|
|
Marine magafauna of coastal waters in southern Ireland
Svobodová, Hana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Pozorování výskytu mořské megafauny v pobřežních vodách může přispět k lepšímu pochopení chování velkých mořských tvorů a jejich reakcí na klimatické změny. Já jsem sledovala kytovce, žraloka velikého, kožatky velké a měsíčníky na ostrově Cape Clear na jihozápadě Irska. Výzkum byl prováděn od června do srpna 2008, protože právě z letního období pochází nejvíce historických záznamů o pozorování želv, měsíčníků i ostatních velkých obratlovců ve sledované oblasti. Kromě výskytu druhů byly každý den zaznamenávány údaje o počasí (velikost vln, viditelnost, plocha moře ozářená sluncem a plocha oblohy pokrytá mraky). Během výzkumu (51 dní) nebyla bohužel pozorována ani jedna kožatka velká, pravděpodobně to bylo kvůli chladnému počasí ve sledovaném období. Přesto byly ale 124x pozorovány jiné druhy megafauny - převážně kytovci (pět druhů). Byl viděn i žralok veliký a několik měsíčníků. Během sledovaného období došlo k signifikantnímu nárůstu počtu pozorování i počtu sledovaných druhů, zejména pak v druhé polovině léta, kde byla vyšší teplota mořské vody. Statistická analýza však přímý signifikantní vliv teploty povrchové vody na počet pozorování nebo druhovou diverzitu neprokázala. Ani žádná z doplňkových proměnných (údaje o počasí) ale neměla vliv ani na počet druhů, ani na celkový počet pozorování. Kromě...
|
|
|
Experimentální ovlivnění líhnutí diapauzujících stádií perloočky Daphnia obtusa
Sailerová, Martina ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Vaníčková, Ivana (oponent)
Diapauza je často adaptací, jak přežít období nepříznivých podmínek. Ovšem některá diapauzující stádia neukončují dormanci hned, jakmile nastanou vhodné podmínky. Tato prodloužená diapauza může být způsobena prostředím, pokud se diapauzující stádia nedostanou k podnětům, které by ukončily dormantní stav. Jiným důvodem může být také bet-hedging strategie, kdy se vylíhne pouze část dormantních stádií a zbytek zůstává na další vhodné období. Ve své práci jsem zjišťovala, zda se tato strategie projevuje při líhnutí dormantních vajíček u druhu Daphnia obtusa - perloočky obývající malé dočasné vody střední Evropy. Studovala jsem vliv intenzity osvětlení na úspěšnost líhnutí a efekt izolace efipií (obsahující dvě vajíčka) ze sedimentu. Množství vajíček ukončujících diapauzu a množství embryí, která úspěšně dokončila líhnutí, a načasování těchto dějů, bylo zjišťováno za inkubační teploty 15 ˚C, čtyř intenzit osvětlení (100% = 35µmol.m2 .s-1 , 75%, 50%, 25%; fotoperioda 12h světla: 12h tmy) a úplné tmy po dobu 21 dní. Mé výsledky podporují předpoklad, že se u této perloočky nevyskytuje geneticky daná strategie bet-hedging. Pozorovala jsem velký podíl vajíček, která ukončila diapauzu při všech testovaných podmínkách. Nicméně jsem zjistila pozitivní závislost množství úspěšně vylíhnutých jedinců na intenzitě...
|
|
|
Fenotypová plasticita perloočky Daphnia cucullata ve dvou polabských tůních
Volemanová, Eva ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Pichlová, Radka (oponent)
3 ABSTRAKT Charakteristické helmy u perlooček Daphnia cucullata, které zvyšují jejich odolnost proti řadě bezobratlých predátorů, mohou být indukovány jak chemickou, tak mechanickou cestou - kairomony predátorů, ale též slabým náhodným prouděním. Porovnávala jsem odpověď klonů D. cucullata, pocházejících ze dvou polabských tůní, které se liší predačními režimy, na oba tyto faktory. Ve větší tůni (Řehačka) je hlavním predátorem perloočka Leptodora kindtii a populace D. cucullata zde vykazuje typickou cyklomorfózu. V malé tůni (Bezednice) perloočky D. cucullata přes přítomnost larev koreter Chaoborus flavicans helmy nevytvářejí. V laboratorních experimentech jsem porovnávala reakce klonů D. cucullata z těchto dvou tůní na kairomony larev koreter a turbulence. Kairomony indukovaly signifikantně delší helmy u klonů z obou tůní, ale jen klony z velké tůně reagovaly také na turbulenci. Jelikož všechny perloočky v experimentech reagovaly na kairomony larev koreter, předpokládám, že koncentrace kairomonů v malé tůni je zřejmě nedostačující k vytvoření morfologických antipredačních struktur, nebo je zde velké množství alternativní kořisti. Odlišnost reakcí na turbulence naznačuje, že selekce pro klony reagující na turbulence je mnohem silnější ve velké tůni. Ve své práci navrhuji, že klíčovým selektujícím faktorem...
|
|
| |
|
|
Sezónní dynamika výskytu druhů a hybridů komplexu Daphnia longispina v korytovitých nádržích
Horová, Barbora ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Macháček, Jiří (oponent)
Analyzovala jsem sezónní změny v prostorové distribuci taxonů z komplexu Daphnia longispina na sedmi korytovitých nádržích v České republice. Výskytu druhů a hybridů podél hlavní osy nádrže se lišil mezi letním a podzimním obdobím. Na podzim zmizela D. cucullata z oblasti přítoku, zatímco D. longispina a D. galeata x longispina se přesunuli z dolních částí nádrže směrem k přítoku. Tyto změny mohou být příčinou poklesu predačního tlaku rybích predátorů nebo zhoršením potravních podmínek spojených s nástupem podzimu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Vertikální distribuce medúzky sladkovodní v přírodních a laboratorních podmínkách
Hutňan, Martin ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Seďa, Jaromír (oponent)
V experimentálním zařízení (dva teplotně stratifikované průhledné perspexové válce o objemu 78 l) jsem v průběhu dvou sezón sledoval vertikální distribuci medúzky sladkovodní (Craspedacusta sowerbii). Vytvořením gradientu teploty a světelné intenzity jsem se pokusil objasnit vliv těchto faktorů na vertikální distribuci medúzek. Narozdíl od studovaných lokalit zde nedocházelo k dramatickým poklesům množství rozpuštěného kyslíku v oblasti teplotního zlomu a pod ním. Mohl jsem proto vyloučit vliv hypoxických podmínek na vertikální distribuci medúz. Ta byla omezena teplotou, která odpovídala teplotě naměřené v aklimatizačním zásobníku. Diurnální vertikální migrace (DVM) samčí populace medúzek jsem sledoval na teplotně stratifikované lokalitě. Také crustaceoplankton (hlavní potravní složka medúzek) vykazoval změny ve vertikální distribuci v závislosti na denní době. Výskyt medúzek byl omezen spodní hranicí epilimnia. Má pozorování mne vedla k následujícím závěrům: 1) Chování medúzky sladkovodní v experimentálním zařízení potvrdilo hypotézu, že změna světelné intenzity je primárním proximátním faktorem řídícím DVM. 2) Další proximátní faktor, který hraje významnou roli, je vertikální gradient teploty. Pomocí laboratorních pokusů i terénního pozorování jsem potvrdil hypotézu, že výskyt medúzek je omezen spodní...
|
|
|
Distribution and genetic variation of invasive crayfish of the genus Orconectes
Filipová, Lenka ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Kozák, Pavel (oponent)
(in Czech) Raci tvoří již po staletí nedílnou součást evropské fauny. V minulosti byli v přírodě loveni a využíváni na konzumaci. V posledních letech však po celém světě dochází stále častěji k invazím živočišných i rostlinných druhů. Následky těchto invazí zasáhly také původní evropské raky, jejichž populace byly z velké části zdecimovány původcem račího moru (oomycetou Aphanomyces astaci, Saprolegniales). Ve snaze nahradit tyto ztracené populace bylo od roku 1890 do Evropy dovezeno několik severoamerických raků, kteří v Evropě dobře prosperují, pro původní druhy ale představují vážné nebezpečí - jsou přenašeči patogenu račího moru a v případě kontaktu s původními druhy je mohou dále infikovat. Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na jeden z těchto invazních druhů, raka pruhovaného (O. limosus). Na základě dostupných literárních dat byl O. limosus do Evropy úspěšně introdukován pouze jednou, všichni evropští raci pruhovaní by tedy měli být potomky těchto dovezených jedinců, zcela není ale vyloučena ani možnost dalších, v literatuře nezaznamenaných pokusů o introdukci tohoto raka do Evropy. S cílem zjistit, odkud mohla pocházet zdrojová populace evropských jedinců tohoto druhu jsem sekvenovala mitochondiální gen pro podjednotku I cytochrom c oxidázy (COI) raků pruhovaných z Evropy a Severní...
|
|
| |
|
|
Evolution, ecology and systematics of symbiotic shrimps (Crustacea: Decapoda: Caridea)
Horká, Ivona ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Fikáček, Martin (oponent) ; Chan, Tin-Yam (oponent)
Disertační práce je zaměřena na symbiotické vztahy krevet z infrařádu Caridea se zástupci z různých kmenů bezobratlých. V současné době je v rámci Caridea známo pět čeledí se symbiotickými druhy. Ekologický významná a druhově nejpočetnější je čeleď Palaemonidae, která podle tradičního pojetí zahrnuje i podčeleď Pontoniinae s většinou symbiotických druhů. Její zástupce můžeme nalézt ve slaných a brakických vodách, od mírného pásu po pás tropický, s nejvyšší druhovou diverzitou v Indo-západotichomořské geografické oblasti a západním Atlantiku. Disertační práce je rozdělena na dvě části, ekologicko-evoluční a systematickou. Ekologická část přináší nové poznatky o evoluci symbiotických vazeb u krevet z čeledi Palaemonidae. V Kapitole 1 jsme potvrdili, že kolonizace nového hostitele, mnohdy z jiného kmene, se u symbiotických krevet této skupiny v průběhu evoluce vyskytuje opakovaně a sehrává významnou roli při její diverzifikaci. Stejně tak přechod z ektosymbiotického způsobu života na endosymbiotický, spojený se vznikem adaptací souvisejících s celkovým tvarem těla, se v evoluci Palaemonidae objevuje opakovaně. Návrat k volnému způsobu života je vzácný a vyskytuje se výjimečně u fylogenetických linií s ektosymbiotickými zástupci. Výsledky fylogenetické analýzy mimo jiné ukázaly na polyfylii u několika...
|
|
|
Hosts and transmission of the crayfish plague pathogen Aphanomyces astaci
Svoboda, Jiří ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Maguire, Ivana (oponent) ; Jussila, Japo (oponent)
Račí mor decimuje populace evropských druhů raků již více než 150 let, a proto je jeho původce, oomycet Aphanomyces astaci, považován za jednoho ze 100 nejhorších invazních druhů na světě. Původce račího moru je silně přizpůsobený parazitickému způsobu života. Přesto jej lze, podobně jako mnohé další oomycety, izolovat z nemocných raků a pěstovat na agarových médiích (kapitola 7). Životní cyklus A. astaci zahrnuje tři základní stádia: mycelium rostoucí v tkáních hostitelů a zoospory a cysty, což jsou infekční stádia vyskytující se volně ve vodě. Všechny dosud testované severoamerické druhy raků jsou vůči patogenu račímu moru do značné míry odolné, tj. navzdory infekci přežívají poměrně dlouho a nevykazují akutní příznaky nemoci. Proto mohou tyto druhy raků sloužit jako dlouhodobí přenašeči tohoto patogenu. K masivní tvorbě a uvolnění spor z infikovaných severoamerických raků dochází v době svlékání, nebo když jsou raci vystaveni nepříznivým podmínkám či hynou (kapitola 4). Ve svých experimentech jsem však prokázal, že ke sporulaci ze severoamerických raků dochází i mimo období svlékání, a to i když raci nejeví žádné zjevné známky nemoci. Proto musejí být infikovaní severoameričtí raci považováni za stálý zdroj nákazy (kapitola 4). Známé kmeny račího moru byly na základě genetické variability rozděleny do...
|
host ::
RSS.