|
|
Modulation of plasmacytoid dendritic cell function: role of immunoreceptors TIM-3 and BDCA-2
Font Haro, Albert ; Hirsch, Ivan (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent) ; Saláková, Martina (oponent)
Albert Font Haro ABSTRAKT Modulace funkce plazmacytoidních dendritických buněk: role immunoreceptorů TIM-3 a BDCA-2 Plasmacytoidní dendritické buňky (pDC) hrají klíčovou roli v antivirovou odpověd a propojení vrozené a adaptivní imunity. Tyto buňky exprimují endozomální toll-like receptory 7 a 9 detekující ssRNA a DNA postrádající methylaci CpG dinukleotidů. Díky stálé expresi transkripčního faktoru IRF7 jsou pDC schopny rychlé produkce velkého množství interferonů typu I (IFN-I; α, β, ω), typu III (IFN-III; 1, 2, 3, 4) a prozánětlivých cytokinů jako jsou IL-1, IL-6 a TNF-α. Po dozrání pDC také fungují jako buňky prezentující antigeny. I přes intenzivní výzkum je mechanizmus produkce a regulace IFN a prozánětlivých cytokinů málo prozkoumaný. S použitím buněčné linie GEN2.2 a primárních lidských pDC jsme popsali roli kináz MEK a SYK v produkci a regulaci produkce IFN-I. Zjistili jsme, že SYK se účastní nejen regulace regulačním receptorem (RR) řízené BCR-like dráhy působící negativně na sekreci IFN-I a IFN-III, ale také v pozitivní signalizaci pomocí TLR7/9 signální dráhy vedoucí k produkci IFN-I. Dále jsme zjistili že také MEK hraje důležitou roli v inhibiční RR dráze. Další výzkum pomocí farmakologického cílení kináz SYK a MEK může posloužit ke zmírnění symptomů nemocí jako je systémový lupus...
|
|
|
Vliv složení střevní mikrobioty na kondici u ptáků
Černá, Kateřina ; Vinkler, Michal (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Tato práce si klade za cíl shrnout dosavadní znalosti o vlivu složení střevní mikrobioty na kondici ptáků. Vliv střevní mikrobioty na různé aspekty fyziologie živočichů je nyní intenzivně studován a pochopení jeho biomedicínského významu představuje aktuální téma. Většina současného výzkumu se však soustředí na člověka a jiné savce. U ptáků je pak výzkum zaměřen především na hospodářsky významné druhy. Tato práce se proto zabývá i aplikovatelností výsledků zemědělsky orientovaného výzkumu na studium volně žijících druhů ptáků. Výsledky zemědělsky orientovaných studií citovaných v této práci ukazují vysokou mezidruhovou i vnitrodruhovou variabilitu v účincích některých bakterií na kondici hostitele, což by mělo být bráno v potaz v experimentech na volně žijících druzích. Tato práce shrnuje dosavadní znalosti o vlivu bakterií na kondici ptáků získané v korelačních i manipulačních studiích. Manipulační studie zahrnují ty, ve kterých byla ptákům podávána probiotika nebo antibiotika. Jsou zde shrnuty i hlavní mechanismy účinku probiotických bakterií na kondici hostitele. Jedním z cílů této práce bylo také zjistit možnosti využití detekce některých druhů bakterií jakožto neinvazivní metody pro hodnocení kondice ptáků. Jako markery dobré kondice tato práce navrhuje bakterie Enterococcus faecium, Bacillus subtilis...
|
|
|
Analýza protilátkové odpovědi u BK virové infekce
Tomanová, Tereza ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
BK virus je lidský polyomavirus s vysokou prevalencí v populaci. Obvykle je pro svého hostitele neškodný, komplikace působí při imunosupresi, často při transplantacích ledvin, jelikož perzistuje v epiteliálních buňkách ledvin. Exis- tují čtyři subtypy BK viru a zdá se, že je důležité identifikovat, na jaký subtyp je dárce a příjemce ledviny pozitivní. Takové určení subtypově specifických pro- tilátek pomocí jednoduchého testu by mohlo pomoci s eliminací komplikací po transplantaci ledvin. Při předchozím výzkumu byl vytvořen návrh ELISA testu, který by mohl sérologicky rozlišit hlavní BK virové subtypy (I a IV), ale jeho vývoj je komplikován tím, že mezi jednotlivými subtypy BK viru a protilátkami dochází ke křížové reaktivitě. Klíčem k úspěchu může být modifikace antigenu používaného pro ELISA test. Proto bylo cílem této diplomové práce zmapovat významná místa kapsidového VP1 proteinu BK viru, konkrétně ve smyčkách EF a DE, která by se mohla podílet na interakci s protilátkami. Toho bylo dosaženo cílenou mutagenezí v genu pro VP1, v oblasti EF smyčky nebo DE smyčky, kde došlo k záměně nukleotidů pro dvě povrchové aminokyseliny, ve kterých se liší sekvence subtypu I a IV. Výsledkem byl gen pro VP1 subtypu IV mutovaný tak, že sekvence v oblasti EF smyčky byla shodná se sekvencí VP1 subtypu I. Stejný...
|
|
|
Role histon deacetylázy 6 v replikačním cyklu myšího polyomaviru
Vlachová, Štěpánka ; Horníková, Lenka (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Replikační cyklus polyomavirů je stejně jako u ostatních virů zcela závislý na hostitelských buňkách. Pro viry je důležitý nejen buněčný replikační a translační aparát, ale virovou infekci ovlivňují také další buněčné proteiny. Tato práce se zabývá rolí hlavní cytoplazmatické deacetylázy histon deacetylázy 6 (HDAC6) v replikačním cyklu myšího polyomaviru (MPyV). Podařilo se nám prokázat, že přítomnost plně funkční HDAC6 je nezbytná pro úspěšnou a produktivní infekci. Zjistili jsme, že HDAC6 ovlivňuje jak časné, tak i pozdní fáze infekce. Při inhibici, či úplně absenci tohoto proteinu v buňkách je MPyV infikuje s menší efektivitou a zároveň při infekci vzniká méně infekčního virového potomstva. Naopak při využití buněk s částečně funkční HDAC6 schopnou buď deacetylace či vazby ubiquitinu se schopnost MPyV infikovat tyto buňky zvyšuje. Analýzou hladin časného LT antigenu a pozdního strukturního proteinu VP1 jsme prokázali, že HDAC6 ovlivňuje jejich hladiny v infikovaných buňkách. Naše data také naznačují, že v replikačním cyklu MPyV je vyžadována přítomnost především ubiquitin-vazebné domény HDAC6 a s ní spojená funkce v metabolismu a degradaci virových a buněčných proteinů. V druhé části diplomového projektu jsme se zaměřili na přípravu expresních plazmidů nesoucích časnou genovou oblast kódující...
|
|
|
Role acetylace proteinů v životním cyklu Polyomavirů
Dostalík, Pavel ; Horníková, Lenka (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Virová částice myšího polyomaviru je složená ze 3 strukturních proteinů: majoritní strukturní VP1 a minoritní strukturní ů ci řady proteinů mohou ovlivňovat jejich posttranslační modifikace. Tato práce se zaměřuje na to jaký dopad mají acetylace strukturních proteinů na replikační cyklus MPyV. První část této práce se zabývá acetylací proteinu VP1. Podařilo se nám prokázat, ž tento protein acetylovaný ve virové čá é to, že proces acetylace je závislý na přítomnosti minoritních proteinů aké se nám podařilo prokázat, že pro infektivitu viru je důležitá HDAC6 ejí nadprodukce snižuje infektivitu viru, stejný efek é u viru izolovaného z HDAC6 KO buněk. Naše data naznačují že VP1 protein je substrátem HDAC6. Podařilo se nám zjistit, že VP1 protein viru izolovaného z HDAC6 KO buněk íce acetylovaný ve srovnání s původním vire Ve druhé čá ěřili na N' terminální acetylace proteinu na jeho N' konci byla už dříve popsána a jeho mutace zabraňující této acetylaci vede tomu, že e takový MPyV neinfekční. Proto jsme chtěli zjistit, zda je N' terminální důležitá pro stabilitu VP3 proteinu. Naše předběžné výsledky naznačují, že N' terminálně acetylovaný VP3 divokého typu je stabilnější ve srovnání s Klíčová slova: Myší polyomavirus, HDAC6, acetylace, strukturní proteiny, posttranslační
|
|
|
Helikáza DHX9 a její role ve virových infekcích
Kertisová, Anna ; Horníková, Lenka (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Helikázy jsou proteiny, které zajišťují odvíjení vláken víceřetězcových konformací nukleových kyselin. DHX9 je zástupcem helikáz s DExD/H motivem. Jako substrát rozeznává molekuly RNA, DNA a hybridní struktury. V jádře eukaryotických buněk se DHX9 účastní vytváření replikační vidličky či působí v komplexu transkripčních faktorů a propojuje jiné proteiny s RNA polymerázou II. Následně DHX9 reguluje posttranskripční úpravy RNA. Po přechodu do cytoplasmy napomáhá správnému průběhu translace strukturovaných mRNA. Vzhledem k tomu, že se DHX9 účastní procesů spojených s nukleovými kyselinami, je zkoumána její úloha v životním cyklu virů. Zároveň je součástí antivirových signalizačních drah buňky. DHX9 poskytuje výhodu RNA virům a retrovirům v jejich replikačním cyklu různými způsoby. Signifikantní je vazba DHX9 na sekundární struktury virových RNA a jejich případná remodelace, která vede k podpoře virové replikace, transkripce i translace. Oproti tomu DNA viry využívají DHX9 k regulaci hostitelské exprese a minimalizaci její antivirové funkce. Pochopení vztahů hostitelských proteinů a virů může vést do budoucna k efektivnějšímu cílení terapeutických preparátů proti virovým infekcím. Klíčová slova: helikázy, DExD/H-box motiv, DHX9, viry, životní cyklus viru
|
|
|
Study of exosomes in polyomavirus infection
Hyka, Lukáš ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Exosomy jsou extracelulární váčky endosomálního původu. Původně se myslelo, že exosomy slouží pouze k vylučování buněčného odpadu, avšak se ukázalo, že slouží i ke komunikaci mezi buňkami a hrají roli i ve virových infekcích. Exosomy jsou využívány viry např. k přenosu virového proteinu či jejich RNA/DNA. Jedním z virů, u kterého není role exosomů při infekci objasněna je myší polyomavirus. Myší polyomavirus patří do čeledi Polyomaviridae, do které spadá i řada lidských virů, jako je např. JC virus či virus Merkelova karcinomu. Myší polyomavirus kóduje malý, velký a střední T antigen a tři kapsidové proteiny. O středním T antigenu je známo, že se váže na buněčné membrány. Vzhledem k tomu, že exosomy jsou membránově odvozené struktury, zaměřili jsme se možný přenos středního T antigenu. K tomuto cíli bylo potřeba nejdříve zvládnout metody izolace exosomů a jejich charakterizace. Exosomy byly izolovány pomocí ultracentrifugace a dále purifikovány na hustotním gradientu OptiPrep. Charakterizovány byly pomocí elektronové mikroskopie, přístroje NanoSight a proteinových exosomových markerů. Mezi tyto markery patří například Alix, či flotillin-1. Dále byly buňky transfekovány, aby exprimovali střední T antigen. Bylo ukázáno, že exosomy izolované z těchto buněk skutečně obsahovali střední T antigen....
|
|
|
Analýza protilátkové odpovědi u BK virové infekce
Tomanová, Tereza ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
BK virus je lidský polyomavirus s vysokou prevalencí v populaci. Obvykle je pro svého hostitele neškodný, komplikace působí při imunosupresi, často při transplantacích ledvin, jelikož perzistuje v epiteliálních buňkách ledvin. Exis- tují čtyři subtypy BK viru a zdá se, že je důležité identifikovat, na jaký subtyp je dárce a příjemce ledviny pozitivní. Takové určení subtypově specifických pro- tilátek pomocí jednoduchého testu by mohlo pomoci s eliminací komplikací po transplantaci ledvin. Při předchozím výzkumu byl vytvořen návrh ELISA testu, který by mohl sérologicky rozlišit hlavní BK virové subtypy (I a IV), ale jeho vývoj je komplikován tím, že mezi jednotlivými subtypy BK viru a protilátkami dochází ke křížové reaktivitě. Klíčem k úspěchu může být modifikace antigenu používaného pro ELISA test. Proto bylo cílem této diplomové práce zmapovat významná místa kapsidového VP1 proteinu BK viru, konkrétně ve smyčkách EF a DE, která by se mohla podílet na interakci s protilátkami. Toho bylo dosaženo cílenou mutagenezí v genu pro VP1, v oblasti EF smyčky nebo DE smyčky, kde došlo k záměně nukleotidů pro dvě povrchové aminokyseliny, ve kterých se liší sekvence subtypu I a IV. Výsledkem byl gen pro VP1 subtypu IV mutovaný tak, že sekvence v oblasti EF smyčky byla shodná se sekvencí VP1 subtypu I. Stejný...
|
|
|
Experimental model systems to study small DNA viral infection
Bučková, Alžbeta ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Horníková, Lenka (oponent)
Polyomavírus Merkelových buniek (MCPyV) a ľudský papilomavírus 16 (HPV 16) sú malé nádorové DNA vírusy z rodín Polyomaviridae a Papillomaviridae, ktoré predstavujú narastajúce riziko pre ľudí spojené s ich onkogénnym potenciálom. Po nakazení človeka sú HPV 16 a MCPyV schopné dlhodobo perzistovať väčšinou v podobe asymptomatickej infekcie, pričom je agresívny priebeh ochorení potlačovaný imunitným systémom hostiteľa. Integrácia týchto vírusov do hostiteľskej DNA spôsobuje transformáciu buniek vyúsťujúcu do zriedkavých no zhubných karcinómov kože a lézií epitelu pohlavného traktu, hlavy a nosohltanu, ktoré môžu vyústiť do malígnych nádorov. Ich mechanizmy úniku pred imunitným systémom a kompletné životné cykly, dodnes nie sú úplne známe, čo len podčiarkuje význam napredovania výskumu v tejto oblasti. Cieľom tejto bakalárskej práce je poskytnúť zrozumiteľný prehľad modelových systémov zameraných na štúdium MCPyV a HPV 16 in vitro aj in vivo. Kľúčové slová: Papilomavírusy, polyomavírusy, pseudopartikule, bunečné kultúry, zvieracie modely, ľudský papilomavírus 16, polyomavírus Merkelových buniek, HPV 16, MCPyV
|
|
|
Role BK polyomaviru v lidských nádorech
Cirbusová, Adéla ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
BK polyomavirus (BKV) je malý neobalený ubikvitně rozšířený DNA virus, který u imunosuprimovaných jedinců může způsobovat závažná onemocnění, konkrétně BK polyomavirovou nefropatii (BKVaN) a hemoragickou cystitidu. Mimo toho se o BKV uvažuje jako o možném původci některých nádorových onemocnění u člověka. Je zde několik skutečností, které by tomuto spojení nasvědčovaly. BKV ve svém genomu kóduje tři onkoproteiny, díky kterým u hlodavců indukuje vznik celé řady nádorů. Onkogenní potenciál byl prokázán i na buněčných kulturách. Současně byl BKV genetický materiál detekován v lidských nádorových tkání. Tato fakta tedy podporují myšlenku, že by BKV mohl být onkogenní i u člověka. Jako pravděpodobná se prozatím zdá možná účast BKV v karcinomu močového měchýře u pacientů po transplantaci ledvin a je uvažována možnost, že je BKV jedním z faktorů, které mohou zapříčinit vznik adenokarcinomu prostaty. Avšak doposud nebyl předložen stoprocentní důkaz, který by tyto souvislosti potvrdil a je tedy nutná řada dalších studií, které by mohly přinést nové poznatky a roli BKV jako možného původce některého z těchto nádorových onemocnění potvrdit či naopak vyvrátit. klíčová slova: BKV, rakovina, LTag, prostata, močový měchýř
|
host ::
RSS.