|
|
Monitoring stavu archeologických areálů Pražského hradu
Válek, Jan ; Kozlovcev, Petr ; Kotková, Kristýna ; Fialová, Anna ; Svorová Pawełkowicz, Sylwia ; Frankl, Jiří
Za účelem studia mikroklimatických poměrů proběhl v období od srpna 2020 do května 2023 monitoring vybraných archeologických terénů Pražského hradu. V daném časovém rozsahu bylo sledováno vnitřní klima areálu pod III. nádvořím Pražského hradu, tzv. Velkých vykopávek. Během monitorovací kampaně byly v různých časových obdobích umístěny senzory i do prostoru Malých vykopávek a archeologického terénu kláštera sv. Jiří. Monitorována byla především relativní vlhkost vzduchu, teplota vzduchu i materiálů, vlhkost stavebních materiálů atd., také byly odebrány a analyzovány vzorky stavebních materiálů a monitorován výskyt biologických činitelů. Výzkum se detailně zaměřil na popis teploty a relativní vlhkosti vnitřního prostředí ve vztahu k vlhkosti materiálů a jejich potenciálním degradačním činitelům. Ty zde primárně reprezentují vodorozpustné soli. Jejich nebezpečnost z hlediska poškození historických materiálů je ovlivněna kolísáním relativní vlhkosti a odpařováním vody z kapilárních pórů v kombinaci s teplotou. Výzkum ukázal, že nejzásadnějším problémem je pro areály zatékání, popř. průsak vody skrz terén, okolní konstrukce nebo strop.
|
|
| |
|
|
Výběr vzorků malt pro radiouhlíkové datování
Válek, Jan ; Kozlovcev, Petr ; Fialová, Anna ; Kotková, Kristýna ; Frankeová, Dita ; Skružná, Olga ; Maříková-Kubková, Jana ; Tomanová, Pavla ; Herichová, Iva ; Světlík, Ivo ; Pachnerová Brabcová, Kateřina ; Šimek, Pavel
Radiokarbonové datování organických zbytků nemusí vždy správně vypovídat o stáří analyzované historické malty. Proto se zdá výhodné využití možnosti datace uhlíku obsaženého ve struktuře vápenné malty, který při správném zpracování poskytne reprezentativní údaje o době vzniku studované konstrukce. Metodika představuje základní návod pro výběr vzorků, jejich zpracování a vyhodnocení. Cílem metodiky je identifikace případů, kdy je radiouhlíková datace pojiva vhodná a vymezení důvodů proč se u některých pojivových systémů nedaří získat relevantní výsledky.
Plný tet:  PDF; PDF
|
|
| |
|
|
Stanovení referenčních parametrů pro hodnocení zpevnění degradovaného pískovce zdiva katedrály sv. Víta na Pražském hradě
Válek, Jan ; Kozlovcev, Petr ; Fialová, Anna ; Slížková, Zuzana ; Kotková, Kristýna ; Svoboda, Milan ; Koudelková, Veronika
Pískovcové materiály vystavené povětrnostním podmínkám podléhají přirozené degradaci, v důsledku čehož je často nutné jejich zpevnění konsolidačními prostředky. Cílem tohoto výzkumu bylo ověření vlivu čtyř vybraných komerčně dostupných organokřemičitých konsolidantů na degradované pískovce, které byly použity při novogotické dostavbě katedrály sv. Víta z přelomu 19. a 20. století. Hodnocena byla především hloubka penetrace jednotlivých konsolidantů do porézního systému kamene pomocí mikroskopických metod a dále vliv konsolidantů na vybrané fyzikální vlastnosti kamene, především na jeho hydrofobicitu, nasákavost a rychlost vysychání. Ačkoliv se výsledky u jednotlivých konsolidantů mírně lišily, lze je všechny pro konsolidaci zmíněných pískovců doporučit. Při výběru konkrétního konsolidantu je nutné vzít v potaz především vlastnosti ošetřovaného kamene a technologické podmínky aplikace dané výrobcem.
|
|
|
Role makrofágů a oxidu dusnatého v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Leishmanie po vstupu do svého hostitele osidlují fagolysozomy makrofágů, kde se množí a následně infikují další makrofágy, popř. jiné buňky. Hlavním efektorovým mechanismem na eradikaci leishmanií, kterými jsou některé savčí buňky vybaveny, je syntéza reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku. Velký význam má oxid dusnatý vznikající při metabolické přeměně L-argininu za katalýzy NO syntasy. Kromě cytotoxické funkce se NO podílí např. v signalizačních drahách pro neurotransmisi (nNOS) nebo vasorelaxaci (eNOS). Ne všechny makrofágy mají schopnost produkovat NO (iNOS), jelikož se jedná o heterogenní skupinu lišící se imunologickou funkcí i fyziologií. Skupina klasicky aktivovaných makrofágů představuje účinné APC schopné efektivního zabíjení intracelulárních patogenů. Kromě NO sekretují i prozánětlivé cytokiny, které rozvíjejí imunitní reakci dále směrem k Th1. Naproti tomu skupina alternativně aktivovaných makrofágů není schopná efektivní prezentace antigenu ani produkce NO, ale produkují L-ornithin, který je prekursorem polyaminů, jenž leishmanie využívají pro svůj intracelulární růst. Na myším modelu odpovídá stav resistence/citlivosti k leishmaniose polarizaci směrem k Th1/Th2 imunitní odpovědi. U leishmanií se během evoluce vyvinuly prostředky, které jsou schopné syntézu NO inhibovat. Jsou jimi...
|
|
|
Opakovaná expozice slinám flebotomů: imunitní odpověď hostitele a vliv na přenášené patogeny
Pohanková, Lucia ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
5 Abstrakt V průběhu sání infikovaného flebotoma jsou do hostitele inokulovány sliny flebotoma, které mohou silně ovlivnit odpověď imunitního systému. Pokud se jedná o naivního hostitele, průběh infekce bývá většinou horší. U kožní leishmaniózy se léze vyvíjejí dřív, bývají destruktivnější a přetrvávají delší dobu. U hostitelů žijících v endemických oblastech výskytu leishmaniózy a jejich přenašečů bývají hostitelé často vystaveni sání neinfikovaných flebotomů. Pro hostitele jsou sliny antigenní a indukují tvorbu specifické buněčné a protilátkové odpovědi. Tato imunitní odpověď navozuje protektivitu proti leishmaniové infekci a liší se u různých hostitelů. Pokusy byly nečastěji dělané na myším a psím modelu. U lidí jako hostitelů je těžké sledovat vývoj leishmaniové infekce po předchozí expozici, proto se u lidí sledují zejména hladiny protilátek, podle kterých pak můžeme určit míru poštípání flebotomy a riziko přenosu leishmaniózy. Klíčová slova: Lutzomyia, Phlebotomus, DTH, protilátky, IgG,
|
|
|
Role makrofágů v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Flebotomové (řád: Diptera) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (řád: Trypanosomatida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Právě sliny flebotomů mají významnou roli v přenosu leishmaniózy - u naivního hostitele suprimují jeho imunitní systém a umožňují tak vývoj leishmaniové infekce, zatímco opakovaně pobodaní hostitelé jsou proti infekci chránění. Předložená diplomová práce se zabývá především vlivem slin flebotomů na buněčnou složku imunity hostitelů se zaměřením na makrofágy, které jsou klíčové v obraně proti leishmanióze. V první části diplomové práce jsme si zavedli myší model L. major - P. papatasi - Balb/c, na kterém jsme ověřili ochranný efekt imunizace slinami P. papatasi na vývoj leishmaniové infekce. Imunizované myši byly chráněné proti leishmaniím, což se odrazilo na velikosti léze, počtu leishmanií v uchu i spádové uzlině a také na produkovaných cytokinech. Makrofágy z imunizovaných myší však produkovaly méně oxidu dusnatého, zatímco arginázová aktivita byla srovnatelná s neimunizovanou skupinou. Indikátorem kontaktu hostitele s flebotomy nám byly naměřené IgG protilátky proti složkám slin, zatímco IgG protilátky proti leishmaniím sloužily jako ukazatel rozvoje infekce způsobené L. major. Další část experimentů byla věnována...
|
|
| |
|
|
Sledování imunitních parametrů v průběhu protinádorové imunoterapie
Bílková, Pavla ; Palich Fučíková, Jitka (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Dendritické buňky jsou nejúčinnějšími antigen prezentujícími buňkami v lidském organismu a jejich významnou úlohou v imunitních dějích je stimulace naivních T lymfocytů a tím zahájení primární specifické imunitní odpovědi. Objevení dendritických buněk a poznání jejich funkce přispělo k myšlence využít dendritické buňky k léčbě nádorových onemocnění pomocí imunoterapie. Protinádorová imunoterapie je léčebná strategie, která má za cíl vyvolání a udržení imunitních odpovědí proti nádorovým buňkám. V současné době má imunoterapie pomocí dendritických buněk stále silnější postavení mezi ostatní terapií a představuje slibné terapeutické možnosti pro pacienty s nádorovým onemocněním. V této práci jsem sledovala účinnost léčby u pacientů s karcinomem prostaty léčených imunoterapií na bázi dendritických buněk. Zaměřila jsem se na detekci antigenně specifických T lymfocytů v periferní krvi proti nádorovým antigenům PSA, NY ESO 1, MAGE A1 a MAGE A3. Pomocí 3 denního standardního protokolu na detekci antigen specifických T lymfocytů pomocí intracelulárního barvení cytokinů se nám podařilo detekovat pouze malé procento této minoritní populace. Prodloužením protokolu jsme zvýšili senzitivitu stanovení a detekovali jsme signifikantně zvýšené procento antigen specifických T lymfocytů v periferní krvi po roční aplikaci DC...
|
host ::
RSS.