|
|
Historical changes in species composition and interspecific hybridization of the Daphnia longispina species complex (Crustacea: Cladocera) in Lago Maggiore
Faktorová, Zuzana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Wolinska, Justyna (oponent)
Hybridizující druhy komplexu Daphnia longispina jsou klíčovými taxony v planktonních společenstvech mnoha evropských jezer. V několika těchto jezerech bylo zdokumentováno, že taxonomická struktura komplexu se během 20. století podstatně změnila následkem člověkem vyvolaných změn životního prostředí, zejména eutrofizací a re-oligotrofizací a změnami rybích populací. Tyto změny pozorujeme v jižním Alpském jezeře Lago Maggiore (Itálie/Švýcarsko), které také prošlo změnami životního prostředí zprostředkovanými člověkem. Lago Maggiore je jedním z nejvíce a nejdéle studovaných evropských jezer, tudíž je k dispozici velké množství historických vzorků perlooček r. Daphnia z pravidelného sledování. Vzhledem k tomu, že lokální populace r. Daphnia nevytvářejí dormantní vaječné banky vhodné pro genetickou analýzu (díky schopnosti přezimovat ve vodním sloupci), používáme kombinaci morfologie a geometrické morfometrie (eliptická Fourierova analýza) k vyhodnocení taxonomických a fenotypových změn v komplexu Daphnia longispina v Lago Maggiore od poloviny 20. století do současnosti (roky 1948-2012) a dále k pokusu o charakterizaci vlivu změn životního prostředí v daném období na tvar a velikost těla Daphnia. Zkoumání fenotypu Daphnia naznačuje skutečně převládající přítomnost D. longispina ve čtyřicátých letech...
|
|
|
Význam hybridizace v evoluci živočichů
Šárová, Markéta ; Reifová, Radka (vedoucí práce) ; Černá Bolfíková, Barbora (oponent)
V současnosti se objevuje stále více studií, které ukazují, že mezidruhová hybridizace a s ní spojená genová introgrese mají zcela zásadní vliv na evoluci živočichů. Tyto studie zdůrazňují, že hybridizace a s ní spojená genová introgrese jsou důležitým zdrojem genetické variability. V rámci procesu adaptivní genové introgrese se mezi druhy mohou šířit i adaptivní vlastnosti, které mohou druhům pomoci rozšířit se do nových prostředí. Mezidruhová hybridizace může přispívat ke vzniku zcela nových fenotypů a unikátních evolučních novinek a vést tak k adaptivním radiacím. Hybridizace také může být příčinou paralelní evoluce u mnohých organismů. Další způsob, jak hybridizace ovlivňuje evoluci, se týká speciace. Hybridní speciace může být jednou z příčin vzniku nových druhů, čímž může přispět ke zvýšení biodiverzity. V mnoha případech má však hybridizace zcela opačné dopady a představuje nebezpečí zániku druhů. Cílem této bakalářské práce je shrnutí a vysvětlení výše popsaných procesů a mechanismů jejich fungování, uvést vybrané příklady živočichů, kterých se tyto procesy týkají, a celkově zhodnotit roli mezidruhové hybridizace v evoluci živočichů. Klíčová slova: mezidruhová hybridizace, adaptivní genová introgrese, adaptivní radiace, paralelní evoluce, hybridní speciace
|
|
|
Endemický taxon Krkonoš Campanula bohemica: zhodnocení rizika hybridizace s C. rotundifolia
Hanušová, Kateřina ; Suda, Jan (vedoucí práce) ; Krahulec, František (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá rizikem hybridizace mezi dvěma druhy zvonků, silně ohroženým endemickým druhem Campanula bohemica a sympatricky se vyskytujícím druhem Campanula rotundifolia subsp. rotundifolia, na území Krkonoš. Do této práce byl zahrnut i poddruh C. rotundifolia subsp. sudetica, jehož areál také zasahuje do oblasti Krkonoš. Cílem této práce bylo zjistit, jak častá je mezidruhová hybridizace v populacích studovaných druhů a jaká je populační struktura jejich lokalit. Dalším témetickým okruhem byla morfologická variabilita uvedených druhů s cílem nalezení spolehlivých morfologických znaků pro jejich odlišení. Pro studium stanovených otázek byla použita průtoková cytometrie, morfometrické a molekulární analýzy. Pomocí průtokové cytometrie bylo zjištěno, že se v Krkonoších vyskytují tři ploidní úrovně náležející DNA diploidům, tetraploidům a pentaploidům. Zatímco diploidi odpovídali nominátnímu poddruhu C. rotundifolia, jedinci C. rotundifolia subsp. sudetica a C. bohemica byli tetraploidní. Do analýz bylo zahrnuto i několik populací z Hrubého Jeseníku, kde byly nalezeny diploidní a tetraploidní cytotypy. Většina populací v Krkonoších byla ploidně uniformní, smíšené populace byly zaznamenány jen ve 12 případech. Pentaploidní cytotyp náležející jedincům hybridního původu byl nalezen...
|
|
|
Riziko hybridizace ohrožené třešně křovité (Prunus fruticosa) s pěstovanými zástupci rodu Prunus
Musilová, Lenka ; Vít, Petr (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Předkládaná diplomová práce hodnotí riziko probíhající hybridizace (antropohybridizace) v populacích silně ohroženého taxonu Prunus fruticosa na území České republiky a v přilehlých oblastech. Pro studium hybridizace byla využita analýza absolutní velikosti genomu (stanovená pomocí průtokové cytometrie) spolu s klasickou a geometrickou morfometrikou. Bylo zjištěno, že ke křížení P. fruticosa dochází ve stejné míře jak se zplanělou a na našem území nepůvodní Prunus cerasus (vzniká tetraploidní kříženec Prunus ×eminens), tak s přirozeně se vyskytující Prunus avium (vzniká triploidní kříženec Prunus ×mohacsyana). Výskyt triploidního hybrida byl na území České republiky podceňován (uváděn byl pouze tetraploidní hybrid), protože kříženci P. ×eminens a P. ×mohacsyana nejsou odlišitelní pomocí studovaných morfologických znaků. Díky odlišné ploidii je ale lze za využití průtokové cytometrie jednoznačně odlišit. Na většině analyzovaných lokalit se nacházeli buď pouze jedinci čisté P. fruticosa nebo hybridi prvního či druhého typu. Jen čtyři populace byly smíšené. Ve dvou z nich byla zjištěna kontinuální variabilita v absolutní velikosti genomu, která by mohla poukazovat na výskyt hybridních rojů zahrnující různě pokročilé hybridy včetně zpětných kříženců. Jedná se však pouze o nepřímé důkazy případně...
|
|
|
Hybridizace orobinců Typha latifolia a T. angustifolia
Mašterová, Helena ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Tato práce se zabývá hybridizací dvou druhů orobinců, Typha latifolia (orobinec širokolistý) a T. angustifolia (o. úzkolistý), na území České republiky. Cílem této práce bylo zjistit, jak často dochází k hybridizaci T. latifolia a T. angustifolia, zda je hybridizace umožněna překrývající se dobou kvetení těchto druhů a zda je možné tyto druhy v kultuře kontrolovaně křížit. K detekci hybridních jedinců byly použity mikrosatelitové DNA markery, které umožňují odhalit hybridizační procesy a odlišit hybridy od rodičovských druhů. Pomocí molekulárních analýz bylo zjištěno, že na území České republiky dochází k hybridizaci T. latifolia a T. angustifolia, ale hybridizace není příliš častá. Z 267 analyzovaných jedinců bylo 130 jedinců čistý druh T. latifolia, 108 jedinců čistý druh T. angustifolia a 29 jedinců hybridních. Z hybridních jedinců bylo 23 pokročilých hybridů, 5 zpětných kříženců a pouze 1 jedinec byl F1 hybrid. Doba kvetení T. latifolia a T. angustifolia se překrývá, což umožňuje hybridizaci, a nepůsobí tedy jako prezygotická reprodukční izolační bariéra, a gamety T. latifolia a T. angustifolia tak spolu mohou splývat. Při kontrolovaných kříženích se na samičích palicích T. latifolia i T. angustifolia vytvořila semena, která ale byla neživotaschopná, protože neklíčila. To naznačuje, že zde...
|
|
|
Detailní taxonomická a klonální struktura druhového komplexu Daphnia longispina na podélném gradientu přehradní nádrže Želivka
Stodola, Jakub ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Vaníčková, Ivana (oponent)
Korytovité přehradní nádrže jsou charakteristické výskytem specifických horizontálních environmentálních gradientů a umožňují tím výskyt několika druhů perlooček komplexu Daphnia longispina v jedné nádrži. V důsledku preference rozdílných podmínek se vyskytují jednotlivé druhy na rozdílných lokalitách. Mým cílem bylo zanalyzovat pomocí deseti mikrosatelitových markerů detailní taxonomickou a klonální strukturu těchto perlooček na podélném gradientu přehradní nádrže Želivka a porovnat ji mezi dvěma sezónami. Zároveň mi byly poskytnuty vzorky nově objevené kryptické mitochondriální linie právě ze Želivky. Byla potvrzena nenáhodnost výskytu jednotlivých druhů i jejich hybridů v přehradní nádrži. Zároveň se potvrdilo, že taxonomické složení nádrže je ve dvou po sobě následujících sezónách v prostoru relativně stálé. Distribuce jednotlivých klonů se naopak ukázala jako značně heterogenní, a to jak v čase, tak v prostoru. Klonální diverzita rodičovských druhů byla prokazatelně vyšší než u jejich hybridů. To by mohlo znamenat, že mezi rodičovskými genomy existují reprodukční bariéry. Bylo nalezeno i několik klonů, které se vyskytovaly opakovaně na podobných lokalitách, což naznačuje, že jsou některé klony schopné přezimovat u dna nádrží a další sezónu se znovu vyskytují na podobné lokalitě.
|
|
|
Ochranářské aspekty mezidruhové hybridizace u ptáků
Štěpánková, Klára ; Reif, Jiří (vedoucí práce) ; Vokurková, Jana (oponent)
Mezidruhová hybridizace je v dnešní době poměrně častým jevem. Mezi faktory, které ji usnadňují, patří vzácnost jednoho druhu, omezený čas pro výběr vhodného partnera, špatná volba samice, upřednostnění samců, kteří mají výraznější znaky nebo větší velikost a poškození životního prostředí. Faktory, které poškozují životní prostředí a usnadňují mezidruhovou hybridizaci, zahrnují změnu původního habitatu například odlesňováním, fragmentací území, urbanizací, opouštěním zemědělských oblastí, a zvláště zavlečením nových druhů do oblastí, kde se dříve nenacházely. Tyto druhy se později mohou křížit s původními druhy, a pokud ty jsou vzácné a nové druhy agresivní, může docházet k velkému ohrožení původních populací až k jejich vyhynutí. Ve výjimečných případech může hybridizací dojít ke vzniku nového druhu, ale u živočichů není vznik nových druhů tímto způsobem častý. Přírodní hybridizace představuje přirozený proces, který má svůj evoluční význam, antropogenně podmíněná či usnadněná hybridizace však představuje problém pro zachování druhů. Řešení mezidruhové hybridizace je většinou velmi složité a nelze stanovit přesný návod, který by bylo možné obecně uplatňovat. Klíčová slova: ptáci, mezidruhová hybridizace, poškození životního prostředí, ohrožení druhů.
|
|
|
Mezidruhová hybridizace u rákosníků rodu Acrocephalus
Majerová, Veronika ; Reifová, Radka (vedoucí práce) ; Kotlík, Petr (oponent)
Rákosníci rodu Acrocephalus prodělali během posledních několika milionů letadaptivní radiaci, která dala vzniknout třiceti jedna druhům obývajících předevšímEurasii, Afriku a Austrálii. Většina druhů je morfologicky velmi podobná, liší sevšak ekologickými nároky, migrační strategií a zpěvem. Mezi jednotlivými druhydochází v přírodě k hybridizaci a to nejen mezi sesterskými druhy, ale i mezifylogeneticky relativně vzdálenými. Hlavním cílem této studie bylo zjistit, jestlitato hybridizace vede ke genovému toku mezi druhy a jaké faktory míru genovéhotoku ovliňují. Za tímto účelem jsme provedli detailní populačně genetickou analýzuu tří evropských druhů rákosníků rodu Acrocephalus, podrodu Notiocichla:rákosníka obecného (A. scirpaceus), rákosníka zpěvného (A. palustris) a rákosníkapokřovního (A. dumetorum). Naše výsledky založené na analýze sekvenčních datz osmi jaderných lokusů ukazují, že ke genovému toku mezi studovanými druhydochází, ale vždy jen v jednom směru. Genový tok je vyšší mezi genetickypříbuznějšími druhy než mezi ekologicky podobnějšími druhy, kteří mají vícepříležitostí k hybridizaci. Odhadli jsem také, že rákosník obecný a rákosník zpěvnýdivergovali zhruba před 1,1 milionem let a rákosník pokřovní a předek rákosníkaobecného a rákosníka zpěvného zhruba před 2,5 miliony let. U dvou lokusů...
|
|
|
Rozsah a dynamika hybridizace orobinců Typha latifolia a T. angustifolia - rozdíly mezi Evropou a Severní Amerikou
Mašterová, Helena ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Hroudová, Zdenka (oponent)
Mezidruhová hybridizace je u rostlin velmi rozšířený jev, který hraje důležitou roli v evoluci. Může vést ke vzniku nových druhů a je považována za jeden z procesů, který se podílí na vzniku invaznosti. V Severní Americe se vyskytují dva druhy orobinců, původní a široce rozšířený druh Typha latifolia (orobinec širokolistý) a pravděpodobně nepůvodní a méně rozšířený druh T. angustifolia (orobinec úzkolistý). Předpokládá se, že T. angustifolia byl neúmyslně zavlečen prvními Evropany na východní pobřeží kontinentu a odtud se šířil dále na západ. Šíření bylo doprovázeno rozsáhlou hybridizací s T. latifolia za vzniku silně invazního hybrida T. ×glauca, který se skrze vegetativní růst rychle šíří a vytváří husté monotypické porosty, které vytlačují rodičovské druhy i druhy původní. Oba druhy se vyskytují i v Evropě, ale nikdy nebylo prozkoumáno, zda k tak rozsáhlé hybridizaci dochází i na území Evropy.
|
|
| |
host ::
RSS.