Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 8 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Podobnost mezi Sokratem a Ježíšem z Nazareta
Čížková, Blanka ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
V této práci jsme se zaměřili na podobnost mezi Sókratem a Ježíšem. Porovnávali jsme jednotlivé události a okolnosti v jejich životech a v jejich učení. Oba muži se zasloužili o vznik myšlení, které do té doby nemělo obdoby. Jejich učení je učením etickým. Úkolem každého člověka není jen poznat ctnosti jako jsou dobro, spravedlnost, pravda atp. ale i je konat.
Sofisté z perspektivy Platóna, Aristotela a Hegelova uznání
Dovhoruk, Ivanna ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce představuje zkoumání původních stop negativní a pozitivní kritiky sofistů. Skrze interpretaci relevantních pasáží vybraných děl Platóna, Aristotela a Hegela se pokusíme o uchopení hlavních důvodů, jež tyto myslitele vedly k zavržení sofistiky, respektive k jejímu uznání. Nebudou zde tudíž zohledňováni sofisté jako filosofický jev, nýbrž to, co o nich říkají Platón, Aristotelés a Hegel. Zároveň se vzdáváme veškeré kritiky a hodnocení v tom smyslu, že nechceme hledat výhody a nevýhody těchto stanovisek; chceme jen vědět, jaká jsou. Obsahem první kapitoly jsou dílčí interpretace čtyř Platónových dialogů Prótagoras, Gorgias, Sofistés a Euthydémos. V kapitole druhé se pokusíme pomocí Aristotelova výkladu v prvních patnácti kapitolách jeho spisu O sofistických důkazech nahlédnout odůvodnění jeho nepříznivého posouzení sofistů. Třetí kapitola zkoumá Hegelovo uznání sofistiky, které vyplývá z jeho pojetí dějin filosofie jako nutného procesu vývoje v Dějinách filosofie. Závěr práce předloží výsledky zkoumání a její celkové shrnutí.
Sofisté z perspektivy Platóna, Aristotela a Hegelova uznání
Dovhoruk, Ivanna ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce představuje zkoumání původních stop negativní a pozitivní kritiky sofistů. Skrze interpretaci relevantních pasáží vybraných děl Platóna, Aristotela a Hegela se pokusíme o uchopení hlavních důvodů, jež tyto myslitele vedly k zavržení sofistiky, respektive k jejímu uznání. Nebudou zde tudíž zohledňováni sofisté jako filosofický jev, nýbrž to, co o nich říkají Platón, Aristotelés a Hegel. Zároveň se vzdáváme veškeré kritiky a hodnocení v tom smyslu, že nechceme hledat výhody a nevýhody těchto stanovisek; chceme jen vědět, jaká jsou. Obsahem první kapitoly jsou dílčí interpretace čtyř Platónových dialogů Prótagoras, Gorgias, Sofistés a Euthydémos. V kapitole druhé se pokusíme pomocí Aristotelova výkladu v prvních patnácti kapitolách jeho spisu O sofistických důkazech nahlédnout odůvodnění jeho nepříznivého posouzení sofistů. Třetí kapitola zkoumá Hegelovo uznání sofistiky, které vyplývá z jeho pojetí dějin filosofie jako nutného procesu vývoje v Dějinách filosofie. Závěr práce předloží výsledky zkoumání a její celkové shrnutí.
Sofisté a jejich styl výuky a vzdělávání
MATERNOVÁ, Kateřina
Práce se zabývá stylem výuky a vzdělávání sofistů ve starověkém Řecku. Je rozdělena do tří částí ? první část se zabývá historickými souvislostmi vzniku sofistů a jejich základními myšlenkami. Druhá část je věnována způsobu jejich výuky a také jednotlivým osobnostem ? především Prótagorovi a Gorgiovi. Tato část obsahuje i kapitolu o rétorice a jejím významu pro sofisty. Třetí část popisuje vliv sofistů na důležité osobnosti starověkého Řecka ? Sókrata, Platóna a Aristotela, ale je zde zmíněn i jejich vliv do budoucna. Cílem práce je popsat metody sofistů ve výuce, jejich význam a vliv na další vývoj pedagogiky.
Jak je důležité míti filipa
Chvatík, Ivan
Přednáška chce předvést, že přestože je dialog Charmides formálně aporetický, daří se Platónovi hledanou rozumnost, fronésis, mezi řádky zachytit. Nejde to však pomocí definice, protože rozumnost není žádná věc, ani obsahové vědění. Zdá se, že je to sebevztah, který umí rozvrhovat jednání v nepředvídatelné situaci, umí posoudit, zda něco bylo uděláno dobře či špatně, umí posoudit, co člověk ví a neví, a je tedy lidskou schopností, která teprve jakékoli vědění umožňuje a bez které člověk nemůže dobře jednat a být šťasten. V tomto smyslu souvisí rozumnost, o kterou v dialogu jde, velmi těsně s platónsky pojatým dobrem a má co dělat s platónsky pojatou lidskou "nesmrtelností".
Proč jít k Euthydémovi do učení?
Chvatík, Ivan
Autor chce ukázat, že cílem Platónova dialogu Euthydémos není zesměšnit sofistický způsob disputace, nýbrž upozornit na problémy, na něž vážná filosofická dialektika naráží v samém jádru řeči, zvláště pokud jde o zasvěcování druhých do této nejvyšší z lidských aktivit. Zdá se, že dialog vylučuje možnost, že by bylo možno vyučovat filosofii jako nejvyšší lidskou dovednost a cestu k blaženosti, a osvětluje paradoxní charakter této dovednosti. Tato zvláštní dovednost, kterou je lidská rozumnost (fronésis), je ledem vrozená. Nelze se jí vnějškově naučit, lze ji jen kultivovat. V závěru textu se autor ptá, zda by nebylo možno identifikovat Platónův pojem fronésis s jeho ideou Dobra.
Polytropos Odysseus, polytropóteros Hippias, polytropótatos Sókratés
Chvatík, Ivan
Studie chce pochopit smysl dialogu výhradně z jeho textu samého, bez pomoci jiných dialogů či "nepsané nauky". Sokratés poráží Hippiu v diskusi nikoli svou převahou v pozitivním vědění, nýbrž svou rozumností. Implicitně čtenáři ukazuje, že je chybou se domnívat, že charakterová zdatnost by byla záležitostí pozitivního vědění. Lidská rozumnost je víc než vědění, teprve na jejím základě je vědění vůbec možné a jedině ona nám umožňuje užívat vědění k dobru či ke zlu. Co nás činí lidmi, není vědění, nýbrž rozumnost.
Statický a dynamický model výchovy v antice
Boháček, Kryštof
Článek konfrontuje dva konkurenční modely výchovy v antickém Řecku, model sofistický a platónský. Oba modely výchovy a vzdělání se v různých obměnách neustále vědomě či nevědomě prolínají evropskou historií a lze je vysledovat i v současném pojetí. Zatímco dynamický model Platónův, zaměřený především na výchovu a budoucí potenciál, dokazuje i dnes svoji nadčasovou platnost, je statický model sofistů v éře globalizace nucen k stále obtížnějším adaptacím na měnící se realitu.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.