Mundinia - L. martiniquensis a L. orientalis - při vývoji v tiplících C. sonorensis a flebotomech Phlebotomus argentipes. Oba druhy...
|
|
|
Comparison of different rodent species as hosts of human pathogenic leishmania.
Vojtková, Barbora
7 ABSTRACT IN CZECH Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatida) jsou parazitičtí prvoci vyvolávající různé formy onemocnění, souhrnně nazývaných leishmaniózy. Parazité kolují mezi dvoukřídlým krevsajícím hmyzem a savčími hostiteli. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae), zatímco spektrum savčích rezervoárových hostitelů je velmi široké. Nejvíce zastoupenými druhy RH jsou hlodavci, právě oni jsou i nejčastěji používanými modelovými zvířaty pro výzkum leishmnióz v laboratořích. Rezervoároví hostitelé mnoha druhů leishmanií ale nejsou stále známi a také běžně používané druhy laboratorních zvířat nepokrývají dostatečně široké spektrum klinických příznaků leishmanióz. Tato disertační práce shrnuje tři rozdílná témata zabývající se experimentálními infekcemi různých druhů hlodavců leishmaniemi patogenními pro člověka, druhy Leishmania major a L. donovani. První téma bylo zaměřené na vliv sání flebotomů na rozvoj kožní leishmaniózy. Myši kmene BALB/c byly infikovány intradermální cestou L. major a poté každé dva týdny vystaveny sání flebotomů druhu P. duboscqi. Opakované sání flebotomů významně podpořilo dynamiku růstu kožních lézí a zvýšilo počty parazitů v hostitelské tkáni. Cílem druhého tématu bylo obohatit druhové spektrum laboratorních modelových zvířat pro výzkum leishmanióz. Jedinci...
|
|
|
Pohlavní chromozomy u zástupců podřádu Nematocera
Ryšan, Tadeáš ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Parafyletická skupina Nematocera je značně diverzifikovaná jak do morfologie těla, tak i do životních strategií. Na základě morfologie pohlavních chromozomů (gonozomy) ji lze rozdělit do čtyř skupin definovaných již v polovině 20. století. Veškeré tyto systémy jsou založené na přítomnosti pohlavních chromozomů XY/XX, popřípadě na ztrátě chromozomu Y. Jednotlivé skupiny se rozlišují na základě toho, zda jsou chromozomy diferencované, jsou-li přítomná chiasmata a zda je zachován chromozom Y. Pozdější výzkumy však ukazují daleko vyšší diverzitu pohlavních chromozomů, a to převážně ve skupinách s homomorfními gonozomy. I přes skutečnost, že většina zástupců této skupiny nemá diferencované pohlavní chromozomy, nalezneme zde opakovaný vznik diferencovaných gonozomů a dokonce i pohlavních systémů X1X2Y1Y2/ X1X1X2X2 a ZW/ZZ, které jsou pro dvoukřídlé méně typické. Tato zjištění naznačují, že podoba pohlavních chromozomů u dvoukřídlých nemusí být tak stabilní, jak se dříve myslelo. Nedávno objevená nehomologie gonozomů napříč skupinou dvoukřídlých, včetně několika zástupců Nematocera, tuto myšlenku podporuje. Mnohonásobný nezávislý vznik gonozomů by mohl rovněž vysvětlit různorodost primárních faktorů určujících pohlaví u těch skupin, kde jsou tyto faktory známé. Klíčová slova: Nematocera, Phlebotomus,...
|
|
|
Leishmaniózy a jejich přenašeči v západní Africe
Hošková, Anna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza je parazitární onemocnění přenášené flebotomy. V západní Africe se leishmaniózy vyskytují endemicky a setkáme se zde s kožní, viscerální a mukokutánní formou onemocnění. Nejčastější formou nemoci je v této oblasti kožní leishmanióza, kterou způsobují druhy Leishmania major, Leishmania tropica a nový, zatím nepopsaný druh Leishmania sp. z Ghany. Původci viscerální leishmaniózy jsou druhy Leishmania donovani a Leishmania infantum. Potvrzeným přenašečem druhu L. major je v tomto regionu Phlebotomus duboscqi. Vektoři druhu Leishmania sp. z Ghany ani přenašeči viscerální leishmaniózy nejsou v západní Africe známi. Za potenciální alternativní přenašeče jsou v této oblasti považováni flebotomové z rodu Sergentomyia nebo tiplíci. Potvrzenými rezervoárovými hostiteli druhu L. major jsou v některých státech hlodavci Tatera gambiana, Arvicanthis niloticus a Mastomys erythroleucus, ve většině států ale potvrzeni nejsou. Rezervoároví hostitelé viscerální leishmaniózy jsou hlavně psi. Některé státy západní Afriky bývaly francouzské kolonie a ve Francii žije hodně lidí afrického původu, kteří jezdí navštěvovat své příbuzné do západní Afriky. Tím hrozí import leishmanióz do neendemických oblastí. Cílem této bakalářské práce je shrnout současné poznatky o výskytu leishmanióz v západní Africe a...
|
|
|
Role makrofágů a oxidu dusnatého v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Leishmanie po vstupu do svého hostitele osidlují fagolysozomy makrofágů, kde se množí a následně infikují další makrofágy, popř. jiné buňky. Hlavním efektorovým mechanismem na eradikaci leishmanií, kterými jsou některé savčí buňky vybaveny, je syntéza reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku. Velký význam má oxid dusnatý vznikající při metabolické přeměně L-argininu za katalýzy NO syntasy. Kromě cytotoxické funkce se NO podílí např. v signalizačních drahách pro neurotransmisi (nNOS) nebo vasorelaxaci (eNOS). Ne všechny makrofágy mají schopnost produkovat NO (iNOS), jelikož se jedná o heterogenní skupinu lišící se imunologickou funkcí i fyziologií. Skupina klasicky aktivovaných makrofágů představuje účinné APC schopné efektivního zabíjení intracelulárních patogenů. Kromě NO sekretují i prozánětlivé cytokiny, které rozvíjejí imunitní reakci dále směrem k Th1. Naproti tomu skupina alternativně aktivovaných makrofágů není schopná efektivní prezentace antigenu ani produkce NO, ale produkují L-ornithin, který je prekursorem polyaminů, jenž leishmanie využívají pro svůj intracelulární růst. Na myším modelu odpovídá stav resistence/citlivosti k leishmaniose polarizaci směrem k Th1/Th2 imunitní odpovědi. U leishmanií se během evoluce vyvinuly prostředky, které jsou schopné syntézu NO inhibovat. Jsou jimi...
|
host ::
RSS.