|
|
Od beztvarosti k dutému tělu. K poetice prázdnoty v díle Františka Halase
Prokop, Lukáš ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Pro určitou redukci světa. které se Halas ve svém přístupu nutně dopouští, mě zajímalo konfrontovat jeho vidění s některými filozofický'mi koncepcemi, především s fenomenologii, která specificky a metodologicky definovanou redukci staví za základ jedinečného poměru k věcnému světu. Nástrojem mého přístupu k básníkovu ranému dílu se mi stalo filozofické dílo Emmanuela Lévinase, kde se fenomenologie přibližuje existenciálnímu pojetí, a dílo Maurice Merleau-Pontyho, kde je řešena problematika vnímání v souvislosti s vizuálním a taktilním prožíváním světa. František Halas ve svém díle zcela zjevně usiloval o nalezení místa, ze kterého by mohl vidět fenomenální svět v celku, aniž by v něm zpočátku muset být přítomen: žít svou smrt, říkal. Jako nástroj objevil poezii, poznávací proces jasnozřivější vědy, I která mu měla umožnit vidět svět jedinečným způsobem. Byl to projev určité reduktivní estetiky vnímání světa. Zpočátku usiloval omezit svůj svět, vlastně světu odumřít, aby jej mohl nezaujatě a především v celku pozorovat a svým dílem o něm referovat.
|
|
|
Recepce antiky v básnickém díle Jiřího Karáska ze Lvovic (ve srovnání se Stanislavem Kostkou Neumannem)
Sirovátka, Štěpán ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Konec devatenáctého století je v evropském umění charakterizován poměrně výrazným návratem k antice. Tato práce zkoumá recepci a aktualizaci antické tradice na básnickém materiálu Jiřího Karáska ze Lvovic a Stanislava Kostky Neumanna. Raná, dekadentní fáze Karáskovy tvorby je charakterizována jako model daidalsko-dionýský, dekadentní poezie Neumannova jako model dionýsko-daidalský a druhé stadium Karáskova básnického díla, poznamenané klasicizujícími tendencemi, jako model apolinský. Tyto modely recepce jsou chápány jako komplementární. Jako interpretační klíč ke všem třem modelům jsou zvoleny Hockeho a Curtiova teorie velkého manýrismu, tedy střídání manýristických a klasických epoch v evropských kulturních dějinách, a Nietzscheho dichotomie klasické antiky coby kombinace prvku dionýského a prvku apolinského. Neomanýristická interpretace Karáskova díla je pak podpořena interpretací dekadentní poetiky jako nové gnóze, byť svérázně recipované. Recepci antiky tu tak můžeme chápat velmi široce jako hledání společného kořene, kulturní či antropologické konstanty vedoucí napříč dějinami, nikoli striktně jako pouhé přejímání antických motivů.
|
|
|
Problém identity v románu Pavla Brycze Patriarchátu dávno zašlá sláva
Didora, Anna ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vučka, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá problémem identity v románu současného českého spisovatele Pavla Brycze Patriarchátu dávno zašla sláva. Vychází z koncepce identity jako procesu porozumění člověkem sebe sama, smyslu svého života, uvědomění svého místa v individuálním obrazu světa. Na základě analýzy postav se snažíme ukázat, jak Pavel Brycz zobrazuje různé aspekty identity (národní, osobní, sociální, profesionální, genderová). Strukturálně je práce rozdělená do dvou částí: první je věnována základní charakteristice identity a představuje zobecnění různých konceptů identity z hlediska filosofie, psychologie, sociologie a literární teorie; druhá část se zabývá analýzou postav Bryczova románu Patriarchátu dávno zašlá sláva, která ukazuje, že každá postava je nositelem určité výrazné identity.
|
|
|
"Podmínky exilu: jazyk, text a historie u Libuše Moníkové a Milana Kundery"
Reuter, Magdalena Antonia ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Diplomová práce se zabývá vymezením termínu exilu a jeho podmínkami, dále se práce věnuje dopadům této životní zkušenosti na tvorbu spisovatelů, zvláště pak problému psaní v cizím jazyce a roli překladu. Konkrétně předkládaná práce vychází z literárních děl Libuše Moníkové a Milana Kundery. První kapitola blíže představuje celkové výzkumné pole a výskyt spřízněných témat v díle obou autorů. Další dvě kapitoly se věnují jednotlivým aspektům tvorby podmíněným exilem - jazyku a překladu i korelaci mezi textem a historií. Poznatky z analýz provedené v rámci této diplomové práce se vztahují nejen na jednotlivé autory, nýbrž je lze také uplatnit ke zpřesnění a doplnění obrazu české literatury druhé poloviny 20. století, pro jehož pochopení je fenomén exilu zcela zásadní. Klíčová slova exilová literatura, Milan Kundera, Libuše Moníkové, Pražské jaro, překlad.
|
|
|
The contexts of the "aesthetic mentality" of the early avant-garde
Beracková, Dáša ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Papoušek, Vladimír (oponent) ; Zajac, Peter (oponent)
Práca Kontexty "estetickej mentality" ranej avantgardy ozrejmuje súvislosti, ktoré v umení začiatku 20. storočia charakterizujú zmenu paradigmy, označovanú ako nástup historickej avantgardy. V konfrontácii s nejasne definovaným pojmom expresionizmu, tradične používaným pri interpretácii niektorých prejavov avantgardnej poetiky v českej literatúre, nadväzuje práca na diskusiu v aktuálnom výskume avantgardy, upozorňujúcu na diskurz odkrývania "skutočnej skutočnosti", v ktorom sa pretínajú najvýraznejšie dobové reflexie krízy moderny. Predkladaná práca upozorňuje na filozofické a estetické kontexty, ktoré formujú projekt avantgardného umenia, vychádzajúci z naliehavosti korigovať isté aspekty myslenia moderny, predovšetkým pretrvávajúcu tradíciu karteziánskeho myslenia. Pozornosť výkladu sa upriamuje na charakteristický jav "estetickej mentality" avantgardy začiatku 20. storočia, nápadný dotyk diskurzu filozofie a estetiky. Práca sleduje reflexiu týchto kontextov v dobovom prostredí českej kultúry a poukazuje na typologickú spätosť koncepcie modernosti J. Čapka s koncepciou umeleckého tvorenia W. Worringera, na polemiku K. Čapka s noetikou bergsonovskej koncepcie života a na jeho sympatiu voči filozofii "perspektívneho relativizmu", reprezentovanej náhľadmi G. Simmela. Reflexiu uvedených myšlienkových...
|
|
|
"Býti stromem v tiché zemi." Poetika samoty Ludmily Maceškové
Boháčová, Kristýna ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Práce sleduje linii samoty v poezii Jana Kameníka (vlastním jménem Ludmila Macešková). Všímá si autorovy nezařaditelnosti do literárních skupin 40.-60. let 20. století a především pozoruje jeho dramatickou cestu motivovanou touhou nalézt osobitý výraz své zkušenosti. Nejprve se věnuje prostorům, jež se podílejí na Kameníkově odstiňování jednotlivých etap cesty. Poté se soustředí na básnický jazyk, jenž je vystaven neustávající potřebě vtisknout do slov zážitek. Na závěr dospívá k dotyku jakožto specifickému zjevení jména, v němž jsou překonány všechny rozdíly.
|
|
|
Sondy do poezie přelomu 10. a 20. let 20. století
Hlaváčková, Eva ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje zejména na analýzu a interpretaci vybraných autorů české poezie přelomu 10. a 20. let 20. století, konkrétně Jiřího Wolkera, Zdeňka Kalisty, Antonína Matěje Píši, Svatopluka Kadlece a Františka Němce, vstupujících do literárního a uměleckého kontextu v souvislosti s nástupem rané poválečné avantgardy. V úvodní kapitole je popsána dobová kulturní a společenská situace včetně stručné charakteristiky poetiky tohoto básnického proudu s přihlédnutím k literárnímu kontextu. Hlavní část práce je věnována všestranné analýze zvolených reprezentativních básnických knih s akcentem na rozbor motivický. Závěrečnou část tvoří zohlednění soudobé kritické recepce jednotlivých děl.
|
|
|
Myši Natálie Mooshabrové: repetitivnost, hra a vyprávění
Šebek, Josef ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Román Myši Natálie Mooshabrové (1970) má specifické místo mezi vrcholnými prózami Ladislava Fukse, publikovanými ve druhé polovině šedesátých a na začátku sedmdesátých let. V Myších autor opustil ukotvení příběhu ve vnějších dějinách a/nebo v subjektivní historii postavy, které bylo typické jak pro introspektivní, zčásti autobiografické Variace pro temnou strunu (1966), tak pro Spalovače mrtvol (1968) a většinu próz ve Smrti morčete (1969), a vydal se žánrově na pole fantastiky, utopie a detektivního románu.1 Tato žánrová fúze je v Myších provedena velmi originálně a je spojena s nebývale masivním a propracovaným uplatněním stylových a narativních postupů, určujících již od předchozích děl charakter Fuksových textů. Myši jsou provokativním a dráždivě mnohoznačným textem - slibným předmětem literárněinterpretačních snah.
|
|
|
Polemiky o Wolkrův odkaz
Mráčková, Milena ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Bakalářská práce se zabývá analýzou polemik, jež se odehrály po smrti Jiřího Wolkera. Nejvíce pozornosti bude věnováno polemikám z let 1925 a 1934, jejichž prostřednictvím lze nahlédnout do klíčových fází v proměnách české meziválečné poezie 20. a 30. let 20. století. V této souvislosti se práce bude zabývat také problematikou tzv. generační diskuse. Pomocí uvedených diskusí a polemik se můžeme podrobněji seznámit s generačními hodnotami a sledovat, jak dochází k rozpadu a rozštěpení generace, kterou Wolker již nedožil.
|
|
|
Konec karnevalu - poetismus na přelomu 20. a 30. let
Bílková, Petra ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav české literatury a literární vědy Diplomová práce Petra Bílková KONEC KARNEVALU poetismus na přelomu 20. a 30. let THE END OF THE CARNIVAL Poetism on the verge of the 1930s Praha 2012 Vedoucí práce: doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. Abstrakt V první polovině 20. let minulého století se v české avantgardě začalo formovat nové umění - poetismus, který byl na základně jednotlivých manifestů a programových statí vymezen jako modus vivendi, ve 20. letech se utvářelo mnoho ideálů a idejí do budoucna, nejen pro společnost, ale i pro umělecká hnutí. Poetismus představoval svérázné pojetí umění i života, autorem teoretických statí byl především Karel Teige a Vítězslav Nezval. Pojetí života jako bezstarostné hry a zdroje radosti během několika let vyprchalo, do poetismu začala pronikat hořká tematika, v tuto dobu se mění poetika poetismu a z původního opojného veselí a každodenní krásy přechází toto avantgardní hnutí k závažné existencialistické tematice - důkazem toho je mnoho uměleckých děl, tato proměna se nejvýrazněji projevila v poezii. V básnických sbírkách autorů, kteří vyšli z poetismu, je stále patrná tato inspirace, do popředí se ale dostávají závažnější témata. Každá z těchto sbírek představuje svébytné vyrovnání se s problémy postupujících 20. let a se...
|
host ::
RSS.