|
|
Historická argumentace při hledání národní identity v textech Tomáše Garrigua Masaryka a Romana Dmowského. Komparativní studie
Scholz, Milan ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Doubek, Vratislav (oponent) ; Kolář, Pavel (oponent)
Disertační práce se zabývá komparativní analýzou historické argumentace při hledání národní identity v textech Tomáše Garrigua Masaryka (1850-1937) a Romana Dmowského (1864- 1939). Masaryk a Dmowski patřili k předním představitelům politického, veřejného a intelektuálního života svých zemí na konci 19. a v prvních desetiletích 20. století. Otázka národní identity náleží k tématům nejčastěji asociovaným s jejich životem a dílem. Před rokem 1914 Masaryk a Dmowski ovlivnili českou a polskou politiku a politické myšlení. Během první světové války se postavili do čela československé a polské emigrační politiky (Masaryk jako předseda Československého národního výboru, Dmowski jako předseda Polského národního výboru). V poválečném období se však jejich životní dráha rozcházela. Masaryk se stal prezidentem Československa a symbolem československé identity, Dmowski reprezentoval spíše opozici vůči hlavnímu proudu polského poválečného politického života. První a druhá část disertace pojedávají o Masarykově a Dmowského koncepci historické argumentace při hledání národní identity v kontextu Masarykova a Dmowského myšlení a života. Tyto části jsou uspořádány chronologicky a věnují pozornost transformacím Masarykových a Dmowského pohledů v průběhu času. Třetí část je komparativní a analyzuje (1) historický...
|
|
|
Historická argumentace při hledání národní identity v textech Tomáše Garrigua Masaryka a Romana Dmowského. Komparativní studie
Scholz, Milan ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Doubek, Vratislav (oponent) ; Kolář, Pavel (oponent)
Disertační práce se zabývá komparativní analýzou historické argumentace při hledání národní identity v textech Tomáše Garrigua Masaryka (1850-1937) a Romana Dmowského (1864- 1939). Masaryk a Dmowski patřili k předním představitelům politického, veřejného a intelektuálního života svých zemí na konci 19. a v prvních desetiletích 20. století. Otázka národní identity náleží k tématům nejčastěji asociovaným s jejich životem a dílem. Před rokem 1914 Masaryk a Dmowski ovlivnili českou a polskou politiku a politické myšlení. Během první světové války se postavili do čela československé a polské emigrační politiky (Masaryk jako předseda Československého národního výboru, Dmowski jako předseda Polského národního výboru). V poválečném období se však jejich životní dráha rozcházela. Masaryk se stal prezidentem Československa a symbolem československé identity, Dmowski reprezentoval spíše opozici vůči hlavnímu proudu polského poválečného politického života. První a druhá část disertace pojedávají o Masarykově a Dmowského koncepci historické argumentace při hledání národní identity v kontextu Masarykova a Dmowského myšlení a života. Tyto části jsou uspořádány chronologicky a věnují pozornost transformacím Masarykových a Dmowského pohledů v průběhu času. Třetí část je komparativní a analyzuje (1) historický...
|
|
|
Karel Kramář, Roman Dmowski a Rusko
Eidrnová, Markéta ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Švec, Luboš (oponent)
Práce představuje komparaci politických přístupů Karla Kramáře a Romana Dmowského k Rusku, respektive ruskému faktoru. Počátkem 20. století se tito dva politici z národně-demokratických kruhů nezávisle na sobě rozhodli hledat pomoc k dosažení svébytnosti svých národů v Rusku. K tomu je vedly jak objektivní důvody, jelikož Rusko se jim pro spolupráci jevilo jako nejpřijatelnější a nejvhodnější varianta, tak subjektivní pocity, jako například jejich nevraživost vůči Němcům a Německu nebo v případě Karla Kramáře náklonnost ke všemu ruskému. Ruský faktor se z jejich konceptů nezmizel ani po vzniku samostatného Československa a Polska a i nadále byl jejich trvalou součástí. Kramář byl až do své smrti věrný své představě o budoucím demokratickém Rusku a o slovanské federaci, v jejímž čele by toto nové Rusko stálo, a nic na tom nezměnila ani bolševická revoluce. Kramář se domníval, že pouze prostřednictvím spojení s demokratickým Ruskem může být Československo trvale v bezpečí. Ačkoliv na ruský faktor kladl Kramář větší důraz než Dmowski, ani pro Dmowského neztratilo Rusko nikdy význam, i když ten po vzniku samostatného Polska postupně klesal. Nejprve v jeho představách plnilo Rusko už jen roli protiváhy Německa a posléze, kdy už podle Dmowského Německé nebezpečí opadlo, už jen funkci hráze proti...
|
host ::
RSS.