|
|
Popis japonských znaků
Holáň, Jakub ; Zámečníková, Eva (oponent) ; Horáček, Petr (vedoucí práce)
Japonský jazyk má z historických důvodů velmi komplikovanou ortografickou stránku skládající se z více různě propojených abeced, kde jednotlivé znaky mohou být jak logogramy (znaky reprezentující celá slova) tak fonogramy (znaky reprezentující jednotlivé zvuky či slabiky jazyka). Při vyhledávání nebo například sepisování slovníku japonštiny se musí použít různé netriviální metody řazení těchto znaků do skupin, například podle počtu tahů štětcem nebo řazení podle radikálů (základních stavebních kamenů znaku). Cílem této práce je najít ideální strukturu databáze popisující japonské znaky a vztahy mezi nimi. Zároveň byla vyvinuta ukázková výuková a pomocná aplikace pro studenty japonštiny. Aplikace je vyvinuta pro internetové použití a je postavena na nejmodernějších webových technologiích, jako jsou Google Web Toolkit a Java servlety.
|
|
|
K problematice toponym ve vybrané oblasti
DIVIŠOVÁ, Kristina
Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsou obsaženy obecné otázky dvou jazykovědných disciplín, a sice onomastiky a toponomastiky. Nejprve je práce zaměřena na charakteristiku onomastické disciplíny - její historii, členění na podobory či funkce. Podobně je zpracována i toponomastická disciplína, ve které je navíc pozornost věnována i vlastním jménům zeměpisným jako takovým. Praktická část je opět rozdělena do dvou částí, přičemž obě mají stejný cíl - zjistit vývoj toponym, zejména urbanonym, a alespoň okrajově na základě teorie proniknout do problematiky těchto oborů. První kapitola praktické části je zaměřena na malé město Hrotovice a druhá na město Třebíč. Pro zkoumání bylo využito starých map a kronik. V případě Hrotovic byla využita i metoda rozhovoru.
|
|
| |
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
host ::
RSS.