|
|
Pronikání neindoevropských lexikálních jednotek do španělštiny
Formanová, Zuzana ; Čermák, Petr (oponent) ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce)
Jako každý jazyk i španělština se v průběhu staletí svého formování nevyvíjela izolovaně, ale dostala se do kontaktu s jinými jazyky. Přirozeným jevem takového kontaktu je vzájemný vliv mezi jazyky a obohacování slovní zásoby. Ani španělština se neubránila těmto vlivům, které se promítly jak do slovní zásoby, v níž se bezpochyby projevily nejvíce, tak do fonetiky či morfologie. Španělština se dostala do kontaktu s jinými jazyky již od samého počátku svého vývoje, kdy na vznikající románštinu působil vliv předrománských autochtonních jazyků Pyrenejského poloostrova. Hlavním důvodem toho, že se španělština otevřela těmto vlivům, byla nutnost nových pojmenování. Nejednou se stávalo, že se španělský jazyk setkal s kulturou velmi odlišnou od hispánského světa a byl tak nucen přijmout nová slova označující skutečnosti, pro něž sám postrádal pojmenování. Někdy, jako je tomu v případě prvních kontaktů s indiánskými kulturami v Latinské Americe, se stávalo, že pro neznámé skutečnosti se nejprve používala evropská terminologie a nová skutečnost byla přirovnávána k něčemu známému z Evropy. Tento způsob se však jevil jako obtížný a nedostačující a proto později španělští dobyvatelé přistoupili k přejímaní slov z indiánských jazyků. Ať už španělština přejímala slova z indiánských či jiných jazyků, vždy se jednalo...
|
|
| |
|
|
Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska
Hricsina, Jan ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Tláskal, Jaromír (oponent) ; Černý, Jiří (oponent)
Z analýzy vývoje slovesného subsystému od klasické latiny až do moderní portugalštiny vyplývá, že jednoznačně nejvýraznějším hybným prvkem je analytická tendence, která se v tomto projevuje již od formování se lidové latiny. V každé fázi jazyka však tato tendence přinesla jiné důsledky pro daný subsystém. V lidové latině to byl vznik dvou nových P - fazer hei a fazer havia, která nahradila syntetická P klasickolatinská (P -laudabo, P -laudaverim aP - laudarem). Dále vznikla analytická P - tenho feito a analogicky k němu P - tinha feito. Toto P vzniklo, aniž by subsystém cítil jeho potřebu vzhledem k existenci P - fizera. Vznikla tak asymetrie v tomto subsystému jako důsledek analytické tendence. Tato tendence se nejyýrazněji prosadila ve staré portugalštině. Důsledkem bylo vpodstatě rozdělení slovesného subsystému na dva subsubsystémy - jednoduchý a složený (složená P charakterizována temporálním sémem - retrospektivnost či anteriornost). Dalším plodem této tendence byl vznik dvou P - foi fazer a fora fazer, která se ale neukázala moc produktivní a @ zanikla. Asymetrii u P - fizera se subsystém snažil vyřešit jeho dislokací na MR non-reálnou, což ale také nebylo úspěšné (na rozdíl od španělštiny). V moderní portugalštině se analytická tendence prosadila vytzvořením nových složených P s formémem ir. Navíc se...
|
|
|
Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska
Hricsina, Jan ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Tláskal, Jaromír (oponent) ; Černý, Jiří (oponent)
Z analýzy vývoje slovesného subsystému od klasické latiny až do moderní portugalštiny vyplývá, že jednoznačně nejvýraznějším hybným prvkem je analytická tendence, která se v tomto projevuje již od formování se lidové latiny. V každé fázi jazyka však tato tendence přinesla jiné důsledky pro daný subsystém.V lidové latině to byl vznik dvou nových P - fazer hei a fazer havia, která nahradila syntetická P klasickolatinská (P -laudabo, P -laudaverim aP - laudarem). Dále vznikla analytická P - tenho feito a analogicky k němu P - tinha feito. Toto P vzniklo, aniž by subsystém cítil jeho potřebu vzhledem k existenci P - fizera. Vznikla tak asymetrie v tomto subsystému jako důsledek analytické tendence.Tato tendence se nejyýrazněji prosadila ve staré portugalštině. Důsledkem bylo vpodstatě rozdělení slovesného subsystému na dva subsubsystémy - jednoduchý a složený (složená P charakterizována temporálním sémem - retrospektivnost či anteriornost). Dalším plodem této tendence byl vznik dvou P - foi fazer a fora fazer, která se ale neukázala moc produktivní a @ zanikla. Asymetrii u P - fizera se subsystém snažil vyřešit jeho dislokací na MR non-reálnou, což ale také nebylo úspěšné (na rozdíl od španělštiny).V moderní portugalštině se analytická tendence prosadila vytzvořením nových složených P s formémem ir. Navíc se...
|
|
|
Spanglish
Plutnarová, Petra ; Zavadil, Bohumil (oponent) ; Mištinová, Anna (vedoucí práce)
Cílem této práce je načrtnout současný stav spanglish - jevu, který chápeme jako proces probíhající ve Spojených státech amerických na jedné straně a jako úkaz objevující se ve španělsky mluvícím světě ovlivněném angličtinou na straně druhé - z hlediska lingvistického a sociolingvistického. Zároveň zdůrazňujeme rozdíly mezi spanglish a jednotlivými variantami španělštiny v USA, přestože musíme konstatovat, že dělící čáru mezi nimi není možné umístit s absolutní přesností. Z důvodu špatné dostupnosti materiálu využíváme zejména příkladů sebraných A. Ramírezem a Beatriz Varelou, ačkoli používáme i naše příklady zaznamenané v Miami v září 2005. Tato práce je rozdělena na pět hlavních částí, kromě úvodu ji tvoří teoretický rámec, sociolingvistická situace, lingvistická část, závěr a resumé, to vše je doplněno o dodatek a použitou literaturu. Termín "spanglish" se používá od šedesátých let 20. století, tedy od doby, kdy se v USA zviditelnilo hnutí za práva mexických imigrantů, tzv. chicanos. Většina lingvistů považuje spanglish za dialekt, hlavně z důvodu absence kodifikace spanglish, přestože někteří, zejména Ilán Stavans, věří, že se jedná o nový jazyk. My v této práci vyvracíme, že by šlo o jazyk, hlavně z důvodu toho, že spanglish neprošla procesem kodifikace. Domníváme se, že spanglish je dialekt, ve smyslu...
|
|
|
Ke kategorii pádu ve španělštině
Kotrčková, Eva ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Čermák, Petr (oponent)
Když jsem se kdysi dávno rozhodovala o tématu své diplomové práce, byla jsem Sl bezpečně jistá jen jedním - bude to téma lingvistické. Výhodou pro mě bylo dvouoborové studium hispanistiky a bohemistiky. Se zalíbením jsem pročítala lingvistické teorie, porovnávala přístupy jazykovědců, kladla si problematické otázky a hledala dostatečně atraktivní a obsáhlý námět, který by však měl i své praktické využití při studiu jazyka. Nakonec jsem se rozhodla, nutno říci, že velkou inspirací pro mě byly i přednášky vedoucího této diplomové práce, pana prof. PhDr. Bohumila Zavadila, CSc., a zvolila nelehké téma s široce pojatým názvem "Ke kategorii pádu ve španělštině". Nelehké nejen proto, že někteří jazykovědci s pádem ve španělštině v podstatě vůbec nepočítají, ale zejména proto, že skýtá velký rozsah záběru. Výhodou může být naše české jazykové povědomí se silně zakotveným pojetím pádu i znalost prací českých lingvistů o tomto tématu. Pokusím se proto dodržet základní osnovu práce a přistoupit k tématu v stanoveném sledu otázek a snad i následných odpovědí. Nejprve se budu zabývat obecnou teorií pádu. Co je pád? Jaké jsou jeho funkce v jazyce? Ajak lze tyto funkce vyjádřit v různých jazycích podle jejich typu? Poté se zaměřím na samotný španělský jazyk. Jak dospěla současná španělština k omezenému flektivnímu...
|
|
|
Vývoj obsahové stránky rumunských slov zděděných z latiny
Rys, Michal ; Felix, Jiří (vedoucí práce) ; Zavadil, Bohumil (oponent)
Během studia rumunštiny mě nejvíce zaujal její vývoj. Při prohlubování znalostí získaných v rámci příslušné přednášky jsem zjistil, že odborná literatura obvykle věnuje velkou pozornost změnám v oblasti hláskosloví, tvarosloví a skladby, nejméně prostoru je však věnováno významosloví. Vysvětlení se nabízejí alespoň dvě. V první řadě je tento obor lingvistiky stále ještě poplatný svému tradičnímu názvu "historická mluvnice"l. Do popředí se tak podvědomě dostává morfosyntax a nepřímo hláskový vývoj, neboť obě tyto oblasti spolu úzce souvisejí. Druhým důvodem je nepochybně značná nevděčnost takového snažení, poněvadž některé významové změny lze vysvětlovat různým způsobem. Přesto bych se chtěl ve své práci zabývat právě touto stránkou jazykového vývoje. Věřím, že se mi tak podaří alespoň nastínit určitý metodologický přístup. Zvolený výchozí materiál zároveň potvrzuje, že základní část jádra rumunské slovní zásoby má svůj původ v jazyce římských dobyvatelů, kteří území starověké Dácie spravovali a spolu s domorodými národy obývali v letech 106-271 po Kr.
|
|
|
Linguistic situation in Catalonia
Boháčová, Monika ; Čermák, Petr (vedoucí práce) ; Zavadil, Bohumil (oponent)
současné době má ve Španělsku 17 regionů statut autonomní oblasti, ačkoliv ústava z roku 1978 hovoří pouze o třech "historických národech" s vlastním jazykem: v Katalánsku, Baskicku a Galicii. Uznání katalánštiny jako oficiálního jazyka Katalánska zahájilo proces transformace, doprovázený nevyhnutelnými konflikty v politické a jazykové oblasti. Nicméně, Katalánci si za své úsilí zaslouží obdiv. Během třiceti let demokratického režimu dokázali oživit jazyk, který byl zatlačen do ústraní a zbaven jakékoli pozitivní perspektivy, a to přes období diglosie ve prospěch kastilštiny až po bilingvní stav. Jaký bude příští krok? Diglosie ve prospěch katalánštiny? Je pravda, že katalánština k tomu má veškeré předpoklady: je oficiálním jazykem, má svou normu a kodifikaci. Na základě posouzení stávající situace z nejrůznějších hledisek se můžeme ptát: Jaký bude další vývoj pozice katalánštiny (a kastilštiny) v Katalánsku? Na jednu stranu, politika katalánské vlády se orientuje na propagaci jazyka způsobem, který může působit diskriminačně vůči kastilské komunitě a v extrémních případech vyvolává pocit, že cílem je naprostý katalánský monolingvismus. Politici nacionalistické ideologie prosadili uplatnění katalánštiny ve všech oblastech, i když často radikálními a jednostrannými metodami, v každém případě docílili...
|
|
| |
|
|
Slovesné vazby s infinitivem a gerundiem jako prostředek k vyjádření povahy slovesného děje v současné španělštině
Pešková, Jana ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Černý, Jiří (oponent) ; Čermák, Petr (oponent)
Slovesné vazby s infinitivem a gerundiem jsou ve španělštině velmi frekventovaným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vyjádřit řadu významů, které nejsou inherentně obsaženy v samostatných slovesných lexémech. Mezi ně vedle významů časových nebo modálních patří i významy povahovědějové (ve španělské literatuře nazývané jako významy aspektuální). Již při letmém porovnání španělského slovesného systému se systémem českým je patrné, že frekvence výše popsaných výrazových prostředků ve španělštině je vyšší, na rozdíl od češtiny. Pro češtinu coby flexivní jazyk je naopak charakteristická vysoká četnost derivačních sufixů a/nebo prefixů modifikujících základní význam bud' z hlediska vidu (dokonavost .. nedokonavost - napsat :: psát) a/nebo z hlediska různých odstínů povahy slovesného děje jako jsou například (i) fáze (rozběhnout se - implikuje počáteční fázi slovesného děje, dopsat - implikuje koncovou fázi slovesného děje), (i i) kvantita (mrsknout sebou - implikuje děje semelfaktivní, přeleštit - implikuje opakování slovesného děje, chodívat - implikuje děje obvykle vykonávané) nebo (iii) intenzita slovesného děje (pokulhávat, přizabít se - implikuje malou intenzitu slovesného děje), označované souhrnně jako významy povahy slovesného děje. Vztah mezi videm a povahou slovesného děje je velmi těsný: každé...
|
host ::
RSS.