|
|
Role basidiomycetních kvasinek v lišejníkové symbióze
Jerhot, Štěpán ; Steinová, Jana (vedoucí práce) ; Černajová, Ivana (oponent)
Lišejníky jsou podle nejnovější definice považovány za ekosystémy, tvořené interakcí houby s jedním nebo více fotosyntetizujícími partnery a nedefinovaným počtem dalších mikroorganismů. Jednu skupinu těchto mikroorganismů tvoří basidiomycetní kvasinky, jejichž role byla v odborných pracích zaměřených na lišejníky v posledních letech diskutována. Tato bakalářská práce shrnuje znalosti o rozšíření lišejníkových kvasinek a jejich významu v těchto symbiózách. Dále také představuje některé metody nově použité ke studiu kvasinek v lišejníkové symbióze a porovnává často neshodné výsledky na základě metod, které byly v daných pracích použity. Pro vyvození dostatečně obsáhlých závěrů o roli kvasinek v lišejníkové symbióze není téma dostatečně pokryto. Z dosavadních výsledků lze ale usuzovat, že lišejníkové kvasinky nemají nijak významnou specifitu vazby na druh mykobionta a nebylo podpořeno, že by kvasinky přímo zvyšovaly fitness hostitele. K definitivnímu určení jejich role v lišejníkové symbióze by mohlo přispět detailnější zobrazení struktur, které kvasinky vytváří na místech kontaktu s hostitelem a studium mechanismů, kterými mezi sebou zúčastnění partneři komunikují.
|
|
|
Pluralita fotobiontů ve stélkách lišejníků
Dědková, Kamila ; Steinová, Jana (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Pluralita fotobiontů označuje výskyt více fotobiontů uvnitř jediné stélky lišejníku. Tento fenomén byl popsán již na konci minulého století, ale hlubší pozornosti se mu dostalo až v poslední dekádě. I přesto je však množství dostupné literatury na toto téma omezené. V této bakalářské práci shrnuji veškeré důležité poznatky, které byly do dnešního dne o pluralitě fotobiontů publikovány. Nejčastějšími fotobionty žijícími spolu v jedné stélce jsou řasy rodu Trebouxia, ale koexistovat spolu mohou i jiné řasy a sinice více či méně fylogeneticky příbuzné. Pluralitní stélka vzniká buď na počátku lichenizace asociací hyfy s několika fotobionty najednou (horizontální přenos) nebo získáváním doplňkových fotobiontů v průběhu života (vertikální přenos). Nejzásadnějšími faktory ovlivňujícími výskyt více fotobiontů ve stélce jsou pravděpodobně specificita a selektivita mykobiontů a lokální podmínky prostředí. Pluralita fotobiontů byla objevena u více než padesáti druhů lišejníků. Mnoho důležitých poznatků bylo popsáno na modelovém lišejníku Ramalina farinacea. Jeho koexistující fotobionti se liší v reakcích na různé, především stresové podmínky prostředí. Z toho vyplývá, že přítomnost více různých fotobiontů ve stélce může přinášet výhodu pro osidlování nových stanovišť a může být podstatná pro přežití na...
|
|
|
Photobiont dynamics of Stereocaulon lichens
Vančurová, Lucie ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Bérešová, Anna (oponent) ; Dal Grande, Francesco (oponent)
8 Abstrakt Lišejníky jsou ikonickým příkladem symbiózy. Jsou rozšířeny po celém světě, v některých ekosystémech jsou dominantními autotrofy, někde jedny z mála živých organismů, které dokáží místní podmínky přežít. Rostou na celé řadě substrátů, včetně povrchů vytvořených člověkem. Velká rozmanitost jejich životních strategií souvisí s diverzitou symbiotických partnerů, kteří lišejníkovou stélku tvoří. Tato diverzita dosud z velké části nebyla prozkoumána. Lišejníky jako sesilní organismy také musí často čelit velmi proměnlivému prostředí, případně se přizpůsobit novým podmínkám, do kterých se mohou rozšířit jejich propagule. Jako modelový systém pro studium symbiotických vztahů v lišejnících a souvislostí těchto vztahů s vlastnostmi okolního prostředí jsme si vybrali široce rozšířený rod Stereocaulon. Hlavními cíli této práce bylo (1) zmapovat diverzitu fotobiontů ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon v rámci celého rodu i jednotlivých druhů; (2) identifikovat faktory prostředí ovlivňující distribuci fotobiontů a jejich vztahy s mykobionty v globálním a místním měřítku; a (3) prozkoumat možnost sdílení fotobiontů s jinými lišejníky a půdou. Za tímto účelem jsme v jednotlivých studiích, ze kterých tato práce sestává, využili fylogenetické analýzy ITS rDNA, 18S rDNA, rbcL a genu pro aktin typu I, Illumina...
|
|
|
Funkce sekundárních metabolitů u lišejníků
Zvěřinová, Gabriela ; Svoboda, David (vedoucí práce) ; Bouda, František (oponent)
Bakalářská práce je literární rešerší problematiky sekundárních metabolitů lišejníků a jejich funkcí. Lišejníky produkují těchto látek velmi širokou škálu, přičemž většina z nich je specifická pouze pro lišejníky a u vyšších rostlin je nenacházíme. Kromě role těchto sloučenin v chemotaxonomii a systematice mají sekundární metabolity rozličné biologické funkce ve stélce lišejníků a mohou tak ovlivňovat jejich biotické i abiotické interakce s okolním prostředím. Mezi známé a často popisované funkce sekundárních metabolitů patří zejména antimikrobiální, alelopatické, antiherbivorní a antioxidační účinky, udržování homeostázy kovů a ochrana před zářením. Práce je zaměřena právě na tyto funkce a shrnuje současné poznatky v této oblasti. Klíčová slova: lišejník, sekundární metabolity, alelopatie, antimikrobiální aktivita, herbivorie, antioxidační aktivita, fotoprotekce, homeostáza kovů, tolerance znečištění, literární rešerše
|
|
| |
|
|
Diverzita zelených řas tvořících lišejníkové symbiotické interakce
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Štifterová, Anna (oponent)
Tato práce se zabývá zelenými řasami, které jsou v literatuře zmiňovány jako fotobionti lišejníků. Podrobněji se věnuji jednotlivým rodům vývojové větve Chlorophyta ve třídách Ulvophyceae, Trebouxiophyceae a Chlorophyceae. Zabývám se fylogenetickou pozicí rodů, definuji jejich morfologii a zejména analyzuji jejich účast v lišejníkových symbiózách. Srovnávám poznatky založené na tradičních morfologických metodách s údaji z moderních molekulárních studií. Za potvrzené lišejníkové fotobionty považuji rody Trentepohlia, Cephaleuros, Phycopeltis a Dilabifilum ze třídy Ulvophyceae a rody Dictyochloropsis, Chloroidium, Elliptochloris, Coccomyxa, Diplosphaera, Auxenochlorella, Myrmecia, Asterochloris, Trebouxia, Coccobotrys a Leptosira ze třídy Trebouxiophyceae. Řasy Chlorella a Stichococcus nejsou na úrovni rodu dobře definovány, jako fotobionti jsou však často zmiňovány. Prasiola tvoří asociaci s houbovým partnerem, ale povaha jejich soužití není vyjasněná. Lišejníková symbióza rodů Parachloroidium, Pseudochlorella a Gloeocystis nebyla molekulárně potvrzena a vyžaduje další výzkum. Klíčová slova fotobiont, lišejník, zelené řasy, Chlorophyta, diverzita, fylogeneze, Trebouxiophyceae
|
|
|
Porovnání diverzity volně žijících a symbiotických řas u lišejníkových symbióz
Veselá, Veronika ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Tato práce pojednává o diverzitě volně žijících fotobiontů lišejníků ze třídy Trebouxiophyceae (Chlorophyta). V úvodu je shrnut vývoj pohledu na možnost samostatného života fotobiontů. Hlavní část práce obsahuje seznam rodů fotobiontů lišejníků s jejich popisem, taxonomickým zařazením a rešerší nálezů těchto organismů v publikacích o biodiverzitě volně žijících aerofytických a půdních řas. Součástí práce je i tabulka se známými druhy fotobiontů lišejníků ze třídy Trebouxiophyceae. Klíčová slova: Trebouxiophyceae, Trebouxia, zelené řasy, fotobiont, lišejník, diverzita
|
|
|
Diverzita symbiotických partnerů u lišejníků čeledi Verrucariaceae
Schmidtová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Steinová, Jana (oponent)
Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o fotobiontech lišejníků čeledi Verrucariaceae. Fotobionty zařazuje do systému, uvádí jejich hlavní morfologické znaky, rozšíření a ekologii ve volně žijícím stavu a zaznamenává jejich účast v symbióze. V návaznosti na ně uvádí a charakterizuje i houbovou složku mykobiontů, jejich fylogenetickou pozici, hlavní morfologické znaky, distribuci a nejčastější habitaty. Na závěr zkoumá vliv okolního prostředí, mykobionta a dalších faktorů na výskyt konkrétních fotobiontů v lišejnících. Klíčová slova: Verrucariaceae, fotobiont, mykobiont, lišejník, diverzita, symbióza, charakteristika
|
|
|
Dynamika lišejníkové symbiózy
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vondrák, Jan (oponent)
Symbiotické vztahy často nejsou jen neměnným soužitím dvou organismů, ale mohou se postupem času vyvíjet. U lišejníků bylo již publikováno mnoho prací o jejich specificitě, která se pohybuje od vysoce specifických typů, po takové, které jsou schopny kooperace s řasami nejrůznějšími. A právě u lišejníků schopných kooperace s více různými řasami si lze představit možnost změnit fotobionta během života, neboli dynamiku jejich symbiózy. Tento fenomén byl studován pomocí srovnání fotobiontů na disturbovaných lokalitách a lokalitách bez známek disturbancí. Počtem přítomných linií fotobiontů byly obě lokality vyrovnané, avšak rodů fotobiontů bylo na disturbovaných lokalitách nalezeno více. Srovnání fylogenetické diverzity obou stanovišť také poukázalo na vyšší diverzitu disturbovaných stanovišť. Nefylogenetické analýzy naopak vyzdvihly diverzitu lokalit stálých - avšak na těchto lokalitách tvořily většinu diverzity různé linie rodu Trebouxia. Byly nalezeny i případy lišejníků téhož druhu, které měly na lokalitách disturbovaných jiného fotobionta, než na lokalitách stálých. Nalezená distribuce fotobiontů naznačuje možnost změny fotobionta s vývojem společenstva. Vysvětlením by mohla být buď snížená specificita při tvorbě stélky a možnost pozdějšího nahrazení, či to, že fotobiont upřednostněný v počátečních...
|
|
|
Diverzita fotobiontů ve stélkách lišejníku Psora decipiens
Jadrná, Iva ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Psora decipiens je charakteristickým druhem společenstva terikolních lišejníků Toninio-Psoretum decipientis rostoucím na vápenitých nebo bazických substrátech. Společenstvo sestává v různých modifikacích z lišejníků Placidium squamulosum, Toninia sedifolia, T. opuntioides, Fulgensia fulgens, F. bracteata a dalších. Fototobionti lišejníku Psora decipiens byli determinováni. Psora decipiens a Placidium sp. společně sdílí jeden druh fotobionta, běžnou terestrickou řasu Myrmecia israeliensis. Klonování ITS rDNA odhalilo velkou variabilitu M. israeliensis v rámci jedné lišejníkové stélky. Ve stélce bylo často nalezeno několik genotypů ve stélce, což odhaluje buď vysokou mutační rychlost řasy nebo neustálou relichenizaci. Saxikolní druhy Psora (P. testacea, P. himalayana, P. valesiaca a P. rubiformis) mají na rozdíl od terikolního druhu P. decipiens jako fotobionta M. biatorellae, což naznačuje možný vliv fotobiontů na substrátovou specifitu lišejníků rodu Psora . Práce se mimo jiné zamýšlí nad vhodnou metodikou používanou pro identifikaci fotobiontů. Není možné popsat pravého fotobionta bez morfologické determinace řasy přímo ve stélce nebo kultuře kombinované s jasnými molekulárními metodami. Postup identifikace fotobiontů byl dřív podceněn v případě lišejníku Psora decipiens. Klíčová slova: lišejník,...
|
host ::
RSS.