|
|
Regulace transportu NMDA receptorů v savčích neuronech
Hemelíková, Katarína ; Horák, Martin (vedoucí práce) ; Novotný, Jiří (oponent) ; Valeš, Karel (oponent)
N-methyl-D-aspartátové (NMDA) receptory řadíme mezi ionotropní glutamátové receptory ovlivňující excitační synaptický přenos a synaptickou plasticitu v centrálním nervovém systému (CNS) savců. Aktivace NMDA receptorů hraje klíčovou roli ve vývoji mozku nebo při formování paměti. Abnormální regulace NMDA receptorů je jedna z hlavních příčin vzniku různých neurologických a psychiatrických onemocnění. NMDA receptory vytvářejí heterotetramerní komplexy složené z GluN1, GluN2(A-D) a/nebo GluN3(A a B) podjednotek. Povrchová exprese NMDA receptorů je regulovaná na mnoha úrovních, včetně zpracování a kontroly v endoplazmatickém retikulu (ER), intracelulárního transportu přes Golgiho aparát (GA), internalizace, recyklace a následné degradace. NMDA receptory jsou na úrovni časného transportu regulovány: volnou dostupností GluN podjednotek v ER, přítomností ER- retenčního a exportního signálu a posttranslačními modifikacemi, včetně fosforylace a palmitoylace. Avšak role N-glykosylace v regulaci transportu NMDA receptorů dosud nebyla plně objasněna. Cílem této práce proto bylo objasnění mechanismů regulace povrchové exprese a funkčních vlastností NMDA receptorů. V předložené práci jsme použili kombinaci nejmodernějších metod z oblasti molekulární biologie, mikroskopie, biochemie a elektrofyziologie. Rovněž...
|
|
|
Molekulární mechanismy působení antidepresiv.
Brenišin, Martin ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Deprese je široce rozšířené chronické onemocnění, které ovlivňuje myšlenky, náladu, fyzické zdraví a celkovou kvalitu života. Mezi její projevy patří špatná nálada, nedostatek energie, smutek, insomnie a neschopnost pociťovat štěstí a užívat si života. Většina lidí se s depresí během svého života setká přímo nebo nepřímo, skrze rodinu nebo blízkého známého. Počet pacientů s diagnostikovanou klinickou depresí celosvětově každoročně stoupá. Až polovina nemocných během své deprese pocítí sebevražedné myšlenky a čtvrtina se o sebevraždu pokusí. Léčba deprese je tedy velmi důležitá. Antidepresiva jsou širokou skupinou látek zaměřenou na tuto léčbu. V současnosti existuje řada antidepresiv s různými mechanismy účinku, jejichž hlavním efektem je zvýšení hladin monoaminových neurotransmiterů v mozku. Inhibitory zpětného vstřebávání toho dosahují blokováním transportérů daných neurotransmiterů. Další druh antidepresiv inhibuje činnost monoaminooxidázy, která serotonin, noradrenalin a dopamin degraduje. Tato práce shrnuje základní poznatky o hlavních typech antidepresiv a jejich mechanismech účinku. Klíčová slova: antidepresiva, serotonin, deprese, noradrenalin, transportéry monoaminů
|
|
|
Vliv stárnutí a stresu na autofagocytózu
Čechová, Kateřina ; Vrajová, Monika (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Autofagocytóza je nespecifický katabolický mechanismus udržující buněčnou homeostázu. V případě zvýšeného stresu dokáže zvýšit svou aktivitu, a tím udržet buňku při životě. Je známo, že v průběhu přirozeného stárnutí dochází ke zpomalování její aktivity, a naopak experimentální indukce vede k prodloužení života modelových organismů. Zpomalování může být facilitováno dalšími faktory, jedním z nich může být chronický stres. Vzhledem k tomu, že věk a chronický stres jsou dva faktory podílející se na vzniku mnoha neléčitelných neurodegenerativních onemocnění, v souvislosti se kterými je nyní mechanismus autofagocytózy aktivně zkoumán, zajímalo nás, zda dochází při jejich kombinaci ke změnám v aktivitě autofagocytózy. V naší práci jsme studovali vliv dlouhodobého stresu navozeného sociální izolací u potkanů kmene Wistar ve věku 6 měsíců (N=16) a 12 měsíců (N=16). Zvířata v experimentální skupině byla umístěna do separátních klecí a sociálně izolována po dobu 4 týdnů. Zvířata v kontrolní skupině byla chována ve skupině po dvou. Expresi markerů autofagocytózy (Beclin-1, LC3-II, mTOR) jsme měřili v mozku sociálně izolovaných a kontrolních zvířat v oblasti hipokampu a striata. Dále jsme měřili expresi podjednotek NMDA receptoru (NR1, NR2A, NR2B) v oblasti hipokampu. Výsledky ukázaly, že starší zvířata v kontrolní...
|
|
|
Určení kritické vývojové periody pro účinky metamfetaminu na chování laboratorního potkana v dospělosti
Hrebíčková, Ivana ; Šlamberová, Romana (vedoucí práce) ; Cendelín, Jan (oponent) ; Valeš, Karel (oponent)
Cíl: Cílem disertační práce bylo zjistit, které z neuro-ontogenetických stadií vývoje laboratorního potkana má pro expozici metamfetaminu (MA) zásadnější vliv na jeho chování v dospělosti a určit tak kritickou vývojovou periodu pro účinky této drogy. V experimentální části studie byl testován vliv prenatální a neonatální expozice MA na chování, sociální interakce, kognitivní funkce a aktivní vyhledávání drog v dospělosti. Metodika: Dospělé samice laboratorního potkana byly vystaveny během různého stadia gestace a laktace působení MA (5 mg/ml/kg) nebo fyziologického roztoku (S) (1 mg/kg). Testované látky byly aplikovány subkutánně během první poloviny gestace (ED 1-11), druhé poloviny gestace (ED 12-22), nebo během časné laktace (PD 1-11). Účinek prenatální expozice MA se na mláďata přenášel transplacentárně; účinek expozice během časné laktace se na mláďata přenášel prostřednictvím mateřského mléka. Na to, abychom mohli porovnat míru přenosu účinku nepřímé expozice MA prostřednictvím mateřského mléka, zvolili jsme si další skupinu mláďat, kterým jsme během stejné aplikační periody (PD 1-11) aplikovali testované látky přímo subkutánně. Tímto způsobem jsme získali 8 skupin exponovaných mláďat: ED 1-11 MA, S; ED 12-22 MA, S; PD 1-11 nepřímo MA, S; PD 1-11 přímo MA, S. Tato mláďata byla testována v...
|
|
|
Vývoj motoriky laboratorního potkana po opakovaném podání antagonisty AMPA receptoru
Hanzalová, Jitka ; Mareš, Pavel (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Látka IEM 1460 je antagonistou AMPA receptorů v mozku. Jde o derivát adamantinu, jenž byl již v několika studiích testován jako potenciální věkově vázané antikonvulzivum. V rešeršní části práce jsou shrnuty poznatky o receptorech, se zaměřením na receptory typu AMPA, látce IEM 1460, epilepsii a ontogenetickém vývoji laboratorního potkana. Výzkumná část se věnuje hodnocení účinků látky IEM 1460 na hrubou motoriku potkana v několika postnatálních dnech života. Pro hodnocení spontánní motoriky zvířete bylo využito sledování v Open fieldu, pro hodnocení provokované motoriky bylo použito několik specifických testů. Do výzkumu bylo zařazeno celkem 30 zvířat. Látky (IEM 1460 v dávce 3 mg/kg, IEM 1460 v dávce 10 mg/kg nebo fyziologický roztok v objemu 2 ml/kg) byly mláďatům podávány intraperitoneálně v pěti po sobě následujících dnech (ve věku P7 - P11) a zvířata byla opakovaně testována ve věku 12, 15, 18, 21, 25, 31 a 60 dní. V tomto výzkumu nebyl prokázán významný vliv látky IEM 1460 na hrubou motoriku laboratorního potkana a látka tedy zůstává vážným kandidátem na věkově specifické antiepileptikum.
|
|
| |
|
|
Hodnocení vlivu fenytoinu na vývoj motoriky laboratorního potkana motorickými testy a analýzou plavání
Matoušková, Kateřina ; Mareš, Pavel (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Fenytoin je dlouho známé antiepileptikum s dobrými antikonvulzivními efektem, ale také s prokázanými vedlejšími účinky na motoriku při dlouhodobém užívání. V této práci jsme se zabývali účinky fenytoinu na motorické schopnosti a koordinaci potkana po akutním podání fenytoinu. V teoretické části práce jsou uvedeny prokázané účinky fenytoinu popsané na lidech i na zvířecím modelu. Práce také obsahuje přehled motorického vývoje potkana a porovnání s vývojem člověka. Kromě vývoje lokomoce je popsán i vývoj plavání. V experimentální části práce jsme porovnávali tři skupiny potkanů po deseti. Porovnávali jsme vyšší dávku fenytoinu (60 mg/kg), nižší dávku fenytoinu (30 mg/kg), kontrolní skupinu, které bylo podáno rozpouštědlo. U každé skupiny bylo provedeno kontrolní měření před podáním látky. Testování probíhalo ve stáří 12., 18. a 25. den po narození zvířat. Účinky fenytoinu jsme hodnotili motorickými testy a analýzou plavání. Výsledky naší práce ukázaly prokazatelné narušení motoriky a koordinace po podání fenytoinu na motorických testech u 12denních a 25denních mláďat.
|
|
|
Animální model schizofrenie a časoprostorová integrace v úloze AAPA
Janďourková, Pavla ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Časová a prostorová percepce tvoří základní složky kognitivních funkcí. Obě tyto kompe- tence jsou důležité pro orientaci jedince v prostředí, a pro jeho přežití a je pravděpodobné, že mezi nimi dochází k různým interakcím. Vnímání času je na rozdíl od prostorové navigace a paměti méně prozkoumáno. Narušení intervalového časování se vyskytuje u mnoha neurode- generativních a neuropsychiatrických onemocnění. Podle současných studií se ukazuje, že časování je narušené i u pacientů se schizofrenií, ale výsledky jsou zatím nejednoznačné. Cílem naší práce bylo otestování úlohy AAPA v časoprostorové integraci u animálního modelu schizofrenie. Ten by v budoucnu mohl pomoci k objasnění narušeného časování u pacientů se schizofrenií. Oproti klasické úloze AAPA naše verze obsahovala střídání fází světla a tmy. Předpokladem experimentu bylo, že řešení úlohy za tmy u potkanů více závisí na časové strategii oproti řešení úlohy za světla, která je závislá na prostorové orientaci. V první fázi experimentu si potkani osvojili obě strategie - prostorovou (během světelné fáze) a časo- vou (během temné fáze sezení). V další fázi experimentu jsme testovali animální model schi- zofrenie v časové integraci v úloze AAPA, přičemž jsme očekávali narušení intervalového časování během části sezení za tmy. Experimentem jsme...
|
|
| |
|
|
Experimentální modely ischemického poškození mozku
Alexová, Daniela ; Valeš, Karel (vedoucí práce) ; Alterová, Kateřina (oponent)
Název práce: Experimentální modely ischemického poškození mozku Autor: Daniela Alexová Katedra: Katedra fyziologie Školitel: RNDr. Karel Valeš, Ph.D. Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá tématem experimentálních modelů ischemického poškození mozku, které souvisí s jednou z nejčastějších forem poškození mozku člověka, a to ischemickým insultem. Tento druh poranění mozku je úzce spojen s pozdějšími vážnými neurologickými deficity. Z tohoto důvodu je pro základní i aplikovaný výzkum zcela esenciální studium experimentálních modelů ischemického poškození mozku. První dvě části bakalářské práce jsou věnovány stručnému popisu cévní mozkové příhody u člověka z hlediska druhů, četnosti výskytu, rizikových faktorů a molekulárních mechanismů poranění mozku. Další část práce pojednává o výzvách spojených s experimentálním modelováním ischemického poškození mozku a uvádí specifika velkých a malých laboratorních zvířat. Těžištěm práce je popis vybraných 11 nejpoužívanějších modelů. Vybrané modely byly rozděleny na fokální a globální a v každé této skupině byly dále charakterizovány z hlediska procedurálního provedení, mortality zvířat či úspěšnosti tvorby lézí. V práci jsou taktéž popsány klíčové modifikace modelů zaváděné v průběhu let z důvodu zvýšení reprodukovatelnosti vznikajícího zranění. V závěru práce je...
|
host ::
RSS.