|
|
Výroční prémie Krasoumné jednoty v Praze ve 2. polovině 19. století
Donné, Tereza ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Práce v úvodu pojednává o Kunstvereinech, které v první polovině 19. století zaznamenaly intenzivní rozvoj. Dále o historii Krasoumné jednoty, prvního českého spolku založeného ryze k šíření umění pro laickou veřejnost, zejména prostřednictvím výročních výstav a výročních prémií. Stručně také o Společnosti vlasteneckých přátel umění, která činnost Krasoumné jednoty iniciovala. Vlastní text analyzuje vývoj grafických technik použitých v grafických prémiích. Objasňuje význam prémií vydávaných spolky, pojednává o vybraných prémiích Krasoumné jednoty a jejich vzorech, s důrazem na rytce německého původu. V závěru ve stručnosti porovnává tři české spolky pro šíření umění, které jeden čas koexistovali vedle sebe, a jejich prémie; Krasoumné jednoty, Jednoty umělců výtvorných a Umělecké besedy.
|
|
|
Francesco de Goya: Los Caprichos (Rozmary)
Moučková, Lucie ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Resumé Práce Los Caprichos (Rozmary) je věnována rozboru stejnojmenného grafického cyklu Francisca de Goyi. Umělec ovlivněný myšlením okruhu osvícenských přátel, následky nemoci, která nutně změnila jeho vnímání světa, autor vedený touhou po svobodném vyjadřování i ve výtvarném umění, představuje mezník mezi tradičním a moderním španělským uměním. Na pozadí dobových uměleckých preferencí druhé poloviny 18. století sledujeme postupný vývoj Francisca de Goyi-grafika, jeho osvobozování se od konvencí a přechod k tvorbě, která reflektuje autorovu osobnost a jeho názory na společnost. Jeho originální a enigmatické grafické dílo je postaveno na mnoha kontrastech: je technicky novátorské, neboť Goya používá neobvyklou techniku leptu a akvatinty, a zároveň tematicky odráží myšlení mnoha předchozích generací. Středem zájmu práce je série grafik Los Caprichos, která nejen reflektuje Goyovy osvícenské názory, ale navazuje také na bohaté lidové tradice a pověry. Na základě studia vybraných grafických listů a literatury hledáme spojitost mezi jednotlivými, zdánlivě tematicky odlišnými náměty. Vyobrazení prostituce, čarodějnictví či tzv. oslovin jsou však vzájemně provázaná a tvoří jeden velmi komplexní celek. K jeho pochopení přispívají i komentáře sepsané za Goyova života, nebo srovnání s přípravnými kresbami z Alb A a...
|
|
|
Výzdoba Smetanovy síně Obecního domu v Praze
Hošek, Petr ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Tato práce se zabývá výzdobou Smetanovy síně Obecního domu v Praze, který byl stavěn v letech 1905-1912. Důraz je kladen na komplexní popis jednotlivých uměleckých děl, zejména maleb Karla Špillara a soch Ladislava Šalouna ve Smetanově síni a jejich pozice v celoživotním díle autorů, kteří je vytvořili. Významnou částí jsou úvodní kapitoly, které ozřejmují průběh formování představy o výsledné podobě Smetanovy síně a potažmo i Obecního domu. Následné kapitoly srovnávají Smetanovu síň s dalšími koncertními prostory, reflektují dobové ohlasy na uměleckou výzdobu sálu a hodnotí sál v celé jeho stoleté historii.
|
|
|
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně
Klinerová, Adéla ; Macek, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Tato bakalářská práce je věnovaná tématu kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze- -Karlíně. V úvodní kapitole je popsán historický a urbanistický vývoj Karlína, spolu s ambicemi na vlastní duchovní správu obce. Další části práce jsou věnovány architektonickým návrhům na kostel a postupu stavby, strukturovaném na základě několika významných mezníků. Práce se také věnuje výzdobě kostela, která je rozdělena do dvou etap. Především se jedná o malířské a sochařské realizace. Užité umění je zmíněno jen okrajově. Důležitým pramenem pro zpracování práce byly Kronika osady Karlína a farního kostela, Protokoly Jednoty pro vyzdobení chrámu sv. Cyrila a Metoda v Karlíně a architektonické plány. Nedávnému restaurování karlínského kostela je věnována publikace: Karlín. Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, Kostelní Vydří 2007 a také proto není restaurování chrámu tématem této práce.
|
|
|
Funerální litina Podbrdska ve světle kontaktů s centry výroby litiny v Prusku a na Moravě v 19. století.
Bělová, Jana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Otavský, Karel (oponent) ; Prahl, Roman (oponent)
Funerální litina poskytuje jedinečný vhled do prolínání světa umění se světem řemesla v 19. století. Podbrdsko představovalo v tomto období důležité ohnisko, z něhož se šířila jak umělecká invence, tak kvalitní řemeslo. Projekt "Funerální litina Podbrdska ve světle kontaktů s centry výroby litiny v Prusku a na Moravě v 19. století", financovaný z Grantovou agenturou univerzity Karlovy ukazuje podbrdskou funerální litinu ve kontextu s nejdůležitějšími centry výroby litiny v Prusku na Moravě a v Rakousku. Bylo popsáno a vyhodnoceno 39 vzorníků a zpracována fotodokumentace 2020 litinových náhrobků. Z toho 547 v Berlíně, 142 v Gliwici, na Hořovicku, Berounsku,Rožmitálsku, Plzeňsku a Plasku 559, na Blanensku a v okolí Frýdlantu nad Ostravicí 376, v Mariazell a okolí 396. Litinové funerálie stojí na pomezí umělecké a běžné komerční litiny. Středoevropskou funerální litinu 19. století lze rozdělit do třech základních okruhů. První okruh má své prameny v pruských královských slévárnách v Berlíně a Gliwici, k jejich odkazu se hlásí také plaská a fürstenberská berounská a také starší blanenská litina. Pro tento okruh je typické novoklasicistní a střízlivé novogotické tvarosloví. V Berlíně tato tradice tvarosloví pokračovala až do počátku 20. století. Druhý okruh má svůj původ na Podbrdsku. Vzorník, který...
|
|
| |
|
|
Dílo Gabriela Maxe v ohlasech pražské dobové kritiky.
Šimek, Michal ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Musil, Roman (oponent)
Gabriel Max patří k mimořádným osobnostem středoevropské výtvarné scény druhé poloviny 19. století. Jako pražskému rodákovi mu byla v dobovém českém tisku věnována mimořádná pozornost. Cílem této práce je katalogizace a co nejdůkladnější zpracování obsáhlého textového i obrazového materiálu týkajícího se Gabriela Maxe a jeho díla, zaznamenaného v pražském dobovém tisku.
|
|
|
Viktor Barvitius (1834-1902)
Klouzová, Aneta ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
v českém jazyce: Snahou této diplomní práce je podat co nejucelenější obraz o životě a díle malíře Viktora Barvitia (1834 - 1902), jednoho z průkopníků moderního realismu u nás. Sledování životních osudů a vlivů, jež formovaly jeho umělecký vývoj, umožňuje vnímat dílo tohoto milovníka městského ruchu v kontextu dobového malířství. Barvitiova tvorba, koncentrující dobové stěžejní oblasti malířství - portrétní studie, historickou malbu, žánr, dosáhla vrcholu za malířova francouzského pobytu mezi lety 1865- 1867. Malíř je také pro hbitou reakci na francouzský moderní realismus vedle Karla Purkyně a Soběslava Pinkase oceňován jako jeden z "proroků" programového realismu v Čechách. Roku 1877 byl Viktor Barvitius jmenován inspektorem Obrazárny SVPU a historie českého muzejnictví mu vděčí za mnohé. Barvitiovo celoživotní působení ve světě umění, jak na poli tvůrčím, tak na poli teoretickém, z něj činí významnou osobnost českých kulturních dějin. Nedílnou součástí práce jsou ukázky dobové a pozdější výtvarné kritiky a obrazová příloha. Práce zahrnuje rovněž soupis Barvitiových děl vyskytujících se v českých a moravských muzeích a galeriích, v Národní galerii v Praze, jakož i seznam malířových děl, jež byla předmětem aukcí, a katalog umělcova díla.
|
|
|
Jaroslav Špillar (1869-1917) a český výtvarný folklorismus na přelomu 19. a 20. století
Fišerová, Hana ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl zmapovat folklorní tendence v českém secesním malířství kolem roku 1900. Období přelomu století je v českém výtvarném umění charakterizováno snahou zorientovat se vývoji západního evropského umění a nalézt vlastní cestu k modernosti. Vznikají nové umělecké spolky, organizují se výstavy velkých osobností tehdejšího západního umění. Vůdčími osobnostmi jsou výtvarní kritikové, jejichž názory výrazně přispívají k vytyčení směru, jakým se české umění bude vyvíjet. Poslední čtvrtina 19. století je zároveň obdobím, kdy je v souvislosti s obrodným procesem české společnosti manifestován potenciál lidové kultury, která je chápána jako původní a nezkažená. Vyvrcholením tzv. národopisného hnutí byla Národopisná výstava českoslovanská konaná roku 1895 v Praze. Na rozhraní těchto dvou proudů: touze po vyrovnání se západnímu umění a zároveň hledání inspiračních zdrojů v lidovém umění, vyrůstá tvorba tzv. regionálních malířů. Diplomová práce se snaží tento fenomén charakterizovat a doložit jeho existenci na srovnání tvorby několika vybraných osobností výtvarného regionalismu. Hlavní část práce bude tvořit popis života a díla Jaroslava Špillara tvořícího na Chodsku, jehož osobnost bude postavena vedle dalších folklorně orientovaných malířů Čech a Moravy (Augustin Němejc, Joža Uprka)....
|
|
|
Umění a architektura Národopisné výstavy 1895
Mědílková, Veronika ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Název práce: Umění a architektura Národopisné výstavy 1895 Tématem předkládané diplomové práce je pokus o rekonstrukci seznamu výtvarných umělců a jejich děl prezentovaných a použitých v rámci Národopisné výstavy českoslovanské konané 15. 5. - 28. 9. 1895 na pražském výstavišti. I přesto, že se jedná o jednu ze tří nejvýznamnějších výstavních akcí konce 19. století v českém prostředí (Jubilejní výstava 1891 - Národopisná výstava 1895 - Výstava architektury a inženýrství), nebylo toto téma bohužel dosud systematicky zpracováno a to ani z umělecko-historického pohledu. Diplomová práce se na základě dobové literatury (katalogy, průvodce, tisk) snaží představit původní prezentaci veřejnosti a charakter použitých uměleckých děl. Práce v jednotlivých kapitolách pojednává o výstavním plakátu, architektuře (především dvou nejvýznamnějších partiích výstavy: Staré Praze a výstavní vesnici), malířském umění, sochařském umění, užitém umění (upomínkových předmětech), a snaží se také vysledovat osud exponátů po ukončení výstavy (těch, u nichž to dostatek informací umožnil).
|
host ::
RSS.