Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 25 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Studium integrace DNA nádorových virů
Frčková, Tereza ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Většina lidí vnímá viry především jako původce nemocí jako je rýma, chřipka nebo COVID-19. Existují ale i viry, které mohou způsobovat nádorová onemocnění. Je známo hned několik způsobů, jak viry přispívají ke vzniku nádorů. V případě lidských papilomavirů a viru Merkelových buněk se jedná o expresi onkogenů kódovaných ve virových genomech. Kromě toho může docházet k integraci viru do hostitelského genomu, což může také přispět k rozvoji karcinogeneze. V této práci byla využita metoda detekce integrované papilomavirové sekvence pomocí polymerázové řetězové reakce (DIPS PCR) pro detekci integračního zlomu u lidských papilomavirů (HPV)-pozitivních buněčných linií odvozených od karcinomu cervixu, klinických vzorků karcinomu v oblasti hlavy a krku asociovaných s HPV a klinických vzorků karcinomu z Merkelových buněk. V případě karcinomu z Merkelových buněk byla metoda DIPS PCR provedena na vzorcích pocházejících z čerstvě zmražené tkáně a z řezů vzorků nádorů zalitých v parafínu. V případě tonsilárních nádorů asociovaných s HPV se jednalo pouze o čerstvě zmraženou tkáň. Pomocí metody DIPS PCR se podařilo detekovat integrační zlomy u vzorků z čerstvě zmražené tkáně i tkáně uchovávané v parafínu. U detekce integračních zlomů genomu HPV byla vyzkoušena nová sada primerů, která byla optimalizována na...
Studium integrace DNA nádorových virů
Frčková, Tereza ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Většina lidí vnímá viry především jako původce nemocí jako je rýma, chřipka nebo COVID- 19. Existují ale i viry, které mohou způsobovat nádorová onemocnění. Existuje hned několik způsobů, jak viry přispívají ke vzniku nádorů. V případě lidských papilomavirů a viru Merkelových buněk se jedná o expresi onkogenů kódovaných ve virových genomech. Kromě toho může docházet k integraci viru do hostitelského genomu, což může také přispět k rozvoji karcinogeneze. V této práci byla využita metoda detekce integrované papilomavirové sekvence pomocí polymerázové řetězové reakce (DIPS PCR) pro detekci integračního zlomu u lidských papilomavirů (HPV)-pozitivních buněčných linií odvozených od karcinomu cervixu, klinických vzorků karcinomu v oblasti hlavy a krku asociovaných s HPV a klinických vzorků karcinomu z Merkelových buněk. V případě karcinomu z Merkelových buněk byla metoda DIPS PCR provedena na vzorcích pocházejících z čerstvě zmražené tkáně a z řezů vzorků nádorů zalitých v parafínu. V případě tonsilárních nádorů asociovaných s HPV se jednalo pouze o čerstvě zmraženou tkáň. Pomocí metody DIPS PCR se podařilo detekovat integrační zlomy u vzorků z čerstvě zmražené tkáně i tkáně uchovávané v parafínu. U detekce integračních zlomů genomu HPV byla vyzkoušena nová sada primerů, která byla optimalizována na...
Extracelulární váčky a střední T antigen myšího polyomaviru
Kropáček, Václav ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Brázdová, Andrea (oponent)
Tato práce se soustřeďuje na střední tumorový antigen (MT Ag) myšího polyomaviru (MPyV), potenciální důsledky jeho sekrece extracelulárními váčky (EVs) a jeho vliv na buněčnou signalizaci. MT Ag je membránově asociovaný protein schopný navodit nádorovou transformaci díky interferenci s buněčnou signální transdukcí, zejména aberantní aktivací MAP kinázové dráhy. V první části práce jsme proto navázali na předchozí pozorování provedená v rámci naší skupiny, ukazující, že střední T antigen může být sekretovaný z buněk extracelulárními váčky. Zajímalo nás, zda MT Ag může přispívat k transformaci recipientních buněk. Provedli jsme 2 typy izolace extracelulárních váčků z linií myších fibroblastů stabilně exprimujících střední T antigen (3T6MT) a prokázali jsme jeho přítomnost. Provedli jsme charakterizaci izolovaných EVs detekcí exosomálních markerů a kryo-elektronovou mikroskopií. Následně jsme vystavili recipientní buňky myších fibroblastů (3T6) izolovaným EVs a za pomoci průtokové cytometrie zjišťovali, zda došlo k internalizaci MT Ag. Zároveň jsme se pokusili detekovat, zda došlo u buněk vystavených EVs ke zvýšení hladiny fosforylace MAP kinázy Erk. Ve druhé části práce jsme se pokusili potvrdit a podrobněji analyzovat předešlé nepublikované pozorování zvýšené hladiny fosforylace jaderného faktoru...
Role proteinu IFI16 při virové infekci
Karchňák, Jan ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Poláková, Ingrid (oponent)
5 Abstrakt Viry jsou obligátními vnitrobuněčnými parazity způsobujícími širokou škálu onemocnění. Během evoluce se u všech organismů, včetně lidí, vyvinuly mnohé mechanismy, jak se s virovou infekcí vypořádat. První linie kontaktu s virovou infekcí je tvořena mimo jiné receptory přirozené imunity. Tyto proteiny zajištující detekci s molekulárních vzorů asociovaných s patogeny (PAMPs) a molekulárních vzorů asociovaných s vlastním poškozením (DAMPs). Jedním z těchto receptorů je interferonem γ indukovatelný protein 16 (IFI16), který je zodpovědný za detekci cizorodé a vlastní poškozené DNA v jádře i v cytoplazmě. Ve své struktuře obsahuje dvě DNA vazebné domény HIN, které slouží k jeho na sekvenci nezávislé vazbě na DNA a jednu PYD doménu zprostředkovávající proteinové interakce. V buňce se podílí na regulaci buněčného cyklu, diferenciace a reguluje buněčné stárnutí. Dále spouští nástup nespecifické imunitní odpovědi a svou aktivitou přímo působí jako restrikční faktor mnoha virů. V reakci na to se u virů vyvinuly mechanismy, jakými se jeho aktivitě vyhýbají, a dokonce ho využívají ve svůj prospěch. Klíčová slova: IFI16, STING, DNA detekce, interferony, restrikční faktor, receptory přirozené imunity
Role buněčných sensorů při virové infekci
Karchňák, Jan ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Poláková, Ingrid (oponent)
Viry jsou obligátními vnitrobuněčnými parazity způsobujícími širokou škálu onemocnění. Během evoluce se u všech organismů, včetně lidí, vyvinuly mnohé mechanismy, jak se s virovou infekcí vypořádat. První linie kontaktu s virovou infekcí je tvořena mimo jiné receptory přirozené imunity. To jsou zárodečně kódované proteiny zajištující detekci s patogeny asociovaných molekulárních struktur (PAMPs) a molekulárních vzorů asociovaných s vlastním poškozením (DAMPs). Jedním z těchto receptorů je γ interferonem indukovaný protein 16 (IFI16), který je zodpovědný za detekci cizorodé a vlastní poškozené DNA v jádře i v cytoplazmě. Ve své struktuře obsahuje dvě DNA vazebné domény HIN, které slouží k jeho na sekvenci nezávislé vazbě na DNA a jednu PYD doménu zprostředkovávající proteinové interakce. V buňce se podílí na regulaci buněčného cyklu, reguluje diferenciaci, má telomerázovou aktivitu a reguluje buněčné stárnutí. Dále spouští nástup nespecifické imunitní odpovědi a svou aktivitou přímo působí jako restrikční faktor mnoha virů. V reakci na to se u virů vyvinuly mechanismy, jakými se jeho aktivitě vyhýbají, a dokonce ho využívají ve svůj prospěch. Klíčová slova: IFI16, STING, DNA detekce, interferony, restrikční faktor, receptory přirozené imunity
Role proteinů APOBEC v karcinogenezi indukované HPV
Frolíková, Daniela ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Katalytické polypeptidy podobné enzymu, který upravuje mRNA pro apolipoprotein B (APOBEC) jsou rodina evolučně konzervovaných cytidin deamináz se schopností vazby a modifikace RNA a/nebo ssDNA. APOBEC1-4 zastávají v buňkách řadu funkcí. Zástupci podrodiny APOBEC3 způsobují restrikci cizorodých nukleových kyselin, retrotranspozonů a virů, včetně lidských papilomavirů (HPV), a mohou přispět k vyčištění infekce. Určité HPV jsou označovány jako onkogenní viry, jelikož jsou schopné prostřednictvím onkoproteinů E5, E6 a E7 indukovat imortalizaci a transformaci buněk epitelu. E6 a E7 mohou také navodit transkripci či bránit degradaci některých APOBEC3. Dochází tak k navyšování jejich hladin v buňkách. APOBEC3 působí rovněž jako buněčné mutátory, jelikož mohou během replikace či transkripce katalyzovat deaminace na dočasně vzniklé ssDNA. Deregulace APOBEC3 způsobená onkoproteiny může k mutagenezi přispět. Tato bakalářská práce se zabývá proteiny APOBEC, jejich aktivací a funkcí během HPV indukované karcinogeneze a zejména rozsahem a důsledky APOBEC3 mutací. Klíčová slova: APOBEC, mutageneze, papilomavirus, onkoproteiny, karcinogeneze
Příprava expresních vektorů a virových mutant pro studium minoritních strukturních proteinů polyomavirů
Cibulka, Jakub ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Polyomaviry jsou malé neobalené DNA viry infikující ptáky a savce, včetně člověka. Jejich kapsida je tvořena hlavním kapsidovým proteinem VP1 a dvěma minoritními kapsidovými proteiny VP2 a VP3. Důležitou funkcí minoritních proteinů je pravděpodobně zprostředkování dopravy virového genomu do jádra buňky, aby mohlo dojít k úspěšné replikaci viru. Proteiny VP2 a VP3 myšího polyomaviru a viru SV40 mají schopnost vázat a perforovat buněčné membrány a má se za to, že právě tato jejich vlastnost pomáhá dopravit virový genom do jádra. V rámci této práce byly připraveny plasmidy pro produkci a vizualizaci minoritních kapsidových proteinů polyomaviru karcinomu Merkelových buněk v savčích buňkách. Tyto proteiny se svými sekvencemi výrazně liší od minoritních proteinů ostatních lidských polyomavirů i příbuzného myšího polyomaviru. Při jejich samostatné produkci v buňkách se ukázalo, že na rozdíl od proteinů VP2 a VP3 myšího polyomaviru nevykazují zřetelnou afinitu k membránám. Druhým cílem této práce byla příprava mutant myšího polyomaviru s delecemi v hydrofobních doménách proteinů VP2 a VP3, které by měly být zodpovědné za výše zmíněné membránové interakce. Tyto mutanty nebyly infekční, ale ztráta infektivity může souviset s celkovým ovlivněním produkce pozdních proteinů viru a nejen s funkcí těchto domén jako takových.
Experimentální a klinicky využitelné vakcíny na bázi viru vakcínie
Pilná, Hana ; Mělková, Zora (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Virus vakcinie (VACV) je obalený DNA virus patřící do rodu Orthopoxviridae. Jedná se o laboratorní virus, který nemá v přírodě známého přirozeného hostitele, a jehož přesný původ zůstává doposud neobjasněn. Jeho význam pro člověka je ovšem značný. V prvé řadě to byly právě různé kmeny VACV, které byly použity pro přípravu vakcín při eradikaci pravých neštovic. I dnes je vynakládáno nemalé úsilí na přípravu efektivnějších a bezpečnějších vakcín proti pravým neštovicím, a to mimo jiné kvůli stále existujícím obavám, že by variola virus - původce pravých neštovic - mohl být zneužit jako biologická zbraň. Pokrok v genovém inženýrství umožnil další využití potenciálu VACV jako vektoru, neboť VACV umožňuje inkorporaci cizorodé genetické informace a její expresi v hostiteli. Navíc se VACV replikuje výlučně v cytoplasmě, což snižuje riziko začlenění virové DNA do DNA hostitele. Tyto a další vlastnosti dělají z VACV ideálního kandidáta na vektor pro přípravu vakcín proti celé řadě heterologních infekčních a onkologických onemocnění. Tato práce podává přehled klinicky využívaných a některých experimentálních vakcín odvozených z VACV. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Role jaderných tělísek PML při infekci herpesviry
Bártová, Jana ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Jaderná tělíska PML jsou proteinové struktury v buněčném jádře, které regulují mnoho důležitých buněčných procesů a uplatňují se mimo jiné i při obraně proti virové infekci. Mezi stálé komponenty těchto tělísek patří proteiny PML, Sp100 a Daxx, mnoho dalších proteinů může s PML tělísky asociovat přechodně. Proteiny PML tělísek mohou být SUMOylovány, tato posttranslační modifikace má význam pro formování PML tělísek a regulaci jejich funkce. Komponenty PML tělísek včetně PML, Sp100 a Daxx se mohou projevovat jako restrikční faktory omezující replikaci mnoha DNA i RNA virů. Obranné mechanismy zprostředkované proteiny PML tělísek jsou potlačovány virovými proteiny, které inaktivují jednotlivé komponenty nebo narušují strukturu PML tělísek. Tato práce se zaměřuje na význam PML tělísek a jejich komponent jako restrikčních faktorů při infekci DNA viry z čeledi Herpesviridae a popisuje interakce mezi PML tělísky a virovými proteiny na příkladech herpes simplex viru 1, lidského cytomegaloviru a viru Epstein-Barrové. Klíčová slova: jaderná tělíska PML, restrikční faktor, protivirová obrana, vrozená imunita, herpesviry

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 25 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.