|
|
M. J. Fesl, J. F. Hurdálek a litoměřický bolzanismus
Pichnerová, Anna ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Pokorná, Magdaléna (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zabývá životem a dílem českoněmeckého kněze Michaela Josepha Fesla (1788-1864), jednoho z nejvýznamnějších stoupenců Bernarda Bolzana a předního představitele jeho myšlenkové školy. Sleduje ho zejména v souvislosti s bolzanismem, jak se rozvíjel v litoměřickém kněžském semináři, kde byl Fesl presesem. V této souvislosti si práce všímá rovněž osobnosti a působení biskupa Josefa Františka Hurdálka (1747-1833), kterého proces s bolzanovci zasáhl podobně citelně jako Fesla. Fesla sleduje i v letech jeho nuceného rakouského exilu a neponechává stranou ani jiné aspekty jeho činnosti, jako bylo vydávání Bolzanových děl v zahraničí, zejména v bavorském Sulzbachu, či odkaz knih českému Národnímu museu v duchu bolzanovské dobročinnosti. Pomocí pramenů, jako jsou korespondence či články vzpomínkového charakteru v dobovém tisku, se práce snaží postihnout chod a ovzduší litoměřického učiliště. Nabízí také rozbor Feslových knižně publikovaných textů - např. pseudonymně vydané Nachrichten und Betrachtungen über die ungarische Nazionalsynode vom Jahre 1822 usiluje interpretovat s přihlédnutím k náboženskému myšlení bolzanovců a v kontextu osvícenského katolicismu obecně. Neopomíjí ani tzv. druhý život této osobnosti, tedy způsob, jakým Feslův odkaz působil v české společnosti. Zkoumá...
|
|
| |
|
|
The Image of Turks in the novel of Jozef Ignác Bajza
Pomykáčová, Kristína ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Pokorná, Magdaléna (oponent)
Bakalárska práca sa zaoberá ústredným dielom katolíckeho kňaza Jozefa Ignáca Bajzu, prvým románom v slovenčine René mládenca príhody a skúsenosti. Román pozostáva z dvoch zväzkov, pričom my sa budeme zaoberať prvým dielom, kde autor líči zvyky a tradície v moslimskom prostredí. Poukazujeme na dôležitosť Bajzovej osoby na pozadí formovania spisovnej slovenčiny. Uvedomoval si nezastupiteľnú rolu spisovného národného jazyka a svojím dielom chcel dokázať, že aj v slovenčine je možné tvoriť literárne diela. Bajzov jazyk však nebol kodifikovaný a v spoločnosti sa neuchytil tak ako bernolákovčina a zostal na okraji záujmu. V bakalárskej práci sa pokúsime ukázať, akým spôsobom sa na území dnešného Slovenska uvažovalo o Oriente s bližším zameraním na Turkov. Nesnažíme sa zhrnúť poznatky o moslimskej kultúre či identite, ale predstaviť, akým spôsobom sa v jazykovo slovenskom prostredí uvažovalo o tureckom etniku. A na tento cieľ poslúži Bajzov román. Kľúčové slová René mládenca príhody a skúsenosti, turecké etnikum, román, orientálne prvky, slovenčina, Osmanská ríša
|
|
|
Wenzel Trnka von Krzowitz - Physician across the Habsburg Empire
Jurámiková, Babeta ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Liepoldová, Tereza (oponent)
Václav Trnka z Křovic (1739 - 1791) narodený v Tábore, bol jednou z najvýraznejších postáv modernej univerzitnej výuky medicíny v Uhorsku, o ktorú sa zaslúžil Gerhard van Swieten. Ten založil prvú uhorskú lekársku fakultu, pričom práve Václav Trnka bol osobne vybratý za profesora anatómie. Počas svojej profesorskej kariéry napísal značné množstvo prác, ktoré ho v tom čase preslávili lekárskymi kruhmi naprieč celou Európou. Tento uznávaný lekár však postupom času upadol do zabudnutia a jeho osobnosť je v súčasnosti takmer neznáma. Predkladaná práca sa snaží na základe analýzy fragmentov popísať najdôležitejšie aspekty života Václava Trnku z Křovic a priblížiť tak jeho osobu a životnú realitu. Druhá časť práce je zameraná na analýzu jeho prác v porovnaní so súčasnými poznatkami, ale aj zasadením do dobového kontextu. Kľúčové slová: medicína, Uhorsko, lekárska fakulta, Václav Trnka z Křovic, Gerhard van Swieten, ischias, malária, tetanus, diabetes, hemoroidy, Semmelweis university, Trnavská univerzita
|
|
|
Společenská role barokního tance jako výraz recepce francouzské kultury v 17.-18. století
Suldovská, Klára ; Zdichynec, Jan (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent)
Práce pojednává o francouzském barokním tanci la belle danse a jeho sociálním kontextu. Autorka postupuje od vymezení pojmu barokní tanec, který charakterizuje z hlediska tanečního stylu, a představuje prameny, ze kterých usuzujeme o podobě tance a pohybovém rejstříku (tzn. zejména francouzské taneční příručky). Analýza se zaměřuje na tanec společenský, který je definován pomocí typologie prezentačních a participačních tanců Andriy Nahachewského. Ve druhé kapitole autorka zasazuje fenomén tance do širšího kulturního kontextu, popisuje jeho význam v raně novověké společnosti a příležitosti k tanci. Důraz klade na tanec společenský, jenž byl nedílnou součástí barokních festivit a plesů. Opomenuta nezůstává ani významná role tance ve vzdělání šlechtice a úloha tanečního mistra. Následující kapitola mapuje, zda a jakým způsobem se odrážel francouzský taneční styl v českých zemích. Jádro práce představuje čtvrtá kapitola, v níž autorka zkoumá společenský rozměr tance, sleduje tedy tanec jako prostředek k rozvíjení schopností jedince a jako výraz či cestu k osvojení si řádného společenského bontonu. Analyzuje pasáže o společenských konvencích a etiketě obsažené ve vybraných dobových tanečních příručkách (zejména tanečního mistra Pierra Rameaua), které doplňuje informacemi ze spisů o společenském chování...
|
|
|
Nádory v dějinném a kulturním kontextu v novověku.
Hrudka, Jan ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent) ; Stingl, Josef (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Studijní program: Filosofie a dějiny přírodních věd MUDr. Jan Hrudka Nádory v dějinném a kulturním kontextu v novověku Tumours in historical and social context in the modern period Disertační práce Školitel / Supervisor: Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Praha, 2017 SHRNUTÍ: Disertační práce Nádory v dějinném a kulturním kontextu v novověku je snahou popsat proměnu smýšlení lékařů v novověku, kdy se přírodověda a medicína odklání od antického modelu humorální patologie, která vykládá všechny choroby jako nerovnováhu tělesných šťáv, k patologické anatomii a experimentální fyziologii. V patologicko-anatomickém přístupu pak útroby nemocného přestávají být "projekčním plátnem", ale přímo "dějištěm" choroby. Tento posun lze nazvat jako odklon od humoralismu k lokalismu či ontologismu, kdy nemoc není pouze odchylným množstvím nějaké přirozené šťávy, ale novou originální entitou. Touto změnou prochází i chápání nádorových onemocnění. Místo antického pojetí nádorů jako sraženiny černé žluče se v 19. století etabluje buněčná teorie. Tato teorie nádory pojímá jako masu nadměrně se dělících buněk, která nepodléhá regulacím organismu, je jím však vyživována, aniž by odpovídala jeho potřebám, tedy, zpravidla mu škodí. Disertační práce pak zkoumá zejména autory, díla,...
|
|
| |
|
|
Obraz Maximiliena Robespierra v thermidoriánském diskursu
Křivánková, Alena ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent)
Bakalářská práce Obraz Maximiliena Robespierra v thermidoriánském diskursu se zabývá způsobem, jakým byl Robespierre popisován v období thermidoriánského Konventu (1794 - 1795) a jak byl tento jeho obraz politicky využíván. Hlavním zdrojem informací jsou politické pamflety. První část se zabývá obrazem thermidorského převratu a jeho následnou legitimizací. Druhá pojednává o Robespierrovi samotném jako o ztělesnění určitého přístupu k moci a k revolučnímu Teroru, přičemž ukazuje souvislosti mezi tímto popisem a politickými změnami, které tehdy v revoluční Francii probíhaly. Třetí část pak popisuje boj mezi thermidoriánskou levicí a pravicí a ukazuje, jak byl v tomto boji využit obraz Robespierra a označení za "robespierristy". Výsledkem je zjištění, že negativní obraz Robespierra byl postupně propojen s negativním obrazem thermidoriánské levice a s negativním obrazem období Konventu Hory, přičemž byl využit k podpoře a legitimizaci politického obratu vpravo. Zároveň platí, že převládnuvší obraz Robespierra je dán právě oním vítězstvím pravice. Klíčová slova: Maximilien Robespierre - Francouzská revoluce - Thermidor - propaganda
|
|
|
Svět a představy netolerovaných východočeských náboženských skupin v 18. a 19. století
Taich, Tomáš ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent)
Jev skupin náboženských disidentů v Čechách a na Moravě koncem 18. a v 19. století úzce souvisí s ilegálním evangelictvím před patentem o toleranci z roku 1781. Tyto netolerované skupiny se totiž vyskytovaly v týchž oblastech, jako fungovaly tajné evangelické a později tolerované sbory helvetů a luteránů. Rovněž jejich myšlenkový základ byl formován týmiž knižními tituly jako u pozdějších oficiálních evangelíků, fenomén s protestantskou církví spojují i jména některých významných vůdců z časů ilegality. Toleranční realita sice byla významným posunem proti monopolu katolické církve, nabízela však poměrně striktní pravidla, neberoucí v potaz svébytný vývoj české reformace. Rodovou tradicí a přechovávanou a pašovanou literaturou odchovaní evangelíci, posilovaní rovněž pietistickými sbory ve Slezsku, Prusku a Lužici, tak ne vždy našli pro sebe místo v nově zformovaných sborech a raději se ustavovali coby třetí, nelegální strana. Postupem času se jejich teologie zdá místně akcentovat více pantheistických prvků a radikálního rozchodu se světem. Popularitu si také získávají různá proroctví o náboženském i sociálním převratu. Občas je z dochovaných pramenů později v 19. století přitom obtížné určit, zda-li tito disidenti ještě setrvávají na křesťanských základech. Nejradikálnější z nich došli ve svém vzdoru až k...
|
|
| |
host ::
RSS.