|
|
Pozdější a zahraniční tvorba Josefa Macha
Havlátová, Bára ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Diplomová práce monografické povahy se v prvé řadě zabývá poetickým a prozaickým dílem Josefa Macha, českého spisovatele, novináře a úředníka. Sleduje literární vývoj jeho poetiky na pozadí dobového kontextu, vlivy míst, historických a společenských událostí a inspirace jiných umělců, jež ho obklopovali. Texty a verše zkoumá diachronně i synchronně. Na oddíl o původní literatuře navazuje kapitola o překladech několika románů, neboť i na tomto literárním poli Mach působil. Následuje všeobecný přehled recepce Machovy osobnosti a díla od doby jeho života až po dnešek. Celá práce je uvedena Machovým životopisem, ke kterému se v mnoha tématech vrací, jelikož jeho tvorba má empirický charakter a je s životem úzce spjata. Cílem diplomové práce je ucelit informace o všech těchto tématech a předat je jako základ pro další odborná zkoumání.
|
|
|
Masarykovy úvahy o dějinách a dějepisectví (Studie k tzv. sporu o smysl českých dějin)
HOLEC, Miloš
Tato práce se pokouší na základě Masarykových úvah rozebrat, shrnout, vyložit jeho filosofii dějin. Po úvodu následuje kapitola o zvláštnostech Masarykova vyjadřování. Třetí kapitola hovoří o hledisku věčnosti. To je Masarykovi měřítkem pro posuzování dějin a jejich smyslu. Je zde také vysvětleno jeho pojetí humanity. Na té coby správné z hlediska věčnosti zakládá svůj pohled na dějiny i dějepisectví. Závěr kapitoly rozebírá nesprávný pohled Josefa Pekaře na ni a na její protiklad liberalismus, jak je Masaryk chápal. Jak je ukázáno, také Josef Kaizl či Kamil Krofta se podobně mýlili, což mělo praktický důsledek v stupňování tzv. sporu o smysl českých dějin, ne-li dokonce přímo v jeho vzniku. Masarykovu liberalismu je následně věnována samostatná kapitola. Obsahuje mimo jiné praktické příklady projevování opaku humanity v dějinách. Pátá kapitola vysvětluje, proč právě humanitu Masaryk přijal za základ své filosofie dějin. Šestá kapitola vykládá, jak mohl stárnoucí profesor, který celý život humanitu hlásal, vést válku a dokonce usilovat o to, aby nebyl uzavřen mír, který odporoval jeho politickým záměrům. Jeho relativizace humanity však nebyla náhlá a neboří jeho předválečný systém hodnot, tedy ani způsob pohlížení na dějiny. Jak je ukázáno, existovala již v době psaní České otázky, která dala podnět k již zmíněnému sporu.
|
|
|
Vize uspořádání střední Evropy v koncepcích T.G. Masaryka a M. Hodži: Studie č. 5.315
Valenta, Petr
Složité národnostní a politické poměry střední Evropy inspirovaly politiky a intelektuály k promýšlení nejrůznějších vizí, které by tuto oblast pomohly stabilizovat. Práce se zabývá koncepcemi T. G. Masaryka a Milana Hodži, které prošly dynamickým vývojem. Do vypuknutí 1. světové války byla jejich představa uspořádání obdobná. Vycházeli z přesvědčení o vhodnosti zachování habsburské monarchie při její prohlubující se demokratizaci, která měla být i odpovědí na řešení národnostních sporů a emancipaci slovanských národů. V meziválečném období Masaryk spoléhal na versailleské uspořádání, které bylo otázkou celoevropskou, nikoli středoevropskou. Případnou federalizaci celé Evropy viděl Masaryk jako vzdálenější bod, do kterého mají národy Evropy dospět přirozeně z vlastní iniciativy. Hodžův akcent středoevropské spolupráce vycházel z realistického přesvědčení, že spoleh na versailleský systém není dostatečnou zárukou pro klid ve střední Evropě. Konkrétní spolupráci se snažil vést na hospodářském poli. Hodža své teze rozpracoval podrobně za 2. světové války v návrhu středoevropské federace. Spolupráce měla podle Hodži umožnit, aby se střední Evropa vymanila ze závislosti na turbulentním vývoji v Německu či Sovětském svazu.
Plný text:  PDF
|
|
|
Mezi Masarykem a Kramářem. Fenomén Ruska při vzniku ČSR
Vlček, Radomír
T.G.Masaryk a K. Kramář patřili při formulování vizí vytvoření samostatného československého státu k nejvýznamnějším osobnostem. U obou faktor Ruska jako velkého samostatného a především slovanským etnikem osídleného státu sehrával mimořádně závažnou úlohu. Kramářovo pojetí Ruska stavělo na idealizaci ruského prostředí, Masarykovo kritické rusofilství bylo založeno na posouzení kladů a záporů Ruska.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.