|
|
Řídicí jednotka pro robotický vysavač
Matějů, Jan ; Kopečný, Lukáš (oponent) ; Žalud, Luděk (vedoucí práce)
Předkládaná práce se zabývá v úvodní části zpracováním rešerše na téma robotické vysávání a zhodnocení výrobků v této rešerši. Hlavním zaměřením práce je návrh veškeré potřebné řídicí elektroniky a návrh desky plošných spojů. Je také navrţena metoda pro určení vzdálenosti mezi překáţkou a robotem. Dokument dále popisuje problémy spojené s návrhem IR snímače. Poslední částí je návrh řídicího softwaru pro robota a jeho testování.
|
|
|
Vigilance a útěkové chování pozemních veverek tribu Marmotini
Milerová, Petra ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Matějů, Jan (oponent)
Vigilantní chování jako součást antipredační strategie je u pozemních veverek hojně studováno. Čím více je jedinec vigilantní, tím větší je jeho šance, že se vyhne útoku predátora. Současně ale také platí, že čím více času jedinec věnuje vigilanci, tím méně času může věnovat příjmu potravy. Mezi vigilancí a příjmem potravy tedy existuje vztah označovaný jako trade-off. Sysli, svišti a psouni musí přijímat dostatek potravy pro vytvoření tukových zásob na období hibernace a juvenilní jedinci ještě k růstu. Je tedy potřeba aby svůj čas vhodně rozložili mezi jednotlivé aktivity. Vzhledem k úzké souvislosti mezi vigilancí a příjmem potravy jsou tyto dvě aktivity často studovány současně. Nejvýznamnějšími faktory, jež mají vliv na zmíněné aktivity, jsou množství současně aktivujících jedinců a přítomnost terénních překážek omezujících rozhled. Vliv má také stáří, pohlaví a reprodukční aktivita jedinců nebo energetický obsah potravy. Po objevení predátora prostřednictvím vigilance může následovat zahájení útěkové reakce. Útěková vzdálenost, útěková rychlost a celkově útěkové chování jsou ovlivněny zejména typem predátora, charakterem vegetace a vzdáleností jedince od úkrytu. Důležité je, aby celkové energetické výdaje aktivit byly nižší než zisky.
|
|
|
Záchranné programy a opatření na ochranu zemních veverek
Novotná, Kristýna ; Matějů, Jan (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Ohrožených druhů bohužel stále přibývá, hlavní příčinou a původcem je ve většině případů člověk a důsledky jeho činnosti. Cílem druhové ochrany je zajistit přežívání ohrožených druhů v přírodě. Pro některé druhy ale nestačí běžné nástroje ochrany přírody, jako například územní ochrana, a pro zachování druhu je nutné použít i speciálních nástrojů ochrany. Pro vybrané ohrožené druhy jsou často připravovány tzv. záchranné programy. Sysel obecný (Spermophilus citellus) je jedním z nich. Mezi jeho příbuznými z tribu Marmotini Pocock, 1923 nalezneme řadu dalších ohrožených druhů, pro jejichž přežití jsou nutná speciální ochranná opatření - umělé chovy, repatriace a translokace jedinců nebo intenzivní péče o biotop. V této práci jsou zpracována data o vybraných druzích psounů rodu Cynomys, svišťů rodu Marmota a syslů rodu Spermophilus, jedná se zejména o druhy C. parvidens, C. leucurus, M. marmota, M. vancouverensis, S. brunneus, S. citellus, S. franklinii, S. suslicus a S. washingtoni. U každého druhu je uveden aktuální status a zhodnoceny příčiny ohrožení. Dále jsou uvedeny cíle záchranného programu a přehled konkrétních opatření realizovaných k dosažení stanovených cílů. Nejčastější příčinou ohrožení těchto druhů je ztráta habitatu z důvodu jeho přeměny na zemědělskou půdu a zástavbu nebo absence...
|
|
|
Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini.
Matějů, Jan
disertační práce Autor: Jan Matějů Název: Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini Zemní veverky (triby Marmotini a Xerini) tvoří parafyletickou skupinu hlodavců čeledi Sciuridae, pro něž je typický semi-fossoriální způsob života v otevřeném prostředí. Zemní veverky mají relativně podobný způsob života, rozmnožují se obvykle jednou ročně, mají výhradně denní aktivitu a jsou omnivorní. Naopak výrazně odlišná je jejich socialita. To činí tuto skupinu ideálním modelem pro testování ekologických hypotéz spjatých s evolucí sociality. Právě vztah sociality a velikostního pohlavního dimorfismu, respektive sociality a velikosti mozku u zemních veverek je řešen v první část disertační práce. Nejprve jsme na základě předpokladu, že s odlišnou úrovní sociality je spojena i odlišná intenzita pohlavního výběru působící na samce, testovali vliv sociality na velikostní pohlavní dimorfismus. Zároveň jsme zjišťovali přítomnost závislosti mezi tělesnou velikostí a mírou velikostního pohlavního dimorfismu - tzv. Renschovo pravidlo. Dále jsme testovali hypotézu "sociálního mozku", tj. zda úroveň sociality ovlivňuje relativní a absolutní velikost mozku zemních veverek. Dle předpokladů by relativní velikost mozku měla být větší u druhů, kde existují dlouhodobé pevné sociální vazby než u druhů samotářských....
|
|
|
Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini.
Matějů, Jan
disertační práce Autor: Jan Matějů Název: Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini Zemní veverky (triby Marmotini a Xerini) tvoří parafyletickou skupinu hlodavců čeledi Sciuridae, pro něž je typický semi-fossoriální způsob života v otevřeném prostředí. Zemní veverky mají relativně podobný způsob života, rozmnožují se obvykle jednou ročně, mají výhradně denní aktivitu a jsou omnivorní. Naopak výrazně odlišná je jejich socialita. To činí tuto skupinu ideálním modelem pro testování ekologických hypotéz spjatých s evolucí sociality. Právě vztah sociality a velikostního pohlavního dimorfismu, respektive sociality a velikosti mozku u zemních veverek je řešen v první část disertační práce. Nejprve jsme na základě předpokladu, že s odlišnou úrovní sociality je spojena i odlišná intenzita pohlavního výběru působící na samce, testovali vliv sociality na velikostní pohlavní dimorfismus. Zároveň jsme zjišťovali přítomnost závislosti mezi tělesnou velikostí a mírou velikostního pohlavního dimorfismu - tzv. Renschovo pravidlo. Dále jsme testovali hypotézu "sociálního mozku", tj. zda úroveň sociality ovlivňuje relativní a absolutní velikost mozku zemních veverek. Dle předpokladů by relativní velikost mozku měla být větší u druhů, kde existují dlouhodobé pevné sociální vazby než u druhů samotářských....
|
|
|
Srovnání kondice populací sysla obecného v souvislosti se stanovištními podmínkami a hustotou populace
Novotná, Kristýna ; Matějů, Jan (vedoucí práce) ; Pavelková, Věra (oponent)
Fitness čili kondice je u zemních veverek často skloňovaným pojmem uváděným v mnoha různých publikacích, ačkoli byla jen velmi zřídka předmětem jejich studia. Cílem této práce proto bylo zjistit jaké faktory a jak ovlivňují kondici jedinců, a tím i populace sysla obecného v ČR. Proto byly na třech studovaných lokalitách sesbírány jak hmotnostní údaje, které jsou hlavním ukazatelem kondice syslů, tak i další data o faktorech, které mohou hmotnost ovlivňovat. Zároveň byla sebrána veškerá dostupná individuální data o hmotnostech sysla obecného ve středoevropském regionu, z nich byl sestaven přehled ideálního vývoje hmotnosti v průběhu sezóny, který nám dále umožnil porovnání námi získaných dat. V rámci tří studovaných lokalit byly zjištěny hmotnostní odlišnosti během sezóny, let i mezi lokalitami u dospělých jedinců i mláďat. Byla nalezena pozitivní závislost mezi hmotností a množstvím zranění po soubojích (respektive reprodukční aktivitou) u dospělých samců. Vztah mezi hmotností a reprodukční aktivitou samic zjištěn nebyl. U tří studovaných populací sysla se podařilo zaznamenat čtyři druhy ektoparazitů, kteří se převážně vyskytovali u dospělých jedinců. Nalezli jsme také pět druhů endoparazitů, kteří se vyskytovali nejčastěji v letním období a to převážně u mláďat. Přehled vývoje hmotnosti syslů...
|
|
|
Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini.
Matějů, Jan ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent) ; Zima, Jan (oponent)
disertační práce Autor: Jan Matějů Název: Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini Zemní veverky (triby Marmotini a Xerini) tvoří parafyletickou skupinu hlodavců čeledi Sciuridae, pro něž je typický semi-fossoriální způsob života v otevřeném prostředí. Zemní veverky mají relativně podobný způsob života, rozmnožují se obvykle jednou ročně, mají výhradně denní aktivitu a jsou omnivorní. Naopak výrazně odlišná je jejich socialita. To činí tuto skupinu ideálním modelem pro testování ekologických hypotéz spjatých s evolucí sociality. Právě vztah sociality a velikostního pohlavního dimorfismu, respektive sociality a velikosti mozku u zemních veverek je řešen v první část disertační práce. Nejprve jsme na základě předpokladu, že s odlišnou úrovní sociality je spojena i odlišná intenzita pohlavního výběru působící na samce, testovali vliv sociality na velikostní pohlavní dimorfismus. Zároveň jsme zjišťovali přítomnost závislosti mezi tělesnou velikostí a mírou velikostního pohlavního dimorfismu - tzv. Renschovo pravidlo. Dále jsme testovali hypotézu "sociálního mozku", tj. zda úroveň sociality ovlivňuje relativní a absolutní velikost mozku zemních veverek. Dle předpokladů by relativní velikost mozku měla být větší u druhů, kde existují dlouhodobé pevné sociální vazby než u druhů samotářských....
|
|
|
Záchranné programy a opatření na ochranu zemních veverek
Novotná, Kristýna ; Matějů, Jan (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Ohrožených druhů bohužel stále přibývá, hlavní příčinou a původcem je ve většině případů člověk a důsledky jeho činnosti. Cílem druhové ochrany je zajistit přežívání ohrožených druhů v přírodě. Pro některé druhy ale nestačí běžné nástroje ochrany přírody, jako například územní ochrana, a pro zachování druhu je nutné použít i speciálních nástrojů ochrany. Pro vybrané ohrožené druhy jsou často připravovány tzv. záchranné programy. Sysel obecný (Spermophilus citellus) je jedním z nich. Mezi jeho příbuznými z tribu Marmotini Pocock, 1923 nalezneme řadu dalších ohrožených druhů, pro jejichž přežití jsou nutná speciální ochranná opatření - umělé chovy, repatriace a translokace jedinců nebo intenzivní péče o biotop. V této práci jsou zpracována data o vybraných druzích psounů rodu Cynomys, svišťů rodu Marmota a syslů rodu Spermophilus, jedná se zejména o druhy C. parvidens, C. leucurus, M. marmota, M. vancouverensis, S. brunneus, S. citellus, S. franklinii, S. suslicus a S. washingtoni. U každého druhu je uveden aktuální status a zhodnoceny příčiny ohrožení. Dále jsou uvedeny cíle záchranného programu a přehled konkrétních opatření realizovaných k dosažení stanovených cílů. Nejčastější příčinou ohrožení těchto druhů je ztráta habitatu z důvodu jeho přeměny na zemědělskou půdu a zástavbu nebo absence...
|
|
|
Vigilance a útěkové chování pozemních veverek tribu Marmotini
Milerová, Petra ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Matějů, Jan (oponent)
Vigilantní chování jako součást antipredační strategie je u pozemních veverek hojně studováno. Čím více je jedinec vigilantní, tím větší je jeho šance, že se vyhne útoku predátora. Současně ale také platí, že čím více času jedinec věnuje vigilanci, tím méně času může věnovat příjmu potravy. Mezi vigilancí a příjmem potravy tedy existuje vztah označovaný jako trade-off. Sysli, svišti a psouni musí přijímat dostatek potravy pro vytvoření tukových zásob na období hibernace a juvenilní jedinci ještě k růstu. Je tedy potřeba aby svůj čas vhodně rozložili mezi jednotlivé aktivity. Vzhledem k úzké souvislosti mezi vigilancí a příjmem potravy jsou tyto dvě aktivity často studovány současně. Nejvýznamnějšími faktory, jež mají vliv na zmíněné aktivity, jsou množství současně aktivujících jedinců a přítomnost terénních překážek omezujících rozhled. Vliv má také stáří, pohlaví a reprodukční aktivita jedinců nebo energetický obsah potravy. Po objevení predátora prostřednictvím vigilance může následovat zahájení útěkové reakce. Útěková vzdálenost, útěková rychlost a celkově útěkové chování jsou ovlivněny zejména typem predátora, charakterem vegetace a vzdáleností jedince od úkrytu. Důležité je, aby celkové energetické výdaje aktivit byly nižší než zisky.
|
|
|
Laboratorní zdroj
Matějů, Jan ; Uher, Miroslav (oponent) ; Beneš, Petr (vedoucí práce)
Předkládaná práce se zabývá návrhem zapojení laboratorního napájecího zdroje s nízkým zvlněním, jeho konstrukcí a proměřením základních parametrů. Základním zaměřením je vývoj zapojení zdroje, který by bylo možno ovládat digitálně. Práce popisuje vzniklé problémy a jejich řešení, návrh DPS a konstrukci samotného modulu, stejně jako měření a hodnocení jeho parametrů. Dále pak návrh, vývoj a odzkoušení zobrazovače a klávesnice-prvků nutných pro ovládání zařízení. Výsledkem práce je realizované a proměřené zapojení napájecího zdroje, které dosahuje poměrně nízkých hodnot zvlnění, krátké odezvy na změnu zátěže ale pomalejší reakce proudového omezení. Některé vlastnosti zdroje nebyly zcela doladěny, a sice zejména tedy rychlost reakce proudového omezení, velikost šumového napětí na výstupu a stabilita při zkratu výstupních svorek.
|
host ::
RSS.