|
|
Mythical Method in T. S. Eliot's "The Waste Land"
Straková, Kateřina ; Quinn, Justin (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Užitím mytické metody vytvořil T. S. Eliot vzorec archetypálních obrazů v básni Pustá země (1922). Tato práce se zaměřuje na rozličné interpretace Pusté země z hlediska archetypální kritiky. Eliotovi kritici často vykládali tuto báseň jako moderní kulturní artefakt, který vypovídá o rituálu smrti a znovuzrození. Prozkoumání přístupů k archetypálním obrazům, které jsou obsaženy v Eliotově tvorbě, umožňuje poznání hlavních tematických konceptů tohoto literárního díla, mezi které patří konkrétně nedostatek vitální energie a touha po obnově. Báseň obsahuje obrazy založené na archetypech ve svém symbolickém rámci a současně odhaluje prameny těchto variant na primární představy. Archetypální kritici považují vegetační mýty a Artušovskou legendu za hlavní zdroje tematické struktury Eliotovy básně. Archetypální analýza Eliotova díla převládala v období mezi padesátými a sedmdesátými lety dvacátého století. Kritici se zaměřili na myšlenku vytoužené obnovy produktivních sil, která byla v básni vyjádřena. Tento tematický koncept vychází z antropologického základu a navazuje na teorie Jamese G. Frazera. Eliot vytvořil a poprvé použil termín "mytická metoda" v eseji o Jamesi Joyceovi, Odysseus, řád a mýtus (1923). Kritici rozeznali tuto metodu jako jemu vlastní básnický styl. Mytická metoda transformuje...
|
|
|
Rethinking the Animal: Post-Humanist Tendencies in (Post) Modern Literature
Gridneva, Yana ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent)
Tato diplomová práce interpretuje post-humanismus jako filozofický směr zabývající se problematikou anthropocentrismu. Jejím předmětem je analýza pěti literárních textů (Odysseus od Jamese Joyce, Flush od Virginie Woolfové, Nightwood od Djuny Barnesové, Hackenfeller's Ape od Brigid Brophy a Elizabeth Costello od J.M. Coetzee), které nevycházejí z obecních předpokladů o tom, co je zvíře a jakou má funkci v kultuře a diskurzu, a tím pádem komplikují hranici mezi člověkem a zvířetem. Zvířata tady neslouží jako nástroj pro zobrazení lidských záležitostí a vlastností, ale mají svoji vlastní hodnotu a jsou pojímána nad rámec antropocentrických předpokladů. Úkolem této práce je popsat strategie, které tyto texty používají k zobrazení zvířat, a způsob, kterým komplikují binární opozici člověk-zvěře. Teoretický rámec této práce poskytují díla autorů, kteří patří k vznikajícímu oboru Animal Studies, a díla jiných současných filozofů, především Jacquesa Derridy, Gillese Deleuze a Felixe Guattari. Velkou ambicí tohoto projektu je přispět k rozvoji nové post-humanistické etiky, definované tendencí k inkluzi a lhostejností vůči binaritám. Klíčová slova: zvíře, Animal Studies, carno-phallogocentrismus, post-humanismus, James Joyce, Virginia Woolfová, Djuna Barnes, Brigid Brophy J.M. Coetzee.
|
|
|
The Language and Subjectivity of a Portrait
Dudešek, Štěpán ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
James Joyce v Portrétu umělce v jinošských letech opouští tradiční objektivní vyprávění a přiklání se k subjektivnějšímu způsobu psaní. Čtenář může vnímat příběh a postavy nejen prostřednictvím toho, co je napsáno, ale i jak je to napsáno. Joyce používá různé jazykové prostředky, aby tak ukázal různé styly, které vytváří pocit z různých hlasů. Je možno rozlišit čtyři hlavní registry: dětský jazyk, lyrický jazyk 19. století, jazyk katolické církve a složitější styl poslední kapitoly. Hlavní prostředky nastiňující dětský jazyk představují repetici, dětské výrazy, použití modality a otázky. Lyricky jazyk napodobuje Byrona a další básníky 19. století na příklad nadužíváním adjektiv, přehnanými metaforami a dalšími standardními básnickými figurami. Církevní jazyk se odráží v rituálních repeticích, archaických či biblických výrazech a těžkopádné dikci. Jazyk poslední kapitoly využívá přesných technických termínu k nápodobě tomistických a dalších scholastických textů. Zároveň využívá mnoho prvků z předešlých jazykových stylů, často však za účelem sebeironie. Všechny tyto prostředky z části nahrazují tradiční objektivní způsob vyprávění a pomáhají vytvořit různé subjektivity, které dávají zakusit jednotlivé postavy v Portrétu, především Štěpána Dedala.
|
|
|
Authority and Authorship: James Agee's Let Us Now Praise Famous Men as a Work of Fictocriticism
Childs, Morgan ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
vi Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá knihou Jamese Ageeho Let Us Now Praise Famous Men z roku 1939, v níž se pokouší zhodnotit úlohu tzv. fiktokriticismu pomocí důrazu na nemožnost vypuštění autora z textu. Hlavním argumentem práce je, že fiktokritický text neumožňuje autorovi se z textu vymanit. Přesto, že za předchůdce fiktokriticismu lze považovat mnohé autory z dob před 20.století až po Michela de Montaigne, termín fiktokriticismus vznikl až v druhé polovině 20.století za účelem popisu textů, které se nachází na předělu mezi žánry beletrie a literatury faktu. Ageeho text, jenž se vyvinul z reportáže pro časopis Fortune v sobě mísí prvky delších žurnalistických útvarů s lyrickou poezií a jeho příznačnou, stále se rozvíjející, deníkově laděnou prózou. Takto vyzývá čtenáře k zamyšlení nad tím, které prvky textu mají základ ve skutečnosti a které jsou jednoduše jeho výtvory, či zdali je vůbec možné takové rozlišení učinit. Termín fiktokriticismus lze sice pro účely kritiky Ageeho knihy z roku 1939 použít jen anachronisticky, avšak z perspektivy této práce je jeho těžko klasifikovatelný text pro fiktokriticismus tím ideálním exemplářem. Fiktokriticismus postrádá jednotnou definici, a tudíž analýza Ageeho knihy jako fiktokritického díla závisí na důkladném prostudování historie a lexikálních implikací...
|
|
|
Brophy, Deligny, and Guattari: the Avant-Garde as Subsumption and Stratification
Sabitova, Valeriya ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Tato práce využívá pojetí transverzality Félixe Guattariho, anti-pedagogiku Fernanda Deligny a román Bridget Brophy In Transit (1969) k formulaci argumentu, že skrze podmínky začleňování a rozvrstvování vzniká potenciál vymezit konceptuální aparáty avantgardy za účelem vyhnutí se určitým ukvapeným závěrům zabývajících se rétorikou revoluční transformace tradičně spojované s vanguardismem v politicko-ideologickém smyslu, stejně jako s avantgardou jakožto estetickým a kritickým projektem. K uchopení kritického potenciálu termínů subsumpce a stratifikace ve vztahu k avantgardě poslouží teoretický rámec Félixe Guattariho a Fernanda Deligny, jenž se vyvíjel jakožto výsledek jejich klinických zkušeností s psychotickými a autistickými pacienty, a nastiňuje základy toho, jak jsou subsumpce a stratifikace inherentně přítomné v konceptech transverzality, skupinové subjektivity, sjednocení artikulace, signifikace, schizoanalýzy, stopování a mapování. Tyto koncepty jsou použity k podpoření argumentu, že k adresování teoreticky povrchních závěrů asociovaných s pojmem avantgarda, by právě avantgarda měla být vnímána v kontextu komplementárních vztahů začleňování a rozvrstvování. K doložení tohoto argumentu práce staví do juxtapozice transverzalitu v pojetí Félixe Guattariho, které bylo rozvinuté v 50. až 60....
|
|
|
Parasitic Voices and Prosthetic Selves: Detecting the Post-Lyrical Subject in the Works of Contemporary Digital Literature
Suchánek, Tomáš ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá subjektivitu v rámci takzvaného digitálního psaní neboli v textech veskrze experimentálního charakteru, které byly generovány počítačovými algoritmy (nebo s jejich pomocí). K tomu, aby tak učinila, pokrývá práce historii digitálního psaní, jeho mediální specificitu, poetiku, jakož i různé teoretické a filozofické konceptualizace. Středobodem práce je analýza post-lyrického subjektu, (což je koncept, s nímž přišel Janez Strehovec) který je společný všem zkoumaným případům generativního psaní. Ke komparativní analýze je využito nejnovějších textů současných tvůrců, kteří přistupují k algoritmické textualitě mnoha způsoby. Mezi ně se řadí Nick Montfort, Allison Parrish, Stephanie Strickland, Li Zilles a Jörg Piringer. Autor zastává tezi, že texty generované programy vyjadřují nový, parazitický a protetický, druh kybertextové subjektivity, který se vzpouzí tradiční lyrice a rozšiřuje svoje pole působnosti "jinými způsoby," jak by řekla Marjorie Perloff. Taková tendence má za důsledek konceptuálně a formálně komplexní literární korpus "infikovaný" (abychom učinili zadost navrhované ústřední metafoře) parazitickými hlasy a protetickými já. Na rozdíl od generické lyriky, post-lyrický subjekt překonává mantinely poezie jakožto žánru, neboť je založený na kolektivitě,...
|
|
|
Alejandro Jodorowsky's The Holy Mountain and René Daumal's Mount Analogue: From Pataphysics to Power
Kulbashna, Darya ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Tato práce vychází z doposud neurčeného vztahu mezi nedokončeným románem Hora analogie - román příběhů alpských, neeuklidovských a symbolicky autentických (1952) spisovatele Réného Daumala a jeho údajnou filmovou adaptací Svatá hora (1973) režiséra Alejandra Jodorowského. Práce nahlíží na obě díla z perspektivy lacanovské psychoanalýzy, přesněji skrze optiku tzv. boromejského uzlu představujícího tři funkce lidské psychiky: reálnou, symbolickou a imaginární. Svou strukturou předpokládá následující: první kapitola artikuluje relevantní terminologii a snaží se pro účely této práce definovat pojmy jako jazyk a ideologie; druhá kapitola pojednává o metodách užitých při analýze Daumalovy Hory analogie a Jodorowského Svaté hory, zkoumá pak především možnosti psychoanalýzy a zvažuje "nevědecký" přístup patafyziky, který upřednostňuje konkrétní nad obecným; ve třetí kapitole prostřednictvím konceptu sinthomu je v analýze Hory analogie zdůrazněn aspekt akce; čtvrtá kapitola analyzuje Svatou horu z pohledu "hypertrofovaného" symbolického a současně zdůrazňuje význam prvku rovnováhy ve filmu; závěrečná kapitola se pak zaměřuje na pojem moci, jeho vztah k ideologii a různé možnosti jejího porozumění, zároveň se zabývá možnými změnami ideologie. Tento přístup, na rozdíl od tradičních srovnávacích studií daných děl,...
|
|
|
The Search for Meaning in Donald Barthelme's Work
Kupková, Tatiana ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Hledání smyslu v díle Donalda Barthelmeho Abstrakt Donald Barthelme je známý svými fragmentárními, nesouvislými a kolážovými narativy založenými na bizarních a surreálních situacích. Jeho dílo, převážně asociováno s americkou metafikční tradicí, se projevuje sebereflexí a vědomím své fiktivnosti. Zkoumá tím hranice mezi různými ontologickými vrstvami fikce a reality a zpochybňuje hranice mezi smyslem a jeho absencí, čímž následně rozjímá o statusu samotného literárního díla. Tato bakalářská práce se zaměřuje na Barthelmeho povídkové sbírky Sixty Stories (1981), Forty Stories (1987) a romány Snow White (1967) a The Dead Father (1975), přičemž jejím cílem je zkoumat tři roviny těchto textů, které se zabývají smyslem a jeho absencí. Na rovině obsahu Barthelmeho postavy hledají smysl a snaží se interpretovat fragmentární, často absurdní a surreální realitu, se kterou se potýkají. Záměrně trapný jazyk, který je často plný klišé, zdánlivě degraduje a ztrácí referenční kvalitu. Postavy nejsou schopny interpretovat znaky a najít smysl ve fragmentární realitě, čímž nabývají pocitu neuspokojivé nejednoznačnosti a neurčitosti. Podobný princip můžeme najít na rovině interpretace Barthelmeho textů. Čtenáři jsou často vystaveni zdánlivě náhodným fragmentům a ocitají se v podobné situaci jako postavy - snaží se najít...
|
|
|
Experiment in Richard Brautigan's Fiction
Sokolova, Alina ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Díla Richarda Brautigana jsou krátká, imagistická a sebereflexivní. Jeho osoba v Americké literatuře může být popsána jako nedostatečně reprezentovaný symbol alternativní kultury 60. let. Nicméně, jeho díla představují široké spektrum postmoderních experimentálních idejí, které tázají konvenční normy, vnímání reality a názor na každodenní zkušenost. Otevírají tím pádem problematiku lidského bytí, oprávněnosti norem a pravidel v umění a literatuře, měnících se názorů ohledně krásy a pravdy, a nedostatečnosti jazyka jako prostředku záznamu životních zkušeností. Brautigan hledá odpovědi jak na otázky metafyzické tak na všední, a zkoumá život nekonvenčními způsoby - odmítáním obvyklých očekávání při budování příběhů, obrazů a stylu. Během tohoto procesu, Brautigan přebírá mnohé postmoderní ideje, napřiklad rekombinace, metafikce a fragmentace. Tato bakalářská práce prozkoumá díla Brautigana včetně In Watermelon Sugar, Trout Fishing in America, So the Wind Won't Blow it All Away za účelem představení způsobu použití experimentů a jejich efektů, a zkoumá pozici Brautigana v souvislosti se současným kontextem.
|
|
|
The Influence of James Joyce on Bohumil Hrabal: Stylistic Experimentation and Epiphanies of the Everyday
Mullen, Zachariah Devereaux ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá, do jaké míry m la tvorba Jamese Joyce vliv na Bohumila Hrabala. Analyzuji nejen historický kontext obou autor , ale i hnutí, jako je surrealismus, a postavy od Andrého Bretona až po Adolfa Hoffmeistera, které oba autory spojují. Využívám Poggioliho Teorii avantgardy jako základ analýzy surrealistických i obecn jších stylistických prvk v Joyceov a Hrabalov díle, a zárove rozebírám jejich spole enské cíle. Tato dvojice sdílí spole nou pozici pozorovatel , kte í vášniv odhalují epifanii každodenního života. Dílo Henriho Lefebvra napomáhá objasnit tento pojem "každodennosti" a potvrzuje hodnotu všednosti života. Z hlavního zam ení práce vyvstávají t i otázky, které se týkají toho, jak lze s takovýmto uv dom ním v písemné tvorb naložit. Zaprvé, jak vnímáme, co je kolem nás a jak m že fantazie pracovat s vnímáním? Zadruhé, jaký by m l být p ístup k vypráv ní, pokud jde o vypráv ní p íb h ve snaze odhalit toto uv dom ní nebo v domí? Zat etí, jaká je skute ná metoda sestavování p íb h a jak p esn by m lo být jazyka používáno nebo manipulováno? Každá kapitola zkoumá jednu z t chto otázek ve vztahu k n kolika text m. V p ípad každé kapitoly zasazuji tyto texty do širšího kontextu s ohledem na aspekty avantgardy, stádia autorova vývoje i všech relevantních historických událostí.
|
host ::
RSS.