|
| |
|
|
Výběr vzorků malt pro radiouhlíkové datování
Válek, Jan ; Kozlovcev, Petr ; Fialová, Anna ; Kotková, Kristýna ; Frankeová, Dita ; Skružná, Olga ; Maříková-Kubková, Jana ; Tomanová, Pavla ; Herichová, Iva ; Světlík, Ivo ; Pachnerová Brabcová, Kateřina ; Šimek, Pavel
Radiokarbonové datování organických zbytků nemusí vždy správně vypovídat o stáří analyzované historické malty. Proto se zdá výhodné využití možnosti datace uhlíku obsaženého ve struktuře vápenné malty, který při správném zpracování poskytne reprezentativní údaje o době vzniku studované konstrukce. Metodika představuje základní návod pro výběr vzorků, jejich zpracování a vyhodnocení. Cílem metodiky je identifikace případů, kdy je radiouhlíková datace pojiva vhodná a vymezení důvodů proč se u některých pojivových systémů nedaří získat relevantní výsledky.
Plný tet:  PDF; PDF
|
|
| |
|
|
Vliv napěťového pole na zvětrávání a erozi pískovcových útvarů
Řihošek, Jaroslav ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Mikuláš, Radek (oponent) ; Válek, Jan (oponent)
Vliv mechanického napětí na zvětrávání a erozi byl v pracích věnujících se vzniku pískovcových útvarů přehlížen, ačkoli se ukazuje, že napětí je klíčový faktor pro formování řady různých útvarů. Hlavním cílem doktorské práce bylo pochopení vztahu mezi mechanickým napětím a zvětráváním či erozí při vzniku a vývoji pískovcových útvarů. Vliv mechanického napětí na způsob zvětrávání a rychlost rozpadu materiálu tvořící historické památky v Jordánské Petře byl zkoumán na místě i na vzorcích v laboratoři. Mezi rychlostí solného zvětrávání a velikostí jednoosého stlačení vzorků pískovce z Petry se podařilo doložit negativní exponenciální závislost. Role mechanického napětí jako mechanismu řídícího vznik a vývoj tvaru pískovcového útvaru byla dále studována u skalních převisů, pískovcových arkád a skalních bran v ČR a USA. V doktorské práci je představena a prověřována metoda využívající střelečský pískovec jako přírodního analogu ve fyzikálních modelech simulace zvětrávání a eroze cementovaných pískovců. Tyto fyzikální modely jsou navrženy v podobě, kdy je erozní činitel simulující reálné zvětrávání či erozi (skrápění vodou) aplikován na zmenšený iniciální tvar zkoumaného pískovcového objektu vytvořeného ze střelečského pískovce in situ v lomu. Pole mechanického napětí v takovém modelu poté určuje, které...
|
|
| |
|
|
Materiálové složení dlažby v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Válek, Jan ; Skružná, Olga ; Kozlovcev, Petr ; Viani, Alberto ; Frankeová, Dita ; Shaikh, Nigar
Cílem průzkumu bylo ověření materiálového složení dlažby a zhodnocení dalšího možného postupu při návrhu a výrobě replik. Odebrané vzorky byly analyzovány pomocí optické mikroskopie, rentgenové difrakce, rentgenové fluorescenční analýzy a termické analýzy. Z výsledků provedených analýz vyplynulo, že se jedná o keramickou dlažbu, která svým složením odpovídá vypálené cihlářské hlíně místního původu.
Plný tet: PDF
|
|
|
Stanovení referenčních parametrů pro hodnocení zpevnění degradovaného pískovce zdiva katedrály sv. Víta na Pražském hradě
Válek, Jan ; Kozlovcev, Petr ; Fialová, Anna ; Slížková, Zuzana ; Kotková, Kristýna ; Svoboda, Milan ; Koudelková, Veronika
Pískovcové materiály vystavené povětrnostním podmínkám podléhají přirozené degradaci, v důsledku čehož je často nutné jejich zpevnění konsolidačními prostředky. Cílem tohoto výzkumu bylo ověření vlivu čtyř vybraných komerčně dostupných organokřemičitých konsolidantů na degradované pískovce, které byly použity při novogotické dostavbě katedrály sv. Víta z přelomu 19. a 20. století. Hodnocena byla především hloubka penetrace jednotlivých konsolidantů do porézního systému kamene pomocí mikroskopických metod a dále vliv konsolidantů na vybrané fyzikální vlastnosti kamene, především na jeho hydrofobicitu, nasákavost a rychlost vysychání. Ačkoliv se výsledky u jednotlivých konsolidantů mírně lišily, lze je všechny pro konsolidaci zmíněných pískovců doporučit. Při výběru konkrétního konsolidantu je nutné vzít v potaz především vlastnosti ošetřovaného kamene a technologické podmínky aplikace dané výrobcem.
|
|
| |
|
|
Časová odezva magnetoreologické kapaliny ve smykovém módu
Válek, Josef ; Vimmr, Jan (oponent) ; Kubík, Michal (vedoucí práce)
Magnetoreologické (MR) kapaliny jsou suspenze nejčastěji olejů a prášku karbonylového železa. Při vystavení vnějšímu magnetickému poli dochází ke změně zdánlivé viskozity směsi, čehož se využívá např. v automobilním průmyslu. Od změny magnetického pole po změnu viskozity uplyne časový úsek, tzv. časová odezva, který v moderních MR zařízeních nemůže být opomíjen. Časové odezvy rozlišujeme zejména dle zátěžného módu, kdy ve smykovém módu hovoříme o reologické časové odezvě. Tento druh odezvy stejně jako makroskopické chování MR kapalin bude ovlivněn jejím zatížením a složením. Tyto ovlivňující parametry jsou v diplomové práci vyšetřeny, což bylo umožněno zkonstruováním jedinečného reometru s minimální odezvou hardwaru a vyvinutím nové metodiky měření a vyhodnocování. Jako hlavní řídící parametr reologické časové odezvy se jeví Masonovo číslo udávající poměr vnitřních sil v kapalině. Naměřená data při vyšších hodnotách Masonova čísla korespondují s numerickým modelem, avšak u nízkých hodnot byl zjištěn zásadní rozdíl způsobený nejspíše rozdílným mechanismem rozvoje smykového napětí v MR kapalině než předpokládá model. Po dalším vyšetření numerického modelu dle našich experimentálních dat bude možné predikovat chování jakékoliv MR kapaliny v jakémkoliv MR zařízení, což může výrazně zlepšit např. bezpečnost automobilní dopravy.
|
|
|
Určení hloubky výparové fronty v pískovcích a dalších porézních materiálech: využití jehel obalených uraninem
Mareš, Jakub ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Válek, Jan (oponent)
Výparová fronta v porézních materiálech odděluje kapilární zónu, což je oblast, kde se voda pohybuje v kapalném skupenství, od suché přípovrchové zóny, kde se voda pohybuje ve formě vodní páry. Hloubka výparové fronty a její geometrie je zásadní pro velké množství fyzikálních, chemických a biologických procesů v porézních materiálech, které např. způsobují degradaci materiálu a jeho rozpad. Výparová fronta se většinou neměří přímo, ale používá se měření vlhkosti nebo sacího tlaku, které ale pro její detekci nejsou dostatečně vhodné. Z tohoto důvodu bylo potřeba vytvořit metodu, která by byla schopna určit hloubku výparové fronty v otvoru o malém průměru. Toho jsem docílil pomocí jehly, na kterou jsem nanesl lepidlo a uranin. Po vložení dojde k rozpuštění uraninu v kapilární zóně a změně jeho barvy z červené na zelenou, zatímco v suché zóně zůstane barva uraninu nezměněná. Hranice mezi červenou a zelenou barvou uraninu tak přesně zobrazuje výparovou frontu. S touto nově vyvinutou metodou jsem následně měřil hloubku výparové fronty na přírodních výchozech i na kvádrovém zdivu, kde jsem se snažil popsat chování výparové fronty.
|
host ::
RSS.