|
| |
|
|
Vliv americké zahraniční politiky na palestinsko-izraelský konflikt v letech 1989 až 1997
Bokša, Michal ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Bečka, Jan (oponent)
Cílem práce je komparovat G. H. W. Bushovu a W. J. Clintonovu zahraniční politiku v rámci izraelsko-palestinského mírového procesu mezi lety 1989 až 1997. Práce se tak věnuje především období Madridské mírové konference a uzavření dohod z Osla. První dvě kapitoly se zaměřují na základní a klíčové aspekty jak Bushovy, tak Clintonovy blízkovýchodní politiky. Třetí kapitola je poté komparací jejich zahraničních politik ve třech základních oblastech. Jedná se o komparaci jejich aktivního a pasivního přístupu uplatňovaného jak při zajišťování mírových rozhovorů, tak při jejich průběhu; komparaci jejich přístupu k izraelské politice budování osad, která představovala hlavní překážku mírových rozhovorů a komparaci vztahu Bushovy i Clintonovy administrativy k rezolucím č. 242 a 338, které tvoří základ pro řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Závěr práce se věnuje výsledkům komparace, ze kterých vyplývá, že se Bushova zahraniční politika ukázala být ve sledovaném období úspěšnější.
|
|
|
Comparative analysis of the United States foreign policy towards Iranian nuclear program and its potential terrorist implications during the presidencies of George W. Bush and Barack Obama (2001-2005/2012-2017)
Drozd, Michal ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá širším pochopením prezidentství obou politiků vzhledem k jejich rozdílnému přístupu k Blízkovýchodní politice, konkrétně k problematice Íránu jakožto potenciální nukleární mocnosti. Hlavním zájmem diplomové práce je zjistit, které konkrétní okolnosti vedli Americkou vládu k přehodnocení její pozice v politice vůči Íránu, vzhledem ke změnám v oblasti bezpečnostních, ekonomických a zahraničně-politických zájmů Spojených Států. Bližší analýza ekonomických sankcí, válka v Sýrii a Iráku, změny politických elit v Iránu, hrozba izraelského útoku na klíčová Íránská nukleární zařízení vytvoří podporné argumenty na zodpovězení hlavní zkoumané otázky: Které aspekty a proč vedly ke změnám v Americké zahraniční politice vůči Íránskému nukleárního programu, v průběhu posledního desetiletí. První kapitola popisuje teoretický přehled, na jehož zákledě je vystavěn zbytek práce. Druhá kapitola poskytuje zkrácený přehled regionu MENA, popisujíc nejviditelnější faktory a záležitosti, jenž formovaly poslední léta druhé vlády Baracka Obamy. Třetí část se zabývá výzkumem Íránské pozice v rámci regionu MENA, její potenciálem a skutečností, jaké konkrétní kroky a možnosti by umožnili Americké vládě zvrátit rozšiřování Íránského vlivu. Další kapitola se zabývá otázkou nukleárního terorismu a jeho...
|
|
|
Ideologické základy americké zahraniční politiky: liberalismus Johna Locka
Kárník, Jan ; Franěk, Jakub (vedoucí práce) ; Ditrych, Ondřej (oponent)
Práce se zabývá vlivem Lockovy politické teorie na americkou zahraniční politiku. Jejím cílem je jednak ukázat Lockovu teorii v koloniálním kontextu jejího vzniku jako zdroj amerického excepcionalismu a dále vysledovat principy jeho teorie ve "válce proti teroru" a tzv. "Bushově doktríně". Pozornost je věnována dvěma dichotomiím, které jsou pro studium americké zahraniční politiky obvyklé - dichotomii realismus-idealismus a izolacionismus- expanzionismus. Pro jejich lepší uchopení je část práce věnována historii rané americké republiky se zvláštním zaměřením na tzv. Monroeovu doktrínu. Práce uzavírá zjištěním, že americké zahraniční politice je vlastní spíše expanzionistická a unilateralistická tradice a že ji nelze přesně vymezit dichotomií realismus-idealismus. Lockova politická teorie je identifikována jako jeden z kořenů amerického excepcionalismu a idealismu a principy jeho teorie jsou nalezeny ve válce proti teroru i v Bushově doktríně. Závěr práce poukazuje na nutnost brát v úvahu eurocentrismus Lockovy politické teorie a ideologickou podstatu amerického excepcionalismu při studiu americké zahraniční politiky.
|
|
|
Americký návrat do Asie: Myanmar jako případová studie podpory šíření demokracie v letech 2011 až 2016
Grmelová, Lucie ; Kucer, Maxim (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Šíření demokracie, tradiční prvek americké zahraniční politiky, byl využíván i v zahraniční politice prezidenta Baracka Obamy skrze otevřené dialogy a vzájemnou spolupráci i s nedemokratickými státy. Spojené státy během Obamova prezidentského úřadu obnovily a navázaly diplomatické vztahy s mnoha státy přehlíženými předchozími americkými administrativami. Tato práce se konkrétně zabývá zahraniční koncepcí druhého prezidentského úřadu Baracka Obamy, návratu do Asie a podpory demokracie, která patřila mezi hlavní pilíře této politiky. Hlavním cílem práce je argumentovat, zda koncentrovanější přítomnost a působení Spojených států v letech 2011 až 2016 v jihovýchodní Asii podpořila demokratický růst nebo naopak vedla k demokratickému úpadku v zemích tohoto regionu. Konkrétně Myanmar procházel od roku 2010 významnou politickou transformací. Dlouholetý vojenský režim zavedl uvolňující reformy, které pomalu utvářely širší pole působnosti pro demokratickou opozici a vedly ke zmírnění sankční a izolační politiky západního světa. Změny v myanmarské vládě v letech 2011 až 2016, americká politika vůči Myanmaru a normalizace americko-myanmarských vztahů budou součástí případové studie, která dodá konkrétní příklad postojů tehdejší americké administrativy v politice návratu do Asie.
|
|
|
How Ethnic Lobbies Influence Policy: The Case of Armenian Genocide Recognition in The United States
Currie, Erin ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Kučera, Tomáš (oponent)
This thesis seeks to examine the characteristics of the Turkish Lobby in the United States and the strategies it has utilized in its approach to countering the Armenian Lobby's efforts at official Recognition of the Armenian Genocide. While the Armenian Lobby and its approach to Genocide Recognition in the United States has been well-documented, the organizational structure of the Turkish Lobby and its approach to counter Genocide Recognition has been less explored. The Turkish Lobby consists of various Turkish-American organizations with close ties to Ankara, as well as professional lobbying and public relations firms contracted by the Turkish government for millions of dollars annually. The variety of actors that compose the Turkish Lobby is a reflection of Turkey's multi-pronged approach to preventing Genocide Recognition. This seeks to examine the primary strategies the Turkish Lobby has employed to counter Genocide Recognition, as well as its strengths and weaknesses according to indicators of effective ethnic group lobbying. Two case studies are presented in order to gain a better understanding of the characteristics of the Turkish Lobby and the strategies it employed to prevent two House Resolutions calling for Genocide Recognition. The findings show that the Turkish Lobby fulfills several...
|
|
|
Comparative analysis of the United States foreign policy towards Iranian nuclear program and its potential terrorist implications during the presidencies of George W. Bush and Barack Obama (2001-2005/2012-2017)
Drozd, Michal ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá širším pochopením prezidentství obou politiků vzhledem k jejich rozdílnému přístupu k Blízkovýchodní politice, konkrétně k problematice Íránu jakožto potenciální nukleární mocnosti. Hlavním zájmem diplomové práce je zjistit, které konkrétní okolnosti vedli Americkou vládu k přehodnocení její pozice v politice vůči Íránu, vzhledem ke změnám v oblasti bezpečnostních, ekonomických a zahraničně-politických zájmů Spojených Států. Bližší analýza ekonomických sankcí, válka v Sýrii a Iráku, změny politických elit v Iránu, hrozba izraelského útoku na klíčová Íránská nukleární zařízení vytvoří podporné argumenty na zodpovězení hlavní zkoumané otázky: Které aspekty a proč vedly ke změnám v Americké zahraniční politice vůči Íránskému nukleárního programu, v průběhu posledního desetiletí. První kapitola popisuje teoretický přehled, na jehož zákledě je vystavěn zbytek práce. Druhá kapitola poskytuje zkrácený přehled regionu MENA, popisujíc nejviditelnější faktory a záležitosti, jenž formovaly poslední léta druhé vlády Baracka Obamy. Třetí část se zabývá výzkumem Íránské pozice v rámci regionu MENA, její potenciálem a skutečností, jaké konkrétní kroky a možnosti by umožnili Americké vládě zvrátit rozšiřování Íránského vlivu. Další kapitola se zabývá otázkou nukleárního terorismu a jeho...
|
|
|
Americký návrat do Asie: Myanmar jako případová studie podpory šíření demokracie v letech 2011 až 2016
Grmelová, Lucie ; Kucer, Maxim (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Šíření demokracie, tradiční prvek americké zahraniční politiky, byl využíván i v zahraniční politice prezidenta Baracka Obamy skrze otevřené dialogy a vzájemnou spolupráci i s nedemokratickými státy. Spojené státy během Obamova prezidentského úřadu obnovily a navázaly diplomatické vztahy s mnoha státy přehlíženými předchozími americkými administrativami. Tato práce se konkrétně zabývá zahraniční koncepcí druhého prezidentského úřadu Baracka Obamy, návratu do Asie a podpory demokracie, která patřila mezi hlavní pilíře této politiky. Hlavním cílem práce je argumentovat, zda koncentrovanější přítomnost a působení Spojených států v letech 2011 až 2016 v jihovýchodní Asii podpořila demokratický růst nebo naopak vedla k demokratickému úpadku v zemích tohoto regionu. Konkrétně Myanmar procházel od roku 2010 významnou politickou transformací. Dlouholetý vojenský režim zavedl uvolňující reformy, které pomalu utvářely širší pole působnosti pro demokratickou opozici a vedly ke zmírnění sankční a izolační politiky západního světa. Změny v myanmarské vládě v letech 2011 až 2016, americká politika vůči Myanmaru a normalizace americko-myanmarských vztahů budou součástí případové studie, která dodá konkrétní příklad postojů tehdejší americké administrativy v politice návratu do Asie.
|
|
|
Americká zahraniční politika a kolumbijský mírový proces
Svoboda, Ondřej ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Kozák, Kryštof (oponent)
Tato práce analyzuje americkou zahraniční politiku vzhledem ke Kolumbii v letech 2000- 2017. Základem této politiky je strategie nazvaná Plan Colombia, jejímž prvotním cílem bylo zamezit obchodu s drogami. Postupem času se ale Plan Colombia částečně přeměnil na program obnovy a budování státu. V této práci se ptám, zda americká zahraniční politika přispěla ke stabilizaci Kolumbie a vytvoření podmínek nezbytných pro zdárné vedení a ukončení mírového procesu s guerillou FARC. Tato práce je rozdělena do několika sekcí. Nejprve analyzuji situaci, v jaké se Kolumbie nacházela na přelomu tisíciletí a vysvětluji motivaci kolumbijské i americké strany pro schválení Planu Colombia. Dále uvádím historické souvislosti a události nutné pro pochopení toho, jak se situace v Kolumbii měnila. V další části se věnuji podrobnějšímu rozboru programů podpořených v rámci Planu Colombia a také politickým a ekonomickým trendům v Kolumbii. K tomuto účelu používám průzkumů veřejného mínění Latinobarómetro a indexu Fragile State Index. V závěru práce vysvětluji, proč je Plan Colombia úspěšnou politikou a zároveň, proč byl úspěch v Kolumbii vůbec možný.
|
|
|
Zahraniční politika USA vůči vybraným zemím blízkovýchodního regionu v období administrativy G. W. Bushe a B. Obamy
Krempaská, Michaela ; Druláková, Radka (vedoucí práce) ; Havlová, Radka (oponent)
Tato práce se zabývá zahraniční politikou George W. Bushe a Baracka Obamy vůči vybraným zemím tzv. širšího Blízkého východu. Cílem mé práce bylo zjistit, zda byla zahraniční politika George W. Bushe a Baracka Obamy ovlivněna rozdílnými teoretickými proudy (neokonzervatismem a liberalismem) a zda tito již bývalí prezidenti USA zvolili rozdílný nebo podobný přístup k Afghánistánu, Iráku a Iránu. V první kapitole charakterizuji neokonzervatismus a liberalismus a zabývám se blíže jednotlivými principy těchto teoretických proudů (v dalších kapitolách sleduji, zda se tyto principy promítaly i do reálně prováděné Bushovy a Obamovy zahraniční politiky vůči vybraným zemím blízkovýchodního regionu). V poslední kapitole porovnávám Bushovu a Obamovu zahraniční politiku vůči Afghánistánu, Iráku a Íránu.
|
host ::
RSS.