Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 9 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Něco je ve vzduchu: Diverzita lišejníkových symbiontů v aeroplanktonu
Veselá, Veronika ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Lišejníky využívající převážně sexuálního způsobu rozmnožování jsou závislé na dostupnosti jejich symbiontů v okolí. Bez kontaktu vláken klíčící spory se vhodnou symbiotickou řasou nemůže nikdy vzniknout nová lišejníková stélka. Výsledky předchozích prací však přítomnost fotobiontů na lišejníky kolonizovaných substrátech mnohdy zamítají. Cílem této práce bylo vyhodnocení různých typů prostředí (kůra, půda, kámen i umělé substráty) včetně vzduchu coby možných zdrojů symbiotických řas. Pro získání co nepodrobnějšího vhledu do diverzity zelených řas na dlouhodobě studované středočeské lokalitě byl využit Illumina MiSeq metabarcoding ITS2 rDNA regionu doplněný o klasické sekvenování řasové ITS rDNA lišejníkových stélek a morfologická pozorování. Těmito metodami se podařilo získat 1313 OTU a celkem 283 linií na úrovni druhu, z nichž mnoho patřilo k nepopsaným druhům i vyšším taxonomickým jednotkám. Všechny druhy fotobiontů asociující na lokalitě výhradně se sexuálními druhy lišejníků se podařilo nalézt i v okolí lišejníkových stélek. Substrát tak může sloužit jako zdroj symbiotických řas, stejně tak jako vzduch, ve kterém se tyto řasy rovněž vyskytovaly. Mnoho symbiontů asociujících striktně s asexuálními druhy lišejníků se naopak na lokalitě nepodařilo nikdy detekovat mimo lišejníkové stélky....
Pluralita fotobiontů ve stélkách lišejníků
Dědková, Kamila ; Steinová, Jana (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Pluralita fotobiontů označuje výskyt více fotobiontů uvnitř jediné stélky lišejníku. Tento fenomén byl popsán již na konci minulého století, ale hlubší pozornosti se mu dostalo až v poslední dekádě. I přesto je však množství dostupné literatury na toto téma omezené. V této bakalářské práci shrnuji veškeré důležité poznatky, které byly do dnešního dne o pluralitě fotobiontů publikovány. Nejčastějšími fotobionty žijícími spolu v jedné stélce jsou řasy rodu Trebouxia, ale koexistovat spolu mohou i jiné řasy a sinice více či méně fylogeneticky příbuzné. Pluralitní stélka vzniká buď na počátku lichenizace asociací hyfy s několika fotobionty najednou (horizontální přenos) nebo získáváním doplňkových fotobiontů v průběhu života (vertikální přenos). Nejzásadnějšími faktory ovlivňujícími výskyt více fotobiontů ve stélce jsou pravděpodobně specificita a selektivita mykobiontů a lokální podmínky prostředí. Pluralita fotobiontů byla objevena u více než padesáti druhů lišejníků. Mnoho důležitých poznatků bylo popsáno na modelovém lišejníku Ramalina farinacea. Jeho koexistující fotobionti se liší v reakcích na různé, především stresové podmínky prostředí. Z toho vyplývá, že přítomnost více různých fotobiontů ve stélce může přinášet výhodu pro osidlování nových stanovišť a může být podstatná pro přežití na...
Odrůdové sortimenty rodu Lavandula ve světle historických dat
Vančurová, Lucie
Bakalářské práce na téma Odrůdové sortimenty rodu Lavandula ve světle historických dat se zabývá podrobněji rodem Lavandula z hlediska botanického, geografického, pěstitelského a šlechtitelského. Dále jsou zde také zahrnuta témata o historii, taxonomii a využití levandule u nás i ve světě. Hlavním cílem práce bylo vypracovat studii představující sortiment odrůd rodu Lavandula jako přínos pro rekonstrukci historických zahrad a parků. Popsané kultivary představit po stránce botanické, geografické, pěstitelské a šlechtitelské a v neposlední řadě porovnat uplatnění odrůd historických s těmi současnými. Při vypracování této práce jsem vycházela ze studia dobových pramenů, na základě jejichž prostudování jsem zjistila, které odrůdy se pěstovaly především v 19. stol. a v 1. pol. 20. stol. Uplatnění této práce vidím především v zahradní architektuře, kde může sloužit jako podklad pro obnovu historických parků a zahrad.
Photobiont dynamics of Stereocaulon lichens
Vančurová, Lucie ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Bérešová, Anna (oponent) ; Dal Grande, Francesco (oponent)
8 Abstrakt Lišejníky jsou ikonickým příkladem symbiózy. Jsou rozšířeny po celém světě, v některých ekosystémech jsou dominantními autotrofy, někde jedny z mála živých organismů, které dokáží místní podmínky přežít. Rostou na celé řadě substrátů, včetně povrchů vytvořených člověkem. Velká rozmanitost jejich životních strategií souvisí s diverzitou symbiotických partnerů, kteří lišejníkovou stélku tvoří. Tato diverzita dosud z velké části nebyla prozkoumána. Lišejníky jako sesilní organismy také musí často čelit velmi proměnlivému prostředí, případně se přizpůsobit novým podmínkám, do kterých se mohou rozšířit jejich propagule. Jako modelový systém pro studium symbiotických vztahů v lišejnících a souvislostí těchto vztahů s vlastnostmi okolního prostředí jsme si vybrali široce rozšířený rod Stereocaulon. Hlavními cíli této práce bylo (1) zmapovat diverzitu fotobiontů ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon v rámci celého rodu i jednotlivých druhů; (2) identifikovat faktory prostředí ovlivňující distribuci fotobiontů a jejich vztahy s mykobionty v globálním a místním měřítku; a (3) prozkoumat možnost sdílení fotobiontů s jinými lišejníky a půdou. Za tímto účelem jsme v jednotlivých studiích, ze kterých tato práce sestává, využili fylogenetické analýzy ITS rDNA, 18S rDNA, rbcL a genu pro aktin typu I, Illumina...
Porovnání diverzity volně žijících a symbiotických řas u lišejníkových symbióz
Veselá, Veronika ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Tato práce pojednává o diverzitě volně žijících fotobiontů lišejníků ze třídy Trebouxiophyceae (Chlorophyta). V úvodu je shrnut vývoj pohledu na možnost samostatného života fotobiontů. Hlavní část práce obsahuje seznam rodů fotobiontů lišejníků s jejich popisem, taxonomickým zařazením a rešerší nálezů těchto organismů v publikacích o biodiverzitě volně žijících aerofytických a půdních řas. Součástí práce je i tabulka se známými druhy fotobiontů lišejníků ze třídy Trebouxiophyceae. Klíčová slova: Trebouxiophyceae, Trebouxia, zelené řasy, fotobiont, lišejník, diverzita
Typologie přírodních parků v České republice
Vančurová, Lucie ; Lipský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Romportl, Dušan (oponent)
Typologie přírodních parků v České republice Přírodní parky pokrývají přibližně desetinu území České republiky. V systému ochrany přírody a krajiny našeho státu jsou zařazené pod obecnou ochranu přírody a krajiny a slouží především k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými, přírodními a kulturními hodnotami. Přírodní parky v současnosti zřizují obecně závazným právním předpisem krajské úřady. Tato práce podává ucelené informace o všech přírodních parcích v České republice, popisuje jednak jejich historii, tak i současnou podobu. Práce se zabývá rešerší k problematice ochrany krajiny a krajinného rázu. Hlavním výsledkem práce je vytvoření typologie přírodních parků České republiky se zohledněním jejich krajinného pokryvu a vybraných přírodní podmínek - nadmořská výška, typologické členění reliéfu, klimatické podmínky a výškové vegetační stupně. Veškeré mapové výstupy jsou zpracované v prostředí GIS. Klíčová slova: přírodní park, ochrana krajiny, krajinný ráz, typologie krajiny
Diverzita fotobiontů ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon (Lecanoromycetes, Ascomycota)
Vančurová, Lucie ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Tato práce se zabývá diverzitou fotobiontů lišejníků a jejich vztahem k mykobiontům a podmínkám prostředí. Za cíl si klade zmapovat diverzitu fotobiontů lišejníků rodu Stereocaulon, která byla do této chvíle v porovnání s příbuznými lišejníky Cladonia a Lepraria studována jen velmi málo. Zkoumáno bylo celkem 92 položek náležících k dvanácti druhům rodu Stereocaulon pocházejících ze čtyř kontinentů, z nadmořských výšek od 50 do 2 900 m n. m. a z celé řady přírodních i umělých substrátů. Fylogenetické analýzy byly prováděny na základě sekvencí ITS rDNA, genu pro aktin typu I, 18S rDNA a rbcL. Ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon byli nalezeni fotobionti náležící ke dvěma nepříbuzným rodům v rámci třídy Trebouxiophyceae: Asterochloris a Chloroidium. Zatímco Asterochloris je jedním z nejčastějších fotobiontů lišejníků, Chloroidium bylo dosud jako fotobiont zaznamenáno poměrně vzácně. Určujícím faktorem pro jeho výskyt se zdá být obsah těžkých kovů v substrátu. Na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy) byla objevena nová linie sesterská k rodu Asterochloris, naopak se zde nevyskytovala žádná z hojných a celosvětově rozšířených linií tohoto rodu. Ze zbývajících dvaceti linií rodu Asterochloris, byli fotobionti lišejníků rodu Stereocaulon zaznamenáni ve dvanácti, ale převážně patřili k druhu A. irregularis. Rovněž...

Viz též: podobná jména autorů
5 VANČUROVÁ, Lenka
5 Vančurová, Lenka
3 Vančurová, Linda
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.