|
|
Vliv biologické příbuznosti na formu a tvar patra člověka
Vilímková, Eva ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Borský, Jiří (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá vlivem biologické příbuznosti na morfologii patra člověka. Dosud byl vliv dědičnosti na morfologii patra studován zejména v souvislosti s rozštěpovými vadami, studií zabývajících se morfologií zdravého patra mnoho není. V rámci této práce byly vytyčeny dva cíle. Prvním z nich bylo hodnocení variability morfologie patra biologicky příbuzných jedinců oproti variabilitě patra nepříbuzných jedinců. Cílem druhým bylo hodnocení vlivu biologické příbuznosti na morfologii patra. Materiálem pro tuto práci byly dva soubory - soubor vzájemně biologicky příbuzných jedinců a jako kontrolní byl použit soubor nepříbuzných jedinců. Genealogicky dokumentovaný soubor tvoří 65 sádrových odlitků horní čelisti vzájemně příbuzných jedinců české populace. V souboru je zastoupeno 33 mužů a 32 žen. Průměrný věk v souboru je 37,65 roku. Soubor nepříbuzných jedinců je zahrnuje 52 virtuálních 3D modelů patra. Tento soubor sestává z 23 mužů a 29 žen. Průměrný věk v tomto souboru je 19,27 roku. V práci jsou kombinovány metody geometrické morfometrie a lineární regresní modely. Sádrové odlitky horních čelistí byly nejprve nasnímány 3D skenerem. V dalším postupu byly zpracovávány získané virtuální 3D modely. Pomocí geometrické morfometrie byla porovnána variabilita morfologie patra biologicky...
|
|
|
Příbuzenské vztahy a morfologické znaky lidské kostry u genealogicky dokumentovaných souborů: využití v bioarcheologii a forenzní antropologii.
Cvrček, Jan ; Velemínský, Petr (vedoucí práce) ; Stingl, Josef (oponent) ; Beňuš, Radoslav (oponent)
Vliv biologických příbuzenských vztahů na morfologii lidské kostry představuje pro bioarcheologii i forenzní výzkum jedno z aktuálních témat. Ať už jde o odhalení příbuzenských vazeb na anonymním pohřebišti nebo otázku individuální identifikace na základě rodinné podobnosti, výzkum je limitován řadou faktorů. Především je to nedostatek osteologických souborů s genealogickou dokumentací. Většina takových souborů také zahrnuje jen malý počet jedinců, a je tedy omezený i počet různých stupňů příbuznosti. S tím souvisí i nedostatek, popřípadě absence metod vhodných jak pro exaktní vyjádření míry morfologické podobnosti mezi jedinci, tak i pro statistické vyhodnocení výsledků. Pro tuto disertační práci se však naskytla příležitost analyzovat několik osteologických souborů s genealogickou dokumentací ze 17. až 20. století, celkově zahrnujících téměř jedno sto jedinců. To představuje jeden z dosud největších takových celků na světě. Jednotlivé soubory zahrnují i několik případů příbuzenských sňatků a po nich následující generace. Cílem první části disertační práce tak bylo navrhnout nové metodické přístupy vyjádření míry podobnosti jedinců na základě různých typů morfologických, resp. patologických znaků lidské kostry, a dále zjistit, zda a do jaké míry morfologické znaky kostry odrážejí stupeň biologické...
|
|
|
Fylogenetická příbuznost mezi Homo neanderthalensis a Homo sapiens
Janda, Petr ; Dvořáková, Radka (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
Cílem této bakalářské práce je přiblížit problematiku fylogenetické příbuznosti mezi druhy Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Prvním krokem je shrnutí poznatků o dané problematice vyplývajících z fosilních nálezů obou druhů. Zkoumány jsou zde znaky jednak přímo odvoditelné z fosilií (např. morfologické), tak i znaky, které lze z fosilií jen s určitou pravděpodobností odhadnout (např. sociologické). Na závěr jsou uvedeny znaky dokazující jednak podobnost, tak i odlišnost obou druhů a na základě těchto znaků je zhodnoceno, do jaké míry jsou si oba druhy příbuzné a do jaké míry si tudíž zaslouží být klasifikováni jako jeden druh. Klíčová slova: fylogeneze, příbuznost, Homo neanderthalensis, Homo sapiens, morfologie, sociologie
|
|
|
Výběr parfémů a jejich interakce s tělesnou vůní
Gwužďová, Markéta ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Martinec Nováková, Lenka (oponent)
Výsledky nedávných výzkumů zpochybnily tradiční předpoklad, že parfémy slouží k pouhému překrytí tělesného pachu. Ten má totiž i u člověka důležitou biologickou funkci a ukazuje se, že parfémy s ním nemusí být v konfliktu, ale mohou ho spíše vhodně doplnit. Jedinci by si tedy mohli vybírat takový parfém, který se bude k jejich individuálnímu tělesnému pachu hodit, spíše než ho zakrývat. V teoretické části práce popisuji koncepci podvojné dědičnosti (dual inheritance theory), která je stěžejní pro náš výzkum, a zabývám se tím, jak by spolu mohly biologické účinky tělesného pachu a sociální účinky parfémů interagovat. Dále jsme v naší studii vycházeli z předpokladu, že příbuzní jedinci mají podobný tělesný pach, a v experimentální části jsme zjišťovali, zda si díky tomu vzájemně dokáží vybrat příbuzní jedinci vhodný parfém lépe než nepříbuzní jedinci, v tomto případě partneři. "Vhodnost" parfému je zde přitom odvozena z toho, jak se líbí výsledná směs parfému a tělesné vůně jedinci opačného pohlaví, protože jedním z hlavních účelů chemické signalizace je přilákání potenciálního partnera. Výsledky poměrně nečekaně ukázaly, že v případě párů byla tendence k lepšímu hodnocení vzorků s parfémy, které vybrala partnerka, než které si vybral muž sám, v případě sourozenců byl už tento rozdíl v hodnocení...
|
|
|
Populační genetika vlka obecného (Canis lupus) v Eurasii
Báčová, Alžběta ; Černá Bolfíková, Barbora (vedoucí práce) ; Pavel, Pavel (oponent)
Vlk obecný (Canis lupus) je největší psovitou šelmou obývající severní
polokouli Země. Kvůli nadměrnému pronásledování však byl na většině svého území na
přelomu 19. a 20. století téměř vyhuben. Oblasti jeho výskytu se v té době rapidně
zmenšily. Koncem 20. století, zejména díky lepší legislativní ochraně v mnoha státech
Evropy, se jeho stavy začaly zvyšovat a vlk se tak začal pozvolna navracet do svého
původního areálu, který je především v oblasti západní Evropy vysoce fragmentovaný.
Sledováním genového toku mezi populacemi se snažíme odhadnout místa původu
zakladatelů jednotlivých populací či sledovat trasy migrujících jedinců. V posledních
patnácti letech se vlk začal vracet i do české krajiny. Pomocí mikrosatelitových markerů
byla vyhodnocena přítomnost vlka na území České a Slovenské republiky v oblasti
Beskyd. Při porovnání DNA zkoumaných vzorků s DNA karpatských vlků bylo zjištěno,
že obě skupiny patří do jedné subpopulace v rámci Evropy. Při detailnějším rozdělení
byla naznačena strukturovanost i v rámci subpopulace.
|
|
|
Vliv velikosti a složení skupiny na růst pulců žab
SRB, Ondřej
Cílem této práce bylo zjištění vlivu populační hustoty a příbuznosti na rychlost metamorfózy u vybraného druhu žab. Práce proběhla na druhu Rana temporaria, skokan hnědý. Pulci tohoto druhu byli odchováváni v různých příbuzenských hustotách jedinců. V pravidelných týdenních intervalech byli pulci měřeni až do doby metamorfózy. Bylo prokázáno, že pulci chovaní jednotlivě se vyvíjeli mnohem rychleji a metamorfovali ve větší velikosti. Naopak pulci chovaní v nepříbuzné skupině se vyvíjeli mnohem pomaleji než ve skupině složené z příbuzných jedinců.
|
host ::
RSS.