|
|
Legitimizace práva v pojetí Jűrgena Habermase a Niklase Luhmanna
Mucala, Václav ; Šamánek, Jan (vedoucí práce) ; Grznár, Miroslav (oponent)
Předmětem této práce je srovnání sociologických teorií Niklase Luhmanna a Jürgena Habermase, specificky ve vztahu k právu a především způsobu, jakým dostává ve společnosti svého ospravedlnění. Základní odlišnost obou přístupů vyplývá z rozdílného systémového pohledu. Jürgen Habermas si ponechává koncept otevřeného systému, což ho vede k úsilí o vysvětlení práva především jako institucionalizace komunikativní racionality v rámci žitého světa. Niklas Luhmann naopak přechází k uzavřenému systému a charakterizuje právo jako instituci, která žije svým vlastním životem a je vůči sociálnímu okolí normativně uzavřena. Srovnání na ose legitimity práva se v této práci též dotýká vztahu obou teoretických konceptů k právnímu positivismu a přirozenoprávním teoriím. Sociologie práva Jürgena Habermase má blíže k přirozenoprávní teorii a autopoietické právo v podání Niklase Luhmanna má blíže k právnímu positivismu. Oba autoři mají výrazně odlišný přístup k problému racionalizace práva, ale oba překládají procedurální koncept jeho legitimizace. V této práci je navíc ukázáno, že Jürgen Habermas se ve svém pojetí práva později přiblížil k Luhmannovým konceptům, což naznačuje, že s jistou dávkou tolerance je možné najít společnou řeč obou teorií.
|
|
|
Hledání společné vize. Občanská veřejnost v dílech Jürgena Habermase
Horáčková, Martina ; Skovajsa, Marek (vedoucí práce) ; Muhič Dizdarevič, Selma (oponent)
Veřejná moc v demokratické společnosti vychází z lidu a tomu je také odpovědná. Občané pak mají právo výkon veřejné moci sledovat, kontrolovat ho a ovlivňovat. Soukromí jedinci, kteří se aktivně zajímají o věci veřejné a tuto svoji aktivitu koordinují s ostatními, tvoří veřejnost. Práce se zabývá koncepcemi veřejnosti Jürgena Habermase, které vycházejí z jeho třech knih: Strukturální přeměny veřejnosti, Teorie komunikativního jednání a Fakticity a platnosti. Prostor je dán nejprve interpretaci děl a jejich kritickému zhodnocení. Následně je rozvíjeno téma veřejnosti, s důrazem na pojetí z Fakticity a platnosti. Práce se věnuje zasazení občanské veřejnosti do celku občanské společnosti a její charakteristice. Veřejnost je v práci zkoumána z hlediska jejího vlivu ve společnosti. Habermas přisuzuje veřejnosti podstatnou roli: v jeho modelu deliberativní demokracie se totiž veřejnost podílí - formou dialogu s veřejnou mocí - na demokratické tvorbě práva. Veřejnost je pak viděna jakožto komunikativní moc. Práce se soustředí na vznik a utváření komunikativní moci a na následný proces transformace komunikativní moci do moci administrativní. Téma transformace moci je nahlíženo skrze občanskou participaci. Klíčová slova Občanská společnost, veřejnost, deliberativní demokracie, občanská participace, Jürgen...
|
|
|
Od Adorna k Habermasovi. Studie ke vztahu kritické teorie a náboženství.
Hlaváček, Karel ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Halík, Tomáš (oponent) ; Hauser, Michael (oponent)
Práce analyzuje vztah kritické teorie frankfurtské školy a náboženství, přičemž se zaměřuje na srovnání pozdního myšlení Jürgena Habermase s myšlením Theodora W. Adorna. Text si klade následující otázku: jakými změnami prošla kritická teorie při přechodu od Adorna k Habermasovi? V průběhu zodpovídání této otázky rozvíjím specifickou interpretaci Adornova díla, které popisuji jako "teologické" v tom smyslu, že jeho myšlenkový střed lze interpretovat jako "kontemplativní eschatologii", nerealizovatelnou utopii s judeokřesťanskými kořeny. Následně pak rozebírám posun od kontemplativní eschatologie k sekularizovanému a pragmatizovanému konceptu "dorozumění" u Habermase. Tento posun kritizuji s tím, že obsahuje redukcionistický moment, který neoprávněně odsunuje náboženský prvek do oblasti ležící mimo racionalitu.
|
|
|
Legitimizace práva v pojetí Jűrgena Habermase a Niklase Luhmanna
Mucala, Václav ; Šamánek, Jan (vedoucí práce) ; Grznár, Miroslav (oponent)
Předmětem této práce je srovnání sociologických teorií Niklase Luhmanna a Jürgena Habermase, specificky ve vztahu k právu a především způsobu, jakým dostává ve společnosti svého ospravedlnění. Základní odlišnost obou přístupů vyplývá z rozdílného systémového pohledu. Jürgen Habermas si ponechává koncept otevřeného systému, což ho vede k úsilí o vysvětlení práva především jako institucionalizace komunikativní racionality v rámci žitého světa. Niklas Luhmann naopak přechází k uzavřenému systému a charakterizuje právo jako instituci, která žije svým vlastním životem a je vůči sociálnímu okolí normativně uzavřena. Srovnání na ose legitimity práva se v této práci též dotýká vztahu obou teoretických konceptů k právnímu positivismu a přirozenoprávním teoriím. Sociologie práva Jürgena Habermase má blíže k přirozenoprávní teorii a autopoietické právo v podání Niklase Luhmanna má blíže k právnímu positivismu. Oba autoři mají výrazně odlišný přístup k problému racionalizace práva, ale oba překládají procedurální koncept jeho legitimizace. V této práci je navíc ukázáno, že Jürgen Habermas se ve svém pojetí práva později přiblížil k Luhmannovým konceptům, což naznačuje, že s jistou dávkou tolerance je možné najít společnou řeč obou teorií.
|
|
|
Je pojem lidských práv fiktivní? Postmetafyzická koncepce Jürgena Habermase.
Lysoňková, Michala ; Znoj, Milan (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
Pojem lidských práv představuje stěžejní prakticko-politický koncept, který je předmětem různých teoretických disciplín: politické a právní filosofie, politické vědy či jurisprudence. V předkládané práci je uvedený pojem nahlížen z perspektivy politické filosofie. Základní otázka zní: Je pojem lidských práv formulovatelný (racionálně platný) rovněž v postmetafyzické situaci, a pokud ano, která práva lze označit jako "lidská"? Tato otázka je kladena na pozadí stávající (obsahové, prostorové a symbolické) expanze lidských práv a zodpovídána ve světle koncepce Jürgena Habermase. Habermasovo pojetí představuje zřejmě nejdůsažnější pokus o racionální reformulaci pojmu lidských práv v postmetafyzické situaci. Autorovo odůvodnění se pokouší oprostit od veškerých antropologických předpokladů, jež jsou spjaty s původní artikulací práv člověka a rezonují mimo jiné v právním konceptu lidské důstojnosti. Po úvodní formulaci problému, historickém exkursu do oblasti moderního přirozeného práva a po základní charakterizaci postmetafyzické situace následuje analýza a zhodnocení předpokladů Habermasovy "lingvistifikované" koncepce: univerzální pragmatiky, intersubjektivistického pojetí individua a diskursivní etiky. Objasnění těchto předpokladů zahrnuje nástin teorie řečových aktů Austina a Searla, tj. základ...
|
host ::
RSS.