|
|
Funkce apikálního meristému kořene
Benešová, Šárka ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Kulich, Ivan (oponent)
Apikální meristém kořene je zdrojem buněk všech trvalých pletiv kořene. Na jeho aktivitě závisí růst a vývoj kořene. Regulace frekvence a orientace dělení buněk a jejich následné diferenciace pak ovlivňuje jak uspořádání a funkci trvalých pletiv v kořeni, tak samotnou aktivitu meristému. Pokud převáží rychlost diferenciace nad proliferací, dříve či později dojde k diferenciaci a vyčerpání meristému a k nevratnému ukončení růstu kořene. Tato práce pojednává o dosavadních poznatcích regulace aktivity apikálního meristému primárního kořene především u modelových rostlin Arabidposis thaliana a Zea mays. Začleňuje tyto poznatky do kontextu postembryonálního vývoje a podává informace o tom, jak a za jakých podmínek dochází k programovanému ukončení aktivity apikálního meristému.
|
|
|
Fylogenetická a vývojová plasticita struktury endodermis a exodermis v kořenech vyšších rostlin
Szutkowská, Veronika ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Srba, Miroslav (oponent)
Endodermis a exodermis vytvářejí v kořenech apoplastické bariéry pro vstup vody a iontů do a z kořene rostlin. Obě vrstvy mají modifikované buněčné stěny s Casparyho proužky a často se u nich vytváří sekundární a terciální vývojové stádium, tedy suberinová lamela a ztloustlá celulózní stěna, která bývá někdy lignifikovaná. Endodermis, jako nejvnitřnější vrstva primární kůry, je obecně přítomnou strukturou v kořenech cévnatých rostlin kromě plavuní (Lycopodium), u kterých se nevytváří. Je velmi fylogeneticky i vývojově stabilní, ve většině případů jednovrstevná. Exodermis, která může být často vícevrstevná či dimorfní, se vytváří na periferii kořene a můžeme ji nalézt u velkého množství krytosemenných rostlin. Dle dosavadních poznatků se zdá, že u rostlin výtrusných a nahosemenných se tato vrstva ve většině případů nevytváří. Její přítomnost koreluje s podmínkami prostředí, ve kterém rostliny žijí a její vysoká strukturní a vývojová plasticita dává možnost kořeni bránit se stresovým podmínkám jako je sucho, salinita, anoxické podmínky a přítomnost toxických látek. Tato práce se snaží shrnout dosavadní poznatky mezidruhové variability a vývojové plasticity endodermis a exodermis v kořenech cévnatých rostlin.
|
|
|
Postranní kořeny a jejich vznik
Nováková, Hana ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Sekereš, Juraj (oponent)
Vznik postranních kořenů je jedním z určujících faktorů struktury celkové architektury kořenového systému rostlin. Jednotlivé druhy rostlin se liší v místě iniciace postranních kořenů v podélné i příčné rovině mateřského kořene. Tato práce krátce shrnuje poznatky vztahující se ke vzniku a vývoji postranních kořenů u modelové rostliny Arabidopsis thaliana a na vzorku několika druhů kapradin a jednoděložných a dvouděložných rostlin z dostupné literatury nastiňuje variabilitu, která se projevuje především během iniciace postranních kořenů. U kapradin se místo iniciace nachází v endodermis mateřského kořene, u ostatních druhů se tvoří primordium postranního kořene z buněk pericyklu, které se nacházejí v určitém postavení vůči cévním elementům v centrálním válci mateřského kořene. Dalším velmi variabilním prvkem při vzniku postranních kořenů je vzdálenost místa iniciace od apikálního meristému kořene, která souvisí s místem přijetí auxinového signálu kompetentními buňkami a zároveň i rychlostí růstu a postupu buněk od apikálního meristému mateřského kořene. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Úloha vybraných podjednotek komplexu exocyst ve vývoji epidermis Arabidopsis.
Vojtíková, Zdeňka ; Žárský, Viktor (vedoucí práce) ; Soukup, Aleš (oponent)
Exocyst je bílkovinný komplex, evolučně konzervovaný u kvasinek, živočichů i rostlin, který hraje roli v řízení buněčné morfogeneze a polarity. Jedná se o poutací komplex, jehož funkcí je navázat sekretorický váček na správné místo na plazmatické membráně. Komplex exocyst je tvořen osmi podjednotkami. Podjednotka EXO70 je v genomu Arabidopsis thaliana kódována 23 paralogními geny. Mutace v paralogní podjednotce EXO70H4 způsobuje defekt ve fázi zrání trichomů. Mutantní trichomy mají slabou, nezesílenou buněčnou stěnu, díky čemuž jsou trichomy měkké a ohebné. Transkripce genu EXO70H4 je indukována UV zářením a proto byla provedena také pozorování rostlin pěstovaných na UV-B záření. Analýza mutantů pěstovaných na UV-B záření odhalila v cytoplazmě hyperakumulaci váčků pozorovatelných světelným mikroskopem. U kontrolních rostlin pěstovaných na UV-B záření k hyperakumulaci váčků nedocházelo, ale bylo indukováno tloustnutí buněčné stěny, které dosud nebylo jako reakce na UV u trichomů nikde popsáno. Analýza buněčné lokalizace pomocí YFP značených konstruktů ukázala, že EXO70H4 lokalizuje do mobilních tělísek asociujících s Golgiho aparátem. Pomocí dvouhybridního kvasinkového systému bylo zjištěno, že EXO70H4 interaguje s TRS120, podjednotkou jiného poutacího komplexu TRAPPII aktivního na Golgiho aparátu....
|
|
|
Funkce genů rodiny TTL a jejich efekt na tvorbu postranních kořenů u Arabidopsis
Hilgert Delgado, Alois Antonín ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Cvrčková, Fatima (oponent)
Práce je zaměřena na postranní kořeny, které jsou nepostradatelnou součástí kořenového systému a hrají klíčovou roli při komunikaci a efektivním využívání půdního prostředí. Při hledání genů souvisejících s vývojem postranních kořenů Arabidopsis thaliana byl na základě expresního vzorce.identifikován gen TTL3 Tetratricopeptide-repeat Thioredoxin-Like 3 protein (TTL3), jehož synonymem je VIT (VH1 Interacting TPR containing protein), patří k rodině čtyř paralogů u Arabidopsis, obsahující společné charakteristické uspořádání domén. Zdá se, že tento typ proteinu je obecně rozšířený u rostlin a zprostředkovává meziproteinové signalizace jako důležitou složku fytohormonálních drah. Tato diplomová práce je zaměřena na charakterizaci a srovnání expresních vzorců čtyř členů patřících do proteinové rodiny TTL, vytvořením transkripčních fúzí jednotlivých pTTL::uidA linií. Pozice promotorové oblasti byla odhadnuta do 2000 bp před sekvencemi kódujícími geny TTL. Po transkripční fúzi s genem uidA byla promotorová oblast vnesena do rostlin Arabidopsis pomocí bakterie Agrobacterium tumefaciens. Expresní vzorec vnesených genů byl potvrzen mikroskopicky a porovnán mezi členy TTL rodiny s ohledem především na vývoj postranních kořenů. Dále jsou diskutovány možné mechanismy interakce TTL proteinů a jejich potenciální role.
|
|
|
Postranní kořeny a kořenové hlízky - podobnosti a rozdíly
Šnajdrová, Tereza ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Kulich, Ivan (oponent)
Postranní orgány kořene, kořenové hlízky a postranní kořeny, se zakládají endogenně, a až na výjimky mimo apikální meristém. Tyto orgány mohou být různě modifikovány. Některé rostliny mají, právě díky těmto postranním orgánům, schopnost vstupovat do symbiotických interakcí s jinými organismy. Při vzniku symbiotické, dusík-fixující hlízky se uplatňuje signalizace obou budoucích partnerů, aby byl zajištěn vstup do kořene pouze organismu hostitelsky specifickému k rostlině. Pronikání bakterie Rhizobium či Frankia do kořene se standardně děje přes kořenový vlásek pokožkové buňky, ale není to jediný možný mechanismus vstupu. Zároveň s tímto vstupem se začne vytvářet hlízkové primordium. Pletivo, z něhož se hlízka vytváří, i výsledná podoba hlízky, se liší u různých rostlin. V centrální zóně dospělé hlízky dochází, díky nitrát reduktáze, k fixaci vzdušného dusíku. Tato vlastnost zvýhodňuje rostliny, schopné této hlízkové symbiózy, při kolonizaci půdy, chudé na dusík. Postranní kořeny se zakládají v pericyklu, aktivací malého počtu jeho buněk. Po výstupu z pletiv mateřského kořene dochází k aktivaci meristému bočního kořene. Oba tyto postranní orgány spolu s primárním kořenem tvoří dynamický kořenový systém, regulovaný vnitřními i vnějšími faktory.
|
|
|
Srovnávací anatomie roduLasiocephalus- od tropického mlžného horského lesa po páramo
Ježková, Barbora ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Lhotáková, Zuzana (oponent)
Rod Lasiocephalus kolonizoval vysokohorské tropické prostředí And v Jižní Americe, zvané páramo, z nižších nadmořských výšek z horského mlžného lesa. Páramo má specifické podmínky, jako jsou vysoké nadmořské výšky, výrazné diurnální kolísání teplot, celoroční vegetační sezóna, nižší průměrné teploty, zároveň relativně vysoké množství srážek, či vyšší ozářenost. Jedinečnost prostředí se odráží na anatomických charakteristikách rostlin rodu Lasiocephalus, jejichž známé fylogenetické souvislosti nám tak umožnily sledovat anatomické adaptace podle strmého gradientu podmínek prostředí od horského mlžného lesa po páramo. Potvrdila se tak hypotéza korelace anatomických znaků s gradientem prostředí. Mezi sledované znaky například patřily: celková plocha a šířka listu, tloušťka kutikuly a buněčné stěny, výška buněčného lumen epidermálních buněk, poměr palisádového a houbovitého parenchymu, plocha průduchů, délka a šířka průduchových buněk, délka průduchové štěrbiny či průměrná plocha cévních elementů ve střední žilce listu. Hodnoty daných znaků odpovídaly spíše prostředí, ve kterém dané rostliny rostou, než jejich fylogenetické příbuznosti.
|
|
|
Mechanismy polarizace epidermálních buněk rostlin.
Vojtíková, Zdeňka ; Žárský, Viktor (vedoucí práce) ; Soukup, Aleš (oponent)
Buňky rostlinné epidermis společně vytváří kontaktní plochu rostliny a chrání ji před vlivy vnějšího prostředí a zprostředkovávají komunikaci s okolím. V epidermis je za pomoci polarizačních mechanismů rovnoměrně rozmístěno několik buněčných typů (dlaždicové buňky, trichomy a průduchy) s velice specializovanou morfologií. Svých tvarů dosáhnou díky polarizovanému růstu, který je zajištěn cytoskeletem a signalizačními molekulami z rodiny ROP GTPáz. Cytoskelet v odpovědi na signál ovlivňuje rozpínání buňky, napomáhá zacílit sekreci do míst aktivního růstu a polarizovaně zabudovávat nový materiál do buněčné stěny. Na svrchní straně epidermis se vylučuje kutikula a vrstva epikutikulárních vosků. Sekrece složek kutikulárních vrstev je baso-apikálně polarizovaná. V této práci jsou shrnuty doposud objevené mechanismy polarizace v buňkách epidermis rostlin.
|
|
| |
|
|
Marketingový mix mobilního operátora
Soukup, Aleš ; Vávra, Oldřich (vedoucí práce) ; Stříteský, Václav (oponent)
Bakalářská práce se věnuje společnosti Vodafone a jejímu stěţejnímu produktu Tarifům na míru, který je analyzován na základě kostry marketingového mixu. Cílem práce je charakterizovat specifický český trh, pozici společnosti Vodafone na tomto trhu a poté představit její současný produkt a následně jej analyzovat. Analýzy obsahují mimo jiné rozdělení produktu do jednotlivých vrstev, ţivotní cyklus produktu, analýzu trendu vývoje počtu zákazníků, zhodnocení úspěšnosti stávajícího produktu a komparaci cen na základě předem stanoveného spotřebního koše. Data pro analýzy jsou čerpána z oficiálních externích i interních zdrojů společnosti Vodafone Czech Republic a.s.
|
host ::
RSS.