|
|
Genetická diverzita a fylogeneze zástupců rodu Crassula L.
Jánová, Anna
Předmětem této práce bylo využití variabilních oblastí DNA k objasnění fylogenetických vztahů blízce příbuzných druhů rodu Crassula L. pocházejících z jižní Afriky. Pro analýzu bylo použito celkem 69 zástupců rodu vybraných na základě předběžného dendrogramu, který byl vytvořen podle sekvencí chloroplastových oblastí DNA. U těchto zástupců byly analyzo-vány jak variabilní chloroplastové oblasti DNA (matK, rps16), tak i jaderné oblasti DNA (ITS, ETS). Tato práce se zaměřila na variabilní oblasti jaderné DNA, především na oblast ETS, která se jevila jako nejvhodnější pro fylogenetickou studii této skupiny rostlin. Tyto čtyři oblasti DNA byly u všech 69 zástupců rodu Crassula amplifikovány, sekvenovány a na základě mnohonásobného seřazení vyhodnocovány. Výsledky potvrdily předpoklad, že vy-brané nekódující jaderné oblasti DNA jsou pro fylogenetickou studii těchto blízce příbuzných druhů vhodněší než chloroplastové, jelikož vykazují mnohem vyšší variabilitu. Oblast ETS vykazovala nejvyšší variabilitu z oblastí DNA použitých v této práci a díky tomu se jeví jako vhodná pro detailní fylogenetickou analýzu rodu Crassula.
|
|
| |
|
|
Simulace stárnutí asfaltové směsi v laboratoři
Staňková, Michaela ; Hýzl, Petr (oponent) ; Dašek, Ondřej (vedoucí práce)
Bakalářská práce se věnuje problematice stárnutí asfaltového pojiva a asfaltové směsi. Pro účely práce byly odebrány asfaltové směsi typu asfaltový beton obsahující silniční asfalty třídy 50/70. Ze směsí byla vyrobena zkušební tělesa dle ČSN EN 12697-30-A1. Na zkušebních tělesech proběhlo umělé stárnutí v laboratorní sušárně. Změny vlastností způsobené stárnutím byly porovnány pomocí zkoušky ztráty částic asfaltového koberce drenážního dle ČSN EN 12697-17+A1 a zkoušky stanovení pevnosti v příčném tahu dle ČSN EN 12697-23.
|
|
|
Populačně genetické aspekty rostlinných invazí: studie genetické a cytotypové variability u invazních a nativních populací \kur{Phalaris arundinacea} L. a \kur{Myriophyllum} sp.
KÁVOVÁ, Tereza
Jedna z hypotéz o příčinách invazního šíření chrastice rákosovité v USA je, že podobně jako u rákosu obecného, došlo k opakovaným introdukcím druhu z Evropy anebo hybridizaci introdukovaných genotypů s původními. Část tohoto mezikontinentálního genového toku je zesílen produkcí kultivarů Phalaris v Minnesotě. Důsledky těchto výměn mají významný dopad na management invazních plodin pocházejících z obou kontinentů. Předchozí studie potvrzují jen minimální morfologickou heterogenitu mezi pěstovanými a původními (divokými) formami chrastice rákosovité. U Phalaris arundinacea jsme analyzovali genetické podobnosti a rozdíly mezi populacemi v USA (Minnesota) a v České republice. Pomocí ISSR markerů byl porovnán rozsah genetické variability v nativních a invazních populacích. Ukázalo se, že komerční genotypy se vyskytují napříč celým spektrem invazivních genotypů, což poukazuje na poměrně častou výměnu genů mezi pícninářskými, okrasnými a původními populacemi v USA. Rod Myriophyllum je významný hlavně kvůli svým invazním druhům, které měly vždy zvláštní postavení, protože na nich mohl být v reálném čase sledován průběh ekologických a evolučních změn. Ve střední Evropě je zastoupen třemi původními druhy (M. spicatum L., M. alterniflorum a M. verticillatum) a dvěma nepůvodními druhy severoamerickým M. heterophyllum a jihoamerickým M. aquaticum. M. spicatum spolu s M. heterophyllum a M. aquaticum patří mezi významné invazní rostliny, které svým agresivním růstem způsobují mnoho problémů především v Severní Americe. Disertační práce se zabývá hodnocením role polyploidizace v procesech vedoucích k invaznímu charakteru některý druhů rodu stolístků (Myriophyllum) na území USA, cytologickým a populačně-genetickým srovnáním nativních (Eurasie) a invazních populací (USA) stolístku klasnatého (M. spicatum) a stanovením možných ?poolů? genetické a cytotypové variability invazních populací a zhodnocením využitelnosti jednoduchého stanovení velikosti genomu při taxonomickém určování klasickým morfologickým postupem nezařaditelných rostlin, čímž by došlo k výraznému zlevnění a zefektivnění biomonitoringu invazních stolístků a tedy i nároků na management jeho invazních populací.
|
|
|
Emulace infrastrukturní jednotky pro systém inteligentní dopravy
Giertl, Juraj ; Krajsa, Ondřej (oponent) ; Balík, Miroslav (vedoucí práce)
Práca sa zaoberá štúdiom komunikačných modelov pre kooperatívne systémy inteligentnej dopravy a vývojom testovacej aplikácie. Vybrané komunikačné modely ETSI ITS-G5 a IEEE 1609.x DSRC/WAVE sú popísané k referenčnému modelu ISO/OSI. Pre každý model sú opísané princípy komunikácie, ktoré systémy inteligentnej dopravy prinášajú. Následne sú podrobne rozpísané štruktúry a účel správ pre prenos informácií o hazardných situáciach, geometrií križovatky, fázy a stavy svetelnej signalizácie križovatky. Na základe týchto štruktúr a ďalších požiadaviek je vytvorená aplikácia, ktorá umožňuje jednoduché definovanie výstražných správ, geometrie križovatiek a jej stavov svetelnej signalizácie.
|
|
|
Systematika rodu Ramariopsis (Basidiomycota, Clavariaceae) ve střední Evropě
Matouš, Jan ; Holec, Jan (vedoucí práce) ; Kučera, Viktor (oponent)
Rod Ramariopsis (Clavariaceae, Agaricales) zahrnuje ve střední Evropě kolem 15 druhů s kuřátkovitými, vzácněji kyjankovitými plodnicemi. Jedná se pravděpodobně o saprotrofní druhy, které se vyskytují obvykle v lučních společenstvech nebo vzácněji na otevřených stanovištích v křovinách či listnatých lesích. V této práci bylo studováno 88 sběrů tohoto rodu především z České republiky a Slovenska, z nichž bylo získáno 57 sekvencí pro úsek LSU a 36 sekvencí pro úsek ITS. Na základě molekulárně-fylogenetických analýz metodami maximum likelihood a bayesovské analýzy byly vytvořeny fylogenetické stromy, které ukázaly 16 dobře podpořených kladů. Takto podrobná studie o fylogenezi a mezidruhových vztazích v rámci rodu Ramariopsis je představena vůbec poprvé, a to i v rámci světové literatury. Po následné morfologické analýze podpořené také SEM fotografiemi spor bylo zjištěno, že získané klady reprezentují devět druhů známých v taxonomické literatuře, tři zatím nepopsané druhy (označené provizorním jménem) a čtyři klady, jejichž interpretace je zatím nejistá. Sedm kladů tedy představuje odhalenou skrytou diverzitu, která byla v tomto rodě prokázána ve vysoké míře. Mezi další výsledky patří již publikovaný popis nového druhu Ramariopsis robusta Matouš et Holec a zjištění dvou nových taxonů pro území České...
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypů hadů
Augstenová, Barbora ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Majtánová, Zuzana (oponent)
Hadi (Serpentes) jsou skupinou šupinatých plazů (Squamata) čítající více než 3600 druhů. Většina hadů patří do skupiny Caenophidia, ta tvoří asi 90 % všech moderních hadů a je také nejstudovanější hadí skupinou. Přestože jsou šupinatí plazi v determinaci pohlaví a uspořádání genomu variabilní, přinejmenším hadi skupiny Caenophidia jsou v tomto ohledu skupinou velice stabilní. Typický - a zřejmě také ancestrální - karyotyp hadů obsahuje 36 chromozomů s 16 makro- a 20 mikrochromozomy. U všech druhů hadů se předpokládá genotypově určené pohlaví (GSD) a až do nedávna se mělo za to, že všichni hadi mají ZZ/ZW pohlavní determinační systém. Hlavní důvod této domněnky spočívá v tom, že byli studováni převážně hadi skupiny Caenophidia a u zbývajících linií se jen předpokládalo, že mají homologické pohlavní chromozomy, ačkoli se u těchto hadů - s jedinou výjimkou (Acrantophis dumerili) - pohlavní chromozomy popsat nepodařilo. Teprve současná studie ukázala, že minimálně u krajt a hroznýšů došlo k nezávislému vzniku pohlavních chromozomů XX/XY. Pohlavní chromozomy těchto hadů jsou však homomorfní a klasickými cytogenetickými metodami se je prozatím nepodařilo odhalit. Proto bylo jedním z cílů této práce zjistit, zda je možné identifikovat slabě diferencované pohlavní chromozomy u hadů mimo skupinu Caenophidia...
|
|
|
Genetická diverzita a fylogeneze Pisum fulvum Sibth. & Sm.
Trněný, Oldřich
Pisum fulvum Sibth. & Sm. je jeden ze tří druhů v rodu Pisum L., do kterého jsou též řazeny druhy Pisum sativum L. a Pisum abyssinicum A.Br. Společně s poddruhy P. sativum subsp. elatius M. Bieb. a P. sativum subsp. humile Boiss. et Noe. je řadíme do skupiny planých forem hrachu. P. fulvum patří svým vztahem ke kulturnímu hrachu P. sativum L. subsp. sativum. do jeho sekundárního genového poolu. Vzhledem k potenciálu využití P. fulvum jako donora genů zájmu v procesech obohacování genetické diverzity kulturního hrachu ho lze považovat za významný rostlinný druh, jehož biologická charakteristika by měla být v rámci možností doplněna. Druh P. fulvum se od zbytku vývojové linie rodu Pisum oddělil v období před 1,7 miliony let +/- 0,4 milionů let. V současné době je jeho výskyt omezen na východní část území Levanty, a i když se zde vyskytuje sympatricky s dalšími zástupci rodu Pisum, je druhem vyskytující se zde v největší míře. Třemi přístupy molekulární biologie DNA sekvenace jaderné oblasti ITS a chloroplastové oblasti trnSG, DArT-SeqTM a GenoPea 13.2K SNP je v této diplomové práci charakterizována genetická diverzita druhu P. fulvum. Sekvenace ITS oblasti u 149 položek vedla k identifikaci čtyř ribotypů, které byly dále analyzovány v biogeografických souvislostech. Na základě analýzy dat z celogenomové genotypizace DArT-SeqTM v porovnání s místy původu analyzovaných položek byly určeny tři skupiny (jižní, střední a severní), které můžeme pokládat za vnitrodruhové vývojové linie. V případě analýzy dat z GenoPea 13.2K SNP byl genotyp P. fulvum porovnán s genotypy ostatních planých forem hrachu a P. abyssinicum a byly identifikovány SNP spojené s genotypem P. fulvum. Analýzou kodominantních SNP dat a analýzou sekvencí trnSG byl také potvrzen u některých položek P. fulvum recentní genový tok se zástupci ostatních planých forem hrachu.
|
|
|
The evolution of Elettariopsis (Zingiberaceae)
Hlavatá, Kristýna ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Dančák, Martin (oponent)
Tato práce si klade za cíl podat komplexní vhled do problematiky rodu Elettariopsis Baker, posledního nerevidovaného rodu v podčeledi Alpinioideae (Zingiberaceae). Na sekvenčních datech z úseků ITS, matK, a DCS jsou provedeny fylogenetické analýzy, které jsou korelovány s absolutní velikostí genomu a biogeografickým rozložením vzorků. Z výsledků je zřetelné, že Elettariopsis jakožto rod je jen slabě podpořen a silně podpořen je pouze po spojení s některými druhy rodu Amomum Roxb., včetně typového druhu A. subulatum. Absolutní velikost genomu je v této skupině větší, než v mimoskupině (outgroup) tvořené zástupci podčeledi Zingiberoideae. Ze sekvenčních dat dále vyplývá, že Elettariopsis je rozdělen do dvou silně podpořených skupin, skupiny F a skupiny G, z nichž každá zahrnuje několik silně podpořených skupin. Z analýzy absolutní velikosti genomu se ukazuje, že absolutní velikost genomu je vyšší ve skupině Fnež ve skupině G. Tyto dvě skupiny se rovněž liší svým biogeografickým rozložením; skupina "E. triloba/E. unifolia" se vyskytuje pouze ve Vietnamu, Laosu a Thajsku, zatímco zástupci skupiny "E. curtisii" se vyskytují rovněž v Singapuru a v Indonésii (na Borneu). Klíčová slova: Zingiberaceae, Elettariopsis, jihovýchodní Asie, ITS, matK, DCS, absolutní velikost genomu
|
|
|
Evoluce karyotypů a určování pohlaví u leguánů (Squamata: Pleurodonta)
Altmanová, Marie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Zrzavá, Magda (oponent)
Šupinatí plazi obecně vykazují nebývalou variabilitu v karyotypu a způsobech určování pohlaví. Z těchto dvou hledisek lze nicméně leguány (Pleurodonta) považovat za poměrně konzervativní skupinu ještěrů. Dosavadní poznatky o této skupině dokládají pouze genotypově určené pohlaví s XY systémem pohlavních chromosomů, avšak u řady cytogeneticky zkoumaných druhů nebyly pohlavní chromosomy odhaleny klasickými metodami, zřejmě z důvodu jejich homomorfie. Významnějsí variabilita v karyotypu byla pozorována pouze u druhově bohatých rodů Anolis, Liolaemus a Sceloporus. Cílem této diplomové práce bylo prozkoumat genom dostupných druhů hlavních leguáních linií za použití klasických i molekárně cytogenetických metod, pokusit se odkrýt synapomorfie v karyotypu hlavních monofil leguánů a odhalit pohlavní chromosomy. Během řešení tématu diplomové práce byl potvrzen již dříve publikovaný popis karyotypu u 13 studovaných druhů a pro dalších osm druhů byl nově stanoven základní popis karyotypu. Chromosomy všech zkoumaných jedinců byly prověřeny použitím metod klasické i molekulární cytogenetiky. Do analýzy bylo zahrnuto 21 druhů pokrývajících celkem osm leguáních čeledí. Většina zkoumaných druhů sdílela pravděpodobný ancestrální karyotyp (2n=36) této skupiny. Vyšetřením rozložení heterochromatinu na chromosomech a...
|
host ::
RSS.