|
|
Verification of Electrical and Gravimetric Measurement of ELPI.
Ondráček, Jakub ; Roztočil, Petr ; Ondráčková, Lucie ; Vlčková, Lucia ; Benešová Ševčíková, Irena ; Procházková, Věra ; Kugler, Josef ; Otáhal, P.
This contribution compares the gravimetric and electrical measurement of ELPI impactor with traditional and very well-established aerosol spectrometers (SMPS, APS and CPC)\non set of well-defined aerosols (different composition, sizes and morphology).
Plný tet: SKMBT_C22019110512042 -  PDF
Plný text: content.csg - PDF
|
|
|
Epigenetické aspekty normální a nádorové krvetvorby: role chromatin remodelační ISWI ATPázy.
Zikmund, Tomáš ; Stopka, Tomáš (vedoucí práce) ; Dráber, Peter (oponent) ; Otáhal, Pavel (oponent)
Chromatin remodelační protein Smarca5 se účastní řady buněčných procesů, které jsou důležité jak z hlediska vývoje tkání, tak i z pohledu nádorové biologie. Mezi procesy, v průběhu kterých Smarca5 remodeluje chromatinovou strukturu, patří například genová transkripce, replikace a opravy poškozené DNA. Předpokládali jsme, že Smarca5 představuje esenciální molekulu pro modulaci chromatinu především ve vývojově časných a rychle se dělících progenitorech tkání, u nichž se často objevuje i zvýšená hladina transkriptu této ATPázy. Jednou z takovýchto tkání je i krvetvorba. Předmětem předkládané disertační práce je analýza vlivu deplece Smarca5 na proliferaci a diferenciaci krvetvorných progenitorů in vivo a zároveň hledání mechanizmů narušení jejich vývoje. Pomocí námi vytvořeného myšího modelu s podmíněně deletovatelnou alelou (angl. "conditional knockout") genu Smarca5 v krvetvorných kmenových buňkách jsme zjistili, že deplece této ISWI ATPázy způsobuje akumulaci časných hematopoetických protenitorů a inhibici jejich maturace směrem do erytroidní a myeloidní řady. Proerytroblasty vykazovaly dysplastické změny a u podstatné frakce bazofilních erytroblastů se objevovala zástava buněčného cyklu na rozhraní fází G2/M. Předpokládaným mechanizmem pozorovaných změn se ukázala být aktivace stresové dráhy...
|
|
|
Differentiation plasticity of hematopoietic cells
Polgárová, Kamila ; Stopka, Tomáš (vedoucí práce) ; Otáhal, Pavel (oponent) ; Šálek, Cyril (oponent)
Hematopoéza byla mnoho let považována za nezvratný přímočarý proces, který postupným omezováním liniové plasticity vedl k vzniku zralých krevních elementů. V posledních letech se však objevily práce, které poukazují na nečekaně široký potenciál hematopoetických buněk, kdy i z lymfoidních prekurzorů můžou vzniknout zralé myeloidní buňky a naopak. Za fyziologických okolností je krvetvorba striktně regulována a definitivní osud buněk je ovlivněn mnoha faktory, které vedou ke změnám regulačních sítí zahrnujících transkripční faktory, epigenetické či post-transkripční modulátory. Jakékoli narušení této přísné kontroly, způsobené mutacemi nebo jinými událostmi, ovlivňuje proliferaci a liniovou plasticitu hematopoetických prekurzorů. To může vést ke klonálnímu růstu rozličné signifikance či k leukemogenezi. Změny v jednotlivých dráhách pak mohou ovlivnit i citlivost hematologických malignit na léčbu. Pro lepší pochopení hematopoetické regulace jsme se rozhodli popsat změny genové exprese v průběhu fyziologického vývoje zdravých lymfoidních a myeloidních buněk, jakož i u buněk leukemických a to pomocí vlastní zjednodušené platformy založené na PCR v reálném čase. V sortovaných hematopoetických progenitorech a jejich maligních protějšcích jsme vyšetřili expresi 95 genů spojených s diferenciací vybraných...
|
|
|
Characterization of hematopoietic cells in patients with mature B-cell malignancies
Maswabi, Bokang Calvin ; Živný, Jan (vedoucí práce) ; Otáhal, Pavel (oponent) ; Alberich Jorda, Meritxell (oponent)
(Czech) U pacientů s nádorem ze zralých B buněk a u zdravých kontrol byly analyzovány absolutní a relativní podíly populací hematopoetických kmenových buněk a progenitorů (HSPC), včetně hematopoetických kmenových buněk (HSC), multipotentních progenitorů (MPP), multilymphoidních progenitorů (MLP) a pro B buněk. Identifikovali jsme nižší absolutní a relativní zastoupení MLP a vyšší relativní zastoupení HSC u pacientů, bez ohledu na postižení kostní dřeně (BM), ve srovnání s kontrolami. U pacientů s infiltrací kostní dřeně maligními buňkami jsme navíc pozorovali významně snížené absolutní počty MPP. U zdravých subjektů jsme potvrdili dříve publikované výsledky ukazující zvýšení absolutního a relativního zastoupení MLP s věkem, klesající relativní zastoupení HSC s věkem a klesající absolutní a relativní koncentraci pro B buněk s věkem. Snížené absolutní a relativní koncentrace pro B buněk byly zjištěny také u studovaných pacientů (PT) v korelaci s věkem. Nižší absolutní a relativní koncentrace MLP a vyšší relativní koncentrace HSC byly pozorovány u pacientů ve srovnání s věkově odpovídajícími kontrolami bez ohledu na infiltraci kostní dřeně (KD). Absolutní koncentrace MPP byla významně snížená pouze u pacientů, kteří měli maligními buňkami infiltrovanou kostní dřeň. Porovnání změn v zastoupení HSPC ve...
|
|
| |
|
|
Modulace nádorového mikroprostředí a její vliv na imunoterapii nádorů
Musil, Jan ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Mikyšková, Romana (oponent) ; Otáhal, Pavel (oponent)
Modulace nádorového mikroprostředí představuje možnost, jak inhibovat růst nádorů a posílit protinádorovou imunitní odpověď. V předložené práci jsme použili pro modulaci nádorového mikroprostředí dvě strategie. Zaprvé, jsme zkonstruovali rVACV ko-exprimující tumor supresorový gen pro vazebný protein typu 3 pro růstové faktory podobné inzulinu (IGFBP-3) a gen kódující fúzní imunogen SigE7LAMP. Exprese IGFBP-3 byla řízena buď časným vakciniovým promotorem H5 nebo syntetickým časně/pozdním (E/L) promotorem. Zjistili jsme, že exprese IGFBP-3 řízená H5 promotorem vede k produkci většího množství proteinu než exprese řízená E/L promotorem. Imunizace myší rVACV P13-SigE7LAMP-H5- IGFBP-3 inhibovala růst nádorů TC-1 efektivněji než imunizace kontrolním virem P13-SigE7LAMP-TK- . Zároveň indukovala také silnější odpověď T-lymfocytů proti VACV antigenům. Pozorovali jsme, že vysoká exprese IGFBP-3 vedla ke zvýšení míry replikace viru a to jak in vitro, tak in vivo, což mělo za následek déletrvající antigenní stimulaci. Vysoká míra produkce IGFBP-3 rovněž korelovala s lepší adsorpcí viru P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 na buňky CV-1 v porovnání s P13-SigE7LAMP-TK- . Identifikovali jsme dva rozdíly ve struktuře IMV mezi viry P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 a P13-SigE7LAMP-TK- . IMV P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 do své struktury...
|
|
|
Buněčná signalizace leukemických buněk a nemaligních B-lymfocytů
Kanderová, Veronika ; Kalina, Tomáš (vedoucí práce) ; Klener, Pavel (oponent) ; Otáhal, Pavel (oponent)
Akutní leukemie (AL) je nejčastější malignitou dětského věku. V Česku AL onemocní 90 až 100 dětí za rok. AL je komplexní onemocnění, které se patologicky projevuje na úrovni DNA, mRNA, proteinů i buněk. Leukemické buňky často aberantně exprimují molekuly, které se za fyziologických podmínek vyskytují u jiných buněčných typů a jejichž funkční zapojení není probádáno. Zjistili jsme, že molekula CEACAM6 se aberantně vyskytuje na lymfoblastech B-prekurzorové akutní lymfoblastické leukemie, kde zvyšuje expresi a afinitu integrinů, mediuje signalizaci přes intracelulární proteinkinázy Akt, p38MAPK a p44/42 MAPK a spouští apoptózu leukemických buněk. Adaptorová molekula NTAL, aberantně exprimovaná v buňkách T-buněčné akutní lymfoblastické leukemie, mediuje signalizaci přes intracelulární proteinkinázu p44/42 MAPK a zvyšuje senzitivitu leukemických buněk ke glukokortikoidům. Současný výzkum biologie leukemií je zaměřen převážně na sledování mutací na úrovni DNA, funkční důsledky těchto změn na buněčné úrovni však objasněny nejsou. Spojníkem mezi genovou expresí a buněčnou fyziologií jsou proteiny, analýza proteomu tedy pomůže prohloubit znalosti o mechanismu nemoci, prognóze a odpovědi na léčbu. Technologie proteinových microarrays se stávají centrem zájmu základního výzkumu i diagnostických aplikací. Mohou být...
|
|
|
Liniová plasticita fyziologických a maligních lymfocytárních prekursorů
Rezková Řezníčková, Leona ; Froňková, Eva (vedoucí práce) ; Otáhal, Pavel (oponent)
Klasické schéma vývoje hematopoetických buněk předpokládá časné oddělení lymfoidního a myeloidního prekurzoru. V poslední době jsou navrhovány složitější modely, které předpokládají větší flexibilitu hematopoezy a navrhují existenci progenitorů s lymfoidním i myeloidním potenciálem. Akutní hybridní leukémie jsou malignity, které podle různých kritérií nelze jednoznačně zařadit k lymfoidní nebo k myeloidní linii a jejichž chování spíše dává za pravdu novým modelům hematopoezy. Předkládaná práce se zabývala především výzkumem dětských leukémií s přesmykem z lymfoidní do myeloidní linie během indukční léčby. Jedná se o rozsáhlý projekt, v jehož rámci si diplomová práce si kladla za úkol určit liniové zařazení leukemických blastů pomocí detekce přestaveb genů pro imunoglobuliny a T-buněčné receptory (TCR). Potvrdili jsme, že myeloidní buňky derivované v průběhu léčby pochází u všech pacientů z původního lymfoidního klonu. Dále jsme u těchto případů zkoumali expresi vytipovaných genů ve srovnání s běžnými druhy leukémií. Třetí částí práce byl výzkum prognostického významu přítomnosti přestaveb TCR (a tedy příslušnosti k lymfoidní linii) u leukémií z T-lymfoidní řady.
|
|
|
Úloha palmitoylace membránových proteinů v buňkách imunitního systému
Hanusová, Zdeňka ; Otáhal, Pavel (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Palmitoylace proteinů je posttranslační modifikace, která typicky reguluje interakci proteinů s membránou; kromě toho ovšem může mít i další rozličné funkce v regulaci proteinů. Proces modifikace zahrnuje kovalentní připojení palmitátu k některému aminokyselinovému zbytku v cílovém proteinu; identita aminokyseliny pak určuje typ palmitoylace. Nejčastěji se jedná o cysteinový zbytek - v tom případě mluvíme o tzv. S-palmitoylaci. Výjimečnost tohoto typu lipidové modifikace je v reverzibilitě celého procesu, díky které je umožněna např. regulace traffickingu řady proteinů mezi jednotlivými membránovými kompartmenty a regulace jejich funkce. In vivo je palmitoylace většiny proteinů zprostředkována pomocí enzymů protein acyltransferáz, zatímco depalmitoylace je pak zajišťována enzymy acylprotein thioesterázami. Palmitoylované proteiny se vyskytují v širokém spektru buněčných typů, imunitní buňky nevyjímaje. Palmitoylace zde hraje důležitou roli, především co se týče zajištění interakce signálních proteinů s lipidovými rafty a s tím související modulaci jejich proteinové funkce. Význam má palmitoylace také jako dynamický proces, zajišťující správné určení subcelulární lokalizace proteinů. Tato práce je literárním přehledem, jehož cílem je představit palmitoylaci proteinů v širším kontextu a na příkladech...
|
|
|
Imunoterapie nádorů vyvolaných viry HPV16 a SV40
Otáhal, Pavel ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent) ; Bubeník, Jan (oponent)
Aplikace poznatků imunologie na prevenci, léčbu a diagnostiku nádorovývch onemocnění je výsledkem řady fundamentálních objevů učiněných před relativně nedávnou dobou. Od identifikace prvního skutečného nádorového antigenu přítomného na lidských nádorových buňkách Boonem a spolupracovníky na počátku 90. let [van der Bruggen et al., 1991] došlo k explozívnímu vývoji celého oboru. Všeobecně akceptované dogma předpokládá, že imunitní reakce navozená specificky na tyto nádorové antigeny bude schopná zničit vyvinuté nádory, bohužel dekáda klinických pokusů ukazuje, že současné vakcinační postupy jsou neúčinné pro navození dostatečně silně protinádorové imunitní odpovědi [Rosenberg, 2001]. Současné poznatky naznačují, že zásadní překážkou v indukci léčebné protinádorové imunity je rozvoj imunologické tolerance na nádorové buňky [Staveley-O'Carroll et al., 1998; Sotomayor et al., 2001]. Studium nádorové imunologie má v současnosti význam nejen pro klinickou terapii nádorů, ale zásadním způsobem přispívá k definování základních imunologických principů jako je například mechanismus rozlišení mezi vlastními a cizími antigeny, nebo mechanismy suprese imunitní opovědi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.